Aktuality > Nečekám, až co bude dělat ministerstvo nebo vláda

Nečekám, až co bude dělat ministerstvo nebo vláda

Rudolf Kasper! Jednatel úspěšné strojírenské společnosti Kasper Kovo, která se pyšní titulem Vodafone Firma roku 2018 Královéhradeckého kraje. Trutnovský patriot, podporovatel regionální kultury, sportu a školství. Příběh, který začínal hned po listopadové revoluci, příběh vytrvalosti, podnikatelského ducha a také příběh člověka, který předává skvěle fungující podnikání další generaci.
22. 02. 2019 | Firma roku

Chtěl mít možnost samostatně rozhodovat
Začal podnikat proto, že chtěl v životě dělat něco, co ho bude naplňovat a co ho vymaní ze zaměstnaneckého poměru. Ta doba nastala po listopadu 1989. Už tři týdny po revoluci byl rozhodnut, že půjde cestou soukromého podnikání, i když si pochopitelně nebyl jistý, jestli bude živnostníkem nebo zda bude mít nějakou společnost.

Prožil velmi skromné mládí, až do vojny pro něj byl prioritou sport. Přitom vystudoval gymnázium, a pak ČVUT. Po vojně byl zaměstnán v jednom trutnovském podniku, práce ho pohltila, dělal to, co studoval. Už v té době byl zvyklý dělat víc, než musel. V dobách, kdy byl zaměstnán v socialistickém podniku, chodil do podnikové knihovny, kde měli zaprášenou a zastrčenou manažerskou literaturu, kterou si nikdo nepůjčoval. On si ji půjčoval a četl, už tenkrát mu to hodně dávalo, i když v podniku chyběla potřebná volnost.

Každý, koho oslovil, do toho šel
První kroky v podnikání byly v oboru, který znal, tedy ve stavební činnosti a stavebním inženýringu. Začínal sám, ale postupně přesvědčil bývalé kolegy, které považoval za spolehlivé a odborně zdatné, aby k němu šli dělat. Souhlasili, což považuje za úžasné. V roce 1989 mu bylo 31 let a většina z nich byla starší než on. Začali realizovat generální stavební dodávky a stavební inženýring.

Už v roce 1992 měla stavební firma poměrně veliký záběr, a protože tenkrát subdodavatelské firmy a řemesla pořádně nefungovaly, koupil v rámci privatizace jednoho podniku jeden nepotřebný provoz. Byla to malá strojírenská fabrika, která neměla ani svůj výrobní program. Koupil ji s tím, že tam bude realizovat vlastní subdodávky ocelových konstrukcí a vzduchotechniky. O pět let později přidal ke stavařině i výrobu a navrhování dřevěných nosných konstrukcí.

Vadilo mu politikaření a nečistá hra
V roce 1997, kdy došlo k privatizaci bank, měl rozjeté na tu dobu poměrně velké projekty, včetně developerských na výstavbu rodinných domů a bytů. Tenhle záměr ale padl a fakticky ho jako podnikatele dostal do největších problémů, které za třicet let podnikání měl. Úrokové sazby vylétly ze dne na den na 27 %. Na developerský záměr měl úvěry, banky se začaly stahovat, bylo to velmi složité. V té době se rozhodl, že nebude dělat všechno, že už nechce dělat stavařinu na klíč a inženýring, u kterých mu vadilo politikaření a velmi často nečistá hra.

Řekl si, že se soustředí jen na to, v čem může být velmi dobrý, pokud možno nejlepší na trhu, a zůstal jen u výroby dřevěných nosných konstrukcí. V řadě technologií je v tom dnes společnost Kasper CZ jedničkou na českém trhu. Strojírenskému závodu Kasper Kovo, s nímž v té době nebyl spokojen, se začal věnovat naplno, a z firmy, která měla v roce 1997 obrat několik málo desítek milionů korun a několik málo desítek zaměstnanců, vybudoval společnost, která má dnes obrat skoro sedm set milionů a stále roste.

Tady je sídlo firmy Kasper Kovo
…a také výrobní provoz Kasper Kovo Žitná. K tomu v roce 2011 koupil bývalou Duklu ČKD Trutnov, která je asi kilometr vzdálená. Do Dukly, která byla ve velkých problémech a v podstatě bez zakázek a výrobního programu, investoval nemalé peníze. V posledních letech už velmi pěkně vydělává.

 

Kasper Kovo je strojírenská firma, která začínala z ničeho
Firma neměla vlastní portfolio výrobků, ani zákazníků. V roce 1997 začal Rudolf Kasper zákazníkům nabízet výrobky, kde převažovaly plechové dílce, svařence, opláštění. Firmu směroval tak, aby byla v „plechařině“ konkurenceschopná. To zahrnuje laserové řezaní, vysekávání, ohýbání na CNC ohraňovacích lisech, svařování, povrchové úpravy a montáže. Podařilo se mu vybudovat firmu, která je už řadu let v oboru na špici a je schopná vyrábět a dodávat těm nejnáročnějším zákazníkům. Má svoji konstrukci a vývoj a společně se zákazníky vyvíjí nové stroje, jejich design, a to je její silná stránka.

Až 80 procent produkce jde na export. S výjimkou Slovenska prakticky všechno na Západ. Dodává do zemí Evropské unie, do Švýcarska, ale také do Ameriky. Zákazníky jsou výrobci autobusů, například Iveco a německý Daimler, výrobci vlaků a obráběcích strojů, kterým dodává kompletní opláštění. Dodává rovněž komplexní zařízení pro potravinářský průmysl. Vyrábí třeba jeden kus, ale i ve stokusových sériích do roka. Zákazníci nicméně neustále inovují, takže nic neplatí věčně, maximálně několik málo let. A zaměstnává dnes 375 zaměstnanců…

Ve strojírenství se bez vytrvalosti podnikat nedá
Rudolfu Kasperovi se splnilo to, proč do podnikání šel. Může si dělat věci tak, jak chce, je svobodný. Na druhou stranu každému, kdo začíná s podnikáním, vzkazuje svoje životní přesvědčení, že je potřeba počítat s tím, že kdo chce úspěšně podnikat, musí do toho jít s tím, že je to běh na dlouhou trať a že řadu let se musí firmě naplno věnovat a rozvíjet ji. Každý, kdo do podnikání jde a myslí to vážně, by do toho měl podle Kaspera jít se životní filozofií, že podnikání je především o poctivosti.

Výhodu podnikání na Trutnovsku dnes nevidí žádnou
Nikdy ho nenapadlo, že by firmy budoval někde jinde, prostě proto, že je Trutnovák. Narodil se tady, narodili se zde jeho rodiče i prarodiče. Je prostě trutnovský patriot. Na druhou stranu je v Trutnově poměrně velká konkurence průmyslových firem se zaměřením na elektrotechnický průmysl, který z části odebírá i pracovní sílu ve strojírenství, takže konkurence je zde vysoká. Není zde výhoda levné pracovní síly a jako úplně největší hendikep vidí, že dopravní infrastruktura je dodnes velmi špatná. Ať už se potřebuje dostat do Prahy, do Ostravy, směrem na Polsko nebo Německo, všude je z Trutnova velmi špatné spojení. Doufá, že v horizontu deseti let tomu bude jinak, ale celou dobu podnikání, čím více vypravuje kamionů, čím více nakupuje, tím větší je dopravní dostupnost problém. To ho dnes daleko nejvíce trápí.

Personální turistiku neuznává
Zaměstnance má ve firmě dlouhodobě a to je i jeho cíl. Na druhé straně je pravdou, že v posledních letech je fluktuace o několik procent vyšší než dříve. Nejvyšší je zejména u nových lidí. Když vidí životopisy těch, kteří jsou schopni během deseti let od absolvování školy vyměnit osm až deset zaměstnání, mluví o nich jako o personálních turistech.

Rudolf Kasper má velmi dobrou spolupráci s trutnovskou průmyslovkou. Chodí k němu ročně desítky studentů a absolventů na praxe, na brigády, někteří pak nastupují. Daleko důležitější je si ale lidi udržet. Firma jim musí nabídnout velmi dobré podmínky, protože to hlavní je plat, až potom další benefity. Vedle toho má velkou roli přístup firmy a vedení firmy k zaměstnancům, ale i to se v současnosti mění. Dříve znal každého zaměstnance jménem, firma byla menší. V posledních letech předává výkonné řízení na syna, který si už také manažery na vedoucí pozice vybírá sám.

Pokračovatelé!
U Kasperů se nástupnictví přirozenou cestou vyvinulo tak, že starší syn se jako stavař od svých studií zapojil do firmy na dřevěné nosné konstrukce – tenhle byznys provozuje také na Slovensku a v Polsku. Dělá ho už řadu let velmi samostatně. Druhý syn, který má vysokou školu ekonomickou, se zapojil do práce v Kasper Kovo. Šlo to přirozeně a doma, když byli synové menší, o tom ani nijak nemluvili. Nepřesvědčoval je a dnes vidí, že práci dělají dobře. Přiznává, že také pro ně je těžké, že všichni, ať už jsou to zaměstnanci nebo partneři, je porovnávají s ním. Vědí, že on firmu založil, že prošel všemi kotrmelci a riziky a synové přišli k něčemu, co už bylo více méně hotové. Mají obrovskou výhodu, že jsou ve firmách, které jsou zainvestované, na trhu zavedené, mají své zákazníky a kádr zaměstnanců. Pro ně je to zase složitější v tom, že jsou hodnoceni, očekává se od nich, že budou minimálně stejně tak dobří nebo ještě lepší. Fakticky, jak Rudolf Kasper sám uznává, to ale nikdy tak hodnotit nelze, protože synové nikdy nebudou dělat věci stejně jako on, to by nebylo normální. Jako podstatné vidí, aby by v nich za každé situace zůstala pokora.

Podstatné je mít určitý pud sebezáchovy, protože nemůže nikdo očekávat, že udělá sto rozhodnutí a všechna budou správná. Rudolf Kasper přiznává, že udělal spoustu špatných rozhodnutí, ale nikdy neudělal nějakou opravdu zásadní, strategickou chybu, která by ho položila. A to je důležité. Kdo chce podnikat, musí se podle jeho slov připravit, že bude podstupovat rizika, jít někdy až na hranu, ale musí mít povědomí, co ta hrana vůbec je.

Svářečů není nikdy dost
Nejrozšířenějším zaměstnáním v provozech Kasper Kovo je svářeč. Asi před dvanácti lety, když ministerstvo školství rozhodlo, že se zruší průmyslovka nedaleko Trutnova, která jako jediná měla svářečskou školu, dojel Kasper za ředitelem školy, dohodli se, odkoupil zařízení, převzal odborné pracovníky, pedagogy a od té doby školu provozuje s cílem školit a rekvalifikovat vlastní zaměstnance na sváření a rozšiřovat jejich oprávnění. Zároveň dělá rekvalifikace i pro jiné firmy a pro úřady práce. Školou prošly už stovky svářečů. Škola je dosud na původním místě, ale Kasper má už povolení na vybudování moderní svářečské školy přímo v areálu firmy.

Kasperovou filozofií vždy bylo nečekat, co bude dělat ministerstvo nebo vláda. Kdyby čekal na jejich koncepce a nedělal věci tak, jak potřebuje, tak by prostě nefungoval. Jít svojí cestou ale neznamená nespolupracovat se školstvím. Má velmi dobrou spolupráci se školami v regionu, jen se nenechá omezovat tím, co právě vymýšlí ministerstvo a snaží se v rámci platných předpisů najít možnost spolupráce a vylepšit ji, a to se podle jeho slov daří.

Pravidelně od roku 1991 podporuje sport, kulturu, školy, přispívá na charitu
Z mecenášské činnosti má dobrý pocit a považuje ji za zcela normální věc, protože kdo jiný by měl podporovat takové činnosti, které podporu potřebují než úspěšní lidé a úspěšné firmy, které umějí vydělávat. V posledních letech začal spolupracovat s umělci, to je pro něj taková srdeční záležitost. Kultura a architektura ho s manželkou vždy bavily. Navázali spolupráci se sochaři, kteří jsou jim sympatičtí a zároveň zpracovávají a tvoří sochy z materiálů, které Kasper zpracovává – ocel, ať už černá nebo nerezová, nebo dřevěné materiály.

S partnery už dělá více než dvacet let – běhání na lyžích, atletika – zde je Kasper generálním partnerem. V kultuře už 25 let podporuje trutnovský podzim, což je festival klasické hudby. Před devíti lety, když bylo otevřeno trutnovské společenské centrum UFFO, se stal také jeho generálním partnerem. Poměrně značnou částkou už léta podporuje Člověka v tísni.

V současnosti s manželkou zakládá nadaci. Kasperovi bydlí asi 10 kilometrů od Trutnova, na samotě, v bývalé vybydlené německé vesnici Slavětín. Kdysi měla 500 obyvatel a když se tam v roce 1991 stěhovali, žilo tam šest nebo osm lidí. V loňském roce tady koupili bývalý kostel a bývalý hřbitov. Jsou to ruiny, ale za dva roku to ruiny nebudou...

V bývalé Dukle, kde je velmi zachovalý asi 110 let starý, nádherný industriální objekt, kde byla první trutnovská parní elektrárna, chce nadace provozovat galerii, výstavní prostory, pořádat akce a koncerty.

 

Projděme firmou tak, jak jí protéká materiál
A hurá do výroby! Začínáme ve skladu plechu, následuje oddělení CNC, což jsou řezací, laserová centra, dále ohraňovací lisy, následně vychystávání zakázek, svařovna černá, svařovna nerezová, dále nerezová montáž, povrchové úpravny, prášková lakovna, ošetřování nerezu až po expedici. Firma zpracovává jak uhlíkové, tzv. černé materiály, tak nerezové materiály a hliník. Nerez tvoří zhruba 40 procent výroby.

Firma má čtyři laserová řezací centra. Jde o plošné řezání plechu podle řezných plánů, které vycházejí z technické přípravy výroby. Programátoři dílce naprogramují a lasery si je už řežou. Materiál se zakládá poloautomaticky, ze stroje vyjedou plechy vyřezané, a operátoři je pak třídí a posílají na další pracoviště. Mimo laserové řezání mají ještě vysekávačku. Ta nepálí paprskem jako laser, ale mechanicky vysekává plech, což je vhodnější pro komplikovanější dílce, kde je spousta otvorů.

 

 

Následující výrobní operací je ohýbání čili ohraňování. Výpalky z laseru nebo obrobky z vysekávání putují sem, kde už dochází k formování plechu do požadovaných tvarů. Celý tok materiálu ve firmě je oddělen, aby nedocházelo ke kontaminaci nerezových materiálů uhlíkovým materiálem. Ohraňovací stroje dokáží ohnout materiál od tloušťky jeden milimetr až do 15 milimetrů. Ve vychystávacím centru se výrobky přiřazují k jednotlivým zakázkám a putují na svařovnu jako celky k dalšímu zpracování.

Pořádek musí být
Ve svařovně dávají svářeči výrobkům konkrétní tvar. Svářejí komponenty dohromady, a ty pak pokračují na povrchovou úpravu. U nerezu dochází k odmašťování výrobku, k moření a pasivaci, následně případně tryskání keramikou, což je povrchová úprava určená přímo pro nerez. Pokud jde o černé materiály, tak je to práškové lakování.

Konečnou fází výroby je montáž. Tady dochází ke kompletaci svařených a nalakovaných výrobků a montují se kompletní celky, které se po zabalení expedují k zákazníkovi.