Příběhy úspěšných > Jana Havrdová: Sklo je jedinečný a originální materiál. Lidé musí jeho kvalitě zase začít věřit

Jana Havrdová: Sklo je jedinečný a originální materiál. Lidé musí jeho kvalitě zase začít věřit

Život zasvětila bižuterii. Lásku k tradiční chloubě Liberecka chová hluboko v srdci a snaží se své zkušenosti předávat nastupující generaci. O snaze probudit v mladých lidech zájem o sklo, odborném vzdělávání, ale také o svém životním příběhu se s námi rozpovídala Jana Havrdová, která se může nově pyšnit titulem Česká spořitelna Živnostník roku 2016 Libereckého kraje.
20. 09. 2016 | Živnostník roku Rozhovor

Váš příběh je protkaný odborností a zkušeností, ale jak to vše začalo?
Pracovala jsem jako kvalitářka v Železnobrodském skle. Když se firma zavřela, založila jsem si e-shop. V té době to bylo velice zajímavé. Uvolnil se trh a hlad byl hlavně po Swarovském. Najednou ho bylo všude plno a lidé po něm prahnuli jako po ničem jiném. Česká bižuterie byla na ústupu a já jsem si uvědomila, že mám šanci si pomalu otevírat vrátka na trh. Vzděláním jsem chemik, obor technologie skla, ale postupem času jsem prošla mnoha odvětvími, která s tím úzce souvisí. Ekologie, odpadní vody, strojařská výroba, prostě jsem hledala a učila se.

A kde nastal ten zlom?
Měla jsem dobré zaměstnání, stabilní firma a podmínky. Tak jsem si říkala, že je asi na čase podnikání zavřít. Netrvalo to však ani čtrnáct dní a věděla jsem, že se k vlastnímu byznysu vrátím. Vlastně celý ten můj vývoj a zkušenosti z nejrůznějších oborů mě nasměřoval až sem. Rozhodla jsem se tedy odejít a díky slušné domluvě jsem dostala také odstupné, ze kterého jsem zaplatila první větší investice do vlastního. Přebudovala jsem vinárnu na Sychrově, nakoupila materiál a odrazila se dál.

Nyní máte vinárnu, kavárnu, výrobnu a obchod. Dalo by se říci, vše v jednom?
Vinárna na Sychrově byla, ale problém byl, že sezónní a neměla žádné posezení uvnitř. Já jsem věděla, že chci mít celoroční byznys a že součástí bude také zázemí pro výrobu. Tak jsem celý prostor přebudovala. I jako nevinař, jsem vinotéku zachovala a ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí a kombinace všech věcí vytvořila jakousi oázu klidu a pohody.

Oáza zní v dnešním světě až neuvěřitelně. Dokážete popsat typického návštěvníka?
Nejspíše manželský pár a věřte mi, je to krásná podívaná. Představte si, že jdete se svojí partnerkou nakupovat kabelku, šperky či oblečení. Vydržel byste to dvě hodiny? Já si myslím, že málokterý muž. Ale u mě? Pán přijde, posadí se, dá si pivo a mezitím co si čte, řeší pracovní věci nebo si jen povídá s ostatními hosty, tak si partnerka prohlíží náš obchod. Máme tam toho opravdu tolik, že ani za hodinu neví, jestli chce červenou nebo zelenou barvu, natož aby věděla jaký vzor. (smích) A její drahá polovička stále sedí a nikdy jsem u nás nezažila takovéto, pojď už.

Na pódiu jste mluvila také o tom, že byste chtěla řemeslo předávat dál. Už tento plán běží?
Ano, samozřejmě. Rozhodla jsem si dodělat pedagogickou nadstavbu. Chci své zkušenosti předat dál a vzdělávat novou generaci, která tu je, to mi věřte. V krámku mám teď velice šikovnou mladou holčinu. Je jí šestnáct a umí vyrobit krásné věci. A nejen to, je nadšená a moc mi pomáhá. Postará se o krámek, pomůže se vším. Ukazuje, že dnešní mládež je šikovná a není radno nad ní lámat hůl.

Můžeme se chvíli pozastavit nad tím, jak v mladých tu touhu po řemeslu probudit, přeci jen to je občas velice těžké a s tímto problémem se potýkají obory napříč celou podnikatelskou sférou.
Uvědomuji si, že je to velice tvrdý oříšek. V tom vývoji jistě nejtěžší. Jsem si samozřejmě vědoma, že to sama nezvládnu. Musí nás být více, tým zapálených lidí. Musím však říct, že na sklářství je jedno krásné. Přežily malé soukromé firmy. To co nezvládl textil, sklářství ano. I přes rušení velkých firem si přes kritická léta proklestily cestu menší firmy a odborníci na slovo vzatí v kraji zůstali. Sice každá dělá v našem oboru trochu něco jiného, ale všichni bychom měli mít jeden cíl. Probudit v mladých zájem o sklo a najít si k nim cestu.

Pozorujete v tomto směru nějaký pozitivní posun?
Ano, dokonce vidím, že se pohled na odborné vzdělávání otočil a například mladá děvčata procitla a uvědomila si, že řemeslo, praxe a kvalita bižuterie se vrací. To je dobře, protože mladí dostávají podporu ze všech stran a teď je jen na nás to uchopit tak, aby se tomu chtělo věnovat stále více lidí.

Některé velké firmy v kraji na to šly cestou stipendijní a pracovní podpory.
To ano, vím, že například Preciosa měla velkou sháňku po nové pracovní síle a nabízela studentům nejen školní, ale také na práci navázané stipendium. Problém je v tom, že to ty dnešní mladí nechtějí. Chtějí dostudovat, cestovat, nechtějí se vázat. My všichni jsme mysleli, že je na jistoty polapíme, ale bohužel to nevyšlo.

Kde je podle vás ta cesta, který klíčový prvek je potřebné nastupující generaci představit?
Důležité je si uvědomit, že sklo je 100% recyklovatelný materiál a není to pouze bižuterie. Skol má obrovskou budoucnost a je potřeba bořit mýty, že jednou je dobré, jednou špatné, že bižuterie jednou jde a jednou nejde. Sklo je jedinečný a originální materiál a lidé musí jeho kvalitě zase začít věřit. Je to materiál budoucnosti, bylo, je a vždy bude. Naším úkolem je mladé přesvědčit o tom, že má smysl ho studovat. Máme více než dobré školy a učiliště a já sama mám maturitu ze střední školy, která se zabývá teorií skla. A s tímto oborem jsem šla dále na vysokou školu a neměla jsem sebemenší problém s žádným předmětem, ani s matematikou. Lidé by měli vědět, že i odborné školy mají širší záběr a uplatnění.

Můžete závěrem vyzdvihnout něco, co se vám na podnikání v Libereckém kraji opravdu líbí?
Obrovské množství komponentů a materiálu na jednom místě. Například v Jablonci. Já když si vzpomenu, že zrovna potřebuji nějakou věc do výroby, tak v 99% vím, že tu věc najdu u nás v kraji a budu ji mít velmi rychle. Bohužel s tím, že je všeho spoustu, souvisí i to, že hodně věcí v našem oboru je nekvalitních. Teď nenarážím přímo na náš region, ale obecně. Největší problém je to, že ani já, zkušená a v oboru studovaná, ten nekvalitní výrobek na první pohled nepoznám. Musím ho dát pod rentgen nebo ho chvíli nosit, až pak se to dá odhalit. Kvalita je v kontextu množství výrobků celkově slabší.

Stala jste se nejlepší živnostnicí Libereckého kraje, jak vám to zní?
Skvěle, jsem nadšená, ale zároveň je to zavazující. Jsem hrozně překvapená, šla jsem sem nasát atmosféru a hlavně poznat další zajímavé a šikovné podnikatele z okolí a teď tohle? Super!