Nedostaneš proplacenou fakturu? Nezájem, DPH státu zaplať! Tak by se dala shrnout absurdita, která podnikatelům už dlouho leze krkem. Letošní absurdita není nějakou čerstvě uzákoněnou novinkou, mnozí se už s ní naučili žít. To ale neznamená, že jim nevadí. Alespoň to ukázalo letošní hlasování o největší byrokratický nesmysl. Odvod DPH státu z nezaplacených faktur bezkonkurenčně zvítězil.
Stát v této věci podnikatelům opravdu moc nepomáhá. Odvádění DPH z nezaplacených faktur rozhodně neprospívá hlavně středním a malým firmám, které nemají páku na vymáhání pohledávek a které si nemohou dovolit vůči svým vlastním dodavatelům platit později. Narušení cash-flow může v takových případech ohrozit celý byznys. Půjčovat si nebo dotovat ze svého platbu DPH je logický nesmysl. Jsou bohužel známé případy, kdy to zejména u živnostníků výrazně přispělo k jejich úpadku. Podnikatelé musí daň z nezaplacených faktur platit hned. Žádat zpět ji mohou jen za určitých okolností.
O tom, že se nominace trefila do černého, se stačí přesvědčit v diskusích na internetu: „Pokud za zboží nedostanu zaplaceno, je to jistě mé riziko podnikání, ale proč mám ještě odevzdávat DPH za par…ta, co mi nezaplatil?“ Mnozí se ptají, jak mají postupovat. Nekončící řada komentářů je možná dobrým čtením na dlouhé zimní večery. Najdou se mezi nimi také ironické rady, které nejsou daleko od pravdy: „Případné dotazy a stížnosti směřujte na zákonodárce ČR a EU, kteří žijí mimo realitu…“.
„Absurdity často vynikají tím, že jdou zdánlivě proti logice nebo zdravému rozumu. I proto letos tak zaujala povinnost platby DPH českých firem státu ještě před obdržením příjmu od svých dlužníků. S ohledem na současný stav platební morálky to mnohé podnikatele a firmy tlačí jako kámen v botě,“ vysvětluje Renata Pazourková, národní manažerka pro prodej firemním zákazníkům z Vodafone Czech Republic.
„Daň z přidané hodnoty je všeobecnou daní ze spotřeby, přičemž mechanismus fungování systému DPH je zjednodušeně řečeno založen na odvodu DPH z uskutečněných zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služeb (jejich spotřeby). V okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění je proto plátce povinen přiznat a následně i zaplatit daň, a to v souladu s běžnými procesními postupy, neboť není sporu o tom, že předmětné plnění bylo poskytnuto a tím pádem i umožněna jeho spotřeba. Související hrozba úplného či částečného nezaplacení představuje riziko podnikání, jehož eliminace v zásadě nepřísluší daňovým právním předpisům,“ reagovala na výsledek ankety Absurdita roku 2017 ředitelka odboru komunikace Generálního finančního ředitelství Petra Petlachová.
S velkým ohlasem se v anketě setkaly také informační cedulky k EET. V každé hospodě a nejen tam musí viset viditelná cedule, většinou je to obyčejný, otrhaný kus papíru, s „důležitým“ a pro zákazníka v uvozovkách nepostradatelným sdělením, že od prodávajícího dostane účtenku, že je prodávající povinen tržbu zaevidovat a jak je prodávající povinen postupovat v případě technického výpadku. To jsou jistě cenné informace, ale zákazník možná pátral spíše po denní nabídce.
„O konkrétním záměru zákonodárce ve vztahu k této povinnosti důvodová zpráva mlčí, patrně je motivována snahou o rozšíření povědomí o evidenci tržeb a její vyžadování mezi veřejností. Jde o jedno z více formálních pravidel, stejně jako třeba povinnost uvádět předepsané údaje na účtence, nebo povinnost v případě výpadku internetu tržby "doevidovat" později. Dobře zpracovanou analýzou, přípravou a vybráním vhodného pokladního systému se dle našich zkušeností lze vyhnout většině problémů v běžném provozu a splnit veškeré náležitosti, komentoval informační cedulky k EET Martin Diviš, partner v oddělení Danových a právních služeb, PwC ČR. Podle průzkumu PwC celkem 84 % šéfů českých firem považuje nekvalitní legislativu či její časté změny za potenciální hrozbu pro své podnikání. Hned po nedostatku lidí jde o největší obavu pro letošní rok. 65 % z nich by bylo ochotno účastnit se expertních skupin, které by pomohly zlepšit fungování státu a necelá polovina předávat státní správě své know-how.
Velké množství hlasů získala i další byrokratická zátěž pro podnikatele v podobě exekucí na mzdy. Exekutoři jsou totiž napojeni na registr zdravotních pojišťoven a jejich automatické počítačové systémy začnou chrlit datové zprávy s rozkazy, co všechno musí podnikatel v případě, že je jeho zaměstnanec v exekuci, udělat a dodržet. Zaměstnavatel musí ze zákona poskytnout součinnost a v případě, že tak neudělá, hrozí mu pokuta až do výše 50000 Kč. Co má ale společného s tím, že jeho zaměstnanec někomu dluží peníze?
„Anketa umožnuje veřejnosti projevit nesouhlas s byrokratickou zátěží a my jsme rádi, že můžeme v rámci podnikatelských soutěží pomoci podnikatelům ji účinně snižovat,“ uvedla Věra Šidlíková, manažerka distribuční sítě České spořitelny.
Anketa Absurdita roku 2017 je součástí podnikatelských soutěží Vodafone Firma roku 2017 a Česká Spořitelna Živnostník roku 2017. Má za cíl upozornit na zbytečné a často nesmyslné administrativní povinnosti a nařízení, které úřady ukládají podnikatelům. Absurdita roku však není jen populární anketou, ale současně účinným nástrojem ke snižování administrativní zátěže. Za dobu své existence přispěla k odstranění celé řady zbytečných zákonů a vyhlášek.
Další nominované absurdity pro rok 2017:
Informační cedulky k EET do každé hospody a nejen tam
O povinnosti dát kupujícímu účtenku už asi každý v České republice ví a nikoho nepřekvapí. Co v restauraci nebo hotelu ale udiví, je – ano, dle litery zákona viditelně a čitelně umístěná – cedule, většinou cár papíru, s hezkým českým a do každé provozovny se hodícím textem: „Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.“ Proč je tím živnostník nucen obtěžovat své zákazníky? Protože je to v zákoně! Místa pro jídelní lístek nebo denní nabídku je přeci jinde dost. Ale pozor – nezapomenout informovat (ne o nabídce, ale o EET). Úřednické kontroly chodí, pokuty hrozí.
Zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, § 25 odst. 1) a 2)
Papírové kolky v digitálním věku. Přežijí 21. století?
Název „kolek“ pochází od primitivních dřevěných razítek, jejichž otiskem na podání se kdysi potvrzovalo zaplacení poplatku. První papírové kolky se u nás vydávaly už v dobách habsburského mocnářství. K nelibosti živnostníků jsou hitem i v dnešní době elektronického bankovnictví, datových schránek a eGovernmentu. V případě, že je třeba kvůli podání dokumentu na úřadu zaplatit správní poplatek, část úřadů stále při některých úkonech neumožňuje zaplatit jej elektronicky. Dochází tak k bizarní situaci, kdy podnikatel nejprve pošle dokument elektronicky datovou schránkou, a poté musí hotově koupit kolkovou známku a tu doručit ve fyzické podobě úřadu. Je to na dobré vůli úřadů, na podnikatele zase zůstala pozice rukojmího. Změny se jen tak nedočkáme. S úplným nahrazením kolků se počítá při přechodu na euro!
Vyhláška č. 383/2010 Sb., o kolkových známkách, dle § 163 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
Nerovný přístup při prokazování finanční způsobilosti dopravců
Pouze u jedné z bezpočtu živností existuje povinnost každoročně dodat na příslušný odbor krajského úřadu dokument prokazující finanční způsobilost. Dopravce je povinen prokázat kapitál a rezervy ve výši nejméně 243 189 Kč pro jedno vozidlo a 135 105 Kč pro každé další vozidlo. V případě, kdy podnikatel trvání finanční způsobilosti neprokáže, podává dopravní úřad návrh živnostenskému úřadu na zrušení nebo změnu rozsahu živnostenského podnikání. Paradoxem je, že finanční způsobilost nelze prokázat z daňové evidence (kterou by si mohli úředníci ověřit sami), protože příslušné evropské nařízení tuto možnost neuvádí. Zase práce a náklady navíc.
Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 8
Exekuce na mzdy – když si stát neumí poradit sám, vezme si jako rukojmí zaměstnavatele
Představte si, že jako podnikatel zaměstnáváte člověka, který má exekuci. To při jeho výběru ani nemusíte vědět, ani se podle toho rozhodovat. Hned po jeho přijetí vám začne do datové schránky chodit lavina zpráv a povinností. Exekutoři jsou totiž napojeni na registr zdravotních pojišťoven a jejich automatické počítačové systémy začnou chrlit datové zprávy s rozkazy, co všechno jste povinni udělat a dodržet. Zaměstnavatel musí ze zákona poskytnout součinnost a v případě, že tak neudělá, hrozí mu pokuta až do výše 50000 Kč. Zákon přitom nedefinuje jasně, co všechno takové poskytnutí součinnosti zahrnuje a nejednoznačnost hraje do karet různým výkladům. Asi se někomu zdá, že má zaměstnavatel povinností ještě málo. Ale má být pokutován za něco, co by si měl stát s konkrétním člověkem vyřídit sám?
Zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, § 33
Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 128
Novou občanku si můžete vyřídit kdekoli, u řidičáků to ze záhadných důvodů stále nejde
Člověk by si řekl, že když o vydání občanského průkazu lze požádat u kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností, stejně jako o živnostenské oprávnění u kteréhokoliv živnostenského úřadu, bude to možné i s řidičákem. Opak je pravdou. Výměnu řidičského oprávnění lze provést pouze na příslušném úřadě obce s rozšířenou působností podle místa trvalého bydliště řidiče. Absurdní situace se netýká pouze podnikatelů, řidičů z povolání, ale také všech občanů. Jde o exemplární příklad nepružnosti státní správy, jejímž hlavním posláním má být služba občanům. Mimochodem, že statisíce lidí ročně musí na řidičák přinést papírovou fotku, i když veřejná správa ji má v elektronické podobě na občanský průkaz, nad tím už rozum zůstává stát.
Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, § 92
Zákruty stavebního zákona. Běh na dlouhou trať
Chtělo by se říci méně razítek a méně běhání po úřadech. Získání stavebního povolení totiž předchází 21 různých kroků, které trvají v průměru 247 dní. Podle průzkumů horší než v Rusku, Číně, Tádžikistánu nebo Papui-Nové Guinei. To jsou věci, které nepotěší domácí, ani zahraniční investory. Firmy musí navštívit řadu různých institucí od městského úřadu přes místního dodavatele elektřiny, dopravní úřad a požárníky až po katastr nemovitostí a další státní úřady. V reálu to znamená třeba i téměř 10 měsíců pro povolení výrobní haly nebo přes pět let čekání a vyřizování pro bytový dům. Chce to změnu zákona. Stostránkové průvodce stavebním řízením, které jsou různě k dohledání, to asi nevyřeší. Možná se ve sněmovně schválenou novelou zablýsklo na lepší časy.
zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon
Nedostaneš proplacenou fakturu? Nezájem, DPH státu zaplať!
Neproplacená faktura za poskytnuté zboží či služby je černou můrou snad všech dodavatelů. V takovém případě totiž přicházejí nejen o své zisky a náklady vynaložené na výrobu zboží nebo zajištění služby, ale zároveň musí odvést do státního rozpočtu DPH. Daň mohou sice žádat zpět, ale jen za určitých okolností. Podnikatelé musí daň z nezaplacených faktur platit hned. Žádný pardon kvůli tomu, že čekají na peníze od svých dlužníků, neexistuje. To nepotěší hlavně provozovatele služeb, stejně jako firmy a živnostníky v oboru stavebnictví nebo dopravy, kteří čekají na své peníze ze všech nejdéle.
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty
Absurdita roku 2016:
O nelichotivém titulu pro nejnovějšího pomocníka byrokracie rozhodla veřejnost v online hlasování. Anketa Absurdita roku 2016 je součástí podnikatelských soutěží Vodafone Firma roku 2016 a Česká Spořitelna Živnostník roku 2016. Má za cíl upozornit na zbytečné a často nesmyslné administrativní povinnosti a nařízení, které úřady ukládají podnikatelům.Absurdita roku však není jen populární anketou, ale také účinným nástrojem ke snižování administrativní zátěže. Za dobu své existence přispěla k odstranění celé řady zbytečných zákonů a vyhlášek.
Seznamte se: Kontrolní hlášení
Od 1. ledna 2016 musí všichni plátci DPH podávat každý měsíc (fyzické osoby – kvartální plátci kvartálně) tzv. kontrolní hlášení, což je speciální „daňové tvrzení“, které ale nenahrazuje řádné daňové přiznání k DPH, ani souhrnné hlášení. Svá první kontrolní hlášení k DPH mají za sebou i fyzické osoby – čtvrtletní plátci DPH a ti ostatní se chystají realizovat již čtvrté. Podle odborníků se tak už nyní dají pojmenovat některé problémy, které v souvislosti s tímto hlášením podnikatelé mají.
Systémové chyby a sporné údaje
Nejčastěji se řeší formální chyby, jako jsou např. evidenční čísla daňových dokladů nebo nesoulad ve vykázaných plněních na straně dodavatele a odběratele.Zejména u splátkových a platebních kalendářů dochází často k nespárování údajů jen díky rozdílnému číslu daňového dokladu, ačkoliv všechny ostatní údaje souhlasí. Problém je také v samotném postupu úřadů, který leckdy nemá oporu v zákoně. Úředníci často požadují velké množství podkladů ve velmi krátké době (např. do druhého dne), dotazují se na jiné skutečnosti než na ty, které se uvádějí do kontrolního hlášení nebo v případě nesrovnalostí namísto zaslání výzvy dle zákona o DPH rovnou zahájí u odběratele postup k odstranění pochybností, k čemuž by měli přistupovat až v případě, že nesrovnalosti přetrvávají.
„Cíl, který zavedení kontrolního hlášení sleduje, je v obecné rovině přínosný. Jeho hlavním problémem je skutečnost, že stát přenáší další administrativu spojenou s výběrem DPH na podnikatele, a to pod hrozbou neadekvátních sankcí. Nadbytečnou byrokratickou zátěž plátců a vyžadování duplicitních údajů by např. snížila větší "systémová provázanost" (co do obsahu, lhůt apod.) kontrolního hlášení na ostatní, již existující, povinná podání a evidence (daňové přiznání, dodatečné daňové přiznání, evidence pro účely DPH). K jeho efektivnějšímu fungování by bezesporu přispělo i využití propracovanějších analytických technik, které by umožnily cílené (a nikoli plošné prověřování) nesrovnalostí,“ okomentovali vítěznou Absurditu Martin Diviš, ředitel daňového oddělení PwC a Radek Buršík, vedoucí advokát PwC Legal.
„Vládní opatření nepovažuji za nesmysl, jedná se však o významnou zátěž pro české zaměstnavatele, které podle všech zjištění stojí především kontrolní hlášení k DPH mnoho časových i finančních nákladů a jde tak o jejich další významné administrativní zatížení ze strany současné vlády. Nejvíce pak na zavedení kontrolního hlášení logicky doplatí malí a střední podnikatelé," doplnila viceprezidentka Hospodářské komory ČR Irena Bartoňová Pálková.
Faktický význam chybí
Jaký je skutečný význam kontrolního hlášení, když spolu s daňovým přiznáním k DPH obě řeší stejnou věc a jedno druhým nelze nahradit? Vláda se zavázala bojovat proti velkým daňovým únikům, místo toho ale míří na menší daňové poplatníky. Tato zbytečná byrokratická zátěž komplikuje život především živnostníkům a malým firmám, tedy rozhodně ne pachatelům tzv. karuselových podvodů, na které má novela údajně mířit.
„Přišel jsem převzít toto nelichotivé ocenění především proto, že se za kontrolní hlášení nestydíme a věříme mu. Nikdy jsme netvrdili, že kontrolní hlášení nepřinese dodatečnou administrativní náročnost pro podnikatele a snažili jsme se veřejnosti vysvětlit, proč finanční správa tento nástroj potřebuje. Nad čím se velice podivuji, je fakt, že kontrolní hlášení dostalo tuto cenu záhy po svém zavedení. Slovo absurdita označuje v českém významu nesmysl. Já chápu nesmysl jako nesplnění účelu a tedy si myslím, že je ještě brzy na to, abychom toto nařízení zcela odsoudili,“ uvedl ředitel Generálního finančního ředitelství Martin Janeček.
Veřejnost zaujaly i další nominace
Bez povšimnutí nezůstala ani další nominovaná nařízení. Největší zájem projevila veřejnost o dvě z nich. První, představená jako nemožnost dlužníka zjistit informace o svých pohledávkách má úskalí především v tom, že účinky vůči dlužníkovi ze zastavené pohledávky nastávají, až je mu zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže. Toto ovšem ze zákona neplatí v případě, že si strany sjednaly mezi sebou zápis zástavního práva do rejstříku zástav. Rejstřík zástav ale není veřejný seznam, a tak se může stát, že zastavená pohledávka bude mít vůči dlužníkovi účinky, ačkoliv ten se to ani nedozví.
„Anketa umožnuje veřejnosti projevit nesouhlas s byrokratickou zátěží a my jsme rádi, že můžeme v rámci podnikatelských soutěží pomoci podnikatelům ji účinně snižovat,“ uvedl Kamil Pošvic, manažer segmentu pro podnikatele a malé firmy České spořitelny.
Druhou absurditou, která vzbudila velký ohlas, byla nemožnost zaměstnance řídit služební vůz bez „speciálního proškolení“. Ten, kdo si myslí, že má absolvováním autoškoly vyhráno, je na omylu. Pokud začne vykonávat závislou činnost, musí být za poplatek nově proškolen. Povinnost zúčastnit se školení řidičů a ověření jejich znalostí je ze zákona povinné a týká se všech zaměstnanců, kteří fyzicky řídí vozidlo. Absurdní je toto nařízení například proto, že v případě školení se zákoník práce z hlediska obsahu, rozsahu a ověření znalostí neodvolává na žádný jiný předpis, podle něhož by mělo být školení prováděno. Záleží tedy pouze na zaměstnavateli, jak znalosti, dovednosti a zkušenosti ověří. Nikdo si jistě nemaluje představu zaměstnavatele, který každý rok platí svým zaměstnancům řádné přeškolení a dokáže si představit, jak toto ověřování funguje.
„Všechny nominované absurdity si zaslouží pozornost, avšak vzhledem k počtu diskuzí, debat a mediálních bitev, které v uplynulém roce proběhly okolo kontrolního hlášení, je největší zájem právě o toto nařízení logický,“ uvedla Renata Pazourková, National sales manager z Vodafone Czech republic.
Další nominované absurdity pro rok 2016:
Dobrovolné přihlášení k DPH jako administrativní past
Zatímco pro některé podnikatele je registrace k dani z přidané hodnoty (DPH) povinná, jiní se mohou registrovat dobrovolně. Začátkem roku 2015 se ale z této formality stala napínavá kovbojka. V duchu ochrany státního rozpočtu před daňovými podvody vyžadují úředníci informace, které narušují osobní práva žadatelů, například smlouvu s bankou nebo podrobný podnikatelský plán žadatele. Požadavky navíc nejsou nikterak standardizované, což v praxi znamená, že každý finanční úřad může požadovat něco jiného. Podnikatelé ovšem nemají příliš možností, jak se bránit. Zákon totiž neuvádí, jaké materiály smí finanční úřady od subjektu dobrovolné registrace požadovat.
Zákon o DPH235/2004 Sb. (znění od 01. 01. 2016)
Potravinářský zdravotní průkaz - nutnost nebo fraška?
Úprava zákona č. 258/2000 Sb. zahrnuje povinnost získání "Potravinářského zdravotního průkazu", který občan obdrží po vyšetření obvodním lékařem. Vyšetření spočívá v uhrazení poplatku a v lepším případě, alespoň v banální prohlídce. Vydává se i na dobu neomezenou a jeho funkce pak spočívá už jen v jeho předkládání kontrolním orgánům. Je ke zvážení, jestli tato povinnost plní očekávání záměru tohoto opatření. Držitel průkazu s neomezenou platností totiž celé roky nemusí na žádné kontrolní vyšetření.
Zákon č. 258/200 Sb. §19 čl. 2
Vratné zálohované obaly jako zásah státu do tržních vztahů
Typickým příkladem nepřiměřeného zasahování státu do tržních vztahů a přenášení svých ekologických zájmů na obchodníky je zákon o vratných zálohovaných obalech (dále jen VZO). Prodejci, kteří provozují prodejny nad 200m2 a prodávají nápoje v jiných, než VZO mají za povinnost nabízet stejné nápoje rovněž ve vratných obalech, pokud jsou v nich tyto nápoje na trhu dostupné. Současný trend je však opačný, takže pokud chce prodejce zákonu vyhovět, bude tak dělat za cenu ekonomických ztrát. Stát chce tímto nařízením ekologicky vychovávat, ale cílí na špatnou skupinu. Prodejci láhve nevyrábí, a tedy nic nezmění. A hlavně nemohou za to, že stát nemá jasně nastavenou politiku a nařízeními se snaží přenášet odpovědnost na ostatní.
Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech, § 9 (10)
Chcete řídit auto během služební cesty? Běžný řidičský průkaz nestačí
Zaplacení autoškoly, absolvování zkoušky a obdržení řidičského průkazu. Myslíte si, že máte navždy vyhráno? Opak je pravdou. Pokud začnete vykonávat závislou činnost, musíte být za poplatek nově proškoleni. Povinnost zúčastnit se školení řidičů a ověření jejich znalostí vyplývající ze zákona č.262/2006 Sb. (Zákoník práce), se týká všech zaměstnanců, kteří fyzicky řídí vozidlo. Proč je toto nařízení absurdní? Například proto, že v případě tohoto školení se zákoník práce z hlediska obsahu, rozsahu a ověření znalostí neodvolává na žádný jiný předpis, podle něhož by mělo být školení prováděno. Záleží tedy pouze na zaměstnavateli, jak znalosti, dovednosti a zkušenosti ověří. Nikdo si jistě nemaluje představu zaměstnavatele, který každý rok platí svým zaměstnancům řádné přeškolení a dokáže si představit, jak toto ověřování funguje. Proč toto nařízení tedy existuje, když není nijak ověřitelné a není kontrolována ani správnost jeho provádění?
Zákon č. 262/2006 Sb, §103, odst. 2
Cizinec za volantem? Musí doložit osobní vazby k České republice
Dle zákona č. 361/2000 Sb. musí cizinci žádající v České republice o řidičské oprávnění prokázat, že mají v České republice obvyklé bydliště, což zákon definuje jako místo, kde osoba pobývá z důvodu osobních vazeb. Dle úředníků na magistrátu může cizinec prokázat své osobní vazby k České republice jedině tak, že prokáže, že zde žije s partnerem (Čechem) anebo zde má rodinu. Takto omezený výklad nicméně ze zákona nevyplývá. Dostačující pro vydání řidičského průkazu by mělo být například prokázání, že zde cizinec určitou dobu pracuje nebo podniká. Ovšem úředníky, zřejmě v důsledku interní instrukce, v řadě případů neobměkčilo ani předložení pracovní smlouvy či potvrzení o přechodném pobytu a vyžadovali zcela bezpředmětné prohlášení, že v Česku cizinec žije v partnerském vztahu s českým občanem.
Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, § 2 písm. hh) a § 82 odst. 1) písm. d),
Nemožnost dlužníka zjistit informace o svých pohledávkách
Účinky vůči dlužníkovi ze zastavené pohledávky nastávají, až je mu zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže. Toto ovšem podle § 1335 odst. 2 zákona č. 89/2012 neplatí v případě, že si strany sjednaly mezi sebou zápis zástavního práva do rejstříku zástav. Rejstřík zástav ale není veřejný seznam a tak se může stát, že zastavená pohledávka bude mít vůči dlužníkovi účinky, ačkoliv ten se to ani nedozví.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1335 odst. 2
Absurdita roku 2015
„Nošení dříví do lesa.“ I tak by se v čisté jednoduchosti dala popsat Absurdita roku 2015. Zaměstnavatelé, kteří mají nadpoloviční podíl osob se zdravotním postižením, mají právo čerpat podporu od Úřadu práce. S Úřadem práce musí uzavřít Dohodu o vymezení chráněných pracovních míst. Absurdní na tomto procesu jsou přílohy, kterými musí zaměstnavatelé žádost o dohodu doplnit. Protože všechny údaje, které Úřad práce v těchto přílohách požaduje, již sám vlastní. Právě toto nařízení zvolila veřejnost za nejvíce nesmyslnou byrokratickou zátěž letošního ročníku ankety Absurdita roku. Absurdita roku 2015 je součástí podnikatelských soutěží Vodafone Firma roku 2015 a Česká spořitelna Živnostník roku 2015. Anketa má za sebou velice úspěšnou historii a v minulosti bylo díky ní zrušeno mnoho nesmyslných byrokratických nařízení a povinností.
Vítězná absurdita se zprvu nemusí jevit, jako zásah byrokratů proti podnikatelům, avšak přílohy, které musí zaměstnavatelé v důsledku tohoto nařízení dodávat, jsou opravdu jen další nadbytečnou zátěží. K žádosti o vymezení chráněného pracovního místa v souladu s platnou prováděcí vyhláškou jsou zaměstnavatelé povinni zpracovat přílohy obsahující informace, které již Úřad práce České republiky vlastní.
Jednou ze zmiňovaných příloh je seznam všech pracovišť zaměstnavatele s uvedením čísel dosud uzavřených Dohod o vymezení Chráněných pracovních míst (dále jen „Dohoda o vymezení CHPM“). Tedy seznam Dohod o vymezení CHPM, které se zaměstnavatelem uzavírá a které eviduje některé z příslušných pracovišť Úřadu práce České republiky.
„Úřad práce České republiky v tuto chvíli nemá v rámci současných informačních systémů centrální databázi, proto musí vyžadovat od zaměstnavatelů doložení seznamu všech dohod, které s ÚP ČR uzavřeli. Jedná se o dočasné opatření, které odstraní ihned, jakmile uplyne účinnost dohod, uzavřených v předchozí databázi AIS., tj. k 31. 12. 2016. Pevně věříme, že nové agendové systémy, které v současné době soutěží Ministerstvo práce a sociálních věcí, tuto situaci vyřeší,“ říká Kateřina Sadílková, pověřená řízení Úřadu práce ČR.
Zaměstnavatelé musí také přikládat přehled tržeb získaných prodejem výrobků a služeb, které souvisí se zaměstnáváním Osob se zdravotním postižením (dále jen „OZP“). Většina zaměstnavatelů, kterých se povinnost týká, má v průměru 60-70 % zaměstnanců se zdravotním postižením, kteří se zákonitě podílejí, ať už přímo či nepřímo, na vzniku všech tržeb dané firmy. Firma získává tržby jako celek a nelze je tedy členit mezi jednotlivá pracovní místa, protože na každém produktu firmy pracují OZP jiným způsobem a podílem.
V neposlední řadě musí zaměstnavatelé evidovat a přiložit přehled celkové výše příspěvků, které získali od Úřadu práce České republiky a to vždy za poslední čtyři roky. Tyto příspěvky však poukazuje firmě sám adresát žádosti, tedy Úřad práce České republiky.
I ministerstvo průmyslu a obchodu cíleně s administrativní zátěží bojuje. „V roce 2014 byla pro posílení snah při snižování administrativy pro podnikatele znovu obnovena činnost Expertní skupiny pro Snižování administrativní zátěže. „V současnosti připravuje MPO ČR ve spolupráci s ostatními orgány státní správy nelegislativní materiál „Zpráva o pokroku ve snižování administrativní zátěže podnikatelů za rok 2014“, která popisuje aktuální stav a věnuje se celkem 79 opatřením na redukci zátěže při podnikání. Materiál bude vládě předložen do konce měsíce června 2015.“ uvedlo Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky.
Absurdity roku 2014
„Bohužel, tahle písnička by nám přinesla zbytečné komplikace.“ I takové odpovědi se může tanečník či posluchač na zábavě, diskotéce nebo svatbě dočkat, pokud touží po písničce na přání. Hudebníci totiž musí minimálně dvacet dní před vystoupením poslat provozovateli klubu seznam písní, ten ho pak deset dní před akcí posílá ochráncům autorských práv (Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákonů), § 100, odstavec 5). Píseň mimo seznam tak představuje dvojitou byrokracii. Právě toto nařízení zvolila veřejnost za nejnesmyslnější byrokratickou překážku roku v hlasování o Absurditě roku 2014, která byla vyhlášena 6. května 2014 na Václavském náměstí v Praze.
„Co nejpřesnější seznamy užitých děl, tedy na živé hudební produkci skutečně odehraných skladeb, jsou zásadně důležité pro to, aby kolektivní správce (OSA) správně adresně vyúčtoval vybrané autorské odměny,“ říká Jan Vondryska z vedení a správy nových médií Ministerstva kultury ČR. Ačkoli na klientském centru Ochranného svazu autorského (OSA) hrozí za nedodání seznamu předem pokutou, ministerstvo tvrdí, že lhůty nejsou sankciovány a uživatelé jsou motivováni spíše formou slev. Ať tak či tak, žádné změny nařízení se neplánují, dodává Jan Vondryska.
„OSA v žádném případě nepenalizuje provozovatele živých hudebních produkcí za to, že nedodají program 10 dní před konáním takové hudební produkce. V praxi je běžné, že provozovatel zasílá OSA program až po konání hudební produkce společně s cenami vstupenek a počtem návštěvníků hudební produkce, na základě čehož se vypočítává autorská odměna,“ říká Roman Strejček, předseda představenstva OSA. Ve skutečnosti se tato praxe ale týká především klubů, koncertních síní, tedy prostor s pravidelnou hudební produkcí. V případě nepravidelných akcí, jako jsou plesy nebo firemní večírky, ale právě nelze předpokládat, že bude mít provozovatel s OSA smlouvu sepsanou, a platí pro něj tedy zákonné lhůty. A to dokonce i v případě, že hudebník hraje pouze vlastní tvorbu.
Anticena Absurdita roku, která se již sedmým rokem vyhlašuje v rámci podnikatelských soutěží Vodafone Firma roku a GE Money Bank Živnostník roku, má za sebou úspěšnou historii. Díky ní se totiž podařilo mnoho byrokratických nesmyslů zrušit.
Vládě se předpokládané snižování příliš nedaří
Snižovat administrativní zátěž není jen závazkem Absurdity roku, ale také vlády. V roce 2005 se sečetly všechny administrativní povinnosti, kterých bylo napočítáno přes dva tisíce. Na to se vláda zavázala, že do roku 2010 sníží administrativní zátěž podnikatelů o pětinu. Jenže když se blížil čas pravdy, ukázalo se, že klesla o 15,6 %.
Vláda proto odsunula termín snížení na rok 2012 a pro uklidnění podnikatelské veřejnosti se rozhodla tento závazek zvýšit na 25 %. Zatímco v roce 2011 spadla zátěž o 16, 4 procenta, o rok později oznámilo Ministerstvo průmyslu a obchodu snížení administrativní zátěže o 23,4 %, což se stalo zejména zásluhou takzvaného jednotného inkasního místa, které však ještě není uvedeno do praxe. Stále však mluvíme o balíku povinností z roku 2005.
Zrušené či upravené nominované Absurdity
z let 2007 až 2013
Vyhlášené Absurdity pro roku 2013
Stát svou neschopnost vybírat daně převedl na poctivé podnikatele
Aby stát předešel daňovým únikům na DPH, přenesl odpovědnost za nespolehlivého plátce na podnikatele, který s ním obchoduje. Podnikatelé tak musí vedle spolehlivosti v obchodním styku prověřovat i daňovou disciplínu u obchodního partnera. Toto samozřejmě vyvolává nepřiměřenou administrativní zátěž. Navíc ne vždy má možnost podnikatel online ověřit spolehlivost či nespolehlivost obchodního partnera.
Zákon, kterým úřady znemožňují elektronické podání v dostupných formátech
Generální finanční ředitelství a Česká správa sociálního zabezpečení svým postupem neumožňují podávání přiznání a některých vybraných hlášení prostřednictvím datové schránky či elektronické podatelny ve formátu PDF. Přitom zcela bez problémů akceptují písemná podání, zaslaná poštou či podaná přímo do podatelny. Pokud podnikatel nemá k dispozici software, který umí vygenerovat xml soubor v požadovaném formátu, nemůže si formulář jednoduše vytisknout, vyplnit kolonky a naskenovaný vyplněný dokument potom poslat v PDF formátu. Jedinou možností tak je jít na poštu či na úřad osobně.
Nominace na Absurditu roku 2012
Dva milióny za jednodenního brigádníka – Vítězná absurdita roku 2012
Od dubna 2012 vyvstala nová povinnost přijmout zaměstnance na dohodu o provedení práce jen se vstupní prohlídkou. Dohody o provedení práce se však uzavírají i na krátkodobé činnosti, třeba jen na jednodenní práci. Tato povinnost výrazně narušuje podnikatelovu flexibilitu, často se totiž stává, že brigádníka je nutné najmout okamžitě a on/ona nemusí mít čas se nechat u lékaře prohlédnout. Navíc zaměstnavatel musí vstupní prohlídku uhradit, což je zbytečně zvyšující finanční náklad vzhledem ke skutečnosti, že pracovník musí jít na vstupní prohlídku znovu, pokud jej firma bude za měsíc potřebovat k něčemu jinému. Pokud se však brigádník se zaměstnavatelem dohodnou, že vstupní prohlídka nebude potřeba, hrozí od inspektorátu práce zaměstnavateli pokuta až 2 mil Kč.
Zákon o specifických zdravotních službách, č. 373/2011 Sb., § 59, pokuta dle zákona o inspekci práce, č. 251/2005 Sb., § 30 odst. 1 písm. f)
Povinnost je nyní zmírněna. Pokud se jedná o práci prováděnou na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, je zaměstnavatel povinen zajistit vstupní lékařskou prohlídku pouze v případě, pokud je osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je podle zákona o ochraně veřejného zdraví prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy. Zaměstnavatel taktéž může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat, pokud má pochybnosti o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci.
Nominace na Absurditu roku 2011
S výpisem z trestního rejstříku na soud – vítězná Absurdita roku 2011
Při zakládání společnosti musíte donést rejstříkovému soudu výpis z Rejstříku trestů. Ten je ale pro soud dostupný online. Podnikatel tak již při vstupu do podnikání dostává touto povinností od státu na srozuměnou, že musí mezi jednotlivými kancelářemi běhat on a nikoli lejstra.
Zákon 250/2005 Sb. Vyhláška o závazných formulářích na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku, Přehled příloh k formuláři č. 9 společnost s ručením omezeným, IV. Návrh na zápis, Statutární orgán, c)
Podle Ministerstva spravedlnosti ČR tato povinnost podnikatele zbytečně zatěžovala, proto ministerstvo připravilo novou vyhlášku o náležitostech formulářů na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku (vyhláška č. 414/2011 Sb.), která s účinností od 1. 1. 2012 přenesla povinnost opatřování výpisů z rejstříku trestů na soudy. Podle ustanovení v § 22 zní jasně: „Prokazuje-li se bezúhonnost českého občana, nebo je-li státem posledního pobytu podle odstavce 1 Česká republika, vyžádá si výpis z evidence Rejstříku trestů soud.“
Zbytečné identifikační číslo provozovny
Povinnost označit každou živnostenskou provozovnu desetimístným identifikačním číslem platí od července 2010, kdy nabyla účinnosti novela živnostenského zákona. Všechny provozovny měly být takto označeny původně od 1. srpna 2011, pod hrozbou až stotisícové pokuty. Absurdní je nejen to, že je další identifikační číslo zbytečné, ale i příběh této povinnosti - termín označení provozovny byl posunut o rok, ale zároveň se už uvažuje o tom, že se tato povinnost zruší.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání §17 (7).
Tato povinnost platí od roku 2010 a označení provozoven bylo povinné od 1. srpna 2012. Povinnost však byla odstraněna novela Živnostenského zákona schválenou 21. března 2012 s účinností na konci června. Podle MPO ČR by tato změna měla ušetřit podnikatelům 47 milionů Kč.
Nominace na Absurditu roku 2010
Na státní úřad s dokumenty, které jsou úřadem online aktualizované - vítězná Absurdita roku 2010
Když si vás ze správy sociálního zabezpečení pozvou k provedení kontroly pojistného na sociální zabezpečení, musíte přinést s sebou výpis z obchodního rejstříku a to i přesto, že jsou tyto údaje online aktualizované ministerstvem financí. Mělo by být samozřejmostí, pokud by tyto informace nebyly veřejnosti přístupné, že si úřad dokumenty a osvědčení jiným úřadem obstará sám.
Tato povinnost vychází ze zákona 552/1991 Sb., o státní kontrole, § 14. Uvedený zákon konkrétně nedefinuje povinnost dokládat výpis z obchodního rejstříku, ale Česká státní správa sociálního zabezpečení se na zákon jako celek odvolává.
Tato povinnost byla prostřednictvím tiskového odboru České státní správy sociálního zabezpečení v den vyhlášení Absurdity roku 2010.
S dokumentem z datové schránky na úřad pro ověření
Dokumenty, které posílají úřady podnikatelům do datových schránek, nejsou jinými úřady považovány za originál. Podnikatel si tak musí vygenerovat čárkový kód a jít i s dokumentem do kanceláře Czech POINTu, kde za každou ověřovanou stránku zaplatí 30 Kč. Kdyby si podnikatel nechal poslat od úřadu dokumenty poštou, je to zdarma. Je to praktická ukázka toho, jak nedokážeme nové technologie využít k úlevě administrativy.
Zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, § 22
V současnosti již není u dokumentů, které získají podnikatelé i občané prostřednictvím datových stránek, nutné ověřovat jejich pravost.
Vláda určuje firmám, kdy si mají vymalovat
Podle přijatého návrhu ministerstva zdravotnictví se musí každý den uklízet pracoviště, sanitární a pomocná zařízení. Nařízení však určuje i lhůty pro malování s přihlédnutím ke zdrojům znečištění. Pro podnikatele s dvaceti zaměstnanci, který má dvě kanceláře, dvě kovodílny a dvoje toalety, to znamená každé dva roky malovat. O vymalování provozovny by však měl rozhodovat sám podnikatel a nikoli zákon.
Nařízení vlády č. 68/2010, § 55b
Tato povinnost byla odstraněna novelou nařízení vlády č. 93/2012 Sb., kde je uvedeno: "Obnova maleb a nátěrů povrchů vymezujících osvětlovaný prostor na pracovišti včetně spojovacích cest se provede podle plánu údržby, zpracovaného s přihlédnutím k udržovacímu činiteli, který byl pro uvedené prostory navržen při uvádění těchto prostor do trvalého užívání."
Nominace na Absurditu roku 2009
Velké zrcadlo, lednička a dvě nášlapné váhy do fyzioterapeutické ordinace - vítězná Absurdita roku 2009
Zákon ukládá provozovateli fyzioterapeutické ordinace mít mimo jiné v ordinaci velké zrcadlo, ledničku a 2 nášlapné váhy. Zrcadlo v ordinaci je určitě příjemná věc, ale proč je to nařízené zákonem? Stejně tak proč by nemohli provozovatelé ordinací sdílet společnou ledničku a musí mít každý vlastní? Velmi těžko se i vysvětluje, proč by měli mít fyzioterapeuti v ordinaci dvě váhy.
Tato povinnost vychází z Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 49/1993 Sb., část T.
Podle Vyhláška č. 221/2010 Sb. o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení již není povinnost mít ve fyzioterapeutické ordinaci zrcadlo.
Zřízení čističky vod na dlouhý loket
Vyhláška nerozlišuje mezi jednotlivými typy čističek odpadních vod, proto když si majitelé malých firem nebo vlastníci rodinných domů zařizují vlastní likvidaci odpadních vod, absolvují stejný byrokratický proces jako velcí investoři z oblasti nakládání s vodami. I na nejmenší plastové tělo čistícího zařízení si musíte obstarat náročnou dokumentaci se složitými výpočty a vyčkat kolem 10 týdnů na vydání územního rozhodnutí. Dalších 90 dnů si počkáte na povolení nakládat s vodami a stavební povolení k vodním dílům. Takže na toaletu, kterou budou využívat například jen 3 lidé, si zajdete nejdříve za 7 měsíců.
Tato povinnost vychází ze zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Konkrétně jde o § 5 odst. 3.
Zákon v současné době umožňuje zjednodušené řízení pro toho, kdo zneškodňuje odpadní vody prostřednictvím vodního díla určeného pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel (DČOV). Majitel tak po dostavbě DČOV stavbu ohlásí a je povinen si jednou za dva roky nechat provést revizi své DČOV osobou oprávněnou Ministerstvem životního prostředí.
Nominace na Absurditu roku 2008
S ekologicky čistou zeminou na skládku – vítězná Absurdita 2008
Zákon o odpadech se nevztahuje na vytěžené zeminy, které vyhovují limitům znečištění. V důsledku neexistence vyhlášky musí podnikatelé nakládat s vytěženou zeminou, která může být jakkoliv ekologicky čistá, jako s odpadem. Nejen že nevyužijete vytěženou zeminu, ale musíte ji znehodnotit a navíc zaplatit skládkovné. Navíc si kvůli transportu zeminy musíte vyřídit povolení pro zacházení s odpady, nebo si najmout specializovanou firmu.
Tato povinnost vychází z absence zařazení vytěžené zeminy do výjimek v zákonu o odpadech č. 185/2001 Sb. Konkrétně se jedná o seznam výjimek v § 2 odst. 1
Povinnost nakládat se zeminou jako s odpadem byla vyjmuta ze zákona v roce 2010 v souvislosti s transpozicí nové rámcové směrnice 98/2008 o odpadech, která má užší vymezení zemin. Zeminy a jiné přírodní materiály vytěžené během stavební činnosti jsou vyjmuty z její působnosti a tedy také z působnosti zákonů, které ji na národní úrovni provádějí.
Zbytečné potvrzení o bezbariérovosti prostoru
Podle zákona musí mít nové stavby určené alespoň částečně pro veřejnost bezbariérový vstup a WC. Pro takové potvrzení vás ze stavebního úřadu pošlou do Národního institutu pro integraci osob (NIPI), i když k ničemu takovému není NIPI dle zákona oprávněno. Nejen že bezbariérovost prostoru může posoudit pracovník stavebního odboru přímo při kolaudaci, ale rozpočet NIPI byl k 30. června vyčerpán a tudíž záleží jen na ochotě a možnostech pracovníka konzultačního centra NIPI, zda vám potvrzení vydá. V opačném případě byla vaše snaha zcela zbytečná.
Povinnost zajistit bezbariérový přístup ve veřejných budovách vychází z vyhlášky Ministerstva pro m místní rozvoj ČR č. 369/2001 Sb. Konkrétně se jedná o část druhou, § 4
V současnosti obecní stavební odbory již na NIPI neodkazují.
S jednou změnou na tři úřady
Podnikatelé mají povinnost při změně předmětu podnikání, sídla nebo např. statutárního zástupce zanést tyto údaje do živnostenského registru, obchodního rejstříku a registru daní. Mohlo by se zdát, že je lhostejné, který úřad navštíví nejdříve. Opak je však pravdou. Např. finanční úřad vaše aktualizované údaje nepředá nikam. Pokud si ale zajdete vyřídit nejdříve změnu v obchodním rejstříku, trefil jste se do černého. Jen tato instituce nahlásí příslušnou změnu také na živnostenském a finančním úřadě.
Tato povinnost vychází z obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. konkrétně § 35 a § 36, z živnostenského zákona č. 455/1991 Sb, konkrétně § 45 odst. 1 a zákona o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb., konkrétně § 33 odst. 7
Podle výsledků mystery mailingu na všechny obecní živnostenské odbory (OŽO) je zřejmé, že pracovníci OŽO zvou začínající podnikatele nejdříve na živnostenský odbor.
Kniha jízd
Knihu jízd vymýšlel pravděpodobně někdo, kdo nejezdí služebním vozem. Vyplňování knihy jízd včetně účelu cesty, cíli a ujeté vzdálenosti je složité a časově náročné, a proto i v praxi čistě formální. Nejen že vyplňování knih zdržuje, ale ke skutečnému prokazování, zda byl automobil skutečně využit pro pracovní účely, neslouží.
Tato povinnost vychází ze zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Konkrétně jde o §24, odst. 2. Povinnost je doplněna pokynem Ministerstva financí ČR D-300.
Povinnost vést knihu jízd byla zrušena Zákonem č. 304/2009 Sb. Podnikatelé tak mohou pro tři vozy využít daňově uznatelný výdaj za každý vůz 5 000 Kč.
Nominace na Absurditu roku 2007
Stánek na výstavě – vítězná Absurdita 2007
Chce-li podnikatel vyjet na výstavu, prodejní prezentaci nebo pouť, musí nahlásit 3 dny dopředu svůj záměr živnostenskému úřadu v místě, kde je umístěna jeho trvalá provozovna. Vlastně by měl oznámit rovněž ukončení cesty a tím i dočasné provozovny. Vzhledem k absurdnosti této povinnosti není až tak překvapivé, že se tato povinnost příliš nedodržuje a živnostenské úřady nejsou ve výkladu a shromažďování těchto informací jednotné.
Tato povinnost vychází ze zákona č. 455/1991 Sb. Zákon o živnostenském podnikání; Konkrétně jde o § 17 odst. 1 a odst.
Tato povinnost byla odstraněna Zákonem č. 130/2008Sb o živnostenském podnikání.
Cizinci na služební cestě
V případě, že podnikatel zaměstnává pracovníka, který není občanem České republiky, musí oznámit úřadu práce, že tento zaměstnanec odjel na pracovní cestu, pokud tato cesta trvá v rozsahu 7 až 30 kalendářních dnů. Dobrá rada pro podnikatele proto zní: Ušetříte si jeden papír, pokud cizince vyšlete na pracovní cestu na méně než týden nebo rovnou na více než měsíc.
Tato povinnost vychází ze zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Konkrétně jde o § 93 odst. 2
Tato povinnost byla odstraněna zákonem č. 382/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb.
Evidence kontrol
Zákon ukládá povinnost každému podnikateli vést evidenci o kontrolách, které proběhly v jeho provozovně na zdravotní nezávadnost a jakost. Absurdní je na tom zejména duplicita činnosti podnikatele a kontrolních úřadů. Ještě, že nemusí podnikatelé vést evidenci úplně o všech kontrolách, které u nich proběhnou.
Tato povinnost vychází ze zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích Konkrétně jde o § 3 odst. 2 písm.d
V novém zákoně 281/2009 Sb. tato povinnost již není.
Doklady na provozovně
Povinnost zajistit, aby na provozovně, ve které je prodáváno zboží nebo poskytována služba, byly kontrolnímu orgánu k dispozici doklady prokazující způsob nabytí prodávaného zboží nebo materiálu používaného k poskytování služeb. Pokud máte jako podnikatel kancelář a účetní sedí hned vedle provozovny, pak budiž. Ale kopírujte a převážejte všechny doklady, když prodáváte zboží na různých místech.
Tato povinnost vychází ze zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Konkrétně jde o § 31 odst. 3
Uvedená úprava již v živnostenském zákoně není. S účinností od 1. 8. 2010 (novelizace živnostenského zákona zákonem č. 155/2010 Sb.) platí následující úprava „Podnikatel je povinen prokázat kontrolnímu orgánu na jeho žádost a v jím stanovené lhůtě způsob nabytí prodávaného zboží nebo materiálu používaného k poskytování služeb.“
