Jaký protiepidemický smysl, jímž se během uplynulého roku mělo vše řídit, dávalo zavření stovek drobných železářství, obchodů s oblečením nebo třeba kancelářskými potřebami, kam přichází najednou několik málo osob a přesunutí prodeje všeho sortimentu do obřích internetových obchodů, kde se při vyzvedávání na jednom místě hromadily desítky a desítky lidí najednou a kde se třeba kolem Vánoc tvořily stohlavé fronty? Takovou otázku si kladl asi nejeden drobný živnostník, jehož zdroj příjmu musel zůstat uzavřen. Propady byly obří, některé obchody už neotevřou. A co na to koronavirus? Ten se asi zaradoval. Navíc pochopit, proč a které obchody měly výjimku, to už vyžadovalo skutečně vyšší dívčí. Otevřená zůstala květinářství v době, kdy byl zákaz svateb a veškerých akcí. Za grotesku nebo tragédii – jak kdo chce – pak bylo možné označit výjimku, která platila pro prodej zbraní a střeliva, když dětem nebylo možné vybrat oblečení a obuv. Reakci maminek na případné vysvětlení z řad například myslivců by chtěl slyšet asi málokdo.
Opatření vlády omezující maloobchodní prodej