Zákaznické motory
Společnost Atas byla založena už v roce 1928. V těch začátcích se ročně vyrábělo tolik motorů, kolik dneska firma vyrobí za dvacet minut. V současné době má klienty v pětašedesáti zemích světa, osmdesát procent produkce jde na vývoz. Vyrábí zákaznické motory, což znamená, že ani jeden z motorů neputuje někam na pult, aby čekal na svého zákazníka. Motory z Atasu najdete v čistících a kancelářských strojích, ve zdravotnictví, v chemickém průmyslu, ale i v kontejnerech zaoceánských lodí, které převážejí tropické ovoce.
Firma se na těch nejnáročnějších trzích setkává na jedné straně s tou nejvyspělejší konkurencí z Německa a Rakouska, na druhé straně s konkurencí, která nedostatek vyspělosti dohání nízkou cenou. Ještě před deseti lety platilo, že když si někdo objednal v Číně 500 motorů, poslali mu jich 700 s poznámku k vyfakturování 500 kusů a ty, co nebudou chodit, vyhoďte. Dnes už jsou v Číně evropské technologie, mzdy tam poměrně rychle rostou...
Atas si zakládá na úzké spolupráci se zákazníky už v předvýrobních etapách, kdy jeho konstruktéři doslova šijí motor na míru a konkrétní problém. Jsou v tom zkušenosti. Dříve přišel zákazník a řekl, že by potřeboval motor, který má 500 wattů a 2800 otáček. Když ho vyrobili, nefungoval, i když parametry byly přesně takové, jaké si zákazník přál. Když přijeli na místo, zjistili, že jde o motor ke kalovému čerpadlu, u kterého se musí upravit záběrový moment, aby se čerpadlo takzvaně utrhlo. Od té doby Otto Daněk říká, nechtějte po zákazníkovi parametry, ale na co motor potřebuje. Ušetří se spoustu času a spoustu peněz.
Kvalita výroby je o umu, zkušenostech a tradici
Nákup kvalitních surovin je základním krokem, ale ne tím nejdůležitějším. Tím jsou lidé, kteří z kvalitních surovin dokáží vyrobit kvalitní výrobky. A kvalita výroby je o umu, zkušenostech a tradici. V řadě případů už však v Atasu narážejí po odchodu lidí do důchodu na to, že mladá generace není schopna se některé úkony naučit. Příkladem jsou resolvery, což jsou čidla polohy, kde se pracuje s drátem, který má tloušťku 0,08 milimetru. Lidský vlas je třikrát tak silný. Je to práce pro ženy, muži nemají vůbec šanci, ale dnešní mladé ženy to v drtivé většině nezvládají. Proto museli koupit speciální technologii a dnes podstatnou část těchto výrobků dělají na nejmodernějších strojích.
Každoročně prodávají elektromotory za půl miliardy
Do sortimentu Atasu patří například motory pro rotační tiskárny, které bezchybně fungují ve Švédsku za polárním kruhem, kde je mínus padesát stupňů, ale také v brazilských pralesích, kde je plus padesát a skoro stoprocentní vlhkost. Zase tolik takových motorů na světě neexistuje. Jsou to motory, které mají zabudovaný počítač, který řídí souběh barev. Taková rotačka je šest metrů široká, má tři zásobníky, každý s vlastním motorem, který řídí, v jakém čase a na jaké místo má vytisknout kapičku barvy. Vývoj v Atasu zajišťují čtyři konstruktéři. Složitější motory už dnes musejí být programovatelné, aby bylo možné se připojit a zvolit určitý program motoru. V tom je velká budoucnost.
Motor s fyzikálně nedosažitelnou účinností?
Trendem posledních let je také účinnost. Limity účinnosti pro všechny druhy motorů se neustále zvyšují, kdo nebude schopen reagovat, bude mít smůlu. Paradoxně je jeden typ motorů, kterému poslanci v Bruselu vymysleli účinnost, která není z hlediska fyziky dosažitelná. Snažili se to reklamovat, že sice byly doby, kdy se poroučelo větru dešti, ale fyzice jsme se ještě poroučet nenaučili, nicméně norma bude v blízké budoucnosti platit. A tak se ve spolupráci s Českým vysokým učením v Brně rozhodli pro vývoj. Vyrobili motor podle normy a zjistili, že ekonomická návratnost takového motoru je 36 let. Neexistuje sice motor, který by mohl v této době 36 let chodit, ale říkali si, když ten motor nemá ničit planetu, tak to bude něco stát. Když si spočítali uhlíkovou stopu motoru, tak ekologická návratnost vyšla na 26 let. Jenže není reálné, aby se tento typ motorů oněch šestadvaceti let dožil...
Ručí vlastním majetkem
Otto Daněk působí v Atasu od roku 2002, dělá předsedu představenstva a generálního ředitele. Ručí vlastním majetkem akcionářům za to, že když něco on nebo některý z jeho podřízených "zvorá", přijde o svůj majetek. Drsný chlebíček. Navíc podobně jako v přírodě platí zákon smečky, kde alfa samec musí každodenně potvrzovat svoji pozici a když ji jednou nepotvrdí, tak ji ztrácí, je to ve firmě něco podobného. Otto Daněk je zároveň viceprezidentem Asociace exportérů ČR a viceprezidentem Elektrotechnické asociace České republiky, což znamená pro rozvoj firmy přínos. V Elektrotechnické asociaci se spolupodílí na komentářích k připravovaným zákonům a snaží se spoluovlivňovat dění, které se elektromobility týká. V Asociaci exportérů se zase snaží včas upozorňovat na to, co se chystá. Snaží se dělat osvětu, ale také servis pro vládu, aby měla představu, co je pro exportéry dobré a co špatné, v čem potřebují pomoci.
Školství je institucí, která se od dob Marie Terezie nezměnila
Vynikající spolupráce je podle Otto Daňka s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí, nejhorší naopak s Ministerstvem školství. Už několikrát ministrovi průmyslu říkal, jestli chce resort řídit, musí fungovat školství. Právě školství vidí Daněk v současné době jako věc, která může svojí nepraktičností zásadním způsobem negativně ovlivnit budoucnost průmyslu. Přitom podle něj stačí, když budou absolventi vybaveni tím základním aparátem. Spočítat sedm a půl procenta z 365 je ale dneska obrovský problém. Logické myšlení, práce s daty a jejich analýza a syntéza, to je podle ředitele Atasu to nejdůležitější, ale nikdo to neučí. Na základě toho se lidé také zadlužují, skáčou na lep lichvářům. Zaměstnanci spadnou do exekucí a zaměstnavatelé s tím mají obrovské potíže, protože jsou lidé, kteří mají i dvanáct exekucí a zaměstnavatel exekuce musí správně seřadit a když to neudělá, tak škodu vůči těm, na které se neoprávněně nedostalo, platí on.
Motorářem snadno a rychle
A hurá do výroby! V obrobně se soustruží převážně hřídele a opracovávají štíty - to jsou čela motorů. Zařízení na výrobu hřídelí je plně automatické. Do zásobníku se dá kulatina, obsluha zadá číslo programu, které připravili konstruktéři. V obráběcím centru je sedmnáctihlavé zařízení a na konci vypadává hotový hřídel.
Štíty motorů se dnes dělají z hliníku nebo ohýbaného plechu. Litinové štíty se dávají k motorům, které pohánějí čerpadla zajišťující v kontejnerech prostředí pro dozrávání tropického ovoce, které se vozí z Karibiku nebo rovníkové Afriky.
Je tu také úplně nové zařízení, které se používá na odmašťování, díky kterému se zbavili ekologicky problematických látek. Obsluha připraví koš s tím, co se má odmastit, nastaví se doba, režim a síla ultrazvuku. Většina obrobených dílů musí do odmašťovačky kvůli špíně od emulze nebo řezných kapalin. V řadě případů je to technicky nutné, protože se díly stříkají barvami.
Dalším střediskem je lisovna, kde se lisují komponenty z magnetodynamických plechů, ze kterých se vyrábějí statory a rotory. Součástí střediska je i slévárna, kde se používá hliník a silumin, to je slitina hliníku s křemíkem. Hliník se používá na zástřik rotorů a silumin na štíty. Rozdíl je v tom, že hliník má mnohem lepší elektrickou vodivost, silumin zase lepší mechanické vlastnosti. Rychlost lisu může být tři až šest zdvihů za vteřinu, což odpovídá kadenci samopalu.
Vůbec nejmodernější je technologie na navíjení drátu, jejíž součástí je přípravek, kterému se laicky říká vidle. Mašina jich navine řádově 400 kusů za směnu. Když to dělají ženy ručně, tak jich připraví dvacet. Vidle stojí 5 tisíc eur a na každý motor musí být speciální. Pro motory, kterých se dělá třeba dvacet ročně a navíjení drátu by zabralo doslova pár minut, se to pochopitelně nevyplatí. V takových případech musí nastoupit ruční práce. Poměr: 80 % strojové navíjení, 20 % ruční.
V posledním středisku je montáž. Tady se sbíhají všechny prvky a tady se dávají motory dohromady. A můžou do světa. :-)
