Příběhy úspěšných > Jiří Ďuriš: Napadlo mě udělat něco, co nikdo nechce navrhovat

Jiří Ďuriš: Napadlo mě udělat něco, co nikdo nechce navrhovat

Funerální design se u nás za poslední dekády příliš nevyvíjel. Poněkud jinak je tomu ale v zahraničí a díky Jiřímu Ďurišovi teď už i v České republice.
17. 10. 2018 | Živnostník roku

Pojďme rovnou k netradičnímu oboru vaší živnosti…
Moje tradiční živnost je ta, že se zabývám grafickým designem a designem, čili ten produkt samotný je jeden z mnoha, který mě napadl a dneska je to ve fázi, kdy je to i živnost. Takže ten můj netradiční produkt je Optimistic Coffin, což je v překladu optimistická rakev.

Přibližme, jak jste se k tomu dostal…
Můj příběh je dlouhý, ale ve zkratce, splnil jsem si sen, šel jsem studovat Fakultu multimediální komunikace ve Zlíně, obor průmyslový design. Celý život jsem se cítil být designérem. Jeden z úkolů, které na vysoké škole máte, je odevzdat seminární a diplomovou práci. A já jsem nechtěl navrhovat to, co všichni kolem mě, elektrokola, automobily a židličky, a tak mě napadlo udělat něco, co nikdo nechce navrhovat nebo se do toho nějak nehrne. A samozřejmě nějaká osobní smutná záležitost v rodině mě přivedla k tomu, proč se tak dlouho nevěnovala pozornost takovému produktu, jako je rakev.

Jak jste na to šel z hlediska designu, aby to bylo něco jiného?
Já jsem úplně nechtěl přeskočit období, kde to bylo přerušeno, to znamená 20. léta. A tak jsem navázal na funkcionalismus, hrana a oblouček. To je v podstatě vidět i na naší rakvi i na naší urně. Tyto věci jsou rozehrány klasickým materiálem, jako je dřevo, ale potom třeba i rejstříkem barev, pastelových a zářivých, což se neočekává u současného trendu rakví. Zajímavé je, že v současném pohřebnictví zcela zmizela černá barva s tím, že je smutná. Já spíše smutek a depresi vidím v tom tvaru. Jsem jeden z prvních, který navrací černou do tohoto byznysu a navrací ji původní funkci, to znamená luxus, odstup, nikoli smutek a depresi.

Jak jde pak nápad z papíru do praxe a výroby?
V mém případě to trvalo docela dlouho, protože jsem to bral prvotně jako svůj umělecký záměr. Objel jsem několik docela prestižních designových výstav a čekal jsem na reakci lidí, jestli to berou jako provokaci nebo zda mě vypískají nebo řeknou, že jsem morbidní. Mám velké štěstí, že kromě pár výjimek všichni reagují pozitivně a to někdy i takovým způsobem, že říkají, kde jste tak dlouho byl.

Dá se váš design rozšiřovat i jiné než jen na zmiňované dva produkty?
Samozřejmě. Já rád dělám full-service, protože se zabývám i grafickým designem a korporátním designem, což znamená od logotypu až třeba po automobil. Přesně takhle jsem přemýšlel, co všechno se toho týká. Dokonce jsem navrhl nový designový náhrobek, k tomu odpovídající parte, které se nejmenuje parte, protože my nemáme rádi ro řinčivé „r“, protože to je smrt, urna, rakev, samé „r“. Takže proto používáme většinou anglické výrazy, i když nechceme prvoplánově expandovat do zahraničí. Součástí je, protože dochází i k velmi smutným událostem, k úmrtí dětí, tak máme Coffinku. Co se týče dalšího vývoje ve funerálním designu, tak do budoucna chceme dělat i urničky pro zvířátka.

Používáte anglické názvy, uvažujete i o zahraničních trzích?
Chceme, ať to funguje hlavně u nás. Děláme hlavně na zakázku, neděláme na sklad. Druhou věcí je, že v tomto oboru je to v každém státě obdobné, ale v některých zemích jsou docela daleko. Například v severských státech, tam už se změnil design rakví, význační světoví designéři navrhují tyto věci. Ale díky několika zprávám se nám podařilo dostat až do Itálie a během druhého dne nám začaly volat pohřební služby z Itálie. Ale jak jsem řekl, chceme být silní hlavně u nás a na základě toho expandovat do zahraničí.