Příběhy úspěšných > Jitka Strnadová: Domácí zmrzlina je něco úžasného, neustále se snažíme přicházet s něčím novým

Jitka Strnadová: Domácí zmrzlina je něco úžasného, neustále se snažíme přicházet s něčím novým

Prvotním záměrem Pavla Štáhlicha bylo mít malou kavárnu s výrobou zmrzliny a zákusků. Vše běželo skvěle, ale postupem času začal i z popudu své dcery přemýšlet nad tím, co jí a jak se co vyrábí. Právě tento zájem rodiny o zdravou stravu ho společně s manželkou přivedl k vývoji a výrobě přírodní zmrzliny. Vítězný živnostník byl v době vyhlášení pracovně v Itálii a tak si s námi popovídala jeho dcera Jitka Strnadová, která se zároveň stará o rozvoj a fungování byznysu.
11. 10. 2016 | Živnostník roku Rozhovor

Je pravdou, že rodiče dělali nejdříve zmrzlinu jako většina ostatních výrobců?
Ano, když v roce 1991 začínali, tak vyráběli ze sušených směsí a později přešli na pasty.

A kdy ten zlom nastal?
Šest let zpátky a hlavním impulsem jsme byli my a děti, protože jsme chtěli tu zdravou dobrou zmrzlinu. My se celý život zajímáme o to, co jíme a z čeho jsou produkty vyrobeny a jelikož jíme zmrzlinu ve velkém množství, přemluvili jsme taťku, aby se vrátil k tradičnímu prvorepublikovému způsobu výroby.

Mohla byste ten způsob popsat?
Oni existují tři způsoby výroby. První by se dal jednoduše nazvat prášek-voda, druhým je pasta, která je však stále výrazně ovlivněna barvivy a chemií. A my děláme ten třetí, tradiční, nejnáročnější. Vezmete farmářské mléko a ovoce, nebo třeba jako teď rodiče přivezete pistácie z Itálie. Potom probíhá pasterizace, umíchá se to, nechá se to uzrát a pak se přidávají ty hlavní přísady jako jahody a další. U smetanových zmrzlin je základ vždy stejný. Je to sice pracnější, ale ten výsledek je úžasný.

Vyznačujete se výhradní spolupráci s regionálními dodavateli.
Ono to samozřejmě nejde vždycky, třeba banány tady těžko seženu. (smích) Ale je pravda, že pokud jsou u nás ty plodiny k dostání, bereme jen od lokálních a menších zemědělců.

Říkáte, že každý rok přicházíte s něčím novým. Jak to děláte? Protože některé zmrzlinárny nabízí třeba i čabajkovou nebo kremžskou.
K tomu určitě dojít nechceme. Cíl není vyzkoušet všechny chutě, ale soustředit se na tradiční chutě, i když je těžké dnes určit a říct, co je tradiční. Teď budu mluvit za sebe, protože táta už s těmi chutěmi moc neexperimentuje. Skončil na nějakých šedesáti druzích zmrzliny, a jelikož jsou Klatovy menší město a jsou tam lidi konzervativní, tak to skrouhl na třicet, protože nebude držet hodně druhů, když se to neprodá. Chceme mít vždy všechno čerstvé, takže i když by tam ta zmrzlina mohla klidně dva měsíce být, radši stáhneme počet a budeme mít pouze ty nejčerstvější.

A jaká chuť je nejzajímavější?
Třeba nedávno jsem dělala heřmánkovou nebo s gorgonzolou, vlašskými ořechy prokládanou borůvkovým přelivem. Někdo se diví, ale je to opravdu výborné, stejně jako okurková nebo například citrón s rukolou.

Je nějaká chuť kam už ne?
To jsou ty slané, salámové, knedlo vepřo a podobně. Já chci zůstat u ovoce a zeleniny.

A jak to testujete?
Já to normálně na hulváta vyrobím, nikdo to netestuje. (smích) Třeba to vyvěsím na facebook a lidi přijdou, ochutnávají. Nikdy se nám nestalo, že by nechutnala.

A je ještě nějaký milník, kam byste to chtěli posunout?
Nyní máme dva provozy, v Klatovech a Plzni. A řešíme dilema. Rozšířit? Ano, bylo by to super, ale já jsem na tu výrobu sama a je to rodinný recept, takže nechci úplně říci, tady máš a udělej to podle toho, protože by se taky mohlo stát, že najednou bude naše zmrzlina na pultech i jinde. A navíc v sezóně je toho opravdu moc, takže zatím to budeme držet, tak jak to je. Hlavně ať to šlape.

A nějaký váš sen?
Můj sen by bylo vozítko a jezdit po akcích. Dostat se na food markety, farmářské trhy a další akce a festivaly. Zatím to nejde, potřebujeme to vyřešit technicky a je to i otázka další investice.

Pozorujete v souvislosti s těmito trhy nějaký trend moderní doby?
Určitě se rozšířil zájem o kvalitní suroviny a potraviny. Lidé chtějí vědět, co jedí, zajímají se a jsou ochotni přidat i nějakou tu korunu, aby se jim dostávalo opravdu to nejlepší.

A máte nějakou historku i od vás z krámu, která to potvrzuje?

Jednou přišla rodina a ptali se po šmoulové zmrzlině, tu bohužel nevedeme, protože tam je zase prvek chemie. A oni že syn nikdy jinou nejedl, že to zkoušeli, že s ním nic nehne. Řekla jsem, že k nám chodí děti na jahodovou, ať zkusí. A víte co? On ji hltem zblajznul a bylo. (úsměv)