Příběhy úspěšných > Josef Fidler: Žinylka je pro mě chuť dokázat něco mimořádného

Josef Fidler: Žinylka je pro mě chuť dokázat něco mimořádného

Tradice výroby ručně tkané žinylky byla v Hlinsku v minulosti přerušena. Teď ji obnovuje člověk s neutuchající energií. Pojďme se seznámit s jeho příběhem...
21. 09. 2018 | Živnostník roku

Co vás přitáhlo k tomu, věnovat se tkalcovství?
Byl to vlastně omyl. Moje životní plány měly být úplně jiné, nicméně zvítězilo tkalcovství a žinylka byla pro mě chuť dokázat něco mimořádného. Když se člověk časem ohlédne, aby mohl říci, ten život za to stál, ale hlavně žinylka je dar Hlinsku, protože žinylka není jen nádherný kus tkaniny, ale je to i neskutečný příběh. V Hlinsku živila tři a půl tisíce lidí a v průběhu obnovy tohoto řemesla archivy začaly vydávat svědectví a má úcta a respekt k této tkanině nezná mezí. S pokorou a úctou se skláním k umu třech a půl tisíc lidí, kteří naše město proslavili doslova a do písmene po celém světě.

Jak je možné, že tradici žinylky, která pochází z Francie, se tam nikdo nevěnuje a věnujete se jí vy, jako jediný v Evropě, možná na světě?
Technologie se narodila ve Francii. Chenille, znamená ve francouzštině housenka a dala tkanině název, v češtině žinylka. V polovině 19. století se Hlinsko díky vídeňským a židovským podnikatelům stává centrem výroby koberců, a právě přes Vídeň se technologie dostala do Hlinska. Pan Josef Lašek, který dělal v té době výrobního ředitele, dostal geniální nápad, tu výrobu žinylky trošku poupravit, a tím položil základ věhlasu hlineckých koberců. Teprve později přišly potahy na polštářky, nástěnky s krajinnými výjevy a přehozy přes postele a specifickou kategorií jsou právě šály a plédy.

Popište žinylku jako takovou, co je to za materiál?
Je to neskutečně měkká, příjemná tkanina, která se vyznačuje velice jasným řádkováním, je to řádkovaná tkanina. Vzniká specifickým způsobem tkaní, nejdříve se utká prvotní tkanina zvaná předdílo, to se pak rozřeže na jednotlivé pásky, na cvirnovačce se ten pásek svine do podoby žinylky a z ní se pak tká. A právě stočená žinylka vytváří ty charakteristické řádky. Žinylka je velice lehká, ale hřejivá tkanina, proto měla neskutečně široké využití právě na šálech. Šály a plédy byly původně záležitostí vyšších vrstev, protože materiálem do žinylkových šál bylo přírodní hedvábí. Na začátku 20. let nastupuje umělé hedvábí. Šály měly svůj vrchol od 30. let do druhé světové války, kdy se používala směs umělého hedvábí a bavlny. Bavlna jim dodala hebkost a hřejivost, ale hedvábí jim zachovávalo lesk. Žinylkové šály se tkaly vždy v tmavých tlumených tónech a bylo to součást slavnostnějšího oděvu.

Jak dobrým předmětem podnikání je oživování takovéto tradice?
Nejhorší byly ty začátky, samozřejmě, protože ta technologie dávno zanikla, v Hlinsku zmizela koncem 70. let, pamětníci výroby už nebyli. Moje specialita jsou šály a plédy. Já se ručnímu tkaní věnuji už přes 30 let, a tak jsem nabral tkalcovské zkušenosti. A když přišla nabídka paní doktorky Vojancové na pronájem chalupy Na Betlémě v Hlinsku, kde bylo odjakživa tkalcovství, tak jsem byl nesmírně rád. A chtěl jsem něco opravdu mimořádného, takže jsem vrátil žinylku. Bylo to strašné rozjíždět zapomenutou technologii, hledat dodavatele přízí, protože já nechci žádné náhražky. Nebylo to jednoduché, pracovalo se dvacet hodin denně, kolikrát mně naši do té chalupy vozili jídlo, protože chalupa se musela uživit – takže jarmarky, výroba klasických šál a plédů, ale já jsem neskutečně věřil, že to ta žinylka jednoho dne prostě vrátí. A ten den je prostě tady, je to nádherný pocit, je to neskutečné zadostiučinění k té dřině, kterou tomu člověk věnoval.

Děláte sám, nebo máte nějaký tým?
Zatím pracuji sám, ale cítím určité povinnosti vůči té tradici, takže budu chtít mít nějakého nástupce. Nicméně momentálně to moc neřeším. Potřebuji k sobě totiž srdcaře, který tomu prostě propadne. O mě lidé v Hlinsku říkají, že jsem do té práce blázen, ale jinak by to nešlo. Velkou odměnou je pro mě spolupráce s Beátou Rajskou. Chceme žinylce zachovat jedinečnost a mimořádnost, aby se stala naším českým pokladem, ať se máme čím chlubit.

Kromě šál, na co by se mohla žinylka hodit?
Já chci postupně zavést kompletní sortiment, to jsou nástěnky, potahy na polštářky, přehozy přes postele a v určité míře i koberce. Chci sortiment – ne v kvantitě, ale v šíři – vrátit na původní úroveň.