Pro ty, kteří vás ještě neznají. V čem je vaše živnost jedinečná?
Na začátku to vlastně nebyl klasický business plán. Chtěli jsme hroznovou šťávu po sebe a naše děti. Nechtělo se nám čekat, až s tím přijde někdo jiný. Zajímavé je také to, že se v podstatě nejedná o žádnou novinku, i když náš produkt na začátku téměř nikdo neznal. Hrozny a hroznovou šťávu si u nás na Moravě dříve doma zavařoval téměř každý. Jako většinu podomácky zpracovaných potravin ji však z našich domovů vytlačili levné průmyslově zpracované ovocné šťávy v tetrapacku. Ta doba je snad už za námi a my se vracíme na správnou cestu. Osobně si nemyslím, že je nezbytně nutné pít jenom vodu. Sladkou chuť milují jak dospělí, tak děti. Jen se to nesmí přehánět a musíme přemýšlet nad tím, čím sladíme. Jinými slovy dobrá potravina je ta co nejméně průmyslově zpracovaná. To platí i u nápojů. Věřím, že mošty mají u nás i v zahraničí velkou budoucnost.
Jak probíhá vlastní výroba vašeho nealkoholického moštu?
Čas, kdy hrozny zpracováváme, je omezen hned několika faktory. Samozřejmě je to kondice hroznů před sběrem. Jejich cukernatost, ale také počasí atd. Odrůdy révy vinné dozrávají postupně. Máme tedy období zhruba dvou měsíců, kdy čekáme na tu nejpříhodnější chvíli ke sběru jednotlivých odrůd. Ihned po sběru hrozny dále zpracováváme, abychom udrželi jejich čerstvost a maximální kvalitu. Celé je to docela adrenalin. Výroba často probíhá dlouho do noci. Člověk se moc nevyspí, ale i to je na naší práci svým způsobem krásné. Hlavně ten pocit satisfakce, když je mošt v lahvích a my víme, že po dlouhých měsících čekání na úrodu všechno dobře dopadlo.
Jak se vám daří od loňského úspěchu v soutěži živnost rozvíjet?
Úspěch v této soutěži nám dodal hlavně sebevědomí a jistotu, že jdeme správnou cestou. Ujistili jsme se, že to, co děláme, se lidem líbí a má smysl v tom pokračovat. Chceme se více věnovat regionální turistice. Ukázat lidem, že Slovácko má co nabídnout i tomu nejnáročnějšímu návštěvníkovi. Pracujeme na tom, abychom lidem mohli více přiblížit naši výrobu a také, aby u nás našli místo pro odpočinek.
Co vás na práci nejvíce baví?
V poslední době je to hlavně to, že mám tu možnost ukazovat svým dětem, čím si vydělávám peníze. Je to obrovská deviza při výchově. Děti spolu s námi zažívají všechno, co se v moštárně děje. Někdy lehce krušné chvilky. Jindy pocit štěstí, když se zadaří. Jsem přesvědčena o tom, že jim to v jejich dalším životě velmi pomůže. Pocit, že za vámi po celém dnu zůstává kus odvedené práce, nebo naopak, že se musíte vyrovnat s neúspěchem, nic nenahradí. Navíc mají po boku většinou oba svoje rodiče.
Jaká bude letošní vinařská sezóna? O ní se odvíjí i vaše práce?
Letošní sezónu hodnotím kladně. Z našeho hlediska patří mezi ty klidnější. Kvalitních hroznů je relativně dostatek. Ve výrobě máme již zaběhlé všechny procesy. Jsme ale teprve na začátku vinobraní. Doufejme tedy, že to tak vydrží.
Jaké momenty považujete pro vaše podnikání za klíčové?
Doposud byli celkem tři. První farmářský trh, kdy se po našich moštech doslova zaprášilo. Bylo to období, kdy jsem každý den objela několik obchodů a téměř všude slyšela jen to „že se to neprodá“ z mnoha různých důvodů. Tehdy na trhu jsem pochopila jednu zásadní věc, že měli obchodníci vlastně pravdu. Ano, samo se neprodá nikdy nic – natož tak novinka na trhu. Tomuto zjištění jsem přizpůsobila svoji strategii a dodneška si část produkce prodávám sama. Druhý moment nastal po zhruba dvou letech od začátku podnikání. Tehdy jsem dosáhla na roční prodejní plán, který jsem si na začátku stanovila. Nabyla jsem jistotu, že se uživíme a začínáme budovat rodinnou firmu. Třetím momentem byla loňská sezóna 2016. Naše mošty posbírali spoustu ocenění na různých potravinářských soutěžích. Prosincové finále Živnostníka roku tomu dalo tu správnou tečku.
Daří se vám nacházet zákazníky i v zahraničí. Čím to je?
Český, potažmo moravský venkov láká čím dál více zahraničních turistů. Lidé baží po autentických zážitcích. Milují, když jim dáme nehlédnout pod pokličku našeho řemesla. Také hledají původní vesnickou architekturu a neobvyklá místa v krajině, které jsou dnes už vzácností. Jako příklad bych uvedla osadu vinných sklepů Šidleny u Milotic, kde je více než stovka typických moravských sklípků. Co se týká krajiny, velmi zajímavé je například tzv. Moravské Toskánsko – silně zvlněná krajina v okolí Strážovic, tedy našeho působiště. Při toulkách krajinou narazí návštěvníci také na naši moštárnu. Naše mošty si pak domů vozí jako dárek pro své blízké nebo suvenýr z cest.
Je také obliba vašich produktů odrazem toho, že lidé více myslí na to, co jedí a pijí?
Bezesporu, lidé si čím dál více uvědomují, že jejich zdraví a kondice přímo úměrně závisí na tom, jak se stravují a také na jejich životním stylu. To je i moje motto – život si musíme především pořádně užít!
Co byste vzkázala těm, kteří budou soutěžit v letošním ročníku Vodafone Firma roku a Česká spořitelna Živnostník roku?
Aby k sobě nebyli příliš kritičtí a ukázali světu, co umí. Již nominace do této soutěže znamená, že svou práci dělají zcela jistě velmi dobře. Je čas se s tím pochlubit!
