Andrea Anna Ježková: Jsme jediní v Liberci, kde koupíte větší papír než A3 | Firmaroku.cz
Příběhy úspěšných > Andrea Anna Ježková: Jsme jediní v Liberci, kde koupíte větší papír než A3

Andrea Anna Ježková: Jsme jediní v Liberci, kde koupíte větší papír než A3

S dcerou má skvěle vybavený obchod s výtvarnými potřebami. A k tomu ještě aktuálně titul MONETA Živnostník roku 2021 Libereckého kraje!
27. 09. 2021 | Živnostník roku

Čemu se věnujete?
Máme s dcerou obchod s výtvarnými a hobby potřebami pro umělce, studenty, amatéry, prostě ty, co si rádi tvoří.

Jak vás to napadlo, jak jste se k tomu dostaly?
Původně jsem vyučená aranžérka, měla jsem reklamní agenturu, ale pak jsem si zlomila nohu. Nevěděla jsem, jestli budu moci dál dělat svoji práci. A jak jsem seděla, nechodící, tak jsem přemýšlela, že bych si otevřela nějaký obchod. Původně to mělo být s pomůckami pro aranžéry, a než jsem ten obchod otevřela, tak jsem sklouzla k tomuhle. Když jsem obchod otevřela, tak jsem od sebe nerozeznala měkké a tvrdé tužky. A z třicetimetrového krámku jsme se v současnosti na 170 metrech čtverečních. Najde se tam skoro všechno a hlavně jsme z toho s dcerou hrozně nadšené.

Za jakou dobu jste se takhle rozšířily a v jakém sortimentu?
Je to za dvanáct let a úplně na začátku jsme s dcerou prodávaly snad jen barvy na textil, krepový papír a nějaké akrylové barvy. Teď už u nás najdete od barev pro profesionální malíře, přes hobby barvičky, barvičky na sklo, ale i věci na vyšívání, prostě všechny kreativní věci. Dovolím si říci, že jsme jediní v Liberci, kde koupíte větší papír než A3.

Kde konkrétně sídlíte a jak se o vás lidé mohou dozvědět?
Moje dcera se stará o Facebook a Instagram. Prodejnu máme v Železné ulici, blízko od radnice. Máme velikánské výlohy, celou prodejnu jsme zrekonstruovaly. Byly to původně dvě takové hodně staré, ošklivé prodejny s ošklivými výlohami, takže i ten interiér jsme si navrhovaly samy. Nechaly jsme původní klenby a to si myslím, že tu prodejnu dělá zajímavou.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Plány máme zrovna teď takové čerstvé. Pod naší prodejnou je ještě stosedmdesátimetrový sklep. Původně jsme si myslely, že otevřeme prodejnu ještě dole, ale už by to bylo problematické se schody a nízkými stropy. Tak jsme se rozhodly, že zvětšíme sklad, protože tahle doba nás donutila jít do e-shopu, čemu jsme se vždycky bránily. Zastávaly jsme to, že jsme kamenný obchod, že chceme, aby k nám lidi chodili a že si s nimi chceme povídat. Ale tomu bohužel doba příliš nepřeje, takže se budeme muset přizpůsobit.

Jak se vám daří z obchodního hlediska, kolik vás v obchodě je?
My s dcerou asi děláme na více než sto procent. Je to naše a asi každý podnikatel ví, že, ještě zvlášť když dělá s rodinnými příslušníky, že do toho dá všechno a že v tom obchodě nebo v jakékoliv firmě, kde dělá skoro sám, tak dělá úplně všechno. Od toho, že tam musí vytřít, až po to, že objednává zboží. Dcera přestala učit a já jsem opustila své původní zaměstnání. Zvládáme to bez jiných zaměstnanců.

Jak se dokážete orientovat v tak širokém sortimentu zboží?
Je to postupem času. Jednou jsem někde četla, že máte začít podnikat v něčem, čemu vůbec nerozumíte. To bylo  přesně  ono. Já i dcera jsme se to učily opravdu za běhu. Máme rozdělené funkce. Dcera tím, že umí více jazyků, tak hledá nové dodavatele v zahraničí. Já jsem ta, co sedí na penězích a říká, teď si to můžeme dovolit, teď si to nemůžeme dovolit a snažíme vymyslet něco nového, nějaký nový sortiment. Musím říci, že ani jedna nemalujeme, ani jedna netvoříme a jak já s radostí říkám, sotva spojím kolečko, když ho mám nakreslit tužkou. Myslím, že to vůbec není podstatné. Podstatné je to, že nás to strašně baví, že máme skvělé spolupráce s našimi dodavateli. Já si myslím, že to nadšení je důležité.

Jak se k zahraničním dodavatelům dostanete?
Jednou se nám stalo, že nám přišel z Hamburku katalog, že se o nás doslechli z německého časopisu, kde jsme ani nevěděly, že o nás psali. Ze začátku to bylo skoro tak, že jsme prosily, jestli nám to pošlou na dobírku nebo platbou předem, a teď už je to tak, že když někomu napíši, že bychom od nich chtěly odebírat zboží, že fungujeme dvanáct let a pošlu jim třeba odkaz na virtuální prohlídku, tak je to dost často úplně bez problémů. Dovedou si představit, že takhle velký obchod nemá jen tak někdo, nebo že za tím asi stojí určitá práce, takže se nám i dodavatelé ozývají sami. Také nás hodně posunul kreativní veletrh ve Frankfurtu, kde jsme posbíraly nějaké kontakty a začaly odebírat i ze zahraničí.

Berete ale také od drobných výrobců… Je to odlišná spolupráce?
Je to takové, jako když mluvíte s kamarádkou z Moravy. Máme třeba dodavatelku, která vyrábí drobné sady pro děti, takové pískované obrázky. S tou jsme se jednou potkaly na malé kreativní výstavě a jen jsme si tak vyměnily telefony. A když si telefonujeme dnes, tak je to na hodně osobní úrovni. Prodáváme také fotoalba, která pro nás vyrábí chráněná dílna z Ústeckého kraje a s dodavatelem, když si voláme, tak mluvíme o jeho vnoučatech, kde byl na dovolené, opravdu jsme jako jedna parta.