Čemu se věnujete?
My jsme firma LabMediaServis a zabýváme se výrobou diagnostik jak pro veterinární medicínu, tak pro oblast humánní medicíny. Spolupracujeme s vědeckovýzkumnými institucemi, s Akademií věd, s vysokými školami na vývoji nových věcí pro oblast diagnostiky. V letošním roce naše firma zaznamenala velký růst právě výrobou transportních médií na vyšetřování covidu.
Působíte v České republice nebo máte i přesah do zahraničí?
Dosud byla hlavním odbytištěm Česká republika, ale právě transportní média, která vyrábíme na covid, tak nám přinesla nové exportní příležitosti a dnes už většina tržeb, mezi 60 až 70 %, nám činí zahraničí.
A to jaké země?
Španělsko, Polsko, to jsou naše největší odbytiště, dále pak Rakousko, pokud se bavíme o sortiment související s covidem. Pokud jde o další sortiment, tak jsou to i země jako Rumunsko, Turecko nebo Velká Británie.
Jak se firma člení? Máte veterinární sekci, a pak výrobky pro lidský materiál?
Když budu mluvit o době před covidem, tak je pravdou, že jsme se v posledních letech zaměřovali více na veterinární než na humánní diagnostiku. A tam jsme vyvinuli poměrně unikátní terénní diagnostické testy na vyšetřování kravského mléka. Protože je velkým problémem, že se v potravinových řetězcích používají v nadměrné míře antibiotika, zejména při prvovýrobě mléka. Pomocí našeho terénního testu, který probíhá přímo na farmě, se určí původce zánětu mléčné žlázy dojnice a díky tomu se léčí cíleně antibiotiky a až o třicet až čtyřicet procent klesá spotřeba antibiotik při prvovýrobě mléka. Takže je to velmi inovativní produkt. A navazujeme na to dalšími aplikacemi v této oblasti. V aplikovaném výzkumu se posouváme od diagnostik k terapeutickým přípravkům na neantibiotické bázi. To je dlouhodobý trend posledních let. Ale covid nás zase vrátil více do humánu, a teď hodně vyrábíme právě transportní média na vyšetřování covidu.
Jste rodinná firma. Jak jste se k oboru vůbec dostali?
Můj táta je veterinář a pracoval až do začátku 90. let na plný úvazek v ZOO ve Dvoře Králové nad Labem, kde se věnoval výzkumu na záchranu bílých nosorožců. Ústav byl po revoluci bohužel zrušen a otec byl tehdy bez práce. Rozhodl pustit se právě do oblasti diagnostiky. V roce 2007 vybudoval novou firmu s automatickou linkou právě na výrobu kultivačních médií. Já jsem také veterinář, vydal jsem se v otcových šlépějích a rozhodl jsem se navázat na to, co táta vybudoval. Tak jsme se k oboru přes vzdělání dostali. Táta firmu založil a já na něj navazuji.
Pomiňme teď humánní přípravky, tam je to v dnešní době jasné, ale jak získáváte klienty v oblasti živočišné výroby?
Pokud se budeme bavit o tuzemském trhu, tak máme vlastního aplikačního specialistu, veterináře, který vyloženě objíždí farmy a tam náš systém prezentuje, zaučuje a zavádí. Co se týče zahraničí, tak už máme také nějaké aplikační specialisty například v Polsku, nebo jedeme po velkoobchodní linii, distribučních společnostech, přes veterinární diagnostika a léčiva. Určitě těžíme také z prezentací na odborných kongresech. Protože je pravdou ta věc, že spotřeba antibiotik je do velké míry i politické téma. Do roku 2030 chce Evropská unie snížit spotřebu antibiotik v potravních řetězcích na polovinu. A v tomhle ohledu jde tomu náš produkt velmi naproti.
Tak to má velkou budoucnost. Jak vidíte vývoj vaší společnosti?
Určitě. Když teď pominu covid, tak my teď ještě s jednou firmou a dvěma vědecko-výzkumnými instituty, Akademií věd a Výzkumným ústavem veterinárního lékařství řešíme grand na vývoj speciálního readru, který bude odečítat výsledek té diagnostiky na farmě. Vyšetření tam dělá zootechnik nebo veterinář, ale nejsou to mikrobiologové. A pomocí automatického readru oni budou používat ten náš systém ještě jednodušeji.
To jsou vysoce inovativní věci. Jak musíte myslet na jejich ochranu?
Určitě máte pravdu, že to je téma. My si samozřejmě některé věci průmyslově chráníme, máme i jeden patentovaný výrobek. Na druhou stranu jsme v tomto ohledu i poměrně hodně otevření. Říkáme si, když budeme sdílní, kooperativní, hodně se mluví o coworkingu, tak je více přínosů, které mohou přijít jako příležitost tím, že se budeme s dalšími partnery síťovat, než těch rizik, které, kdybychom byli příliš uzavření, paranoidní a všechno si drželi pod vlastní pokličkou. Musíme být také realisté. Jsme malá firma a kdybychom chtěli všechny nápady realizovat sami, tak většinu z nich nezrealizujeme. Proto hodně spolupracujeme a jsme v tomto ohledu hodně otevření, jak s vědecko-výzkumnými institucemi, tak s dalšími firmami.
