Příběhy úspěšných > Arnošt Obrusník: Říká se od nepaměti, že chleba je zázrak

Arnošt Obrusník: Říká se od nepaměti, že chleba je zázrak

Celoživotní zkušenosti s pekařinou by chtěl předávat učňům. Jen ty učně ale najít! Nejen o tom jsme si povídali s majitelem klasické pekárny.
18. 10. 2019 | Živnostník roku

Jaké jsou vaše první vzpomínky na obor, kterému se celý život věnujete?
Když jsem chodil do čtvrté třídy základní školy, tak jsem chodil pro osmičlennou rodinu do malého pekařství ve Strahovicích pro bochník dvoukilového chleba. A tak jsem pozoroval, jak dva mladí kluci ten chleba dělají, jak roztápějí roštovou pec, jak vyvádějí kvásek, jak míchají těsto, jak navažují a formují chléb a po vykynutí sázejí do pece, a pak z pece ven. A tak se mi práce zalíbila, že už jsem jiné myšlenky na rozhodování neměl.

Jaké to bylo při porovnání s dneškem?
Kdyby pekaři, kteří před padesáti léty odešli z tohoto světa, znovu vstali, tak by už ani oči nedokázali zavřít, protože tolik se u té pekařiny změnilo. Už nejsou roštové pece, už jsou automaty, už nejsou pekaři, je to všechno takové rekvalifikované. Už to nedělají s láskou tak jako my staří. A bohužel v dnešní době je málo lidí, internáty zrušili, pekaři nejsou, ti rekvalifikovaní k tomu nemají vztah.

Ale vy jste ukázka, že řemeslo má ještě své světlé stránky. Jak je vaše pekařství veliké?
Zaměstnávám 47 lidí. A před třemi lety, kdy výroba klesala, působením silného hráče, společnosti Penam, která dokáže udržet ceny nízko. Rozhodl jsem se, po dohodě s jednatelem velké firmy ARMATURY Group v Dolním Benešově, postavit kuchyň a jídelnu. Vaříme pro ně denně tři sta jídel. To podnikání trošku obohatilo a ekonomické výsledky se udržely na stejné výši.

Kam až se s vašimi pekařskými výrobky dostanete?
Zásobuji prakticky celý okres Opava, i Ostravu. Konkrétně například Fakultní nemocnici v Opavě, vazební věznici, domovy důchodců a malé kamenné obchůdky.

Jaký je sortiment výrobků?
Základní výroba je chléb, toho děláme devět druhů. Normální, obyčejný, kmínový, ten je asi nejvíce oblíbený, a dělá se ho nejvíce. Pak jsou to rohlíky, to je nosný program každé pekárny. Dále jemné pečivo, domácí svatební koláče, hlučínské koláče s posypkou, vánočky, záviny a tak dále.

Jak je to dnes s kvalitou chleba nebo rohlíků?
Říká se od nepaměti, že chleba je zázrak, že se ho nikdy nepřejíte. Rohlíků se přejíte, všeho možného se přejíte, ale chleba se nepřejíte. A rohlíky, pokud někdo šidí, je to jeho krátkozrakost.

Co nového byste chtěl do pekárny zapojit?
Já jsem si u pekařiny vyzkoušel už všechno, i učiliště jsem vedl. Chtěl bych se k tomu znovu vrátit a udělat nábor ve školách a vytvořit takové vlastní učiliště pro praxi.

Máte nějaké nástupce?
Nástupcem je určitě moje dcera, do ní vkládám hodně naděje. Rozumí ekonomice, výrobní praxe jí ještě schází. Takže musím ještě vydržet a doučit jí, aby to pak mohla jednou po mě převzít. Ale chtěl bych ještě vyučit nějaké pekaře. Vyučil jsem jich dost, ale poutíkali do jiných firem, bohužel.

Je dneska pekařina ještě o tom řemesle, nebo už je to hlavně o strojích?
U pekařiny nelze vše dělat strojem. Třeba vánočku stroj neumí udělat, ta se musí ručně uplést. A spousta jiných věcí. Ale hodně strojů je, takže to pomáhá.