Aktuality > Jan Křivonožka a zlaté časy českého kamnářství!

Jan Křivonožka a zlaté časy českého kamnářství!

Zatopí se jednou denně a o teplo z kamen se už nestaráte. Pěkně to vypadá a zároveň šetří dřevo. Topí se tak, že člověk ráno nahází do ohniště dřevo, 10 až 12 kilogramů, což je jeden nosič, a na celý den je klid. Stabilní zdroj tepla a srdce domova je na světě. V pozadí tradičního hávu zahlédl Křivonožka velkou moudrost a hezkou věc. A to mu dávalo smysl. Bylo v tom čisté nadšení, propočítané nebo promyšlené neměl nic. To je příběh celostátního finalisty loňského ročníku Česká spořitelna Živnostník roku.
02. 03. 2018 | Živnostník roku

Věděl, že není prototyp vědce, který pomalými kroky vylepšuje nějakou teorii
Kamnářství je dost specifické, takže i cesta k němu může být leckdy trochu zvláštní. Jan Křivonožka na to šel přes matematicko-fyzikální fakultu a studium matematického modelování. Potom odjel na jeden rok na dobrovolnickou stáž na Slovensko do Zaježové, kam se v polovině 90. let začali stěhovat lidé, kteří prahli po soběstačném životě a přírodním stavitelství. Byl to intenzivní kontakt s řemeslem, obrovská inspirace. Kromě hliněných omítek a slaměných balíků měl možnost vidět spoustu kamen, skoro v každém domě byla obrovská kamna od místního kamnáře. V kamnářství našel trochu kultury, trochu historie a zároveň obrovskou kreativní část spojenou s potřebnými výpočty, což mu úplně vyhovuje. Udělal si po vysoké škole výuční list a začal experimentovat. Ve starém domě, který se ženou koupili, měl možnost postavit první dvoje kamna, vyzkoušet si věci a učit se. „Kamna jsou kouzelná věc a každý z nás to nějak vnímá. Slyšel jsem od babičky z Beskyd, že tam vždy byly nějaké kachláky, chlebová pec. Člověk intuitivně cítí, že je to zajímavé řemeslo. Říkávalo se, že kachláky, to už tady nikdy nebude, je to drahé, nikdo to nedělá, kachle se ani nevyrábějí. Právě Slovensko mě přivedlo na to, že to není nic prehistorického, co patří do muzea, ale může to být naopak velmi živé a velmi smysluplné i pro moderního člověka,“ říká Honza Křivonožka.

 

Na svá první léta podnikání dost často vzpomíná
Že někdo najde odvahu a svěří mu stavbu kamen, považuje za takový malý zázrak. Je potřeba hromada materiálu, který není zrovna levný... První zakázku získal na kachlový sporák pro jednu otcovu kolegyni z práce. Stavěla chatu v lese a Křivonožkův otec jí trošku v nadsázce říkal, že jeho syn je někde na Slovensku a dělá nějaká ta kamna a jako matfyzák se věnuje takovýmto „nesmyslům“. Řekla mu, že až se vyučí, tak mu dá ta kamna postavit. Křivonožka souhlasil, že to udělá jen za cenu materiálu, bez zisku. (Nějakou částku nakonec dostal.) Byl to první experiment, ale kamna spolehlivě fungují dodnes. Pak přišla zakázka pro neziskovou organizaci, která obnovovala v Beskydech obrovský statek a chtěli tam experimentální kamínka.

Základem Křivonožkova počátečního úspěchu bylo renomé ze Zaježové a zájem o přírodní stavitelství. Tahle odnož stavitelství byla před deseti lety velkou alternativou. Lidé, kteří plánovali přírodní dům, se na něj začali obracet, že v domě chtějí mít jeho kamna. Měli k němu důvěru, protože nikdo jiný z českých kamnářů se o tohle stavitelství v té době nezajímal. Dnes se takových domů postaví i šedesát za rok. Měl odvahu jít do toho, čemu se jiní kamnáři vysmívali a co nechtěli dělat, a začal kreativně vymýšlet něco nového, a uspokojovat tak potřeby zákazníků. Pak už to šlo skoro samo, za první rok to bylo deset kamen. A další rok jich bylo více a zase více, až nakonec stál před otázkou, co s tím dělat! I z učiliště mu říkali, že nezažili takového rekvalifikanta, aby hned první rok po škole měl takové zakázky. Začal lidem ze vzdálenějších regionů doporučovat jiné kamnáře. „Ti staří kamnáři, staří kmetové mi volali, prosím tě, já už mám tady od tebe třetí kamna, co to je? Jak to děláš?,“ směje se Křivonožka. Sám rozvíjí dál třeba zaoblené tvary, netradiční design, hliněné omítky a dnes má na kontě už skoro sto realizací.

Cesta k řemeslu přes vysokou školu může být běžná
Každé studium, které je náročné, má podle mladého kamnáře význam. Je třeba se namáhat, rozvíjet myšlení. Hlavně rozvíjet vlastní píli, vůli dokončit věc, kterou člověk rozdělá. To je do podnikání zásadní věc, i když matfyz není určitě škola pro podnikatele... Talent je podle Křivonožky hezká věc, ale jen určitá část úspěchu. Jde o to mít vizi a velmi poctivě a houževnatě pracovat. Je důležité mít za sebou nějakou osobní zkušenost a vyzrálost. K tomu cesta přes jednoduché školství nevede. Ukazuje se to i u řemesla – učiliště jsou prázdná, ale rekvalifikační kurzy plné. Jít přes gymnázium a vysokou školu k řemeslu by podle něj mohlo být úplně normální. Ve svém podnikání používá takové věci, jako je programování kamnářských výpočtů. Jednoduché technické výpočty, výpočty tepelných ztrát domu, výkony kamen, dimenzování kamen na míru prostoru. To je jeho výhoda oproti jiným kamnářům, kteří se v tom možná trochu trápí. Všechno jde dělat tužkou a papírem, ale když je toho hodně, tak to zkrátka zdržuje.

Krby nestaví
Plně se věnuje kachlovým sporákům a především kamnům, která vytápějí celý dům, takzvaným těžkým akumulačním kamnům. Mají až tři tuny, aby dvanáct až čtyřiadvacet hodin držely teplo. V akumulačních kamnech je velké ohniště, ve kterém shoří hromada dřeva. Něco jako velký motor, který vyrobí velkou energii. Tím to však nemůže končit. Následně se musí energie naakumulovat ve hmotě. Za tím ohništěm musí být šamotový kanál nebo tahový systém, který do sebe doslova napije velké množství energie. Mezi ohništěm a komínem je třeba desetimetrový kanál, kde kouř složitě prochází, ohřívá troubu, vytápí se jeden pokoj, druhý pokoj. Dá se do toho zakomponovat teplovodní výměník, kdy část energie odejde do vody a je možné vytápět celý zbytek domu.

     

Funkce nebo design?
Designově je možné na kamna použít třeba kachle. Je možné použít lesklou glazuru, která vypadá tradičně. Je možné použít matné, moderní glazury, velkoplošné kachle, které mají 80x60 centimetrů. Jiným lidem zase kachle nic neříkají, chtějí omítky. Hliněné omítky mají trochu odlišnou barvu a dají se tvořit úplně experimentální záležitosti, mozaiky. „Dělali jsme kopulovitá kamna, která vypadala jako socha. Kamna s motivem čtyř ročních období, abstraktní motivy. Můžeme se ve spolupráci s keramikem dostat až do úplného umění,“ dodává kamnář. Setkává se i s tím, že mu lidé dají úplnou důvěru. Většinou se snaží doptat alespoň na základní informace, co se jim líbí, jak na ně co působí, náklonost k materiálům a tvarům. Vymyslí třeba nějakou ptákovinu a lidé řeknou, to je úplně super. To ho nejvíce fascinuje. Někdy domlouvání trvá i půl roku, vlastní stavba je už zlatý hřeb.

 

Hurá na stavbu!
Většina vlastních staveb dělá tak, že má věci předem vymyšlené, aby to nezdržovalo na stavbě samotné. Těžké části například ze šamotárny objedná přímo na stavbu. Sám si nabalí dodávku, nářadí, materiál, kachle, dvířka. To vše se musí připravit. Pracuje s partou od rána do večera, od osmi do osmi. Lidé pak nemusí platit nějaké veliké režie. Stíhají dvacet staveb do roka. Podle mapy realizací se ukazuje, že rok od roku je Křivonožka stále více spjatý s regionem. Průměrná vzdálenost je 40 minut dojezdu. Nesnaží se stavět daleko. Třeba v jižních nebo západních Čechách zná poměrně dost kamnářů, které dovede doporučit. To je i první rada, když někdo zavolá ze vzdáleného místa. Někdy lidé zjistí, že kamnáři v jejich okolí neumí splnit jejich požadavky, tak se vrátí a dělají na tom společně. Předloni stavěli například kamna u Nymburka.

 

Dva roky mu trvalo, než si uvědomil, že nemůže všechno zvládnout sám
Nejdříve hledal různé brigádnické výpomoci na stavbách, měl dva kolegy, ale jejich styl mu nevyhovoval. Teď už jsou dva roky stabilní parta. Bratr stavař dělá projekci a počítá dílčí výpočty, protože to umí udělat detailně. Každý z dalších kolegů má i jinou činnost a jsou to odborníci každý z jiného oboru. U kamen se všichni setkali a vytvořili mozaiku, která do sebe dobře zapadá. Křivonožka má na starosti kreativní část, vymýšlí, komunikuje s lidmi. Jeho otec, původně strojař, dělá velmi atypické výrobky, které potřebují a které nejsou dostupné na trhu. Dělá nerezové klapky na přesměrování vzduchu, je to zároveň konstruktér ohnišť. Vymysleli si svůj vlastní systém ohnišť, která dělají a jsou v tom hodně svobodní. Druhý z kolegů je bratr, který je původem IT specialista, velmi precizní a hodně pomáhá s 3D modely kamen. Pro zákazníky je to obrovská služba. Třetí kolega je původem filosof, environmentalista a sadař. Píše velmi dobré texty, udělal web, podílí se na přípravě. Křivonožka má teď perfektní tým a spíše než vytváření třeba druhé party chce dostat mezi lidi impuls, že řemeslo je pěkná práce a má smysl ho dělat. Občas chodí po školách a přednáší. O kamnech natočil několik videoblogů.

 

Zlatá éra…
Na kamnářském řemesle se mu líbí nekonečná rozmanitost. Každého zajímá něco jiného a to je obrovská výhoda. Může doporučovat, pokud lidé prahnou po něčem, co on nedělá. Respektuje práci jiných a inspiruje se. „Všichni doháníme pauzu řemesla z doby komunismu. Ve světě se vyvíjelo a tady spalo. V 90. letech se navázalo, kolem roku 2000 to začalo být rozumnější, začíná se to krásně rozrůstat. Vysoká úroveň středoevropského kamnářství už není jen o tom, že je jen Rakousko, pak dlouho nic, a pak je Německo a pak vůbec nic, a pak někde v dálce je Česká republika a Slovensko. Nyní se to začalo hodně dostávat k sobě,“ přibližuje Křivonožka.

Už nefunguje, že když někdo prodává nějaký materiál, tak udělá akci, kde se dají řízky a každý pak nakupuje. Je lepší udělat tematickou přednášku, co všechno se dá udělat se šamotem. Přijede kamnář z Německa, ukáže, co oni umí. Před časem bylo v Rakousku setkání kamnářů, kde měl každý možnost představit jedno své dílo. Rakouští kamnáři říkali, že jejich čeští kolegové jsou teď ve fázi, kde oni byli v 80. letech. Kreativně, na koleně dělali všechno, improvizovali. To už je dnes u našich jižních sousedů mrtvé, dělají se prefabrikované věci, zjednodušují si práci a kreativita šla do pozadí. A to je škoda. Naopak právě u nás zažívá kamnářství nejlepší časy!