Pojďme firmu představit?
AGRA Řisuty je rodinná zemědělská firma fungující od roku 1994. Věnujeme se standardní rostlinné a živočišné výrobě. V rostlinné výrobě se specializujeme na produkci osiv, kvalitních krmiv pro svoje zvířata, a potom merkantilních komodit, hlavně v potravinářské kvalitě, ať už je to potravinářská pšenice, řepkové semeno nebo sladovnický ječmen. V živočišné výrobě se specializujeme hlavně na chov prasat, kdy v současné době produkujeme asi šest tisíc jatečních prasat ročně. Kromě toho chováme menší stádo skotu o asi 250 kusech.
Pracujete hodně s technologiemi…
My se od toho roku 1994 snažíme být hodně progresivní, hodně spolupracujeme s vědou a výzkumem, jsme součástí dlouhé škály výzkumných projektů. S tím souvisí i technologický pokrok, který se snažíme udržovat. Snažíme se zavádět co nejmodernější technologie, v současné době je to především technologie precizního zemědělství, kterému se věnujeme od roku 2000, intenzivně posledních šest až sedm let. Jsme v precizním zemědělství jedním z lídrů a propagátorů těchto technologií.
V čem takové technologie spočívají?
Technologie precizního zemědělství je založena na premise, že každé místo na zemském povrchu má nějaké specifické vlastnosti. Stejně tak na každém poli, ať už je jakkoli velké, tak každé místo má své specifické vlastnosti. A podle toho je potřeba k tomu konkrétnímu místu přistupovat. Dělá se to za pomoci satelitů, dálkového průzkumu země, informačních technologií, protože člověk by svojí kapacitou to nebyl schopen pojmout, ale moderní technologie, hlavně IT, nám umožňují přistupovat ke každému místu na poli individuálně.
Jak se vám v oboru zemědělství podniká ve Středočeském kraji? Zemědělská půda se zde dost oklešťuje…
Je to komplikované. Já si nemyslím, že nejen ve Středočeském kraji, ale zemědělství to má v současné době dost komplikované v celé České republice. Myslím si, že spousta zemědělců se cítí ze společnosti vyčleněná a hozená do role třídního nepřítele. Je to zanedbané zemědělské PR za posledních 30 let. Ve Středočeském kraji máme pochopitelně konkrétně problémy s úbytkem půdy z důvodu jejího využití na výstavbu. Přicházíme o půdu, což je velký problém. Tři největší problémy jsou PR, úbytek půdy a to třetí je byrokracie, která je v zemědělství na extrémní úrovni.
Konkurence zemědělských produktů ze zahraničí je drtivá, to ví asi každý. Vám se přesto daří. V čem to je?
Nám se to daří, ale záleží samozřejmě na tom, za jakou cenu. My nemůžeme konkurovat minimálně ve vepřovém se zeměmi, které mají dotované zemědělství. Když dnes dovezete vepřové za 34 korun, tak naše výrobní náklady jsou někde kolem 30 korun. Bohužel musíme žít s tím, že u některých produktů jsme ve ztrátě, u jiných jsme schopni pak tu ztrátu smazat. Spousta zákazníků dá primárně na ceny a té my nejsme schopni konkurovat. Na druhou stranu si myslím, že v České republice máme jedny z nejkvalitnějších potravin na světě. Máme na to neskutečné legislativní nároky.
Dá se českému zákazníkovi říkat to, že když si připlatí, bude mít kvalitnější potraviny?
Určitě. Já si myslím, že velká část českých zákazníků na to reaguje. Těžko ve velkých obchodních řetězcích, tam se jde za cenou. Ale spousta zákazníků si umí najít cestu za kvalitní potravinou. My máme šest tisíc jatečních prasat, z toho dva tisíce obchodujeme přes tři místní řezníky, kteří jsou v dojezdové vzdálenosti do deseti kilometrů od nás. Když se podívám na tato tři řeznictví, tak jsou vyhlášená, jezdí tam lidé z velké dálky a kdykoli pojedu po silnici okolo, tak tam stojí fronta a lidé čekají, aby si mohli koupit kvalitní uzeninu. Trh je rozsortovaný, ale je určitá část zákazníků, která je ochotna si zaplatit víc a také si za tou potravinou dojet, aby si pořídili to, čemu věří.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
V loňském roce jsme provedli šedesátimilionovou investici do prasečáku, což pro nás byla jako pro firmu se stomilionovým obratem byl obrovský zásah. Musíme se z toho vzpamatovat, ale kromě toho přemýšlíme o výstavbě budovy pro zpracování masa. Tím by nedocházelo k žádnému transportu zvířat, nebyl by pro ně žádný stres. A pokud možno i malá prodejna, čímž bychom se zase více dostali do lokálního trhu.
