Čemu se věnujete?
Věnuji se primárně výrobě marmelád a džemů, zároveň také sirupů a slaným delikatesám, jako jsou například cibulády.
Jak jste se k tomu dostala?
Řekněme, že jsem se v korporátu cítila nevyužitá. Začalo to drobným vařením při zaměstnání, pak jsem z korporátu odešla a stala se živnostníkem. Pod názvem MarmeLinda vyrábím ručně vyráběné produkty z lokálních surovin.
A dosahujete mezinárodních úspěchů…
Ten největší mezinárodní úspěch je ocenění Great Taste, což je gastronomický Oscar, kterého jsem získala v Anglii. Ale těch ocenění je daleko více, a to i v soutěžích, které se týkají pouze například citrusů. Ale největší poctou pro mě je vracející se zákazník, případně firma, která ode mě chce firemní dárky.
Jak se dělá marmeláda, která je dobrá a která je ještě lepší?
Řekla bych, že méně je někdy více. Je to hodně o výrobních surovinách. Musí být co nejkvalitnější a opravdu tomu věnuji velkou pozornost. Je to o ruční práci, o kontrole kvality od začátku až do konce. Nepoužívám žádné konzervanty ani chemické přísady, pouze kvalitní koření, případně kvalitní alkohol. Ladím dle svého mlsného jazyka, to je asi to primární.
Komu dodáváte?
Jsem schopná dodávat i velkoobchodně, ale velkým obchodům se vyhýbám, protože by to mohlo kazit kvalitu. Raději si zákazníka obsluhuji sama a raději se pouštím do těch firemních dárků, kde si kvalitu ohlídám, mám na to dostatek času a nejsem pod tlakem nějakého řetězce, který mě nutí srážet cenu. Touto cestou jít nechci.
Co lidem nejvíce chutná?
Češi jsou samozřejmě konzervativní, takže na svojí jahodovou a meruňkovou, případně borůvkovou nedají dopustit. Ale já mám veliký úspěch, že jsem Čechy naučila jíst pomerančovou marmeládu, protože většina mých zákazníků, než mě poznala, tak když slyšela slovo pomerančová, tak se otřásla nad hořkostí. A já vařím takovou pomerančovou, která většině mých zákazníků chutná, protože i mně kdysi nechutnala. Tudíž jí vařím takovou, aby nebyla tak hořká, ani příliš sladká. Mám vlastní recepty, z vlastní hlavy, nikde nečerpám žádnou inspiraci. Všechno je to moje vlastní kreativita. Dokážu tak trochu vytušit, co by zákazník mohl chtít a přizpůsobím mu marmeládu na míru. Proto mám také více než čtyřicet druhů a musím už teď trochu snižovat počet druhů, protože potom chudák zákazník neví, co si má vybrat dříve.
Jak se vlastně marmeláda vaří?
To je trošičku součástí know-how, protože u každého ovoce je to jinak. Někde se dává cukr hned, někde až za chvíli, někde až úplně nakonec. Používám čistý přírodní citrusový pektin a opravdu kvalitní suroviny. Takže je to o zkušenosti a o tom mít to trošku v ruce. Už bych dokonce řekla, že vařím více očima než chuťovými pohárky, ale ty tam hrají také roli při primárním vymýšlení receptu.
Kde jsou Vaše výrobky k dostání?
Primárně na e-shopu www.marmelinda.cz, potom na trzích, kam jezdím o víkendu, a samozřejmě u mě v krámku na Praze 2, Na Folimance.
Ještě bych se vrátil. Jak to vypadá na takové soutěži v Londýně?
Na soutěž do Londýna se člověk musí předem registrovat. Musí si hlídat termín a kapacitu soutěže, protože kapacita bývá někdy omezená. Pak zaplatí poměrně tučný poplatek a musí si velmi dobře rozmyslet, jestli to ocenění, které dostane, mu za vynaložené peníze stojí a jestli případnou výhru dokáže dostatečně zpropagovat. Výhra je zároveň i zpětná vazba na produkty. Porotci píší, co se jim na marmeládě líbilo i nelíbilo, jaké měli výhrady. To se tam všechno člověk dozví a to je to, proč se tam hlásím, chci slyšet kritiku. Samozřejmě je to poplatné chuťovým pohárkům té které země.
Jaké jsou Vaše plány?
Tenhle byznys je poměrně těžké rozvinout do nějakého velkého podnikání. Já mám ráda i styk se zákazníkem, mám ráda i kontrolu nad tím hrncem. Chci vědět, co se u mě děje a cílem není to rozšiřovat na řadu zaměstnanců. Jsem spokojená i při této produkci, protože přesně dokonale splňuje, to co od toho podnikání chci.
