Aktuality > Jedním slovem krása! To je výroba v Eutitu

Jedním slovem krása! To je výroba v Eutitu

Svojí kvalitou světový unikát. Kdekoli se setkáte s čedičem na podlaze, třeba i v Sydney, tak je ze západu Čech. Šedesát procent veškeré produkce jednoho z největších zaměstnavatelů v regionu jde na export. Eutit vyrábí podlahové dlaždice, superodolná čedičová potrubí nebo povrchy pro automobilové polygony. Velkoformátovou dlažbou z čediče je obloženo třeba francouzské ministerstvo kultury. To je vizitka držitele titulu Vodafone Firma roku 2019 Karlovarského kraje.
13. 02. 2020 | Firma roku

Surovina je naše srdce
Všechno to začíná před osmnácti miliony lety, a to díky surovině, která je svým složením jedinečná na celém světě. Je v kamenolomu Slapany u Chebu, jehož vlastníkem je majitel Eutitu, Pavel Dragoun. Na rozdíl od veškeré konkurence zpracovávají v Eutitu surovinu v takové podobě, v jaké vyvřela. Čedič ze Slapan je vyhrazená surovina, za každou prodanou tunu se platí státu. Zásoby tam jsou na tisíc let. V lomu pracuje dvanáct lidí, v zimním období, kdy je vytvořena dostatečná zásoba suroviny v depech, pracují na servisu a údržbě nebo pomáhají s opravami v Eutitu.

   

Proč tak obrovské sklady?
Když zákazník třeba v Austrálii poptá potrubní vedení, tak na to musí v Eutitu umět zareagovat. Zakázky jsou v případě potrubí většinou v řádu kilometrů a než změní sortiment na výrobní lince, tak dokáží okamžitě pokrýt potřeby až deseti kontejnerů přímo ze skladu.

Ještě před deseti lety bylo největší výrobní kapacitou Eutitu potrubní vedení vyložené čedičem pro dopravu surovin a odvod popílku v elektrárnách a teplárnách. Od té doby se jádro produkce překlopilo do kanalizačních systémů a průmyslových a interiérových dlažeb. Trendem posledních let jsou minipivovary, firma už jich podlahami vybavila na 250. Čedič je v nich předepsaný kvůli čištění a údržbě, protože je odolný vůči všem chemikáliím. Při čištění se používají louhy a kyseliny a čedič jim bezpečně odolá. Také v těžkém průmyslu je tenhle materiál na podlahy prostě nejlepší.

Kanalizační program oživili v Eutitu před pětadvaceti lety. Většina trubek v tuzemsku směřuje do Prahy, v jejímž centru je používání čediče z důvodu jeho kvalit stanoveno městskými standardy. Čedič je totiž nejlepší materiál proti namáhání otěrem. Když se otěrem poškozené dno prodře, tak spadne celá stoka. Chytrý provozovatel proto zvolí materiál, který má tu nejdelší životnost, i když je o něco dražší. Běžný materiál se musí měnit každých dvacet třicet let, čedič vydrží 150 a více!

Eutitu se daří konkurovat celosvětově, i když dopravní náklady třeba do Austrálie jsou obrovské. Přesto Australané čedič kupují z Karlovarska. Je to samozřejmě kvalitou, ale také cenou, kdy úspory energie na tavení a chlazení jsou oproti konkurenci až pětinásobné. V Eutitu vyrábějí trubky do průměru 70 centimetrů, vše nadto se skládá z radiálních tvarovek. Každá z nich se musí obrousit ze všech stran, aby byla na desetinu přesná. Dá se na přesně vyvážený kruh, spustí se diamantová bruska, každý prstenec se zkalibruje na desetinu centimetru. Aktuálně tímto způsobem vyrábějí trubky o průměru 3,2 metru, což nedělá nikdo jiný na světě. Výrobky mají vynikající vlastnosti v pevnosti, v tlaku a mechanickém a vrcholovém zatížení.

  

Praha je nadšená
Kvůli transportu dělají 3,2 metrů vysoké trubky ve dvoumetrových délkách. Tyhle trubky budou sloužit v rámci protipovodňové ochrany Prahy. V Karlíně se z nich dělají retenční nádrže, stoky, které se v případě přívalových dešťů naplňují, tak aby se Karlín nevyplavil. Konkurence umí udělat třímetrovou trubku z betonu, ta ale váží 16 tun, ta z Eutitu 3,5 tuny. To je samo o sobě obrovská výhoda. Další výhodou je úspora z hlediska práce. Původně byly stoky navrhovány z čediče pouze ve spodní části, vrchní část z cihel. Ale vzhledem k tomu, že absolutně v celé České republice nejsou zedníci, bylo potřeba komplexní řešení, které bude rovnou hotové. A tak se stalo. Dvoumetrový průměr bude v Karlíně v délce 250 metrů a průměr 3,2 metrů na dalších 190 metrech. Slušná práce!

Roztavit není problém, ale uchladit…
V Eutitu mají dvě šachtové pece. Nahoře se dopravníkem dopraví kámen, hořáky čedič zhruba při 1280 stupních roztaví. Čedič pomalu teče až k výtoku, licí teploty jsou mezi 1200 až 1240 stupni. Odlije se buď do kovových forem na dlažby, nebo do formy na odstředivě lité trubky. Zásobník si dojede pro čedič a naleje ho do rotujících forem. Během točení se do vnitřního povrchu vznikající trubky lije voda, která povrch vyhladí a zabrání vzniku dutin. Když litec vidí v rozžhaveném materiálu černý flek, tak ví, že je tam dutina, a výrobek rovnou zničí, protože nákladné je především uchlazení výrobků.

 

Po odlití putuje výrobek do chladící pece, kde je zhruba 800 stupňů a řízeným chlazením se materiálu uzpůsobuje krystalická mřížka, a tím zlepšují mechanické vlastnosti. Chlazení se pomaličku krokuje až do nějakých padesáti stupňů. Chladí se podle sortimentu osm až šestnáct hodin. Celý proces vymyslel majitel Pavel Dragoun. Před revolucí musel zlepšovací návrhy podávat pod nějakým soudruhem. Ale všechno, co tu mají, i když nemá jeho jméno, vymyslel on. Třeba v chladící peci na dlaždice úplně eliminoval používání plynu, takže pec si sama vyrábí chladící teplo. Ještě před deseti lety tady byly čtyři hořáky a obrovská spotřeba plynu. Odpadním teplem suší dřevo, vytápějí...

   

Dlaždice frkají jako lázeňské oplatky
A tady je proces výroby ploché dlažby. Je to karusel, který se neustále otáčí. Zhruba pět tisíc výrobků denně. Tady výroba jede pomocí automatu, který sleduje čas lití. Tolerance je plus mínus dva milimetry.

 

A zde se ručně do písku dělají formy na speciální kusy. To jsou všechny redukce, ypsilon kusy nebo oblouky. Vezme se dřevěná podložka, na ní se položí polovina modelu, který se zasype sklářským pískem. Pomocí pneumatického kladiva se vytvoří pevná forma. Na formíři záleží výsledek. Když to špatně naformuje nebo ulomí na modelu kus rohu, tak bude vevnitř výstupek. Nejzkušenější formíř tu pracuje 40 let.

   

Takový výrobek z formy může být i desetinásobně dražší než ostatní kusy. Speciální výroba je ale nezbytná. Pokud chce firma prodávat čedič na stovkách metrů nebo kilometrů rovných úseků, tak musí umět zrovna tak vyřešit i nejbolavější místa ohybů a přechodů.

Finální trubka je samonosná, je ale nutné ji vložit do ocelového pouzdra, kde se vystředí a vymezí. Trubky se podle požadavku zákazníka opatří nátěrem a upraví povrch – pískovaný, tryskaný, někdo chce jen odmaštěný. A hurá do světa. Životnost mnoho generací!

 

Byla to vila továrníka
Součástí staré fabriky je tahle krásná budova. V období před rokem 1989 sloužila ke správním účelům, pak se z ní stala ruina na zboření, ale majitel se rozhodl ji zachránit. Udělali z ní dům pro zákazníky. Je tam zasedací místnost nebo konferenční místnosti.

A třešnička na závěr
Eutit má výrobní linku na výrobu speciálních dlaždic pro automobilové polygony. Linka má dvanáct motorů s diamantovými kotouči, které leští povrch čediče. Zkušební dráhy z čediče používají všechny významné světové automobilky a přední výrobci pneumatik k provádění testů aut a pneumatik na zkušebních polygonech, kde vodou skrápěné dlaždice imitují ledovou plochu. Na rozdíl od keramiky, igelitu nebo laminátu je to jediný konstantní materiál, který během let nemění své vlastnosti, a má tak vypovídací hodnotu. Instalováno je už více než 100 tisíc metrů čtverečních po celém světě!

Bez suroviny by se tu asi prodávala trička
O zaměstnance je v Eutitu dobře postaráno, mají spoustu benefitů. Když jezdí do práce na kole, mají 500 korun měsíčně navíc. Když nejezdí autem, ale veřejnou dopravou, tak jim ji firma proplácí, jsou tu 13. platy, kulturněspolečenské akce, nadprůměrné výdělky... Firma také sponzoruje TJ Sokol Lázně Kynžvart. Pořádá cykloturistické akce, kdy se tu jednou za dva roky sjíždí zhruba tři sta zákazníků, přátel i zaměstnanců. Každý rok dělá závod na běžkách, se zaměstnanci rekreace na horách, proplácí jim dovolenou, nabízí bezúročné půjčky. Dá se říci, že pracovat v Eutitu je v regionu výhra. Se současným boomem otevírání průmyslových zón v Chebu nebo v Nové Hospodě, někteří zaměstnanci sice odcházejí, většina z nich se ale brzy vrací zpátky.

Videoochutnávka z návštěvy Eutitu je zde.