Příběhy úspěšných > Lucie Ernestová: Pokud vás hry nebaví, vymyslete si vlastní. Síla je v jednoduchosti

Lucie Ernestová: Pokud vás hry nebaví, vymyslete si vlastní. Síla je v jednoduchosti

Vlastní grafické studio, široké portfolio spokojených klientů, ale především pět her, které baví a vzdělávají nejen děti, ale také dospělé. Inspirací ji byly vlastní děti a i díky nim si její hry získaly popularitu nejen u nás, ale také ve světě. My jsme Lucii Ernestovou vyzpovídali již jako čerstvou držitelku titulu Česká spořitelna Živnostník roku 2016 Královéhradeckého kraje.
28. 09. 2016 | Živnostník roku Rozhovor

Kdybyste měla popsat tři milníky své podnikatelské kariéry, jaké by to byly?
První by bylo určitě založení grafického studia. Druhým, kdy se k němu připojilo také nakladatelství a tím posledním bylo, když jsem najednou seděla na dvou židlích a zjistila jsem, že to nejde. Na jednu stranu jsem dělala pro klienty, ale zároveň jsem chtěla dělat své věci. My jsme měli opravdu skvělé klienty, dělali jsme všechno možné, od cestovních kanceláří až po návrhy katalogů a advertů. Všechno na bázi dlouhodobé a přátelské spolupráce, ale před těmi dvěma lety už tu prostě nešlo dál zvládat.

A kdy přišel nápad vytvářet hry?
Měla jsem tří a pětiletého syna a hledala jsem nějakou hru, kterou bychom si mohli zahrát. Většina byla zdlouhavá, nudná nebo jako člověče zákeřná. Tak jsem jim vymyslela vlastní hru. Téma byly vláčky. Nakreslila jsem vláčky a hra měla úspěch. Moje hry jsou specifické v tom, že jsou jednoduché a nabízejí témata, která děti baví. Jsou v nich zápletky, kterým se děti smějí a jsou úderné a krátké.

Jak vaše hry vypadají?
Po vizuální stránce jsem chtěla jít proti proudu. Když jste velkovýrobce her, uděláte co největší krabici, aby byla v regálu vidět, ale já chtěla své hry praktické a skladné. Jsou dělané jako knižní leporelo.

Kde se prodávají nejvíce?
Na e-shopu. Sice jsou dostupné v obchodech, ale stále platí, že nejlepší reklama je doporučení, takže si o nich maminky řeknou a pak je objednávají online.

Je vaším cílem vyvíjet nejen zábavu, ale také děti vzdělávat?
Určitě. První hry vznikly pro legraci a pro mé děti. První 4 veselé hry byly pro menší. Postupem času jak děti odrůstaly, přibyly 4 dobrodružné hry, které jsou pro starší a figuruje zde i čtení a písmenka. Pak přišly 4 přírodovědné hry a 4 cestovatelské hry, které obsahují reálné mapy a děti si na nich mohou osvojit geografii. Ale je tam daleko více edukativních prvků, než by se zprvu mohlo zdát.

Pro jakou věkovou kategorii jsou hry určené?
Dvě hry jsou pro předškolní děti. Ty jsou primárně veselé a hravé. Pak přišly dobrodružné. Ty už jsou pro školní děti, protože více rozvíjí strategii a logické uvažování.

Problémem dnešní uspěchané doby je i to, že mají rodiče čím dál větší problém hrát si s dětmi. Máte pro ně nějakou radu?
Ze své zkušenosti vím, že se to prostě musí zkusit. A rada? Pravidla musí být jednoduchá. Přiznám se, že když si koupím hru, tak je dlouho přelouskávám, nastudování trvá dlouho, děti čekají a tím se to nadšení pro hru mění v úplný opak.

Takže klíčem je především jednoduchost?
A radost. Vyzkoušet s dětmi pár her nebo si je prostě vymyslet. Nehledejte v tom složitosti, ale společně strávený čas. Já teď tyhle věci docela intenzivně prožívám, protože za necelé dva týdny vyjde má nová karetní hra, která je založená na principu logického uvažování. Měla by být také vyprávěcí. Karty jsou obrázkové a návodné, ze světa fantazie. Hráči při ní vlastně vypráví příběhy. Už to není jen hra, může to být cokoli. Já jsem i ráda, když si třeba lidé vymýšlí k mým hrám vlastní pravidla. Pak z toho vznikají další hry a děti i dospělí si tak vytváří svůj nový svět.

A co byste vzkázala všem těm, které už dnes hraní nebaví?
Pokud půjdeme úplně do hloubky, tak prostě někoho hraní baví a někoho ne. Mě baví hrát hry, ale přiznám se, že ještě více mě baví je vymýšlet. Takže jsou dva typy lidí, ti co si rádi hrají a ti tvořiví, kteří je vymýšlí. Je důležité, aby si každá našel ten vlastní talent, ať už jako hráč či tvůrce. Závěrem by tedy mohlo být. Pokud vás hry nebaví, zkuste si vymyslet vlastní. A hlavně, smyslem her i života je bavit se, to je to hlavní!