Příběhy úspěšných > Pavla Krátká: Fascinují mě slova a jejich hloubka

Pavla Krátká: Fascinují mě slova a jejich hloubka

Její živnost nepatří k těm úplně tradičním, pokud si je představujeme jako práci se dřevem, kovářským kladivem nebo cukrářskými přísadami. Význam její činnosti je však neméně důležitý a rozhodně zajímavý a záslužný, protože rozvíjí znalosti a fantazii dětí!
22. 10. 2018 | Živnostník roku

Čemu se věnujete?
Já jsem spisovatelka, píšu knihy pro děti ale zároveň i pro dospělé, protože se s ilustrátorkou Marií Štorkovou snažíme propojovat dětský a dospělý svět. Kromě autorských knih děláme ještě autorské semináře ve školách, školkách a v knihovnách, kde se snažíme říci dětem a dospělým, jak to funguje při vzniku knihy, aby si dokázali představit, že je za tím lidská spolupráce a spousta práce.

Jak vás napadlo věnovat se zrovna tomuhle?
Já jsem od malička ráda psala, studovala jsem jazyky a mám k jazykům vztah. Fascinují mě slova a jejich hloubka, a když se mi narodily děti, tak mi přišlo ještě důležitější předávat zkušenosti, které mám, a také lidské hodnoty, které je potřeba dětem předávat, aby si v životě stály rovně a v sobě, takže k tomu mě dovedla jednoduše cesta přes mé děti. Práci s dětmi mám moc ráda.

V čem jsou vaše knihy originální?
Hodně se snažím, aby v textech byly obsaženy lidské hodnoty. Úcta k české zemi, úcta k lidské práci, úcta k lidem jako takovým. A připadá mi, že přes tu knihu se dá s dětmi pracovat v mnohem větším množství, než – já jsem původně učitelka – ve školní třídě. Připadá mi to smysluplné.

Jak se dětem dají zprostředkovat tak abstraktní hodnoty, o kterých jste hovořila?
Připadá mi, že nejvíce to funguje vlastním příkladem, že opravdu musí člověk poctivě pracovat a věci, které říká opravdu dělat, protože děti tyto věci poznají úplně hned. Ony vidí tu pravdu a vidí tu lež, takže když s nimi člověk jedná v pravdě, tak ony to pocítí a samy to začnou napodobovat a začnou si tím i uvědomovat samy sebe a to je prostě to nejdůležitější, aby nevnímaly a nenapodobovaly faleš, která je velice častá v dnešní době a není to dobré.

Kolik takových knih už máte?
Za námi s kolegyní stojí tři autorské tituly. Pohrátky aneb cesta pavoučka Vincka, což je kniha o češství a zároveň o otevřenosti k multikulturalitě a úctě k lidem, lidství a kulturám. Kniha se velice líbí a děti ji mají velice rády. S ní i často děláme projekty do škol. Potom kniha Kukadýlko, kterou jsme vytvořily s Ferdinandem Lefflerem, což je známý český zahradní architekt. Potom je to kniha Vincek, vlk a Lucinka. Pohrátky mají i audioverzi, které se ujal Jan Jiráň z divadla Ypsilon. Jsou tam velice známé hlasy, třeba Jiří Lábus, Bára Hrzánová, Arnošt Goldflam, Klára Sedláčková-Oltová. Je to velice krásná nahrávka a nám ta spolupráce velice pomohla i co se týče propagace, ale i co se týče lidství, protože jsem opravdu viděla, že jsou to lidé, kteří stojí ve své práci rovně a dělají to poctivě. Velice si jich vážím za tu práci.

Do školek za dětmi chodíte v rámci Prahy a Středočeského kraje? A využíváte setkání i jako inspiraci pro další tvorbu?
Ano, ty semináře jsou pro mne velice důležité. Nechodíme jen do škol a školek ve Středočeském kraji, ale opravdu v celé republice. Velice populární jsme v Mahenově knihovně v Brně ale i na Ostravsku. S kolegyní objíždíme školy a školky všude po republice. Je to pro nás velice zajímavá zkušenost, kdy i propojujeme soukromý a státní sektor, což mi přijde v současné době velice důležité, protože jakoby se nůžky mezi těmi sektory rozvíraly. Myslím, že je důležité navázat spolupráci a my to těmi semináři děláme.

Na čem aktuálně pracujete?
V hlavě mám spoustu věcí. Už dva roky pracuji na knize, kterou bych chtěla dokončit příští rok. Kromě toho s kolegyní pracujeme na dalších dvou projektech a rády bychom je dokončily také příští rok, takže nám držte pěsti, protože je to někdy těžké dotáhnout věci do konce, ale věřím, že když do toho jdeme s dobrým záměrem, že se to podaří.