Příběhy úspěšných > Zdeněk Oravec: Zakázky nebereme do roku 2023

Zdeněk Oravec: Zakázky nebereme do roku 2023

Litoměřický tesař by dokázal o své živnosti hovořit hodiny a hodiny. O tom jsme měli možnost se přesvědčit na krajském kole podnikatelských soutěží, z něhož si odnesl titul MONETA Živnostník roku 2020 Ústeckého kraje. Tady je malá ochutnávka...
14. 09. 2020 | Živnostník roku

Představte na úvod svoji živnost….
Jsem Zdeněk Oravec z litoměřické tesařské dílny. V současné době máme tři zaměstnance, tesaře, šikovné mladé kluky. A pokud byste věděl o někom šikovném, tak beru klidně deset lidí, protože musím práci odmítat, nestíháme to kapacitně. Hlavní pracovní náplní je obnova kulturních památek v ústeckém regionu a v litoměřickém památkové rezervaci.

Byl jste asi před rokem dost často v médiích, jak plavíte dřevo po Labi…
Ano, to jsme byli my. To byly svázané vorové tabule určené k renovaci krovu vyhlídkové věže Kalich v Litoměřicích. To bylo k oslavám 800 let od založení Litoměřic. Ještě jednou děkuji městu za vstřícnost k celé této akci. A to jsme byli my, kdo splavoval dřevo jako kdysi přímo do Litoměřic.

Co se z toho dělalo?
Celá ta akce měla název Dřevo pro Kalich - pramen L. P. 2019 a veškeré dřevo, co se splavovalo v těch tabulích a které se máčelo, tak každý kmen měl určení, co se z něj bude tesat. Podle výpisu, podle projektanta a památkářů, tak se z toho tesaly jednotlivé trámy, které se teď už zabudovávají přímo do toho krovu.

Čemu všemu se věnujete?
Hlavně se věnujeme kulturním památkám a hlavně obnově všech dožilých částí konstrukce krovu v jakémkoliv rozsahu. Jako ortoped, když vám bude měnit nohu, tak my děláme to samé se dřevem, protože je škoda uříznout pět šest centimetrů navíc, respektive je smyslem, co nejvíce původních prvků zachovat a napojit to takovými spoji, aby v tom nebyl hřebík a svorník, jako se to dělá v nových stavbách, i když i na památkách se to někde děje, ale my jsme zásadně proti. Jinak v památkách máme 99 % práce a zakázky nebereme do roku 2023.

Pracujete jen v Litoměřicích a okolí?
Zatím obsahujeme ústecký region, a ani to ne zcela. Právě máme rozdělaný empírový ovčín v klášterní zahradě v Oseku, kostel  sv. Kateřiny v Dolním Podluží, kostel sv. Valentýna v Novosedlicích, tam se bude muset kompletně měnit celá sanktuska. Jinak jsme dělali milešovský, levínský nebo velemínský kostel. Je zbytečné, abychom vyjížděli někam dál, protože my to neobsáhneme ani tady. Úzce spolupracujeme s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně, hlavně s katedrou historie a s doktorem Kamilem Podroužkem, protože on mapuje a zakresluje krovy, s ním konzultujeme, a pak se podílí i na dohledu při úpravách.

Jak velkou máte konkurenci?
Pokud bychom se bavili o termínu konkurence, to bychom se museli vrátit hodně nazpátek. Tak před deseti patnácti lety by se dalo mluvit o konkurenci. V dnešní době není pro nás konkurence, ale spřátelené firmy, se kterými si opravdu pomáháme, jak při tesání, tak při workshopech v rámci cechu, a to po celé České republice. Má se opravovat Staroměstský jez v Praze, víme o tom skoro všichni cechaři. Jedna firma to nedá dohromady, my se na to sdružíme třeba tři a vzájemně si pomůžeme. A v ústeckém regionu děláme památky my a pan Tomáš Hlaváček z Úštěku, to je také vynikající památkář. Jinak je nejhorší, když každý dělá všechno, pět řemesel a šestá bída, a ono to také tak dopadá, protože v dnešní době, čekat na dobrého řemeslníka rok, nikdo nevydrží a najímají se takoví, že to dělá automechanik nebo kuchař. Když to dělá dobře, tak je to v pohodě. A tahle tesařina je specifická, čep, dlab, sekera, ruční pilka, všechno postaru. Tohle ti mladí kluci vůbec neznají. A když si dnes od nějaké firmy truhlářů necháte postavit nějaký altán, tak místo čepu a dlabu je tam turbošroub, protože ono je to dneska moderní, to už nejsou tesaři, ale takoví montéři. A my se právě na tomto základě snažíme v odborném učilišti v Krásném Březně pomoci mladým klukům, tesařům. Jenomže teď jich nastoupilo do prvního ročníku dvanáct, do třeťáku dojdou možná jen tři. Jako cech jsme jim koupili sekery a dlátovačky a ty kluky to vzalo, protože to je něco úplně jiného. Vzali jsme je na tesání, když se tesal Kalich a bavilo je to.

Největší objem zakázek je nepochybně pro velké instituce. Kolik zakázek je z řad soukromníků?
Když bych to porovnal, tak zhruba 50 % zakázek je Litoměřická diecéze, protože je druhá největší v České republice. S ní spolupracujeme už dlouho. Pak 30 až 40 procent jsou města a obce, která mají v majetku jakékoliv památky a deset patnáct procent zbývá na soukromé osoby. To jsou roubenky, hrázděnky, lidová architektura. Zrovna teď máme rozdělanou roubenku v Chudoslavicích, v Dolních Lutovicích máme jednu roubenku a v památkové rezervaci Starý Týn dvě roubenky. Roubenka se dělá třeba pět let, podle toho, kolik je peněz, tak se to etapuje.