Příběhy úspěšných > Lukáš Drlík: Práce na statku mě vždycky bavila. Pěstování levandule a koncept našich kaváren je jedinečný

Lukáš Drlík: Práce na statku mě vždycky bavila. Pěstování levandule a koncept našich kaváren je jedinečný

Práce na statku ho bavila celý život, a tak pro něj nebylo těžké se vzdát dosavadního zaměstnání a vrhnout se do práce, která je kromě radosti také obživou. Když s pěstováním bio levandule a provozem levandulové kavárny začínal, úspěchu věřil jen málokdo, on byl však o konceptu naprosto přesvědčen. Jaké je kouzlo pěstování levandule, co by si měl uvědomit každý zemědělec a jak se z číšníka na zaoceánské lodi stal úspěšný pěstitel? Nejen o tom si s námi povídal Lukáš Drlík, nejlepší živnostník Olomouckého regionu.
26. 10. 2016 | Živnostník roku Rozhovor

Vaše podnikání je hodně mladé.
Proto mě to vítězství docela překvapilo. Začali jsme podnikat loni na jaře, ale asi je to opravdu tak atraktivní, že i když to neděláme dlouho, porota to ocenila.

A jak to vše začalo?
Jak jsem říkal, loni na jaře jsme si v práci řekli s přítelkyní dost. Dělali jsme kvalitní práci, ale pro někoho jiného a už nám to přerůstalo přes hlavu. Ale největším faktorem pro mě osobně bylo to, že jsem práci okolo statku celý život miloval. Kdykoli jsem se urval z práce, jel jsem tam a dělal, co bylo třeba. A když jsem skončil v zaměstnání, začal jsem přemýšlet, jak naše podnikání navázat právě na statek.

Takže teď se stačilo rozhodnout jak statek využít?
Ano, přesně tak. Měli jsme k dispozici statek, pole, chlévy a přemýšleli jsme, zda budeme chovat dobytek nebo vysázíme švestky. Nakonec jsme se rozhodli, že je potřeba naše polnosti využít a nepronajímat je zbytečně jiným. Šel jsem sice do neznáma, ale věděl jsem, že bylinky táhnou.

A ta samotná myšlenka? To jste si projel zemědělský trh a záměrně si vybral levanduli?
Náš koncept je z několika úhlů opravdu skvělý. Levandulové pole je samo o sobě hodně atraktivní a lidé se na něj jezdí koukat až z daleka. Navíc, máme produkt nahlášený v bio režimu a tak ho můžeme zpracovávat na jídlo a další potraviny. To je podle nám dostupných informací celosvětovým unikátem.

Opravdu?
Ano. Samozřejmě, že pěstitelů Levandule je po celém světě spousta. Největší exportéři doby jsou Bulhaři, Rumuni nebo Francouzi. Ale 99 %, ne-li všichni levanduli na výrobu kosmetiky. To je tzv. Levandín, klon levandule, ze kterého se dělá esenciální olej. To znamená, že z deseti hektarů levandule udělají dva kanistry oleje za těžké peníze a to je celý jejich byznys. My bychom to takhle mohli zkusit taky, ale proč, když větší smysl mělo jít směrem bio levandule a do potravinářství.

A co všechno z ní děláte? Mluvil jste o Levandulové kavárně.
Ano, otevřeli jsme dvě levandulové kavárny, což byl už původní záměr. Ale hlavně jsme pochopili jedno.

A to?
Spoustu, když to tak řeknu, méně iniciativních zemědělců dnes brečí nad tím, že jsou nízké výkupní ceny. Nepochopili, že dnes musíte pracovat především s přidanou hodnotou svých produktů. Ale my, my do výkupu nikdy podávat nebudeme. Vše děláme maloobchodně a 90 % naší produkce se prodá v našich kavárnách.

Když se vrátíme k počátkům, jak se vůbec stalo, že máte nyní statek a hektary půdy?
Již po mnoho let patří statek a polnosti mé rodině. Co pamatuji, tak babička s dědečkem se o něj za komunistů starali, jak jen mohli. Vím, že jim tehdejší režim činnost dost omezil a babička dřela na kost, aby uživila aspoň to, co jim zbylo. Nechci říkat, že jsem statek zdědil, protože prarodiče ještě žijí, ale po pracích v zahraničí, jsem se ve dvaceti třech letech rozhodl vrátit. Bylo to hlavně z důvodu, že jsem se chtěl o babičku s dědečkem postarat. Ale nechci a nikdy jsem nechtěl, aby to vypadlo tak, že je statek můj. Já se o něj sice starám, postavil jsem okolo něj byznys, ale jsme velká a úspěšná rodina. Všichni si navzájem pomáháme.

Jste ale ještě poměrně mladý, po škole jste toho tedy stihnul docela dost.
To ano, po vystudování hotelové školy a absolvování vojny jsem dva roky dělal na zaoceánských a dva roky na říčních lodích. Vystřídal jsem nejrůznější pozice. Když jsem se pak vrátil, už od začátku jsem dělal na manažerských pozicích v hotelích, barech, restauracích. Dokonce jsem dělal ředitele v hotelu, ale pak jsem si řekl dost. Hotelnictví jsem zabalil a jak se to vyvíjí, vidíte sami. (úsměv)

Takže už jste z hotelnictví naplno přesedlal na levandule?

Definitivně. Ono se totiž opravdu chytlo. A to si vezměte, že když jsem s tím konceptem přišel a otevíral jsem, rozeslal jsem tiskovou zprávu a pozvánky tak, jak jsem to znal z minulých zaměstnání. A víte co? Na otevření přišli zástupci regionálního serveru, který jsem do té doby ani neznal. (smích) Pak se to ale otočilo. Začali jsme sbírat ocenění, lidé zjistili, že je to nejen atraktivní, ale také postavené na tradičním a rodinném základu s pevnou historií. Navíc podporujeme malé zemědělství a děláme bio výrobky. Jsme zkrátka nejen originální, ale hlavně odlišní a tím i zajímaví.