Napsali o nás > Tak trochu jiné pohádky

Tak trochu jiné pohádky

19. 10. 2018, Mladá fronta DNES
19. 10. 2018 | živonostník

Živnostníkem roku 2018 Středočeského kraje se stala Pavla Krátká, autorka originálních knih

STŘEDNÍ ČECHY Pavla Krátká z Letů v Praze-západ odmalička planula vášní pro příběhy, slova, jazyky a pohyb. A v dospělosti to všechno chtěla propojit. S narozením prvního syna začala psát pohádky pro děti, zábavné, inspirující a zaměřené na jazykovou propedeutiku, tedy rozvoj citu pro jazyk. Brzy přišel další nápad, a to ukázat dětem i dospělým, jak knihy vznikají. Začala pořádat autorské tvořivé semináře pro školky, školy a knihovny. Její první kniha Pohrátky se zalíbila i Janu Jiráňovi, známému režisérovi mluveného slova, a tak vznikla audioverze namluvená mimo jiné Jiřím Lábusem a Bárou Hrzánovou. Za svou práci si tento týden vysloužila titul Živnostník roku 2018 Středočeského kraje a postoupila do celorepublikového finále.

* K psaní pohádek jste se dostala po narození vašeho syna. Nestačily vám ty knihy, které již byly na trhu?

            Odmalička, ještě když byl v bříšku, tak se mnou můj syn absolvoval spoustu jazykových kurzů, které jsem pořádala. Mnoho těchto kurzů a táborů pro děti jsem měla založených na příbězích, které jsem si vymyslela nebo převzala z různých pohádek. Syn si na to mé vyprávění tak zvykl, že to po mně začal vyžadovat.

* Takže vám s vymýšlením příběhů pomáhal.

            Vlastně jsem tvořila příběhy na jeho zakázku. Pak jsem je začala sepisovat a své kamarádce Marušce (Marii Snášelové Štorkové, pozn. red.) nabídla, zda by knížku nechtěla ilustrovat. Tak jsme se do toho obě ponořily a zjistily, že nás to moc baví. Takhle tedy vznikly Pohrátky aneb Cesta pavoučka Vincka, naše první kniha.

* Co vás k tvorbě knih většinou inspiruje?

            Snažím se hodně naslouchat tomu, co se kolem mě děje, a vnímat to, co vidím. Hodně často také vznikne něco z komunikace s někým dalším, například s Maruškou, s níž na knihách již dlouho spolupracuji. Nedovedu si představit, že bych pracovala sama, to by bylo hodně smutné.

* O vašich knihách se píše, že jsou to zábavné a inspirující příběhy zaměřené na jazykovou propedeutiku. Co si pod tou propedeutikou mohu představit?

            Propedeutika je vstupem či vhledem do nějakého oboru. Hodně se toto označení používá právě u školkových dětí v tom smyslu, že do něčeho nahlédnou poprvé. Jazyková propedeutika je mi hodně blízká, protože jsem jazykářka a baví mě věci týkající se jazyka, slov a tak podobně. Když to řeknu zjednodušeně, tak jazyková propedeutika je rozvoj citu pro jazyk. Bohužel například děti v České republice jsou velmi brzy tlačeny k tomu, aby se učily anglicky, někdy už třeba ve dvou letech, a to je podle mě špatně. Je důležité, aby se děti do věku svých pěti až šesti let co nejvíce setkávaly se svou mateřštinou, aby ta slova do hloubky pochopily a zvnitřnily. Je to jazyk, kterým přemýšlí a kterým cítí. Když dospělí učí děti cizí jazyk příliš brzy, často tím jen dohánějí nějaký svůj komplex z toho, že ho sami dostatečně neumí.

* Jak propedeutiku včleňujete do svých knih?

            Například má první kniha Pohrátky je na ni vyloženě orientovaná. Do příběhu je tam zakomponováno asi sedmnáct jazyků z různých jazykových rodin, například i čínština či nepálština. Do českého textu je vložena cizí věta či slovo. Malým dětem se jen přečte, nemusí se do ničeho nutit, stačí, když slyší ty různé zvuky. Starší děti si zase mohou přečíst, jak ta cizí slova a věty vypadají napsané a jak se čtou, což je v textu uvedeno. Na konci příběhů je i mini slovníček.

* Kromě psaní knih také s Marií Snášelovou Štorkovou pořádáte semináře pro děti i dospělé, kde ukazujete průběh jejich vzniku. Jak jste semináře pojaly?

            Procesem tvorby knih jsme již několikrát prošly tím, že jsme vydaly tři tištěné knihy a jednu audioknihu a další připravujeme. Každý krok děláme my a u všeho jsme, včetně jejich tisku. Celý ten proces nás natolik fascinoval, že jsme si říkaly, že by bylo dobré to představit dětem i dospělým, aby viděli, co za tím je práce a jak moc je důležitá lidská spolupráce na těchto projektech.

* Jak tedy probíhá seminář?

            V úvodu děláme seznamovací hry, abychom se na sebe ve skupině napojili, pak většinou zahrajeme takové jednoduché originální loutkové divadlo, aby viděli, jak lze příběh číst, ale také zahrát. Potom se věnujeme procesu vzniku knihy, ale ne formou přednášky, snažíme se to interaktivně dostat z dětí, aby si to dokázaly představit. Vozíme s sebou i velké archy z tiskárny a jednotlivé polotovary z průběhu přípravy knihy a videa z tisku knih. Po této části děláme s dětmi relaxaci. Za doprovodu jemných hudebních nástrojů poslouchají příběh, což působí až terapeuticky. Většinou zapojíme i arteterapii. Celé to pak zakončíme reflexí.

* Zvou si vás i státní školy?

            Zvou. Obě se dlouhodobě zajímáme o vzdělávání. Vystudovala jsem učitelství pro střední školy, obor francouzský jazyk a tělesnou výchovu. Jeden rok jsem učila ve škole v Portugalsku a pak rok na gymnáziu v Praze. Asi dvanáct let jsem také dělala jazykové kurzy a jazykové tábory pro děti. Učitelskou praxi tedy mám docela velikou. Teď ale mám malé děti, a tak nemohu být v učitelském procesu natolik intenzivně. To, co nyní dělám, je pro mě takovou variantou, jak pedagogicky působit, zároveň ale mít čas na rodinu.

* Je pro vás vaše nakladatelství a seminární činnost již skutečnou živností? Nebo, mohlo by vás to živit?

            Můj manžel mi dlouhodobě říká, že nejsem OSVČ ale OSNVČ, tedy osoba samostatně nevýdělečně činná. Neuživí nás to, zároveň jsme však na žádném z našich projektů neprodělaly. Vždy jsme si dokázaly sehnat podporu, ať již formou crowdfundingu, nebo přes sponzory. Máme ale vizi, že bychom si tím v budoucnu chtěly alespoň přivydělávat.

* Vaší nejúspěšnější knihou byly Pohrátky aneb Cesta pavoučka Vincka. V jakém vyšla nákladu?

            I s dotiskem 4 000 kusů. Tedy poměrně dost s ohledem na to, v jak malých nákladech se vydávají knihy pro děti od českých autorů. Řekla bych, že jsme v tom úspěšné.

* K Pohrátkám vám vyšla i audiokniha. Namluvila ji například Bára Hrzánová, Arnošt Goldflam, Jiří Lábus či Miroslav Táborský. To jsou samá známá jména. Jak jste se k nim dostala?

            Asi nad námi bdí nějací strážní andělé a máme štěstí. Jeden náš kamarád je profesionální herec, který knihu ukázal své kamarádce herečce Lence Šebek Loubalové z Ypsilonky. Přes ni se dostala k režisérovi Janu Jiráňovi, kterého to hodně oslovilo a nabídl nám, že to bude režírovat a sežene herce, které budeme chtít.

* Nyní pracujete na čítance. V čem bude jiná?

            Zatím je to náš soukromý projekt pro naše starší děti do školy. Ale rozhodly jsme se, že něco podobného, tedy ručně psanou čítanku, vytvoříme i ve velkém. Mým přáním je, aby to vyšlo jako čítanka akreditovaná ministerstvem školství. Na rozdíl od čítanek, které jsou nyní k dispozici, tam budou osobnější příběhy.

***

Fakta

Živnostník roku 2018

Do soutěží Vodafone Firma roku 2018 a Česká spořitelna Živnostník roku 2018 se letos ve Středočeském kraji zapojilo 376 firem a živnostníků. Vítěznou živnostnicí se stala Pavla Krátká. Za ní se umístil Miroslav Vybulka z Herinku s výrobou strojů a montážních pomůcek a na třetím místě podnikatel v zemědělství Zdeněk Moc ze Starého Vestce. Vítěze Firmy roku 2018 Středočeského kraje představíme v pondělním vydání MF DNES.