Příběhy úspěšných > Lenka Peremská: Mám tolik zakázek, že těžko stíhám

Lenka Peremská: Mám tolik zakázek, že těžko stíhám

Vytváření rodokmenů nemusí být nudnou záležitostí, ale i dobrým byznysem. Potvrzuje to vytížení Lenky Peremské, která se při práci nenudí. A výsledek její práce nenudí ani čtenáře.
23. 10. 2017 | Živnostník roku

Řekněte na úvod, čemu se věnujete?

Já jsem genealožka, to znamená, že se zabývám sestavováním rodokmenů. Pojala jsem to malinko jinak. Vždycky to byla věda, kdesi v kuloárech. Já se to snažím popularizovat. Mým produktem, který prodávám, jsou rodinné kroniky. To znamená, že se snažím sestavit rodokmen, získat nějaká jména a data, ale pak to přetavit do čtivé formy, kde se klient setkává a seznamuje nejen s tím, kdo byli jeho předci, ale také s tím, jak se v té době žilo, jaké byly rituály. Asi všichni víme, že dějepis nebyl na školách žádná hitparáda, takže moc lidí neví, jak se žilo v 19. nebo 18. století. K tomu se snažím působit osvětově na veřejnost, protože genealogie zažívá v poslední době obrovský boom, tak aby si lidé v rámci svého koníčku dovedli sestavit alespoň základy svého rodokmenu.

A z pohledu živnosti, toho vlastního byznysu, jak jste na to šla? 

Z hlediska byznysu je to tak, že je to obor, který není příliš probádaný, konkurence tam není příliš veliká a je to takové prázdné místo na trhu. Já jsem historička, jsem psavec, říkala jsem si, že je to místo, kde bych mohla nějakým způsobem zaujmout a fungovat. Snažím se to mediálně propagovat, to mi pak pomáhá získat klienty. Jsem nesmírně šťastná, že jsem se do toho vrhla, i když to byl zpočátku velký risk, protože jsem opustila práci a jistotu a musela jsem začínat úplně od začátku.

Jak vypadá vlastní kronika, výsledek vaší práce?

Kronika je čtivý příběh o dějinách vašeho rodu. Není to pohádka, musí to splňovat určité odborné předpoklady. Přibližuje vám to život vašich předků, takže při čtení byste si měl ohmatat, jak vaši předci skutečně žili. Není to suchopárné, jmenoval se tak a tak, žil tehdy… Něco vám o předcích sdělím více a vy byste si měl z toho odnést, čím vás třeba ti předci ovlivnili nebo co ve vás zůstává.

Přibližte nám tu vaši vlastní práci…

Práce je do značné míry sociálně vyloučená, protože převážně pracuji z domova. Samozřejmě se můžu vydat do archivů, jezdit po matričních úřadech, ale převážná část je z domova. Mám kolem sebe už tým spolupracovníků. Základ té vlastní práce je četba starých zápisů, zapisuji to do genealogických programů, komunikuji s klienty.

K čemu zajímavému se lze dostat?

Několikrát se mi podařilo napojit na šlechtickou linii, ale to je opravdu rarita, to se nestává často. Je to jenom tím, že mám už za sebou stovky rodokmenů, takže se to občas poštěstí. Jinak je těžké říci, co je nejzajímavější. Každá rodina, byť to byli podruzi, tak má strašně moc zajímavých informací. Nelze říci, že by jakýkoli rodokmen byl nezajímavý.

… a časově?

Nejdále jsem se dostala na konec 16. století, ale je to zase rarita. Jinak se dá dostat zhruba někam do poloviny 17. století. Je to ale strašně různé, někdy se zaseknete v roce 1750, někdy se vám poštěstí dostat se k roku 1580. Nejde generalizovat.

Jak je možné živnost ve vašem oboru dále rozvíjet?

Určitě se rozvíjet dá. Mám tolik zakázek, že těžko stíhám. Možnost je mít více spolupracovníků, udělat firmu, ale to už bych se věnovala jen administrativě a to není mým cílem. Já si udržuji stále osobní přístup k zákazníkovi, to je pro mě nejdůležitější. Snažím se obor medializovat a popularizovat. Zkouším nová média, naučná videa, radím, nechci se nudit.