Díky žížalám vyrábím hnojivo - vermikompost zcela přírodní cestou, říká Petr Divácký, vítěz soutěže Živnostník roku 2026 Jihomoravského kraje 

Říká o sobě, že je takový developer pro kalifornské žížaly. S jejich pomocí přetváří nevyužitý vinařský materiál- matolinu, což je zbytek hroznů, který zůstane po vylisování (slupky, jadérka, stopky), na přírodní kvalitní hnojivo vermikompost. Petr Divácký nyní zvítězil v soutěži Živnostník roku 2026 Jihomoravského kraje. Není to obyčejný kompost, věda dokládá, že je to mnohem cennější hnojivo, které mj. prokazatelně zvyšuje retenční schopnost půdy a brání její další degradaci a vysychání. Celou technologii výroby vyvinout sám od nuly. Vlastnoručně navrhl a zkonstruoval specifické vermikompostéry, vymyslel vlastní systém zakládání chovu a ladil dávkování krmení. Naučil se přitom chovat žížaly bez dalších energetických vstupů. Své podnikání provozuje v budovách, které díky tomuto přírodnímu procesu nepotřebují ani vytápění. Jeho přírodní hnojivo je od roku 2018 oficiálně certifikované a nese značku ‚Regionální produkt ze Slovácka‘.Vermikompostu se věnuje 14 let, z toho poslední 2 roky je to jeho plnohodnotná živnost. Více na www.petrdivacky.cz

U příležitosti jeho vítězství jsme mu položili několik otázek. 

Jak vás to napadlo, že se stanete developerem kalifornských žížal, jak sám s oblibou říkáte? 

Je to zhruba 14 let. Ten první impuls byl od sestry, která se zabývala bylinkami. Koupil jsem si první násadu, zhotovil vlastní vermikompostér. Dal jsem žížalám matoliny, nechal jsem vermikompostér rok bez povšimnutí, pak jsem se k tomu vrátil a zjistil jsem, jaký krásný materiál během té doby vnikl. Pocházím z kraje, kde je hodně vinařů, a matolin je poměrně hodně. 

Proč zrovna kalifornské žížaly? Je to nějaký speciální druh s výhodami proti klasickým českým žížalám? 

V České republice žije nějakých 62 druhů žížal. Kalifornská žížala je nejvíce podobná naší hnojní, ale rychle se množí a je hodně žravá. Říká se jí proto, protože ten byznys jako takový vznikl v Kalifornii. Původní myšlenka vznikla v Japonsku, ale v Kalifornii se to rozšířilo, protože Američané z toho udělali byznys. Žížaly matolinu žerou, projdou jejich trávicím traktem a ty bobky ze žížal,  to je ten vermikompost. V České republice neexistuje žádná taková velká firma, která by to realizovala. Opravdu lidé to zatím málo znají. 

A zabývá se tím v Česku ještě někdo jiný kromě vás? 

Určitě, ano. Jsou to v podstatě malí živnostníci-zahradníci, je i pár menších firem, které to dělají delší dobu, ale samozřejmě záleží i na těch objemech. Čím má člověk větší objemy, tím oslovuje větší firmy, které se zase dostanou na cenu. 

Vy v podstatě děláte s vinaři barterový byznys, není to tak? 

No, to je vynikající věc. Matoliny nejsou pro mě odpad. Je to krmivo pro kalifornské žížaly. Jsou to výlisky z hroznů, slupky, zrníčka a stonky. Mají pH 4,5, takže vinaři to do půdy dávat nemůžou. Žížala to dokáže vytáhnout na pH 7. To znamená, vinaři se toho rádi zbaví, a může to být i barter, že mi dovezou matoliny, já jim za to vyměním hotový vermikompost, nebo jim dám nějakou část. Má to tak zpětné využití a nekončí to pak někde na černých skládkách, aby tam, kde má, tedy v půdě. Navíc k tomuto procesu nepotřebuji prakticky žádnou energii, žížaly při procesu trávení produkují i teplo, takže v mých budovách nemusím ani topit. 

Jak dlouho ten proces žraní trvá, celý rok? 

Jeden metr si můžete představit tak, že skládáte de facto vrstvy a ty vrstvy určují, za jak dlouho to zpracujete. Za jeden rok jsem schopen vytvořit vrstvu, která je 1 metr vysoká. To je maximum. Pozor, je to i limitující. Lidi z kompostáren, kteří se u mě byli podívat, tak byli překvapeni. Oni zpracují za pár měsíců třeba 3–4 metry. Já metr. Takže ten proces je relativně pomalý. Jinak výtěžnost je asi 70 %, to znamená, že z jedné tuny matoliny udělám 700 kg vermikompostu. 

A o kolik je tenhle vermikompost lepší než jiná hnojiva? 

O vermikompostu jsou odborné studie. Je to certifikovaná metoda od roku 2013. Zkoumá to třeba Mendelova univerzita v Brně, Česká zemědělská univerzita, pan docent Hanč. Šlo by zde doplnit tedy o kolik je to lepší hnojivo? Nějak kvantifikovat? Jinak je to hodně těžká otázka. Často o ní přemýšlím. Vermikompost je přírodní produkt a do půdy patří, tam, kde je žížala, je i vermikompost a dá se říct, že je tam i život. Na druhou stranu minerální hnojiva určitě nejsou méně účinná a v dnešní době se bez nich neobejdeme. 



Jak to všechno začalo? Říkala jste, že už na základní škole jste ráda šila a že spravovat oblečení vás naučila babička.

Ano, jedna moje babička pletla a háčkovala, tak mě naučila plést a háčkovat, ta druhá šila a naučila mě šít na stroji. A já si to zamilovala. Už na základce jsem si tak přešívala spoustu oblečení. A hlavně jsem si ke svým outfitům šila kabelky. A proto jsem pak šla studovat oděvní školu do Prostějova. Tehdy ještě byl zřizovatelem školy OP Prostějov. Po maturitě jsem se sice vydala jiným směrem, ale první mateřská mě k šití vrátila. Potřebovala jsem tašku na kočárek, žádná mi nevyhovovala, tak jsem si ji ušila. Ta se líbila kamarádkám a tehdy to začalo.

Proč jste se přihlásila do soutěže Živnostník roku? 

Moje přání ale bylo, aby se zvýšilo povědomí o mé značce a vytvořila se kolem ní širší komunita. Přiznám se ale, že nejdříve jsem nechtěla, protože jsem měla pocit, že taková soutěž není pro mě. Ale po dvou měsících, kdy jsem si stále říkala, že do této soutěže nepatřím, jsem přihlášku v poslední možný den vyplnila s tím, že to tedy zkusím a staň se, co se má stát.

Co podle vás dělá dobrého živnostníka dobrým živnostníkem? Co je recept na úspěch? 

Podle mě je dobrý živnostník to především člověk, který svojí práci dělá opravdu poctivě. Věří tomu, co tvoří a dokáže si za tím stát. Musí mít odvahu vůbec začít a trpělivě přijímat změny. Recept na úspěch ale podle mě neexistuje. Je to kombinace vytrvalosti, trpělivosti, zodpovědnosti a schopnosti nevzdat se, když věci nejdou podle představ. Je důležité i při tom všem hlavně neztratit i radost z toho, co dělá a proč vlastně začal. Já jsem se za těch více jak deset let naučila, že úspěch nepřichází vždy, když ho očekáváme. Někdy je potřeba změnit směr nebo přehodnotit vlastní představy. A možná ještě jedna věc - nesnažit se za každou cenu být jako ostatní. 


A jaké ceny čekaly na naše vítěze?

V krajském kole vítězní živnostníci získají například finanční odměnu od MONETA Bank ve výši až 30. 000 Kč, vítěz celostátního finále Živnostníka roku si odnese 150.000 Kč (soutěžící nemusí být klientem MONETA Bank). Vítězná firma získává zápůjčku vozu z portfolia značky Volkswagen (zápůjčka vozu je časově omezena podle nabídky lokálního dealera).


Prohlédněte si celou galerii a sdílejte své zážitky z večera krajského vyhlášení!