Příběhy úspěšných > Jana Gutteková: Mám ráda věci s osobním příběhem

Jana Gutteková: Mám ráda věci s osobním příběhem

A pak že se nedá s klasickým řemeslem se staletou tradicí uplatnit v dnešní době! Musí se to ale vzít za ten správný konec.
04. 12. 2020 | Živnostník roku

Čemu se věnujete?
Provozuji knihvazačství. Už podle názvu lze pochopit, že se jedná o staré, historické řemeslo. Snažím se k němu přistupovat inovativně, protože mám ráda věci s osobním příběhem, takže do knih šifruji určitá osobní tajemství zákazníků.

Staré historické řemeslo v 21. století… Jak to funguje?
Báječně. Funguje to tak, že mě nejenom milovníci knih, ale i samotní autoři nebo lidé, kteří chtějí někoho potěšit speciálním vydáním, kontaktují a domlouváme se na knize, kterou by rádi měli oni sami v knihovně nebo by ji rádi někomu věnovali. Od toho se odvíjí veškerá práce, ať je to úprava textu, ilustrace, vazba samotná, různé osobní značky a šifry, které do knihy komponuji a podobně.

Spolupracujete i s nakladatelstvími?
Vzhledem k tomu, že preferuji individuální domluvu, individuální zakázky, tak s nakladatelstvími jako takovými nespolupracuji. Mám určitou představu, jak bych chtěla spolupráci navázat, ale to je zatím jen v plánech.

Věnujete se jednotkám knih nebo v rámci vydání i třeba desítkám knih?
Jedná o jednotky knih. Jsou ale autoři, kteří přijdou a řeknou, že chtějí deset kusů jedné knihy, ale chtějí, aby každá ta kniha měla jiné desky, jinou vazbu, tak aby, když si ji někdo koupí, si vybral tu, která je mu příjemná, se kterou je spojené nějaké to tajemství.

Tak poodhalme to tajemství. Co všechno se tam dá dát?
Jsou to osobní věci, velice osobní. Když vzpomenu například na pána, který přišel s USB, na kterém měl sepsaný rodokmen svého rodu a chtěl z něj vyrobit knihu pro svého syna jako svatební dar s tím odkazem, že když syn bude pokračovat dál v rodové linii, tak ten rodokmen bude předáván dál a dál. Vzhledem k tomu, že žijeme ve světě hodně zasaženém virtuálním světem, tak chtěl mít nejen tištěnou podobu knihy, ale v ní uložené i to USB. Všechny ty věci se zakomponovaly přímo do té knihy, aby kdykoli s tím šlo dál pracovat. Byla tam spousta značek, tak aby ten syn viděl jejich rodinné tajemství.

Vy sama navazujete na nějakou knihařskou rodinnou tradici?
Dostala jsem se k tomu, doslova bych řekla, jako slepý k houslím. Na střední škole jsem studovala grafický design a volnou grafiku a dozvěděla jsem se o možnosti tvorby knih. A protože jsem chtěla původně studovat sochařinu, tak tvorba knih pro mě byla takovým pojítkem mezi grafickou plochou a prostorovou sochařinou. Takže jsem se přihlásila na školu a tam jsem se začala učit. Byla velice umělecky pojatá, takže z řemeslné stránky toho až tolik nebylo, ale zato ta výtvarná byla opravdu bohatá. A potom už zbývalo se naučit to řemeslo, takže jsem jezdila po restaurátorských centrech, ke knihařům, na workshopy a sama jsem se vzdělávala tím, že jsem si chtěla vyplnit svůj sen.

S jakými materiály pracujete?
Základem je samozřejmě papír, kůže, plátno. Ráda zkouším i nevšední materiály, takže se pouštím do skla, do kovových knih, do látek, které jsou ručně utkány, takže spolupracuji s tkadlenou, spolupracuji s malířkou kůží.

Jak vypadá to sklo?
Protože mám ráda čistý design, čistou formu, tak jsem vytvořila speciální skleněný obal na knihu, na kterém je vyleptaný podpis autora knihy. Kniha je o obrázcích z Budějovic, takže je tam propojený koncept obalu v podobě skleněného obrázku a obsahu té knihy.

Kam dále běží vaše myšlenky?
Ráda bych lidem ukázala a nabídla v širším měřítku to, že nemusí mít doma konzumní věc, že ji lze přetvořit ve věc velice osobní a nemusíme být omezeni vyloženě jen formou knihy nebo tradičních knihařských materiálů, ale dá se to propojit i mezioborově.