Pojďme popsat předmět Vaší živnosti?
Já jsem jako malá propadla kouzlu folklórního umění. Už od malička jsem tancovala lidové tance, takže mě to prostředí strašně bavilo. A i když se živím hlavně úplně jiným oborem, což je moderování v rádiu a zpíváním na svatbách a podobně, tak jsem si splnila tento sen a minulý rok jsem začala podnikat ve vyšívání. A chytlo to i moje okolí, protože jedna jediná fotka mého výrobku způsobila to, že jsem měla z ničeho nic 150 objednávek za měsíc. A to mě úplně nakoplo, že chci dělat především vyšívání. A hlavně mě velmi zaujalo, že si můžu ten sen plnit i při dětech. Tím vítězstvím bych chtěla motivovat všechny maminky, které si myslí, že dětmi život skončil a že už nemůžou dělat nikdy v životě to, co chtějí. To není pravda, protože já jsem důkaz, že to jde.
Folklór je spojen obecně především s jižní Moravou. Jak je to tady?
Já myslím, že folklór se týká celé země, a to nejen naší. Já se inspiruji celosvětovým folklórem, nejen tím moravským. Líbí se mi i folklór mexický, španělský, vyšívám i tyto motivy. Prostě když mě něco zaujme, tak se do toho dám, i když je to z druhého konce světa. Každá země má svůj folklór a svoje lidové umění a tradice.
Pojďme popsat nějaké Vaše konkrétní výrobky…
Já jsem začala županem. Pořídila jsem si speciální vyšívací stroj, do kterého si naprogramuji výšivku, respektive si udělám náčrt toho, co chci vyšívat. Program mi to předělá do výšivky a začne vyšívat na věc, kterou si zvolím. Začalo to županem, kde mi to přišlo takové originální. Hned se toho chytl jeden moravský hotel, který si jich objednal více. A já k tomu, když se mi to zdá málo plastické, tak ještě ručně dovyšívám detaily různých kytiček, aby to působilo co nejvíce jako plastická, až 3D výšivka.
Co bylo po županu?
Po županu přišly třeba šaty, které dámy začaly poptávat. Od šatů jsem přešla na trička, potom až dokonce k ručníkům. Vlastně jsem se přizpůsobovala poptávce lidí.
Co plánujete dále?
Tím, že podnikám v tomto oboru teprve rok, tak všechno dělám úplně sama, od samotné výroby, přes marketing, reklamu, propagaci, odeslání, focení produktů a můj cíl třeba do dalšího roku je mít nějakého zaměstnance nebo alespoň brigádníky. A se třemi dětmi a další prací jsem trošku takový workoholik.
Dá se říci, že ve výšivkách je nějaký Váš rukopis?
Já si myslím, že to, co jsem začala dělat, je takové hodně specifické. Neznám ve svém okolí vůbec nikoho, kdo by tohle dělal a vlastně se mi to potvrzuje i tím, že si ode mě odebírají lidé i z Prahy. Je tam prostě kus mě. Lidi to vědí a poznají to.
Jak mají zákazníci možnost se o Vás dozvědět?
Začalo to samozřejmě sociální sítí, kam jsem přidala fotku toho prvního županu a kde se to hromadně nasdílelo. Bylo tam třeba 1500 sdílení za den, což mě zaujalo. První větší zakázka byla právě z toho moravského hotelu, kde si objednali dvacet županů. Pak mi začali chodit objednávky díky Instagramu, kde si objednávali lidé třeba z Polska a už jsem posílala jeden výrobek i do Ameriky. Nedávno jsem posílala třeba na Slovensko.
Pojďme ještě něco říci o té technice…
Začíná se výrobou vůbec té výšivky. Zákazník mi řekne, co by si přál vyšít a na co. Například župan mi pošle můj dodavatel, já si tu výšivku vytvořím v programu. Stroj mi výšivku vyšije na župan, župan se samozřejmě musí nejdříve upevnit do rámu, podložit speciálním podkladem, dá se vyšívací fólie, ten proces je na déle. Výroba jednoho županu trvá čtyři až šest hodin.
Jak pak funguje to dovyšívání? Říkáte si, sem by se hodilo tohle?
Přesně takhle si to říkám. Já se na to podívám a řeknu si, tady by se mi líbilo, aby ty kytičky byly vystouplé, aby to působilo plastičtěji. Vezmu si vyšívací rámeček a ručně došiji vnitřky kytiček, aby to bylo vystouplé a působilo plastičtěji a reálněji.
