Příběhy úspěšných > František Jiras: Firmy budou nuceny spolupracovat, technicky vzdělaných je tristně málo

František Jiras: Firmy budou nuceny spolupracovat, technicky vzdělaných je tristně málo

Na začátku historie společnosti Fortell byli tři pánové, kteří se ze zaběhnutých pracovních pozic rozhodli vkročit do nejistoty, a začali podnikat. Ve strojírenství. Povedlo se jim to více než skvěle. Prakticky z nuly vybudovali společnost o 170 zaměstnancích s letošními očekávanými tržbami přes 300 mil. Kč. Nyní se stala společnost Vodafone Firmou roku 2016 Pardubického kraje a nejen o jejím působení, ale také o nedostatku technicky vzdělaných jsme si povídali s jednatelem Františkem Jirasem.
30. 09. 2016 | Firma roku Rozhovor

Kdo jsou vaši klienti? Dalo by se nějak popsat, co vlastně děláte?
Tak zjednodušeně jsme strojaři. Naším zákazníkem jsou všichni, kteří potřebují nějaké plastové nebo kovové díly ve velkém objemu. Řekněme třeba milion kusů ročně. Máme lisovací nástroje a technologie na takové úrovni, že dokážeme vyrábět i v takovém množství.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Třeba dokážeme udělat formu na mobil, podle které se pak dělá horní a spodní díl. Jinak máme v portfoliu skoro vše. Hlavním je lisování a pak hromadná výroba. Ale samozřejmě jsme schopni udělat i díly například pro automobilový průmysl.

S kým nejvíce spolupracujete?
35% je to právě automotive, ale pro subdodavatele, kteří pak dodávají velkým automobilkám. Kolem 30% tvoří elektrotechnický průmysl a zbytek jsou firmy spotřebního průmyslu, které potřebují něco vyrobit.

Vyrobit?
Cokoli s plastu, kovu a to i při těch nejmenších velikostech. Ale pozor, jedná se o velkovýrobu. Začínáme někdo okolo 100 000 kusů.

Pozorujete ve svém okolí nějaký podnikatelský brand či pozitivum, které je pro region význačné?
Já nevím jak region, ale naše oblast, tedy Lanškrounsko je specifické velkým množstvím strojírenských firem. Nástrojárny, střikovny, lisovny a další. Vznikly z bývalých Tesel a při privatizaci je založili technicky vzdělaní a zkušení lidé. Takže bych řekl, že naši oblast charakterizuje velká koncentrace kvalitních strojírenských firem.

A máte nějakou specialitu oproti konkurenci?
Něco na co jsem pyšný a co u nás nikdo nedělá a na světě možná tak tři, čtyři firmy jsou součástky pro airbagy. Jde o přesnost na 0,02 milimetru. Vadný nesmí být opravdu ani jeden kus a jdou jich milionové série týdně. To už je opravdový Hi-tech.

Celou republikou prostupuje problém nekvalifikovaných pracovníků. Je to i váš případ?
Ano, všichni máme stejný problém. Ať už je to u některých firem nedostatek učňů, tak u nás je to především nedostatek technologicky vzdělaných vysokoškoláků. Technologů a vývojářů.

Čím to je a jaká je cesta?
Mrzí mě to, protože dnes se děti ženou za titulem, ale chtějí ho za nic. Vybírají si méně náročné obory, jen aby měli školu. Z vlastní zkušenosti víme, že změnit ten dnešní obraz je a ještě dlouho bude těžké. Musíme najít nějakou formu spolupráce, protože to bude ve výsledku jediná cesta. Situace bude tak tristní, že firmám nic jiného nezbyde a budeme muset všichni společně vynakládat nejen finanční, ale také organizační schopnosti. Úroveň je totiž opravdu špatná.

A vidíte vy osobně nějaký prostor ke zlepšení?

Když se podíváte na hokej nebo na fotbal, odrostla generace lidí, kteří prošli výcvikovými centry a sportovními sdruženími. Stejný trend bude muset nastat také u studentů technických oborů. Sám za sebe nějaké rychlé řešení nevidím. Vždyť se koukněte na celkovou strukturu školství. Všichni se snaží o zjednodušení úrovně, ale pak vyplivnou člověka, který je nezaměstnatelný.