Napsali o nás > Rozhodování, zda začnu podnikat, mi trvalo 25 vteřin, říká živnostnice roku

Rozhodování, zda začnu podnikat, mi trvalo 25 vteřin, říká živnostnice roku

12. 10. 2019, iDNES.cz
12. 10. 2019 | Živnostník roku

Jihočeskou Živnostnicí roku je Alena Hadravová, která v Českých Budějovicích vede Dětskou akademii Madlenka. Ocenění získala před několika dny, do toho rozjížděla akademii na nové adrese. I přesto nosí v hlavě další nápady a sny. „Když jsem však šla před čtyřmi lety pro živnostenský list, hodně jsem se třásla,“ říká energická 38letá žena.

Za oknem Madlenky v domu v ulici Na Sadech v Českých Budějovicích se směje chlapeček a mává. To je klasický pohled do kavárny dětské akademie, kde je pravidelně živo. O patro výš právě běží lekce speciálního výukového programu pro ty nejmenší. A uprostřed toho všeho pulzuje a řídí chod šéfka Alena Hadravová.

Než jste začala podnikat, měla jste dobře placenou práci, byla se synem na rodičovské a mohla se do zaměstnání v klidu vrátit. Proč vaše cesta nakonec směřovala jinam? Chtěla jsem se vrátit, ale po návratu mi nabídli třetinový plat a ještě k tomu bylo dojíždění 30 kilometrů, což by bylo s malým synem komplikované. Navíc si najednou úplně jinak srovnáte priority a přemýšlíte o tom, jak chcete trávit čas, když je vaše dítě ve školce. Zda si chcete jen odkroutit těch osm hodin, nebo dělat něco smysluplného. Po čtyřech letech podnikání už si dnes nedovedu představit, že bych někam chodila den co den na pevnou pracovní dobu.

Neříkejte, že si jako podnikatelka užíváte spoustu volného času? Živnostníci většinou bývají naopak hodně zaneprázdnění. Mám dny a třeba i víkendy, kdy pracuju 15 hodin, ale pak si mohu udělat třeba dva dny v týdnu pro sebe a syna. Jde mi o smysluplné naplnění času. O těchto hodnotách jsem na mateřské hodně přemýšlela.

Kdy přišel první nápad, že byste mohla provozovat Dětskou akademii Madlenka? Rozhodnutí, že začnu podnikat, mi trvalo asi 25 vteřin od doby, kdy jsem objevila inzerát na volné prostory. Na konci mateřské jsem se navíc rozváděla a snažila se někde najít místo, abych nás mohla živit. Dostala jsem pozici vedoucí provozu v jednom hotelu. Ale po třech měsících jsem práskla dveřmi, lidsky to pro mě nebylo. A tak jsem byla ze dne na den bez práce. Tatínek se sice o syna také stará, ale musela jsem samozřejmě mít zaměstnání. Objevila jsem v noci inzerát na prostor kavárny s dětskou hernou. Byla to nějaká intuice, hned druhý den jsem volala a místo zamluvila.

Bála jste se?

Strašně. Měla jsem nějaké peníze. Mohla jsem si je nechat jako polštář a dál někde zařezávat v práci, která mě nenaplňuje, ale s jistotou pravidelného příjmu. Rozhodla jsem se pro druhou možnost, vzít tu kopičku peněz a vrazit ji do toho. Když jsem si šla v prosinci 2015 pro živnostenský list, hodně jsem se třásla.

Jak dlouho obavy přetrvávaly, než jste si mohla jistě říct, že to byl krok správným směrem? Začátek jsem přepálila a myslela, že všechno zvládnu sama. Tělo mi po třech měsících řeklo, to nedáš, zhroutila jsem se fyzicky i psychicky. Klesla jsem na dno, ale od něj se pak najednou odrazila a ono to šlo. Asi po roce podnikání jsem přestala mít strach a začala věřit. Hodně pomohlo, když jsem získala licenci na výukové kurzy pro děti Ostrov objevů – univerzitu pro batolata.

Letošní rok byl pro vás zlomový, s akademií jste se přestěhovali do nových prostor Na Sadech, kde jste od začátku září. V kavárně jsem viděl, že je plno, kurzy máte také obsazené... Měli jsme 230 dětí, teď už jich máme 315 týdně. Máme nádherné zázemí. Lektorky jedou skvěle, holky v kavárně také, v tom mám obrovské štěstí.

Už jste měla čas si po přestěhování oddechnout?

Zajíždíme se. Pravidelně se sejdeme a řekneme si, jaké nedostatky je potřeba odstranit. Třeba jsme museli dokupovat přebalovací pulty. To už jsou ale příjemné starosti. Extrémní bylo léto, kdy jsme během necelých tří měsíců připravili pro akademii 400 metrů čtverečních, kde jsou učebny, kavárna, sociální zázemí a další. Do toho ještě syn nastupoval do první třídy. Aktuální frmol už je pro mě vlastně klid.

Co rodiče na akademii nejvíce oceňují?

Kurzy mají kapacitu maximálně šest dětí. Každý si pak z lekce něco odnese. V programu PlayWisely máme třeba osmiměsíční holčičku, u které jsme objevili, že bude mít asi zrakovou nedostatečnost. Neudělali jsme žádnou diagnózu, ale maminka na základě našeho doporučení hned navštívila odborníky.

Program PlayWisely je u vás nový. Málokdo si asi dokáže představit, co vlastně znamená. Pomáhá nastartovat základní rozumové a pohybové schopnosti, pozornost i jazykové dovednosti. Zjednodušeně řečeno, je to cvičení a učení. Co dokážeme do malého miminka dostat už takhle na začátku, to mu pak pomůže v jeho dalším růstu, zvýší se efektivita jeho učení, bude soustředěnější. Pozitivně se to odráží i v sebevědomí dětí. Výzkum jedné z kanadských univerzit už prokázal, že metoda pomáhá i dětem s autismem či Aspergerovým syndromem.

 Alena Hadravová (38 let)

Rodačka ze Sušice vystudovala Střední pedagogickou školu v Prachaticích, předškolní a mimoškolní pedagogiku a poté vyšší odbornou školu sociálně-právní. Deset let pracovala jako manažerka ve webhostingové společnosti. Podniká čtyři roky a je majitelkou Dětské akademie Madlenka v Českých Budějovicích. Ta je vlastníkem jihočeské licence na výukové kurzy Ostrov objevů – univerzita pro batolata pro děti od jednoho do tří let. Od letoška akademie vlastní také jihočeské licence mezinárodně uznávaného vzdělávacího programu pro děti od 4 měsíců do pěti let s názvem PlayWisely . Má šestiletého syna Šimona. Koníčkem je pro ni její práce, ale snaží se také sportovat, například běhat.

Jak se třeba půlroční dítě učí?

Lektorka mu například ukazuje speciální karty, na kterých je malá hlava kachničky. Dítě se ji učí hledat, přičemž na dalších a dalších obrázcích je to vždy o něco složitější. Podobných kombinací můžeme v Madlence nabídnout na šest tisíc. Pomáhá to prvnímu rozpoznávání, motorice a nastartuje to mozek.

Před pár dny jste získala titul Živnostník roku Jihočeského kraje. Víte, kdo vás do soutěže dostal? Zajímala jsem se o to. Když mi na jaře přišla nominace do e-mailu, myslela jsem, že je to spam. Mám nějaké indicie, tuším. Každopádně jsem splnila základní podmínky, následně vyplnila formulář, popsala svůj projekt a podnikatelskou historii. Pak mi v tom největším frmolu, při stěhování do nového, přišlo, že jsem postoupila.

A nakonec i vyhrála. Jaký je to pocit?

Připadala jsem si jako Miss České republiky. Ale vážně, bylo to moc hezké. Před porotou jsem měla ještě prezentaci a pak přišlo vyhodnocení.

Co pro vás ocenění znamená?

Je to moc příjemné. Po čtyřech letech podnikání je to určitá odměna. Někomu to může trochu zavánět. Přece jen, když někdo slyší, že jsem sama máma se synem a rozjela jsem podnikání, tak to jako příběh táhne a zní třeba atraktivněji, než když se někdo prezentoval jako investor. Na druhou stranu, můj obor není úplně hlavní proud. Zkrátka mi to udělalo velkou radost a ocenění vnímám prestižně.

Je to zároveň i závazek?

Teď už ano. A velký. Až při vyhlašování jsem si najednou pořádně uvědomila, že zaměstnávám osm holek, z toho pět maminek. A všechny mají pracovní dobu přizpůsobenou, aby byly v pohodě i jako mámy. To je, myslím, dobré.

Jste na vlně úspěchu. Jak se udržet nahoře?

Posílám si podvědomě jen správné a pozitivní obrazy, věřím, že pak průšvihy nepřijdou. Musím ale zůstat pokorná, být vděčná a neusnout na vavřínech. Rozhlížím se ale i po Jihočeském kraji a vidím zde jedno místo, kam bychom se mohli časem rozšířit. Ale teď chci rok na to, abychom se pořádně usadili tady, a poté se můžeme posouvat dál. Do budoucna je pak mým snem založení školky, kde bychom využívali obě naše výukové metody.