Příběhy úspěšných > Rudolf Kasper: Šel jsem se stokorunou na živnostenský úřad

Rudolf Kasper: Šel jsem se stokorunou na živnostenský úřad

Jednatel společnosti KASPER KOVO má podnikání v krvi a také podnikatelské srdce na správném místě. Kulturu, sport a školství na Trutnovsku podporuje dlouhé roky, dobu hospodářské krize nevyjímaje!
24. 09. 2018 | Firma roku

Váš podnikatelský příběh je více než zajímavý…
Mě zastihla změna režimu, revoluce v roce 1989, ve velmi dobrém věku. Bylo mi 31 let a prakticky několik málo týdnů po 17. listopadu jsem byl rozhodnut, že chci dělat na sebe, že chci podnikat. V roce 1990 jsem skutečně šel se stokorunou na živnostenský úřad. Byl jsem člověk bez majetku, měli jsme dvě děti, první rok jsem dělal jako živnostník a v roce 1991 už jsem založil první společnost s ručením omezeným, a od té doby se věnuji naplno jen podnikání.

A jak jste si v té době vybral obor podnikání?
Já jsem vzděláním stavař a stavařinu a inženýring jsem dělal v předchozím zaměstnání. S tím jsem začínal. Zkušenosti jsem získával učením se a také na svých chybách. Někdy v roce 1997 jsem došel k zásadnímu rozhodnutí, že nemůžu dělat všechno a nic pořádně a jednoznačně jsem byznys rozdělil na dva směry – strojírenskou výrobu zaměřenou na technologii zpracování plechu a náročné výrobky z plechu a ten druhý byznys byl dřevěné nosné konstrukce.

Stezka korunami stromů v Janských Lázních, to je také vaše práce…
Je tam hodně prvků od nás. Finálním dodavatelem dřevěných nosných konstrukcí byla rakouská firma, se kterou spolupracujeme, protože na ty hlavní prohnuté nosníky, na to žádný výrobce v České republice není. A protože hlavní dodavatel nás má za velmi dobrého partnera, zadal nám všechny menší konstrukce, ty jsme dělali my.

Jak je firma velká a jak se jí daří ekonomicky?
Firma má stabilní ekonomické výsledky. My nechceme růst skokově, ani to nejde při charakteru práce, který děláme, protože je to velmi náročná technická a řemeslná práce. V letošním roce čekáme tržby kolem 650 milionů korun. Jsme spokojení, máme také dost možností se v trutnovském regionu rozvíjet, zpracováváme generel dalšího rozvoje výrobních závodů, takže bychom chtěli do budoucna dělat výrazně větší ekonomiku.

Kolik máte v současné době výrobních závodů?
Kasper Kovo má v Trutnově dva výrobní závody, které jsou od sebe asi kilometr vzdálené. Oba jsou poměrně velké. V jednom z nich, který jsme pořídili asi před sedmi lety, máme daleko větší potenciál v krátkém horizontu. V našem sídle, v původní firmě zpracováváme generel na výstavbu nových objektů na rozšíření výroby.

Jak působíte v regionu?
To je to, co mě dělá radost. V roce 1991 jsem udělal nějaký první zisk a už v tom roce jsem dal část zisku na podporu kulturních a sportovních aktivit na Trutnovsku, hlavně v Trutnově, ve městě, kde jsem se narodil a kde podnikáme. A to jsem dělal každý rok, včetně roků, kdy byla krize, ta největší krize 2009-2010. A myslím si, že naše značka má z pohledu image podpory sportu a kultury, ale i škol, v regionu velmi dobré jméno, já z toho mám radost a dělám to rád. Dříve jsem spíše dával peníze, dnes už můžu jednat se subjekty, věnovat se tomu, protože synové se věnují operativnímu byznysu.

Jaké jsou typické zakázky pro Kasper Kovo?
Potrfolio zákazníků je složitější, asi 80 % dělá vývoz. Máme stabilní zákazníky, my je neměníme, spolupráce se vyvíjí deset patnáct let. Zákazníkem je například švýcarská firma vyrábějící obráběcí stroje. Obvykle jsou to špičkové firmy, lídři oboru na světovém trhu. Chtějí například zavést novou generaci strojů. Společně s firmou vyvineme, zkonstruujeme, vyrobíme vzorek, se kterým jedou na veletrh, a pak to pustí do sériové výroby. Vyhledáváme velmi náročné zákazníky pro dlouhodobou spolupráci a takové zákazníky, kteří očekávají komplexní službu, komplexní výrobek a dlouhodobou spolupráci.

Říkal jste, že jste začínal se stokorunou v jednatřiceti letech. Hlavním cílem podnikatelských soutěží je podpora malého a středního podnikání. Vzhledem k vašim zkušenostem by asi bylo chybou se nezeptat, na co by se člověk, který dnes chce ve svých třiceti letech začít podnikat, měl zaměřit?
Můj názor je ten, i když dnes je módní školit, jak podnikat, já říkám jedno: kdo to v krvi nemá, tak úspěšně podnikat nebude. Já jsem v rodině neměl žádnou historii, žádné zkušenosti. Podnikání z mého pohledu je o tom, připravit se na to. Je to velmi tvrdá a náročná práce. Já sám jsem spousty let, možná dvacet let, neznal nic jiného než rodinu a podnikání. Věnoval jsem tomu všechno. Když chcete podnikat pořádně, dlouhodobě, tak je potřeba se připravit na to a jít do toho, že budete podnikat poctivě, to jsem se vždycky snažil, a to je asi to hlavní. A je potřeba mít odvahu, být připravený na to, že ne všechna rozhodnutí uděláte dobře, ale důležité je, neudělat to zásadní špatně.