Příběhy úspěšných > Karel Novotný: Důležitý je rozvoj vnitřního trhu a podpora sociálního podnikání

Karel Novotný: Důležitý je rozvoj vnitřního trhu a podpora sociálního podnikání

Resort, kterého je součástí, se snaží rozvíjet, podporovat a budovat lepší podnikatelské prostředí v naší zemi. Jak si stojí české podnikání ve srovnání se zbytkem světa, co mohou přinést zahraniční investice a jak se rozvíjí byznys na regionální úrovni. Nejen o tom, jsme si povídali s náměstkem Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, Mgr. Karlem Novotným, MBA, LLM.

Jak vnímáte současnou situaci českého podnikání? Ať už v rámci Evropské unie či světového měřítka.
Česká republika, na rozdíl od konzervativních států jakými jsou Francie nebo Španělsko, prosazuje co možná nejvolnější politiku na vnitřním trhu, aby bylo pro podnikatele co nejsnazší rozšiřovat své podnikání po celé Evropské unii. Z toho důvodu je Česká republika společně s Velkou Británií, Dánskem a Nizozemskem jedním z nejaktivnějších členů tzv. skupiny stejně smýšlejících států pro vnitřní trh. Společně se svými partnery se pravidelně snaží prosazovat své postoje do klíčových dokumentů institucí Evropské unie a ovlivnit její celkové směřování. A jsem moc rád, že mohu konstatovat, že se tomu v mnoha ohledech i nevelké zemi, jakou je právě Česká republika, daří. Přes naši snahu a snahu stejně smýšlejících států a institucí však stále vnitřní trh vykazuje celou řadu nedostatků a překážek, které brání skutečně volnému pohybu a rozvoji přeshraničních podnikatelských aktivit. Tyto překážky musíme včas identifikovat a spolupráce zástupců podnikatelské sféry je v této situaci nedocenitelná.

Jak jsme na tom ve srovnání s ostatními zeměmi „visegradské čtyřky“ a jak obstojíme ve srovnání se zeměmi, které leží na západ od našich hranic?
Podmínky podnikání v zemích „visegradské čtyřky“ jsou si velmi podobné. Do značné míry vyplývá tato skutečnost z faktu, že jsou členskými zeměmi EU. Podobné jsou průměrné náklady práce - přes rozdíly v odvětvích zpracovatelského průmyslu, stavebnictví, služeb; podobné jsou základy pracovního práva, i když v detailech, např. podmínkách uzavření pracovní smlouvy, dovolené atd. se pochopitelně mohou lišit. Nejčastěji využívané právní formy podnikání jsou si velmi podobné s tím, že minimální kapitál vykazuje určitě diference. Různá je i délka procesu založení firmy. Rozdíly vykazují daně z příjmu fyzických osob, naproti tomu daně z příjmu právnických osob jsou v podstatě shodné. Různá je základní sazba DPH a stejně tak různé jsou i její snížené sazby.

Je jistě pochopitelné, že jednotlivé země - v závislosti na svém hospodářském vývoji - uplatňují svá řešení. Ať už je to zavedení bankovní daně v Maďarsku, různé formy podpory přímých zahraničních investic v jednotlivých zemích nebo využívání možností daňových systémů (různé formy přímých daní apod.). Poněkud odlišný přístup Polska od ostatních zemí opět vyplývá z rozdílu v kapacitě polského trhu a trhů ostatních členských zemí „visegradské čtyřky".

Zeměmi, které leží na západ od našich hranic, jsou patrně myšleny „staré“ členské země EU. Situace ve vztahu k těmto zemím, pokud jde o obecné podmínky podnikání, se dá stručně charakterizovat zhruba stejným způsobem, jak je uvedeno výše ve vztahu k zemím „visegradské čtyřky“. Rozdíly jsou pochopitelně v určitých ohledech větší (zejména pokud jde o průměrné náklady práce). Obecně se dá říci, že většina těchto zemí má ustálenější a hlavně dlouhodobě stabilnější podnikatelskou strukturu, než je tomu u nás.

Ve vztahu k některým těmto zemím, zejména k Německu, ze srovnatelných ekonomik pak např. ve vztahu k Rakousku a Nizozemí, jsme - stejně jako ostatní země „visegradské čtyřky“ - nepatrnou investorskou zemí. Naproti tomu země „visegradské čtyřky“, které jsou si poměrně významnými investory navzájem, významně podporují politiku lákání zahraničních investic. Regionální podpora zahraničním investorům je stanovena Evropskou komisí. Pokud jde o její hranici, pro období let 2014 – 2020 je Česká republika, resp. naše malé, střední i velké podniky proti partnerům „visegradské čtyřky“ v nevýhodě.

Asi není příliš překvapivé, že Česká republika je v rámci „visegradské čtyřky" tím státem, který nejvíce prosazuje uvolnění evropského trhu. Ovšem nelze opomenout, že Polsko a Slovensko se někdy také připojují k aktivitám skupiny stejně smýšlejících států pro vnitřní trh a jejich zapojení do této koalice Česká republika nejen vítá, ale také při vhodných příležitostech podněcuje. V některých ohledech však zůstávají naše názory rozdílné, což je dáno například odlišnou situací na domácím trhu, kdy lze jen těžko srovnávat velký trh v Polsku s malým trhem České republiky.

Jaká odvětví jsou podle vás v současné době nejdůležitější pro růst české ekonomiky a kam budou směřovat největší investice ať už z tuzemska či ze zahraničí?
Nejdůležitější sektory pro růst české ekonomiky z pohledu podílu na tvorbě HDP a zaměstnanosti spatřujeme v oblastech automobilového průmyslu, hi-tech strojírenství a elektrotechnického průmyslu. Do budoucna by měl největší podíl investic směřovat do sektorů v oblasti zavádění konceptu Průmysl 4.0, tj. automatizace, internet věcí, kyber-fyzické systémy, autonomní roboty, simulace a virtualizace, aditivní výroba, Big Data, Cloud, kybernetická bezpečnost, umělá inteligence, senzory či rozšířená realita. Budoucnost ekonomiky ČR vidíme mimo jiné také v národních firmách, ze kterých přidaná hodnota neodtéká ve formě dividend do zahraniční centrály.

Když se podíváme na vývoj posledních měsíců, stále více se objevují ať už spekulace či nové partnerské a obchodní smlouvy s čínskými investory. Jaký je váš názor na tyto investice a co vše mohou České republice přinést? Ekonomické vztahy Česka a Číny zažívají v poslední době mohutný rozvoj.
Významná byla z tohoto hlediska nedávná návštěva čínského prezidenta v České republice, kdy účastníci ekonomického fóra na pražském Žofíně, pořádaného při této příležitosti, podepsali na třicet obchodních dohod v nejrůznějších oblastech. Podle nich by do roku 2020 měli Číňané investovat až 232 miliard korun.

Ministerstvo průmyslu a obchodu uzavřelo např. Memorandum o porozumění s Ministerstvem obchodu ČLR o spolupráci v oblasti průmyslových zón, které je odrazovým můstkem pro spolupráci v automobilovém, strojírenském, chemickém a farmaceutickém průmyslu a podporu strategických investic ve státem podpořených průmyslových zónách, nebo Memorandum se SINOSURE (China Export&Credit Insurance Corporation) o podpoře investiční spolupráce česko-čínských podniků v ČR a na třetích trzích.

Pokud jde o usnadňování obchodu a odstraňování obchodních překážek, jako příklad lze uvést současná jednání o certifikaci v leteckém průmyslu, jejichž konkrétním výsledkem jsou ujednání mezi Ministerstvem dopravy ČR a Úřadem civilního letectví ČLR, která usnadní českým leteckým výrobcům přístup na čínský trh.

Současně je uzavírána řada mezifiremních ujednání, kterými si české a čínské firmy konkretizují zaměření svojí spolupráce, včetně investičních aktivit. Příkladem jsou čínské investice do skupiny J&T Finance Group SE, letecké společnosti Travel Service, strojírenské firmy EKOL a další. Za rok 2015 činil příliv čínských investic do České republiky cca 1 mld. eur. Na druhé straně existují i zajímavé investiční záměry českých firem v Číně. Například Škoda Auto oznámila záměr investovat další stovky milionů eur do tamější automobilové výroby.

V rámci soutěží se setkáváme také s regionálním podnikáním. Jsou podle vás vidět nějaké zásadní a popsatelné rozdíly mezi jednotlivými regiony?
Každý region má svá specifika a je jasné, že se tato rozdílnost promítne i do podnikatelské sféry. Již tradičně je největší počet podnikatelů registrován v Praze, téměř půl milionů, následuje Středočeský kraj s téměř 288 tisíci podnikateli a Jihomoravský kraj s 265 tisíci podnikateli. Naopak na druhém konci žebříčku je Karlovarský kraj s 64 tisíci podnikateli a kraj Vysočina s 94 tisíci podnikateli.

Ve větších městech a oblastech s historicky zakořeněným průmyslem se podnikání daří, ale máte nějaký nápad na probuzení byznysu v hospodářsky slabších oblastech?
Jednou z možností, jak probudit byznys v hospodářsky slabších oblastech, kde se mohou objevovat i značné sociální problémy, je podpora sociálního podnikání. Zákon o sociálním podnikání je v gesci Úřadu vlády, MPSV a MPO jsou jeho spolugestorem.

Již nyní však existuje podpora sociálních podnikatelů jak ze strany MPO, kdy jsou sociální podnikatelé při podání přihlášky do programu Záruka bonifikováni za předpokladu splnění určitých podmínek, tak ze strany MPSV. Cílem programu Záruka je podpořit prostřednictvím záruk přístup malých a středních podnikatelů k bankovním úvěrům na realizaci jejich podnikatelských projektů. V rámci programu je speciální pozornost zaměřena na sociální podnikatele, pro které je připravena individuální záruka a finanční příspěvek výši až 500 tisíc Kč na splácení samotného úvěru.

MPO v rámci Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost pomáhá hospodářsky slabším regionům a mikroregionům zejména prostřednictvím bonifikace projektů, které vedou ke zvýšení míry zaměstnanosti, podporují místní podnikání a tím rozvoj regionu. Jedním z těchto programů je např. program podpory " Technologie", který je zaměřený výhradně na tyto zaostalé regiony.

K rozvoji podnikání v zaostalejších oblastech určitě povede i připravované opatření k vybudování infrastruktury pro využití vysokorychlostního internetu, jež by mělo napomoci místním podnikatelům využívat všechny výhody jejich podnikatelských konkurentů působících ve větších městech, kde kvalitní internetová síť a obecně IT služby jsou běžně dostupné již nyní.

V rámci soutěží Vodafone Firma roku a Česká spořitelna Živnostník roku byla vyhlášena i anketa Absurdita roku. Zaujala vás některé z nominací či vítěz natolik, že se budete snažit proti těmto byrokratickým nařízením bojovat?
Proti letošnímu vítězi Absurdity roku 2016 rozhodně bojovat nebudeme, neboť se jedná o opatření přijaté současnou vládou, která se ve svém programovém prohlášení vlády zavázala přijmout nezbytná opatření ke zlepšení efektivity výběru daní a cel a zamezení zneužívání a obcházení daňových předpisů. Určitě ale stojí zato se zamyslet nad absurditou týkající se Potravinářského zdravotního průkazu, u kterého je doba platnosti stanovena na dobu neurčitou. Držitel průkazu s neomezenou platností totiž celé roky nemusí na žádné kontrolní vyšetření k lékaři.