Příběhy úspěšných > Václav Vopalecký: Jdeme proti proudu

Václav Vopalecký: Jdeme proti proudu

Dlouholeté zkušenosti v kombinaci se snahou přiblížit lyžování obyčejným lidem se skloubily v jedno a Václav Vopalecký vyvinul novou metodu výuky lyžování. Nešťastný úraz související s koncem závodní kariéry, pak nastartoval nápad na výrobu speciálních lyží. Nejen o milnících v podnikání a inovacích v lyžování jsme si povídali s vítězem kategorie Česká spořitelna Živnostník roku 2015 Plzeňského kraje.

Můžete popsat vývoj vašeho nápadu?
Prvotním impulsem byla samotná výuka lyžování, kterou jsem vymyslel již kdysi dávno. Chtěli jsme ji předat základním školám a dostat děti od počítačů zpět k fyzické aktivitě. Chtěli jsme školám ukázat, jak je výuka jednoduchá a že skutečně stačí dvě hodiny a jste schopni snožnou stopou sjíždět svah. Když učím děti, vezmu si družstvo dopoledne, rozjezdíme se a odpoledne už je předávám učitelům ve stavu, kdy mohou celý týden lyžovat. Začali jsme to promýšlet s trenérem Aleše Valenty, Pavlem Jandou. Chtěli jsme dát tuto výuku ve spojení s používáním tzv. přiměřenou lyží k dispozici školám. Nejdříve jsme to dělali na bázi neziskovky. Dokonce jsem i přednášel za účelem dostat výuku do povědomí. Bohužel se to nesetkalo s moc velkým ohlasem, protože mě nepovažovali za dostatečnou autoritu ve srovnání s kantory, co píší štosy knih.

A začátky podnikání?
Po těchto zkušenostech jsem začal zvažovat, že se postavím na vlastní nohy a budu podnikat. Neměl jsem nápad, ale držel jsem se rady kamaráda „dělej jen to, co umíš“. Vyrostl jsem u lyžování a již v roce 1987 jsem dával návrh prvních carvingových lyží. Bohužel přes tehdejší systém nebylo možné tento produkt prosadit. Takových nápadů jsem měl více. Vymyslel jsem technologii pro 3D rádius, tak aby se lyže chovala lépe než carvingová a neustále to vyvíjíme. Hodně se pereme s tím, že máme na podnikání tři měsíce v roce. I kdybych podnikal 6 let, je to v součtu rok a půl.

V kartách soutěžících jste zmínil také vážnější úraz. Byla tato nepříjemná událost hnacím motorem?
Určitě. Ne tak pro podnikání, jako pro touhu postavit se zpět na lyže. Chtěl jsem postavit lyže na jinou úroveň a zlehčit jízdu. Po tom co jsem dozávodil, jsem se dostal do stavu lyžařské mrtvoly a abych psychicky přežil, tak jsem se na běžkách dobelhal ke sjezdovce a koukal na lidi, jak lyžují. V té době jsem si řekl, že bych mohl využít tzv. přiměřené lyže pro děti a upravit je tak, aby byly vhodné i pro lidi s „handicapem“. Začal jsem na tom pracovat a vyvíjel lyže tak, aby se i krátká chovala jako dlouhá a ono to fungovalo.

Kapacitu podnikání máte naplněnu, ale kam vás může vítězství ještě posunout?
Můj systém podnikání je celý postaven na tom, že jdu proti proudu. Proud je postaven na komerci a na komerci jsou postaveny i lyžařské školy. My jsme přišli se systémem, který je sice komerčně zajímavý, ale musí se pochopit. Prostě to jde dělat jinak, ale oni nechtějí vybočit ze zaběhnutého systému výuky. Prostě pro ně je jeden způsob, který je někdy někdo naučil a tím to hasne. My nemáme kapacitu dostat naši výuku do lyžařských škol i z toho důvodu, že jsou v oboru lidé, kteří jsou nějak naučeni a jakmile vás někdo něčemu naučí, naprogramujete si to a nechcete to měnit. Někdo jim řekl, že to tak je a tak se to dělat musí. My jdeme proti tomu. Mě když někdo řekne, že to jinak prostě nejde, začnu hledat způsob, jak to jinak jde!