Mám husí kůži, kdykoli o tom mluvím | Firmaroku.cz
Příběhy úspěšných > Mám husí kůži, kdykoli o tom mluvím

Mám husí kůži, kdykoli o tom mluvím

Leoš Jiřele, předseda společnosti SOLEA CZ výrobní družstvo, IBM Firma roku 2022 Pardubického kraje, nám v rozhovoru přiblížil dvě roviny svého zaměstnání.
23. 09. 2022 | Firma roku

Čemu se výrobní družstvo věnuje?
Jsme ryze výrobní firma, máme aktuálně 160 lidí. Z výrobních procesů je to vstřikování plastů, lisování kovů, obrábění, ať už frézování, broušení, soustružení, tampoprint a máme řadu lidí na složitějších ručních a strojních montážích.

Jedna věc je to, čemu se věnujete a druhá věc, koho zaměstnáváte…
Ze 160 lidiček je 70 % jsou s hendikepem. Těch kategorií zdravotního hendikepu je mnoho, Crohnova choroba, onkologie, epilepsie, diabetes, autismus, máme lidi s roztroušenou sklerózou, ta škála je široká, včetně fyzického hendikepu, máme dva vozíčkáře. Už tento rozptyl jasně říká, že alfa a omega u nás je rovnováha mezi individuálním přístupem a v uvozovkách tvrdším byznysem ve smyslu, abychom si na sebe vydělali. Protože v čem jsme možná specifičtější než většina obdobných firem v České republice, že příspěvky státu nám dělají jenom mezi 10 až 15 %. Průměr republiky bude třeba 40 až 50 %. Nám konkurují ne chráněné dílny, ale jsme de facto na běžném trhu práce. Musíme makat na vzdělávání, na procesech jako běžná firma. Tím, že děláme věci s větší přidanou hodnotou, tak se nám to vrací v tom, že nejsme tolik závislí na příspěvcích od státu.

Jak se Vám daří získávat zakázky?
Paradoxně nemáme za dvaadvacet let existence obchodníka. Práce dneska už přichází hodně sama, ale nebylo to tak vždy. Já jsem tu práci také kolikrát sháněl. Pamatuji si dobu před patnácti lety, kdy jsem jako no name klepal na cizí dveře a odpovědi tušíte… Pak, když se nám ozval třeba Siemens, že s námi chce spolupracovat a už s nimi děláme řadu let, tak to je něco neuvěřitelného. Ale je to všechno odpracované, náhody nejsou.

Jaká jsou specifika práce hendikepovaných?
Už to hodně začíná na prvních rozhovorech a v prvním kontaktu. U lidí s hendikepem je specifické to, že pět činností jim nepůjde a v té šesté budou možná i na úrovni člověka bez hendikepu. Takže je to o individuálnosti, hledání a trpělivosti najít tu jeho parketu. Ale stojí to za to. Když klučina, který je pětkrát podprůměrný a tým říká, už nám ho vyměňte, a pak najdeme šestou věc, kde je nejrychlejší z firmy, to stojí fakt za to.

Výběr děláte Vy osobně?
Nezmínil jsem, že jsme začínali v prázdných pronajatých prostorech ve třech lidech. Ten vývoj po dnešních 160 je postupný, ale je to proces, z garáže do středně velké firmy. A říkám to proto, že v začátcích jsme neměli personalistku a výběr jsem dělal sám. Dnes už máme zhruba šest let personalistku. Aktuálně už je to proces se svými postupy, dříve to bylo dost punkové a já mám docela silnou empatii, takže jsem na to hodně při přijímacích pohovorech spoléhal. My automaticky po prvním popovídání, ideálně ještě hned ten den, si práci s uchazečem jdeme vyzkoušet, protože i pro představu toho člověka je to dobré.

Stane se, že k Vám přijde někdo, koho nedokážete zaměstnat?
Tím, že jsme klasická výrobní firma, tak pohybový aparát musí být alespoň v nějaké základní kondici. Určitě bychom jich nemohli mít 80 % vozíčkářů. Teď hodně narůstá počet lidí s duševními nemocemi, to je pro nás taková největší výzva, protože toho člověka poznáte kolikrát až po několika měsících. Je to hodně o empatii, o trpělivosti a individuálním přístupu.

Neříkáte si někdy Vy sám, že máte tu práci těžší, nebo si říkáte, že naopak o něco hezčí?
Určitě je to hezčí v těch příbězích. Faktury z úsměvu nezaplatíme, takže ekonomika musí být jedna z předních věcí, ale není to u nás jednoznačně první místo. To, co mě vždy osobně velmi nabíjí, jsou právě ty příběhy, kdy se někomu opravdu prokazatelně, výrazně zlepší zdraví, a tak slyšíte ty příběhy, kdy on přijde k doktorovi, ten je nesvůj, kouká do čísel, jak je možné, že jsou úplně jiná. A ten člověk mu řekne, víte, já jsem si našel práci a jsem tam rád. To mám husí kůži, kdykoli o tom mluvím. To je motivace a vůbec to nechci malovat na růžovo.