Napsali o nás > Detektiv na stopě předků

Detektiv na stopě předků

20. 10. 2017, Mladá fronta DNES

Genealožka Lenka Peremská je Živnostníkem roku 2017. Rozkrývá rodokmeny a hledá příbuzné

UNHOŠŤ Tři generace – jen tak daleko prý obvykle sahá paměť lidí na jejich předky. Většina si stěží vzpomene na rodná příjmení svých babiček. Jména bezejmenným předkům vrací genealožka z Unhoště Lenka Peremská, už několik let profesionálně sestavuje rodokmeny, pátrá po dějinách domů a pomáhá lidem najít příbuzné. Ve středu za to získala titul Česká spořitelna Živnostník roku 2017 Středočeského kraje.

* Jaké povědomí mají lidé o svých předcích, kde většinou končí jejich znalosti?

To je otázka, kterou pokládám do pléna, když mám přednášky po muzeích a archivech. Ptám se, kdo si pamatuje rodné příjmení svých babiček. Většinou se zvedne jen pár rukou. Paměť obvykle sahá jen do třetí generace, dál jako by už naši předci vůbec neexistovali.

* Genealogii nepojímáte jen jako čistě vědeckou disciplínu, ale výsledky svého bádání obohacujete o další informace, co je tím vaším kořením navíc?

Zaprvé se snažím o lehkou osvětu a do kroniky dávám takové informace, které klientům zprostředkují životní styl jejich předků, to znamená, že když pak čtou kroniku, tak by si z ní měli udělat obrázek o tom, jak vypadal život v době jejich předků. Stejně tak do toho zapojuji dějiny místa bydliště, kde předci pobývali.

* Co vše můžete při genealogickém bádání o předcích zjistit kromě data narození a úmrtí?

Když to aplikuji na jednu rodinu, tak vám řeknu, kdy se pár sezdal, kdy měl děti, kolik dětí jim zemřelo, jaká jména jim dávali. Zjistím, kde žili, čím se zabývali, jak vypadalo jejich obydlí, jestli měli dvě krávy nebo deset prasat, jak vypadal grunt a která pole obdělávali. V podstatě dostanete kompletní přehled o tom, jak lidé žili. Já se k tomu ještě snažím vysvětlovat historické pozadí.

* Kam až jste schopná zmapovat historii rodiny?

Je to hodně individuální a záleží na dostupnosti pramenů. V matričních pramenech se obecně dá dojít do druhé poloviny 17. století. Občas se ale poštěstí, že lze jít dál, jednou jsme například došli do roku 1582. Jindy se může stát, že narazíme na mrtvý bod už v roce 1750, to když se například nějaký předek přistěhoval a není napsáno odkud.

* V některých případech se vám daří jít dál, než sahají matriční prameny, z čeho pak čerpáte?

 Existují i jiné písemné prameny, nejlepší je, když se najde modrá krev a je možné se napojit na nějakou šlechtickou větev, pak lze dojít dost daleko, třeba do středověku, ale to je naprostá rarita.

* Spousta lidí by si asi tu modrou krev ve svém rodu přála, že?

 Skoro všichni si ji přejí. Téměř každý klient ke mně přichází s nějakým rodinným mýtem, ale většinou to není pravda, nebo to přinejmenším nemohu potvrdit.

* Jak dlouhý je váš rodokmen?

Ten svůj stále odkládám, nemám na něj čas, protože práce mám čím dál víc a pochybuji, že bych se k němu v dohledné době dostala. Zpracovaný ho mám jen částečně ještě z doby, kdy jsem chodila na vysokou školu, kde jsem studovala historii a v rámci studia jsme měli i obor pomocné vědy historické, kde jsme se zběžně genealogií zabývali.

* Takže kovářovic kobyla chodí bosa?

Bohužel, u mě to naprosto platí. Část rodokmenu sice mám, ale rozhodně už jsem udělala mnohem větší pro úplně cizí lidi.

* Jak dlouho se tvorbou rodokmenů živíte?

Zhruba od mé mateřské dovolené, takže šest až sedm let. Předtím jsem to dělala jen pro kamarády a známé, až posléze se ukázalo, že poptávka je celkem velká a v průběhu času narůstala natolik, že jsem zjistila, že se tím dá uživit, a to velmi slušně.

* Neživíte jen sebe, ale máte i několik spolupracovníků, jak velký je váš tým?

Celkem i se mnou je nás deset. Já to celé zastřešuji a řídím. Členy týmu jsou genealogové, řešeršisté a korektoři. Většina z nich má svou vlastní práci a zakázky ode mne mají jako vedlejší pracovní činnost.

* Kolika zákazníkům zvládnete za rok vyhovět?

To se těžko určuje, protože pro každého dělám jinak dlouhý rodokmen. S některými můžeme válčit i několik měsíců. Někdy uděláme sedm rodokmenů za měsíc, jindy jen dva.

* V dnešní době už je řada dokumentů a archivů digitalizovaných, nakolik je pro vás ještě nutné osobně navštěvovat archivy?

Z domova díky digitalizaci dělám tak na 70 procent. Právě díky digitalizaci je možné se tímto oborem uživit, protože jsem schopná projet mnohem více matrik, než kdybych dojížděla do archivů. Je to mnohem jednodušší než třeba před pěti lety.

* Nahlížení do digitálních archivů od vás vyžaduje nějakou registraci?

Ne, je to volně přístupné a může v tom hledat kdokoliv, ale musí to umět.

* Zasáhla vás někdy nějaká informace zjištěná při vytváření rodokmenu?

Často se mě dotýká spousta věcí. Při sestavování rodokmenů narážím na hodně smutné skutečnosti, například když umíraly děti nebo když zjistíte, že se na někoho z rodiny zcela zapomnělo. Někdy, když rodokmen sestavuji, tak se mi nad ním chce i brečet.

* Brečí vám nad rodokmeny i zákazníci?

Velmi často, a to ani nemusí najít nic tragického, stačí to, že jsou dojatí. Mohou zjistit něco, co vůbec netušili, nebo přijdou na to, že jejich předek byl něčím, k čemu oni mají vlohy. Klienti mě často vyhledávají ve zlomových okamžicích života, nejčastěji, když jim někdo zemře. Litují toho, že jim někdo odešel a oni se jej nestihli na všechno zeptat.

* Jak vypadá váš obvyklý zákazník?

Většinou to je člověk finančně zajištěný ve věku 30 až 50 let. Je to i proto, že genealogický výzkum není úplně levná záležitost. Ženy většinou chtějí rodokmen pro své rodiče nebo pro manžela. Muži ho obvykle chtějí sami pro sebe.

* Děláte i takzvaný totální výzkum, kdy zjišťujete kompletní rodokmen. Na kolik taková práce zákazníka vyjde?

Většinou, když zjišťujeme všechno, co jde, tak to vychází na cenu kolem sta tisíc korun a jsou za tím měsíce práce. Je to neuvěřitelné piplání a spousta práce s následným sepisováním. Když tam máte kolem sedmi set jmen a jejich příběhů, nesmíte se do toho zamotat a podat to musíte tak, aby tomu klient rozuměl.

* Co je na úplném počátku vašeho bádání, stačí vám k tomu rodný list?

Jak kdy, záleží na tom, jak je rodný list starý. Příliš mladé matriční zápisy jsou stále na matričních úřadech a doslovný výpis může žádat jen přímý potomek nebo ten, kdo k tomu má plnou moc. Nejmladší zápis musí být starší sta let, aby se dostal do archivu.

* Kromě rodokmenů nabízíte i vyhledávání příbuzných. Je to v něčem odlišné?

Naprosto, je to ohromně svízelné bádání. Nevyhledáváte totiž směrem do minulosti, ale z minulosti do přítomnosti, což je mnohem těžší a ne vždy se to povede. Pokud má například klient nějaké specifické jméno, tak si najdete v té oblasti lidi se stejným příjmením a musíte je kontaktovat a zeptat se, zda se toho výzkumu chtějí zúčastnit. Pokud ano, můžete pak hledat společného předka.

* Máte hodně zákazníků, musí na zpracování rodokmenu dlouho čekat?

Mám strašně dlouhé čekací lhůty, už nedávám ani přibližné termíny, protože je nerada odsouvám. V tuto chvíli již dávám zájemce jen do pořadníku, přičemž odhadovaný termín zpracování mám v letech 2019–2020.

* Takže když za vámi teď někdo přijde s tím, že potřebuje udělat rodokmen pod vánoční stromeček, tak neuspěje?

To opravdu ne, v takovém případě ho pošlu ke konkurenci.

***

Všichni by si přáli modrou krev. Přicházejí s rodinným mýtem, většinou to ale není pravda.