Příběhy úspěšných > Jiří Haidl: Jsme takoví zarputilí

Jiří Haidl: Jsme takoví zarputilí

To, že je sklářské řemeslo i přes řadu peripetií v Libereckém kraji pevně usazeno asi nikoho nepřekvapí. Přesto je jeho práce v mnohém specifická.
01. 10. 2020 | Živnostník roku

Představte na úvod svoji živnost?
Vyrábím repliky historického skla, což je období od 14. do 17. století. Snažím se o co nejvěrnější věrnost podání. Pracujeme na základě archeologických nálezů, archivů, muzeí a podobně. Vedeme si i dokumentaci. Jsme na trhu 25 let, pracuji se synem. Převážnou část produkce odebírá švédský partner, který zásobuje muzea v celé severní Evropě, tam, kde byli Vikingové. Potom máme kontakty do Francie, do Německa, Belgie a Itálie. Snažíme se to dělat dobře, jsme rádi, že se nám partneři vracejí. Celkem jsme na trhu vyhledáváni díky tomu, že se snažíme o věrnost replik. Jsou i sklárny, které se předloh nedrží, my jsme takoví zarputilí, srdcaři. Děláme to podle toho, jak to dělali naši předci, držíme kvalitu. Děláme to, co se historicky našlo.

Jak se vaše práce odlišuje od řekněme klasického skláře?
To je dobrá otázka. My vlastně v celém tom historickém kontextu sklárny, jako ty hutě fungovaly jako základní vstup do dalšího světa, buď vytvářely terčíky, ze kterých potom vitrážníci dělali chrámová okna nebo nádoby, které se malovaly nebo brousily, gravírovaly a v době středověku existovala i taková disciplína, jako je hutní zdobení skla. A my právě jsme charakterističtí tím, že z naší sklárny jdou výrobky hotové, říkáme od píšťaly. V podstatě z plamene, už tam není žádná rafinace, broušení. Občas spolupracujeme s malířkou, ale nechá se říct, že my si v tom hutním provoze vystačíme a prodáváme finální výrobek u nás udělaný. To je ten základní charakteristický rys, který nás odlišuje od ostatních skláren, kde se dělají věci, které se potom strojně dokončují.

Pojďme trošičku rozebrat tu skandinávskou klientelu…
Ono to je tak, že celé to vzniklo relativně náhodou, impuls přišel od obchodníka ze Švédska. A teprve, když jsem začal vytvářet poháry a číšky, tak jsem se začal zajímat o vikingskou dobu, o tu éru, která byla nesmírně krátká, vůči celým dějinám. Zajímavé je, že se nedochovala žádná vikingská sklárna, ačkoli Vikingové měli skla relativně dost. Je to doba ještě pohanská, kdy se pohřbívalo s artefakty. V hrobech Vikingů jsou ty nálezy a dají se dobře datovat. Vikingové byli v Anglii, v severní Francii, Dánsku, to je velká lokalita a máme díky tomu dobrý obrázek.

Čím je specifická sklářská výroba Vikingů?
Specifická je tím, že nikdo neví, jestli je to vikingské a jak to dělali. Spoustu věcí neumím ještě udělat, jde o to stále hledat postupy, něco nového zkoušet. Zbytek naší produkce tvoří renesance. Snažíme se povznést i české sklářství, snažíme se vyrábět i české modely, nabízíme je zákazníkům, ale o ty komerčně není takový zájem. Určitá spolupráce je s Muzeem Hlavního města Prahy, ale živí nás zahraničí.

V čem to je, že evropská muzea si vybírají právě vaší produkci?
My se snažíme o co nejvěrnější napodobení, a to se nám asi daří.