Příběhy úspěšných > Bedřich Hloch: Studenti k nám chodí i pro radu, s diplomkou jsme schopni pomoci i největším opozdilcům

Bedřich Hloch: Studenti k nám chodí i pro radu, s diplomkou jsme schopni pomoci i největším opozdilcům

Vstoupit do neznámých vod a začít podnikat v oboru, do kterého není zasvěcen. To byly začátky podnikání Bedřicha Hlocha. On sám chtěl dokázat, že knihařské řemeslo zůstane v Jihlavě zachováno, bude na výborné úrovni, v příjemných prostorech, kde bude mít oporu v kvalifikovaných odbornících. Nejen o tom, jak se jeho podnikání stalo regionální stálicí, ale také o zachraňování studentů opozdilců se s námi rozpovídal ihned potom, co se stal Česká spořitelna Živnostníkem roku 2016 Kraje Vysočina.
17. 10. 2016 | Živnostník roku Rozhovor

Zní to až neuvěřitelně, ale vy jste se vrhnul do něčeho, o čem jste neměl ani tušení.
Ano, začalo to v roce 1992. Proběhla menší privatizace a my měli šanci koupit prostor, kde bylo dříve staré knihařství. Vzali jsme úvěr, objekt zakoupili a zůstali tam s námi dvě knihařky, které tam pracovaly ještě před privatizací.

A vy?
Já? Já jsem si nechal z brněnského učiliště přivést všechny učebnice o knihařství a začal jsem samostudium. Celý život jsem pracoval ve strojírenství a tak jsem první dva až tři roky opravdu dřel. Musel jsem se naučit všechny výrazy, vždyť já pomalu nepoznal papír od kartónu. (smích) Ale já vždy říkám, že kdo má snahu, tak se naučí. Ony mě tehdy holky hodně podržely. Kdy jedna z nich je u mě dodnes a jedna s námi vydržela až do důchodu. Mezitím přišly ještě další a dokonce se nám podařilo vychovat dvě opravdu šikovná děvčata.

A jaký byl původní sortiment?
To byla taková ta klasika, co se dělá dost často, opravy, obálky pro nemocnice a úřady, desky. Prostě jednoduché běžné věci, což se pak ale dost změnilo.

A jak ten vývoj postupoval?
Velkým milníkem bylo navázání spolupráce s Židovským muzeem v Praze, kde nás jejich restaurátorka metodicky vedla a opravdu dobře nás naučila používat všechny materiály a především nás kvalitně vedla při restaurování starých knih. Ale jak postupovala doba a firmy nabily peněz, tak začali být i o něco náročnější. Začaly se používat zahraniční materiály. Občas se těžko sháněly. Pak ale nastal další důležitý moment. Začali jsme spolupracovat s tehdy ještě holandskou, dnes již českou firmou na výrobu vzorníků. Dalo by se říci, že jsme pro ně dělali vývoj, protože oni neměli vůbec představu jak to vyrobit. Pro ně jsme dělali opravdu dost, a my tak měli o práci postaráno, vzorníky jeli o sto šest a my přičuchli k sériové výrobě.

A dál?
V roce 2001 jsme byli nuceni rozšířit prostory. Sídlíme hned ve středu města, prostory byly stísněné. Tam děláme staré kusovky a ty každodenní úpravy a práce. V té nové provozovně děláme právě sériovou výroby.

Máte nějakou konkurenční výhodu?
Během dalších šesti až sedmi let jsme zjistili, že existuje taková díra na trhu a sháňka po velkoformátových knihách. Protože tiskárny se začaly modernizovat a dnes dovedou tisknout jakékoli formáty, ale zpracovat to do kvalitních knih, to už se dnes dělá málokde.

Jsou pro vás prioritou stále knihařské práce nebo se v důsledku doby zaměřujete spíše na moderní grafiku?
Stále jsou to vazby knih. Máme sice např. lasery na gravírování a další moderní nástroje, které nám pomáhají a urychlují procesy výroby, ale z větší části je stále vše děláno ručně.

Mezi mladými i bývalými studenty jste tak trochu legendou. Jak to?
(smích) Nevím, jestli legendou, ale je pravda, že studenti často přijdou pro radu. Spolupráce s nimi je opravdu hojná. Máme v Jihlavě grafickou školu, takže když si nevědí rady, nebo když potřebují něco do školy nebo materiál, tak přijdou a ptají se. Samozřejmě děláme i klasické vázání prací a díky našim možnostem dokážeme pomoci opravdu i těm největším opozdilcům, takže možná proto. (úsměv)

Jaké jsou výhledy do budoucna? Je něco, co si chcete ještě splnit?
Jasně, plány musíte mít pořád, koukat dopředu, nemůžu se zastavit a čekat co přijde. Pokud mám být konkrétní, byl bych rád, kdybychom zdárně dokončili rekonstrukci prostor a pak i když nás dost finančně vyčerpá, bychom rádi inovovali i strojový park. Obecně by se dalo říci, že bychom rádi zlepšili všechny procesy a detailně se zaměřili i na další odvětví našeho řemesla. Řeknete si, že od roku 1992 uplynulo moře let, ale pořád to není tolik, aby bylo vše hotové. Chci jít neustále dopředu!