Začínal jsem na místě, kde předtím nikdo nehospodařil | Firmaroku.cz
Příběhy úspěšných > Začínal jsem na místě, kde předtím nikdo nehospodařil

Začínal jsem na místě, kde předtím nikdo nehospodařil

Jan Bošina, MONETA Živnostník roku 2022 Královéhradeckého kraje, si zaslouží nejen ocenění, ale stejně tak obdiv a úctu. Začínal se zemědělstvím z ničeho, v oblasti, kde příliš možností pro podnikání není. A daří se mu skvěle!
19. 09. 2022 | Živnostník roku

Čemu se věnujete?
Na Broumovsku, v malé obci Vernéřovice, máme rodinnou farmu. Hospodaříme zhruba na 410 hektarech. Naším hlavním chovem je chov skotu, ale chováme i prasata a drůbež. Veškerá zvířata si na vlastní bourárně zpracováváme, a tuto produkci pak prodáváme v krámku přímo na farmě.

Má Vaše živnost nějakou rodinnou tradici?
Nemá. Začínal jsem úplně od nuly. Jediné, co mi pomohlo, tak bylo, že můj bratr začínal už v roce 1993 také, ale hospodaří na druhém konci republiky, v Chomutově. Ale ze začátku mi samozřejmě pomohl, jak radami, tak také technikou. Ale jak on, tak ani já jsme nic nezdědili a začínali jsme prakticky na místě, kde předtím nikdo nehospodařil a pozemky byly ladem.

Jak Vás to napadlo hospodařit?
Od malička jsem měl rád zvířata, studoval jsem střední zemědělskou školu i vysokou zemědělskou školu a když se naskytla příležitost, že ty pozemky tam opravdu byly neobhospodařované, tak jsem neváhal a pustil jsem se do toho. Jako mladý jsem neměl vůbec potuchy, co to bude obnášet, ale zase jsem neměl žádné závazky, takže nebylo proč se bát.

Co to znamená hospodařit na 400 hektarech?
Je to každodenní práce. Ani ne tak ty hektary, jako ta zvířata. Je to celoroční práce, v zimě, v létě. Ale je to práce krásná, je to práce venku. I když také často musíme sedět i u počítače a vyplňovat, co si na nás úředníci vymyslí. Ale hlavní naší náplní je starat se o zvířata.

V kolika lidech se to dá zvládnout?
Když byl covid, tak jsme to zvládali jenom jako rodina, protože zaměstnanci museli zůstat doma. Ale nechtěl bych říci, že bez zaměstnanců to zvládáme. Nezvládáme. Máme tam se mnou tři zaměstnance na farmě, a pak máme tři zaměstnance s manželkou na zpracování produktů, což je další činnost k tomu zemědělství.

Produkty prodáváte jen ve svém krámku. Není to škoda?
Škoda to není, protože jsme samozřejmě nějak omezeni plochou našich pozemků a produkcí. A máme to štěstí, že jsme v turistické oblasti Adršpachu, takže často se nám stává, že přijedou návštěvníci Adršpachu, jednou si u nás nakoupí, a potom se k nám vracejí. Takže odbyt máme, i když samozřejmě v době covidu jsme přemýšleli o internetovém prodeji, ale pro nás by to byla další práce a zatím to není úplně nutné.

Jaké výhody nebo nevýhody má to, že hospodaříte právě na Broumovsku?
Výhodou je určitě krásná krajina. My hospodaříme ekologicky, takže se to tam vyloženě nabízí. Nevýhody, samozřejmě trošku odtrženost regionu. Ale na druhou stranu je to turistický region. My děláme kvalitnější výrobky, které si nacházejí zákazníci, kteří jdou spíše za kvalitou než za cenou. A když lidé jsou v regionu celý týden, tak si naši farmu najdou.

Jaké produkty byste vypíchl?
Určitě našeho farmářského mazánka, což je konfitované maso z mangalice, maďarského plemene prasete.

Jak vidíte výhled do budoucna?
Chtěli bychom chov prasat ještě trochu rozšířit. Chtěli bychom více orné půdy, na které bychom pro prasata pěstovali obilí. Chceme farmu také přichystat na to, abychom ji mohli předat našim dětem.

Zmiňoval jste, že pozemky nebyly obhospodařované. Jsou kolem ještě takové, když mluvíte o rozvoji?
Ne. Určitě ne, že bych ještě zvětšoval výměru. Protože když jsem začínal, byla cena pozemku 12 tisíc za hektar, teď je to 250 tisíc za hektar. A spíše se do nákupů hrnou lidé, kteří mají volné peníze, potom na tom nehospodaří, berou to jako investici, která se jim neznehodnotí. Klasický zemědělec dnes bohužel nemůže konkurovat. Rozhodně nepočítáme, že navýšíme výměru. Máme 300 hektarů svých a doufáme, že ten zbytek, na kterém hospodaříme a pronajímáme si jej, tak třeba časem koupíme. Ale už těch 300 hektarů nám dává jistotu uživení.