Příběhy úspěšných > Josef Švec: Jdu cestou tradiční italské školy

Josef Švec: Jdu cestou tradiční italské školy

Káva se stala jeho láskou. Věnuje se jí celou řadu let a s partnerkou si otevřel kavárnu v Havlíčkově Brodu. Přečtěte si rozhovor s držitelem titulu Česká spořitelna Živnostník roku 2018 Kraje Vysočina.
10. 10. 2018 | Živnostník roku

Pojďme představit vaši živnost…
V současné době už více než pět let podnikám s partnerkou v oblasti gastronomie, máme kavárnu. Bylo to vyústění mé dlouholeté životní cesty ve spojení s kávou. Kávě se věnuji více než sedmnácti let a logickým vyústěním bylo otevření si vlastní kavárny v Havlíčkově Brodě. A nějakým způsobem došlo i k tomu, že jsme se s mojí povahou a povahou mojí partnerky snažili pomáhat a jelikož jsem se při své předchozí činnosti často setkával s lidmi se zdravotním hendikepem, tak další věcí bylo dát šanci v naší kavárně těmto lidem. Zpočátku jsme měli tři čtyři zaměstnance se zdravotním omezením, v současnosti jich máme osm.

Jak prosperuje kavárna ve městě typu Havlíčkova Brodu?
Jelikož to děláme srdcem, tak peněz navíc nezbývá. Je to příjemná práce, ale zisky zatím nejsou takové, aby si člověk mohl vyskakovat. Proto své aktivity rozvíjíme o další činnosti. Připravujeme praženou kávu, připravujeme pilotně pěstování zeleniny, protože si v kavárně pečeme vlastní pečivo a následně i plníme a chceme dělat i zeleninu, aby naši koncoví zákazníci věděli, co dostávají na talíř a v jaké kvalitě.

Jak vy osobně jste se dostal ke kávě? Vzpomeňte na počátky…
Ke kávě jsem se dostal velikou náhodou. Někdy před sedmnácti lety mě na baru oslovil dodavatel kávy. V té době jsem pracoval brigádně na baru. O kávě jsem nevěděl nic, jen že je to hnědá voda a lije se do ní mléko a dělá se to na jakémsi drahém stroji. A protože jsem byl v té době nespokojen v práci a s distributorem kávy jsem byl v úzkém kontaktu, tak slovo dalo slovo. V té době majitel dodavatele připravoval trénink baristů, tak aby se kávová kultura, která byla v té době v České republice žalostná, povýšila. Byl jsem pak před těmi patnácti lety v Itálii u jednoho z lídrů na kávovém trhu, a následně jsem měl na starosti ve východní Evropě otevřít první tréninkové centrum pod společností Espresso.

A jak se má káva správně připravovat?
Káva by hlavně neměla vystydnout, měla by se pít teplá. To je takové první doporučení. Největším doporučením je každého chuť, takže nemá smysl doporučovat konkrétní značku nebo způsob přípravy. Tisíc lidí znamená tisíc chutí. Každému vyhovuje úplně jiný kávový nápoj. Proto jsem rád, že se můžu věnovat této činnosti.

Jaké kávy se v současnosti hodně připravují a jsou žádány?
Já nepřipravuji žádné alternativní přípravy kávy, snažím se jít tradiční cestou italské školy, také proto, že pracujeme s lidmi se zdravotním postižením, aby práci neměli složitou. Naučil jsem je klasické italské espresso, velice malá, krátká, silná káva s kráskou crémou, tedy pěnou na povrchu. A od toho se odvíjí všechny další nápoje, to je cappuccino, café latté, macchiato.

Jaká je denní spolupráce se zdravotně hendikepovanými lidmi?
Už ve své předchozí trenérské činnosti jsem pracoval s lidi se zdravotním postižením. Cítil jsem potřebu nechci říci pomáhat, to je takové klišé, ale se svojí partnerkou jsme chtěli vždy věci dělat srdcem a tím, že provozujeme kavárnu v budově ředitelství neziskové organizace, tak jsme chtěli pomoci i těm lidem se zdravotním hendikepem, protože kolem naší kavárny procházeli. Proto jsme přijali první zaměstnance. Máme obrovskou výhodu v tom, že nejsme obrovská firma, že můžeme cílit na konkrétního našeho kolegu, že mu můžeme být mnohem blíže, je to mnohem osobnější. Proto máme velký úspěch zařadit konkrétního člověka do života, dát mu nový náboj a i zlepšení zdravotních výsledků je evidentní, máme to i od lékařů potvrzeno, že ta naše práce má smysl.