Příběhy úspěšných > Bohdana Goliášová: Propojuji svět tvůrců se světem podnikání

Bohdana Goliášová: Propojuji svět tvůrců se světem podnikání

Rozhovor s vítěznou živnostnicí Jihomoravského kraje se točí kolem světa tvůrců a toho, jak je jim možné pomáhat, aby se z koníčka stala úspěšná živnost. Pojďme na to...
06. 10. 2019 | Živnostník roku

Jste z rodiny, která má k tomu, čemu se věnujete, blízko…
Já jsem se narodila do rodiny domácích kutilů. U nás doma se vyrábělo úplně všechno, až bylo pro mě později velikým překvapením, že se věci dají i koupit, že si je všichni nevyrábějí. Ve svém profesním životě jsem vystřídala několik druhů podnikání, měla jsem několik podnikatelských projektů a všechny fungovaly. Ale když jsem se rozhodovala, čemu se budu věnovat nejvíce, tak jsem se vrátila ke své srdcovce, a tou je rukodělné podnikání. A protože jsem se v podnikání už trochu vyznala, tak jsem viděla, že rukodělní tvůrci to mají strašně těžké, že pro ně prodat nějaký rukodělný výrobek nebo třeba nějaký kurz paličkování je vlastně strašně těžké, například oproti službám nebo IT. Pořád nejsme za rukodělnou tvorbu ochotni pořádně zaplatit. A proto jsem vnímala, že je strašně důležité naučit tvůrce dobře nacenit svoji práci a naučit je myslet strategicky, aby si dovedli vymyslet takový model podnikání, který jim bude fungovat.

Dnes sdružujete stovky živnostníků. Jak to vlastně funguje?
Úplně jednoduše, já jsem pro ně založila facebookovou poradnu zdarma. Jmenuje se to Tvůrci v praxi a oni se tam postupně začali hromadit, ptát se na věci. A v tuhle chvíli je to úplně úžasná platforma, protože jsou tam lidi úplně různých oborů. A když já jim nedokážu úplně něco poradit, když chtějí znát například parametry nějaké provozovny, což já nevím, oni si to tam vzájemně poradí a je to úplně úžasné, jak ti tvůrci dokáží spolu krásně spolupracovat a pomáhat si. Například rukodělní výrobci hraček mají problém s tím, že každá věc se musí zvlášť certifikovat. Je to strašně drahé, tak se u mě spojili a udělali si zvláštní skupinu a společně dělají certifikace, aby je to každého nestálo tolik peněz. Vzniká tam obrovská spolupráce. Vedle široké nabídky vzdělávacích programů zdarma jsou pak placené kurzy a mentoringy.

To jsou kurzy, kam už musejí lidé docházet?
Přesně tak. Mojí takovou pilotní službou je víkendový kurz Jak se živit svým rukodělným koníčkem. Jde o to, jak koníčka posunou někam, aby byl tvůrce schopný výrobky prodávat, jak musí začít uvažovat, do jakých cen výrobky dostat, jak vymyslet podnikatelský model, protože na našem trhu to není jednoduché a nikdo se o rukodělné tvůrce nestará. Podnikatelské modely, které se učí v běžných kurzech, na tvůrce nefungují. Tvůrci jsou totiž specifičtí lidé. Klasický tvůrce nemůže vzít jednu věc a vyrábět ji v tisících kopií, protože by to zabilo jeho tvůrčí duši. Takže my musíme vymýšlet speciální modely, které ustojí ten tvůrčí chaos.

U tvůrců může být problém s naceňováním výrobků. Jak těžké je jim říci, kolik si mají říci, aby to byla živnost a nikoli jen koníček?
To je práce, která má dvě části. Cenu si samozřejmě podle nějaké tabulky umí spočítat každý, spočítat správnou cenu výrobku není těžké. To, co je těžké, je umět pak ustát tu cenu před zákazníkem. Umět uháčkovat panenku a umět říci, že za ni chci 1 300 korun. A to, co já s nimi dělám, je pomalé přenastavování toho, kolik jsem si schopna říci za svůj výrobek. To, že když něco vyrábím na gauči, tak to neznamená, že to musím vyrábět za 150 korun. Druhá věc je, že někdy je potřeba se hodně chytře podívat na model podnikání, protože například panenku ušitou v ruce, když si spočítáte náklady na její výrobu, tak vám vyjde, že byste ji měli prodávat třeba za tři tisíce. A najít někoho, kdo by byl ochotný koupit panenku za tři tisíce, je opravdu hodně těžké. Takže se pak zamýšlíme, jestli z panenek udělat například fyziopanenky, modely na cvičení pro fyzioterapeuty, nebo prostě posunout ten model někam, kde už za tu práci je někdo ochotný zaplatit peníze, které člověka uživí.

Jak dlouho se vy sama této práci věnujete?
Já podnikám jedenáct let a odjakživa jsem tvořila. Nejdříve jsem šila kapsáře, pak jsem vyráběla šperky a postupně za mnou začali docházet jiní tvůrci, protože viděli, že jsem schopná se tím uživit a nechápali, jak to dělám. A zároveň jsem dělala několik jiných podnikatelských projektů, takže jsem byla schopná nahlédnout jak tvorbu, tak podnikání. Myslím, že ve většině populace se vylučuje, že by jeden člověk měl tvůrčí střevo i podnikatelského ducha. Ale příroda udělala takovou nějakou hříčku, že mě obdarovala obojím, takže já jsem schopna propojit svět podnikání se světem tvůrců. Rozumím mentalitě tvůrců, problémům, které mají třeba v rodině, protože jim často říkají, tím se neuživíš. Nemají moc velkou podporu, ani ve vzdělávání.

Jaké konkrétní tvůrce máte, koho se to týká?
Týká se to kohokoli, kdo dělá nějakou tvůrčí práci. Hodně se věnuji produktovému byznysu, často ale ten produkt překlápíme i do služeb. Můj klasický klient, pro koho jsem já to všechno dělala, to jsou ty klasické české tvořilky a čeští kulitové, kterým někdo řekl, zkus to prodávat na Fleru a oni se tam neuživí. Zjišťují, že to asi nepůjde. Jenže existuje celá řada kanálů a modelů, ve kterých to jde. Takže tito lidé, kteří to zkoušejí a trápí se tím, tak těm já umím pomoci.

Kam byste se chtěla posunout?
Já bych chtěla, aby tvůrci měli větší podporu. Chtěla bych, aby čeští tvůrci byli vnímaní ve světě stejně, jako když se řekne české pivo nebo český hokej. Aby stejně tak každého napadala česká tvořivost, protože my na to jednoznačně máme. Nikde na světě není tolik zručných lidí na metr čtvereční jako u nás. Mým cílem je, aby se změnila mysl českých tvůrců, aby získali sebevědomí. A druhým cílem je, aby se změnilo i myšlení zbytku lidí tak, aby byli ochotni je podporovat. Aby celý český národ vnímal to, že když někdo umí něco udělat rukama, že to má obrovskou hodnotu. V Německu, když má někdo vzdělání, tak skončí třeba někde u pokladny a ten, kdo umí řemeslo, tak uřízne nějakou desku, řekne si za to několik set eur a čeká se na něj čtyři měsíce. A to je trend, který bude i u nás.