Tiskové zprávy > Šperkař, knihař či poctivý řemeslník. Živnostník roku zná své finalisty!

Šperkař, knihař či poctivý řemeslník. Živnostník roku zná své finalisty!

V průběhu uplynulých dvou týdnů jste měli pomocí SMS hlasování možnost rozhodnout o tom, kterých sedm živnostníků dostane šanci předstoupit před finálovou porotu a přiblížit se tak svému snu stát se držitelem titulu Česká spořitelna Živnostník roku 2016! O vaše hlasy se ucházelo všech čtrnáct krajských vítězů a souboj byl napínavý až do posledních chvil. Poslali jste téměř 5 000 SMS hlasů a my vám nyní přinášíme konečnou podobu finálové sedmičky.

Do celorepublikového finále se přes SMS hlasování veřejnosti probojovali následující živnostníci:

Lukáš Drlík: Práce na statku mě vždycky bavila. Pěstování levandule a koncept našich kaváren je jedinečný - Olomoucký kraj

Práce na statku bavila Lukáše Drlíka celý život, a tak pro něj nebylo těžké vzdát se dosavadního zaměstnání a slibně rozjeté kariéry v hotelnictví a společně s přítelkyní se vrhli do práce, která je pro ně kromě obrovské radosti také obživou. „Na statku prarodičů jsem pracoval rád a často, jen mi na tuto práci nezbývalo kvůli pracovnímu vytížení mnoho času.“ Od původní myšlenky začít pěstovat nejrůznější bylinky přes oblibu Provence až po potřebu odlišit se od ostatních pěstitelů v České republice došli k pěstování levandule. Sousední zemědělci mu zpočátku vůbec nevěřili a nabádali ho k pěstování tradičních plodin. On se však svého plánu nevzdal. „Nyní máme osázenu asi čtvrtinu hektaru a do pěti let máme v plánu osázet celých pět.“ A že mu byznys jen kvete, je i od začátku jasně daným plánem. „Už dopředu jsem věděl, že naši levanduli budeme prodávat v ojedinělé Levandulové kavárně. V květnu oslavila rok svého působení a my máme radost, že k nám lidé jezdí z celé republiky. Většina pěstitelů levandule totiž sází pouze okrasnou, která se používá na výrobu kosmetiky. My jsme se dali tou druhou cestou, protože jsme věděli, že to nejen zaujme, ale bude to také efektivní.“ Jelikož je jejich levandule pěstována v režimu BIO a zasázeli také odrůdu vhodnou ke konzumaci, tak se koncept levandulové kavárny, která připravuje nápoje, pokrmy i dezerty s levandulí, velice osvědčil. „Proto jsme letos v květnu otevřeli i další a v rozšiřování chceme i nadále pokračovat.“

Lucie Ernestová: Pokud vás hry nebaví, vymyslete si vlastní. Síla je v jednoduchosti - Královéhradecký kraj

Když před 16 lety začínala společně s manželem tvořit grafické návrhy pro přátele, nejspíše netušila, že se z toho postupem času vyklube malé, ale šikovné studio se spokojenými klienty a originálním know-how. Kdo by však čekal, že zde příběh končí, byl by na omylu. Podnikatelku čím dál víc lákala vlastní tvorba, a tak se do svého snu pustila naplno. Inspirací jí, jako pro mnoho jiných, byly vlastní děti. „Měla jsem tří- a pětiletého syna a chtěla jsem si s nimi zahrát nějakou hru. Ale hry byly složité, zdlouhavé nebo prostě nudné. Tak jsem se rozhodla vymyslet vlastní.“ Kouzlo jejích her se skrývá v jednoduchosti, ale zároveň poskytují i edukativní rozměr. „Postupem času, jak mi mé vlastní děti odrůstaly, jsem vytvářela další a další hry.“ Dnes je na světě pět sad jejích her a nezůstaly jen v českých zemích. „Jsem pyšná, že se mé hry dostaly do zahraničí. V jednání je i prodej autorských práv do celého světa na inspirační sady obrázků Cesta k sobě a Cesta životem.“ Radu má také pro ty, kteří si unaveni každodenním shonem hrát zapomněli. „Pokud vás hraní nebaví, vymyslete si vlastní. Protože ne každý si rád hraje, jiný rád vymýšlí a je dobré si najít, jaký z těchto dvou typů jste vy. Hlavně vás to musí bavit. Je to jako se vším. Přece nebudu dělat něco, z čeho tu elementární radost nemám.“

Bedřich Hloch: S vazbou diplomky pomůžeme i největším opozdilcům, umíme udělat vzorník i velkoformátovou knihu - Kraj Vysočina

Vstoupit do neznámých vod a začít podnikat v oboru, do kterého není zasvěcen. To jsou jen několika slovy popsané začátky podnikání Bedřicha Hlocha. „Chtěl jsem dokázat, že knihařské řemeslo zůstane v Jihlavě zachováno, bude na výborné úrovni a v příjemných prostorách, kde bude mít oporu v odbornících. Pracují u nás zkušené knihařky, které své řemeslo umí a snaží se zákazníkovi vyjít vstříc. Jsem za to rád, protože bez nich by asi ta pravá knihařina nefungovala.“ Od začátků, kdy firma startovala se dvěma zaměstnanci, přece jen uplynulo dost let a nabídka se začala rozšiřovat. Ve spolupráci s filatelistickým obchodníkem začala společnost vyrábět zásobníky, pouzdra a listy pro sběratele známek. „Po odborném zaškolení jsme začali opravovat a vázat staré knihy pro Židovské muzeum v Praze. Není to však pouze oprava a vazba knih, časopisů... Vyrábíme také vzorníky, převážně na oděvní látky, pro elitní krejčovské firmy. Abychom rozšířili další služby, nabízíme gravírování a řezání laserem a investovali jsme i do nové technologie na potisk desek zlatou a stříbrnou barvou. To se využije hlavně v ,diplomkovém obdobíʻ, kdy můžeme s vazbou absolventských prací vyhovět i největším opozdilcům. Nyní pracujeme na velké zakázce – vazbě 2000 ks velkoformátové knihy s názvem Akademický atlas českých dějin.“ Plány do budoucna vidí jasně. Přestavba dosavadních prostor a nové investice do zdokonalení výroby a rozšíření portfolia by mu měly přinést nejen další radost z podnikání, ale hlavně nové možnosti pro jeho rozvoj.

Tomáš Kalný: Řemeslník musí být poctivý, pilný a hlavně lidský - Ústecký kraj

Zednickým a obkladačským pracím, jakož i fotodokumentacím k jednotlivým pracem, se věnuje již osmnáct let a za svoji profesní kariéru byl několikrát na dně. Dokázal se však vždy odrazit a vše, co ho potkalo, bere jako zkušenost, se kterou se musí pracovat dál. Sám sebe charakterizuje s úsměvem jako zedníka s lidskou tváří. Zní to možná více než komicky, on však poctivosti a individuálnímu přístupu k zákazníkovi podřídil vše a vyplatilo se. „Úplný zlom nastal asi před deseti lety, když jsem se dostal do povědomí širšího okolí, a dokonce i lidé, kteří mi předtím nevěřili, se na mě začali obracet.“ Jako zásadní problém ve svém řemesle vidí tlak na menší živnostníky a snahu moderního světa vše udělat rychle. „Lidé si musí uvědomit, že řemeslo není manufaktura, a zedníci si musí uvědomit, že nám nejde o to, rychle zbohatnout a poskytovat kvantitu na úkor kvality. Řemeslník musí být poctivý, pilný a hlavně lidský.“ Sám se setkal několikrát s tím, že není zedník jako zedník a že problém, který trápí všechny řemeslné obory, se týká i jeho podnikání. „Mým snem je vytvořit tým lidí, kteří přijmou můj přístup k práci. Chci vybudovat školicí místnost a i díky programům od úřadu práce se možná brzy stanu mentorem pro mladé lidi bez praxe, kteří pak budou moci dělat čest našemu řemeslu.“

Ludmila Kocourková: Jesenický pramen, pěstitelská pálenice a ta nejlepší gastronomie. Regionální podnikání s vášní a srdcem
- Moravskoslezský kraj

Psal se rok 1991 a paní Kocourková začala v pronajatých prostorách na náměstí v Novém Jičíně podnikat ve stravovacích službách. O tři roky později využila příležitost a koupila chátrající dům. „Začátky byly opravdu těžké, ale motivací pro mne byl spokojený zákazník, který bude mít možnost koupit si u nás ráno, v poledne i odpoledne kvalitní jídlo bez chemických náhražek.“ Další výzvou pro ni bylo podnikání v rodné vesnici Jeseník nad Odrou, kde vybudovala pěstitelskou pálenici, kterou úspěšně provozuje již deset let. „Setkáváme se zde nejen s občany Jeseníku, ale i vzdáleného okolí a je radost pozorovat, jak si po několika hodinách čekání odnáší zpracované ovoce ze svých zahrad. Ano, jsem u toho, když si radostně odnášejí kvalitní slivovici.“ Ale kdo by čekal, že se po pár úspěšných výzvách zastaví, byl by na omylu. V roce 2013 se tak poprvé během svého podnikání chopila příležitosti a získala podporu v rámci programu Rozvoj. „Cílem podnikatelského záměru v rámci nové výzvy bylo obnovení provozu zpracovatelského podniku – plnírny pramenité a minerální vody, a uvedení nového produktu s názvem „Jesenický pramen“. Jesenický pramen má ochrannou známku a splňuje veškeré hygienické normy. Základní ideou nového projektu je vybudovat plnohodnotnou plnírnu a vstoupit na trh zaměřený na prodej pramenitých vod.“

David Lomos: Každá společnost má svého doktora, právníka a klenotníka. Jsem rád, že ke mně mají lidé důvěru, protože nevytváříme šperk, zhmotňujeme osobní příběh - Středočeský kraj

Inspirován svým dědečkem začal David Lomos vytvářet první šperky již ve svých dvanácti letech. „Dědečkovy technologie, materiály a práce pro mne byly inspirací a rájem na zemi. Zprvu jsem nevěděl, co přesně budu dělat, ale řemeslo jako takové mě fascinovalo, prostě jsem chtěl tvořit.“ Velká touha po svobodném podnikání, otec živnostník a studium řemeslného oboru pasířství. To vše ho dovedlo až ke šperku, který se pro něj stal nejen životní náplní, ale také jakýmsi posláním. V roce 1998 založil živnost a o dva roky později už měl vlastní ateliér DALOO design. Ve své tvorbě prosazuje především originalitu, neotřelost designu a kombinování nejrůznějších materiálů. Zákazníci za ním jezdí z celé republiky, a dokonce i ze zahraničí. „Mým krédem je otevřený a přátelský přístup k mým klientům, založený hlavně na komunikaci, spojený s nekompromisním tlakem na profesionalitu a následně na kvalitu mých šperků.“ Avšak nejdůležitějším faktorem je pro něj právě komunikace, vzájemná důvěra a hlavně čas. „Každá společenská vrstva měla vždy svého doktora, právníka a klenotníka. Já jsem rád, že se ke mně lidé stále vracejí a naplno mi důvěřují. Hlavním odlišujícím faktorem mých šperků je čas, který nad nimi společně se zákazníky strávíme. Jde o vzájemnou spolupráci, o to, aby přesně věděli, co se za jejich šperkem skrývá, protože pro většinu z nich to není pouze věc, ale osobní příběh.“

Magdalena Válková: Dodávat mošt do nejlepších restaurací světa? Ne, chci, aby labužníci z celého světa jezdili za námi! - Jihomoravský kraj

Víno a hrozny ji provází už od malička. Rodina Magdaleny Válkové a stejně tak rodina jejího manžela vlastní a obhospodařuje vinohrad. Není proto překvapením, že vinná réva se pro ni stala osudnou. „Měla jsem velkou touhu se vrátit tam, odkud pocházím, na Slovácko. Chtěla jsem najít produkt, který bude skvěle reprezentovat náš krásný region a zároveň by mě uživil.“ V hlavě se jí začala rodit myšlenka o výrobě nealkoholického nápoje vyrobeného z vlastních hroznů. „Využívala jsem každé příležitosti a navštěvovala nejrůznější jarmarky, prezentace, slavnosti a akce pro širokou veřejnost, otevírala lahve a dávala lidem ochutnat.“ Postupem času se podařilo zákazníky přesvědčit, jak jsou mošty dobré, zdravé a lahodné. Vyžádali si je i ve svých oblíbených vinotékách a obchodech se zdravou výživou. „Nyní se naše mošty prodávají na více než 200 prodejních místech v České republice, avšak najdou je i zákazníci na Slovensku, v Polsku a Velké Británii.“ Jak sama říká, často je velmi těžké zajistit dostatek kvalitních hroznů. A tak je její největší výhodou oproti konkurenci právě vysoká kvalita základních surovin. „Kromě vlastní produkce nakupuji od místních zemědělců a specializovaných podniků, které dokážou vypěstovat hrozny prvotřídní kvality s vysokou cukernatostí. Všechny hrozny jsou sbírané ručně a je kontrolována jejich kvalita.“ Do budoucna by chtěla, aby za nimi na vinohrad lidé jezdili a měli chuť poznat, co vše výroba moštu obnáší. A podnikatelský sen? „Nechci náš mošt dodávat do nejlepších restaurací a obchodů světa, chci, aby všichni ti lidé chtěli přijet ochutnat za námi.“