Jan Beran: Jak já říkám, prodává výrobek | Firmaroku.cz
Příběhy úspěšných > Jan Beran: Jak já říkám, prodává výrobek

Jan Beran: Jak já říkám, prodává výrobek

Klasická kovárna v Praze! A daří se jí víc než dobře. Pojďme rovnou na rozhovor...
25. 11. 2020 | Živnostník roku

Co je předmětem vaší živnosti?
Živíme se jako umělečtí kováři a zámečníci, vyrábíme veškeré možné i nemožné výrobky z kovu.

Co si pod těmi možnými i nemožnými výrobky představit?
Ty „možné“ věci jsou kované mříže, bezpečnostní mříže proti zlodějům, je to oplocení, brány, kliky, krbové nářadí, ta škála je opravdu velká a široká. A ty „nemožné“, to jsou věci, kam až jde vaše fantazie, tak to jsme schopni dělat.

Jak se řemeslu daří, speciálně tady v Praze?
Tady v Praze se daří určitě lépe než kolegům někde na venkově, protože trh je tady poměrně velký a kovářů po Praze zase tolik není. Ono je to poměrně dost náročné řemeslo, jak co se týká prostoru, tak i na vybavení jednotlivých kováren.

Jste tady ve staré Hostivaři, takže by se dala předpokládat nějaká kovářská tradice…
Přesně. Tady to koupil už můj praděda v roce 1897 jako zajetou kovárnu. Tehdy dělal samozřejmě trošku jiný typ výrobků, než se dělá v současné době. Tehdy se kovali koně, krávy do tahu, bylo to zaměřené spíše na podporu zemědělství.

Jak se o vás mohou zákazníci dozvědět, respektive kam distribuujete své výrobky?
Naše kovárna je poměrně známá, takže my zákazníky máme stálé, vracejí se k nám. Je to kvalitou toho výrobku, jak já říkám, prodává výrobek. Taková ta ústní reklama, ta je nejlepší.

Na nedostatek práce si tedy nestěžujete?
Práce zatím je. Člověk se musí snažit a i v této nelehké době musíme jít pořád dál.

Kolik máte v kovárně lidí?
V současné době je nás šest plus dva učni. Máme tady i učňovské středisko.

Takže i s výhledem do budoucna dorůstají noví kováři…
Dorůstají noví, ano. Musíme si je vychovat.

V řadě oborů je velkým problémem, že už nejsou nástupci…
V kovařině ten zájem stále ještě je, ale problém je v tom, že samotná kovárna, pokud by se chtěl někdo osamostatnit, tak je strašně drahá. Proto je to většinou rodinný podnik, který se dědí, protože začínat znovu od nuly, to je šílenství.

Jak vypadá provoz vlastní kovárny?
Základem kovárny je kvalitní výheň s dobrým komínem. Kovadlina, různé typy kladiv, různé typy kleští, jsou to buchary, klasický pérový buchar nebo vzduchový buchar. Dále soustruhy, vrtačky, brusky, obrábění kovu je poměrně široké. A čím je kovárna lépe vybavena, tím lépe vyniká nad konkurencí.

Jak se řemeslo změnilo za posledních sto let?
Používá se více strojů, kvalitnější nástroje. Rozdíly jsou ani ne tak ve výrobě, ale v povrchových úpravách a montážích. Každý rok se přichází s něčím novým. My musíme sledovat jak trendy, tak vývoj na trhu. Držíme klasickou rukodělnou kovařinu a do toho zakomponováváme nové trendy.

Jaký byl nejneobvyklejší výrobek, který jste dělali?
Nejneobvyklejší byl pás cudnosti…

A vyrobili jste?
Vyrobili jsme. Zákazník byl spokojen. Potom ty náročnější věci, ty jsou o velikosti a přesnosti. Čím větší a přesnější výrobek, tím stoupá náročnost výroby.

Jsou nějaké limity pro kovárnu vašeho typu ve smyslu rozměrů výrobku?
Obří výrobky, ty už patří do průmyslových kováren, kde jsou velké kovací lisy a manipulátory, ale to už není ruční výroba. Co se týká naopak jemnosti, tak co to jde, tak jsme schopni udělat, ale potom to už je zase spíše zlatnictví a jemná mechanika než klasická kovařina.