Příběhy úspěšných > Jan Křivonožka: Ono to zní zajímavě, že se vysokoškolák stane řemeslníkem

Jan Křivonožka: Ono to zní zajímavě, že se vysokoškolák stane řemeslníkem

Postavit kamna není totéž, co postavit krb. Zkušenosti z vysoké školy se řemeslníku Janu Křivonožkovi docela hodily. Více v rozhovoru.
18. 10. 2017

Kamnářství. Pod tím si většina lidí něco dovede představit…

Ono je fajn to možná trochu upřesnit. Kamnářství hlavně neznamená prodej nějakých hotových kamen. Většina lidí si dovede představit stavbu krbů, ale já jako kamnář se zaměřuji na akumulační topidla, to znamená kamna, která jsou těžká, dlouho hřejí, mají vysokou účinnost.

Co vás přimělo k tomu, stát se kamnářem?

Díky tomu, že se specializuji na ty takzvaně těžké stavby, které jsou poměrně komplikované, tak v tom je jistá zajímavost, která mě, původem vysokoškoláka, láká. Je tam nutné trošku něco vypočítávat, je tam potřeba zapojit designové myšlení, je tam trošku psychologie – člověk musí zjistit, co ten zákazník chce. On totiž často má nějaké pocity, ale neumí je vyjádřit. Musím se na něho naladit, takže v tom je to poměrně pestré. To mě baví nejvíce, že to není jen práce rukama, ale trošku i manažerská činnost, trošku psychologie, trošku architektura, je to výborná kombinace. Já jsem takový renesanční člověk, vždy mě bavilo více věcí, takže jsem se v tom doopravdy našel.

Měl jste možnost dělat nějaká velká kamna do zámků nebo něco podobného?

Já jsem neměl možnost setkat se s tou historickou kamnařinou. Nezabývám se totiž výrobou kachlí, to bývá dominantou kamnářů, kteří jsou zároveň i keramici a umí udělat repliky gotických nebo renesančních kachlů. To jsou u nás jednotky lidí, špičkoví odborníci. Ale spolupráce s nějakými keramiky a podobně, to nás, myslím, všechno ještě čeká.

Vystudoval jste matfyz a stal jste se kamnářem. U toho bychom se asi měli zastavit…

Jasně, ono to zní zajímavě v tom, že se nějaký vysokoškolák stane řemeslníkem. To, co musí řemeslník jako člověk na volné noze ovládat, tak podle mě výrazně převyšuje znalosti tříletého učebního oboru. Řemeslník, ať chce nebo ne, musí být trošičku manažerem. Pokud spolupracuje s jinými profesionály, musí je umět řídit, a to jsou znalosti, které minimálně na bakalářský obor patří. Takže já jsem vděčný, že jsem prošel vysokou školou a potkal mnoho zajímavých lidí. A ten příběh je zajímavý v tom, že jsem se nebál dělat něco, co mě baví. Když jsem se rozhodoval, co budu dělat, tak jsem udělal krok trochu stranou. Šel jsem si udělat učiliště místo toho, abych si udělal doktorát, ale rozhodl jsem se pro to, v čem jsem viděl nějaký smysl, i když na začátku si lidi klepali na čelo. Doslova. Volali mně kamarádi a spolužáci, co blázníš, to je úplný nesmysl, pojď za námi do Prahy dělat to, co děláme my. Já jsem si za tím na začátku, možná trochu bláznivě, stál, a teď jsem za to rád. Každý rok možná ještě více.

Řekl jste si jeden den, že škola je hezká věc, ale teď půjdu jinudy?

Ne, byla to poměrně složitá věc. Už v průběhu studia jsem se zabýval nějakými dobrovolnickými aktivitami, organizovali jsme zážitkové tábory, kde jsme učili lidi řemeslům, zajímalo mě to. Mimočasová aktivity, aby člověk z toho matfyzu nezblbnul. Úplně zjednodušeně, ale skutečně to tak bylo. Poté, co jsem dostal inženýrský titul, jsem se rozhodl jít na rok na Slovensko do takové ekovesnice, kde jsem si řemeslo mohl zkusit naplno a živě. Celý rok máte možnost si zkoušet věci, které jinak o víkendu nestihnete. Tam jsem potkal velice zajímavého kamnáře, který mě inspiroval. Byl to také vysokoškolák, viděl jsem jeho řemeslo v plné síle, znal jsem jeho kamna. Přišlo mi to velice smysluplné. Zároveň hodně efektivní technologie, kterou dnes jako kamnáři umíme stavět. Je to trošku taková alternativa a alternativa mě vždy zajímala. Jsem rád, že to můžu rozvíjet.

Jak dlouho trvá vyrobit taková kamna?

My stavíme v týmu čtyř lidí a samotná stavba zabere tak jeden pracovní týden. Kdybych to měl dělat sám, tak je to měsíc. Tomu ale předchází minimálně stejně dlouhá příprava, mnohdy i delší. To jsou všechny ty schůzky, designování, kreslení, výpočty technického charakteru.

Odkud jsou vaši zákazníci?

Když jsem začínal, tak to byly takové nahodilé zakázky a dost často jsme jezdili i daleko. Poslední dva, tři roky se specializujeme více na práci v regionu. Stavíme do sta kilometrů vzdálenosti, to znamená Moravskoslezský kraj, Zlínský kraj, Olomoucký kraj, občas kolem Brna. Tam se hodně staví přírodní domy, takže tam nás vyhledávají docela často.

Kde kamna nejčastěji stavíte? Jsou to velké vily?

 Hodně nás baví odvětví, kterému se říká přírodní stavitelství. Je to obor, ve kterém já osobně vidím budoucnost, a baví mě to. Je v tom potenciál a hlavně dobrý vliv na člověka, který tam bydlí. Tím se trošičku profilujeme. Zdá se mi, že stále více se moji zákazníci takto profilují. Dost často k nám míří lidé, kteří se o toto odvětví také zajímají. Obecně se dá říci, že se jedná o mladší lidi, rodiny, které si staví nové bydlení a chtějí řešit vytápění nějakým soběstačným způsobem. Dost často jsou to lidé, kteří si opravují staré domy.