Zmatky kolem kompenzačních bonusů
Dotace v rámci takzvaného ošetřovného pro OSVČ v rámci „Programu podpory malých podniků postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-2″ byly ukončeny letos v lednu. Řada podnikatelů tuto podporu tedy využilo i ve zdaňovacím období 2021. Kompenzační bonus se nemusí zdanit, neznamená to ale, že se kompenzace neuvádí v daňové evidenci. Podnikatelé, kteří si vedou daňovou evidenci, v ní uvedou tuto dotaci jako „příjem nevstupující do základu daně“. To ale může zkomplikovat uplatnění daňové slevy na manžela nebo manželku. Do vlastního příjmu manžela (manželky) se totiž zahrnují všechny příjmy s výjimkou těch, které jsou taxativně vyjmenovány v § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. A kompenzační bonus mezi nimi chybí. O tuto částku se tedy zvýší partnerovy příjmy a budou-li za rok 2021 vyšší než 68 000 korun, nárok na slevu je fuč.

Program podpory malých podniků postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-2 a § 35ba odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb, o daních z příjmů

Evidence tržeb – jednou ano, jednou ne 
Jedna vláda říká, že je elektronická evidence tržeb úspěšným nástrojem pro dohled nad dodržováním daňových povinností podnikatelů, druhá vláda zase, že je to zbytečná administrativní zátěž bez nějakého významnějšího efektu. Elektronická evidence tržeb se v roce 2013 stala vlajkovou lodí tehdy vládního hnutí. Měla pomoci s lepším výběrem daní a narovnat podnikatelské prostředí. Podle kritiků a představitelů současné vládní moci naopak pro podnikatele přinesla jen další zbytečnou administrativní zátěž a náklady. To je celé sice hezké, ale jsou tu také podnikatelé a živnostníci, kteří se na EET jednou musejí připravit, pak zase přijmout informaci, že EET skončí a kdo ví, co se na ně chystá dál. Pokud by se s každými novými volbami mělo všechno měnit tam a zpět, můžou své podnikání raději pověsit na hřebíček.

Zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, resp. postup vlád ČR

Jak změřit vzdálenost 1,5 metru předjíždějícího auta od cyklisty?
Loňská zářijová novela zákona o silničním provozu nově upravila boční odstup při předjíždění cyklisty, který byl stanoven na 1,5 metru. Řidiči motorových vozidel – tedy také všichni řidiči z povolání, dopravci, spediční firmy nebo rozvážkové služby – nesmějí předjíždět, pokud by nedodrželi bezpečný boční odstup při předjíždění cyklisty. Jak ale přesně tuto vzdálenost odhadnout? Není jasné, jak se bude povinnost vymáhat, když bude vzdálenost třeba jen 1,3 nebo 1,4 metru. Paradoxně novela zároveň zavádí, že cyklista nemusí využít jízdní pruh pro cyklistu. Není zřejmé, jak by se případně posuzovala jízda cyklisty na pozemní komunikaci, a nikoliv po zvláštním jízdním pruhu. Nelze rozumně odůvodnit, proč nemá zpřísněné podmínky i cyklista. Jde o nevyvážená, sotva vymahatelná a z hlediska logiky jen obtížně odůvodnitelná ustanovení.

§ 17 odst. 6 a § 57 odst. 1 a 6 zákona č. 365/2021 Sb., o silničním provozu, nominováno HK ČR

Zákaz zaměstnávání manželky
Je možné, aby manželé pracovali v jedné firmě nebo i na jednom pracovišti společně, a to i tak, aby jeden z manželů byl nadřízeným toho druhého. Zaměstnavatelem však v takovém případě není manžel či manželka, ale někdo jiný – právnická osoba (například obchodní společnost), i když třeba paradoxně vlastněná právě jedním z manželů. Jestliže se ale muž zaměstnávající nějakou ženu (nebo naopak) rozhodnou, že se vezmou, uzavřou sňatek, musejí ukončit pracovněprávní vztah mezi sebou, ačkoliv zákoník práce neříká, jakým způsobem a kdy, respektive do kdy. Správa sociálního zabezpečení v loňském roce rozhodla, že zanikla účast paní na nemocenském pojištění z důvodu sňatku se svým zaměstnavatelem. SSZ měla za to, že z § 318 zákoníku práce vyplývá kategorický zákaz existence základního pracovněprávního vztahu (pracovní poměr, dohoda o pracovní činnosti či dohoda o provedení práce) mezi manželi. Odmítla argumentaci manžela-zaměstnavatele, že zákoník práce stanoví taxativně čili vyčerpávajícím způsobem okruh důvodů pro skončení pracovního poměru a uzavření manželství mezi účastníky pracovního poměru výpovědním důvodem není. Nicméně správa sociálního zabezpečení uzavřela, že paní skončilo nemocenské pojištění z titulu zaměstnání dnem, kdy se provdala za svého zaměstnavatele.

§ 318 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a postup správy sociálního zabezpečení

Pozor na děti do 13ti let!
Školní děti do třinácti let jsou nepostižitelné, jimi způsobené škody jsou nevymahatelné. Od loňského roku platí zákon č. 192/2021 Sb., důležitý je především § 2920 (3), který zní: „Škodu způsobenou nezletilým mladším třinácti let nahradí ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Nedošlo-li ke škodě v důsledku zanedbání náležitého dohledu, nahradí škodu nezletilý, způsobil-li ji činem povahy úmyslného trestného činu nebo je-li to spravedlivé se zřetelem k jeho majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného.“ Tedy, pokud dítě není ‚deliktně způsobilé‘ (není schopné ovládnout své jednání a zároveň posoudit jeho následky) a osoba vykonávající dohled prokazatelně nezanedbala náležitý dohled – za škodu nikdo neodpovídá, poškozený, nese následky sám. Náležitým dohledem totiž není možné rozumět takový dohled, který by byl osobami dohledem povinnými vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně („na každém kroku“), protože v takovém případě by byla zákonem předpokládaná možnost zproštění odpovědnosti těchto osob prakticky vyloučena. Když desetileté dítě způsobí škodu na cestě do školy, není třeba ze strany rodičů nic dokazovat. Bohužel všechny takové případy v případě viníka dítěte školního věku nemají nikoho, kdo by byl nucen platit škodu poškozeným. Ve výsledku se tato zákonná změna může kumulovat a postupně způsobit výrazně četnější škody. Když někdo z rodiny nedbalostně způsobí škodu například v hotelu, jak a kdo zjistí, jestli to byl rodič, nebo jeho školní dítě? V jednom případě by zafungovala odpovědnost a rodina by zaplatila škodu (nebo jejich pojištění odpovědnosti), ve druhém ne.

§ 2920, odst. 3 zákona č. 192/2021 Sb., Zákon, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Bič na podnikatele? Pandemický zákon
V novele tzv. pandemického zákona jsou nově vyjmenované specifické oblasti, které vláda může v případě pandemické pohotovosti omezit. Vláda bude smět omezit provoz obchodů, obchodních center, trhů a tržišť například omezením jejich otevírací doby. Kabinet může omezit služby včetně restaurací stejně jako sportovišť, hudebních klubů a diskoték, heren a kasin, muzeí a galerií, hradů a zámků. Totéž platí pro zoologické a botanické zahrady, knihovny, divadla či kina. Normu lze dále uplatnit na festivaly, veletrhy nebo na dětské tábory. Stát ale i předtím měl dostatečné nástroje potřebné k řešení krizových situací, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí. Existuje ústavní zákon o bezpečnosti ČR, zákon o krizovém řízení, zákon o hospodářských opatřeních pro krizové stavy či zákon o integrovaném záchranném systému. Součástí legislativy je i pandemický plán.

Zákon č. 94/2021 Sb., zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19

Za hranice vás nepustíme
Zákaz opustit hranice České republiky vydala vláda společně s vyhlášením nouzového stavu v souvislosti s koronavirovou epidemií v březnu loňského roku. A co živnostník nebo podnikatel, který potřeboval vyzvednout zboží nebo podniknout jiné podnikatelské aktivity spojené s cestováním do zahraničí? Nesmíš, tak nesmíš! Ale proč? Když byl podnikatel nebo živnostník jako kdokoli jiný připraven být následně ve dvoutýdenní karanténě, nehledě na to, že se mohl rozhodnout v cizině zůstat, tak opatření logiku nedává. Vyhlášený nouzový stav umožnil omezit pobyt i pohyb na vymezeném území, ale jak upozorňovali někteří odborníci na ústavní právo, za vymezenou oblast nelze považovat celý svět, nehledě na právo vycestovat stanovené Listinou základních práv a svobod. Za porušení vládních nařízení hrozil až dvanáctiletý trest vězení.
Opatření vlády zakazující opustit hranice České republiky

Káva v pytlíku
Jednou z perliček mezi vládními nařízeními byl zákaz prodeje všech nápojů s sebou do kelímků. Mělo se tím zabránit popíjení na veřejnosti. To, že si lidé berou kelímky a jdou na náměstí, je spojeno s pivem nebo svařákem. Nealkoholické nápoje jako například kávu, si ale lidé berou spíše cestou do práce, takže potenciál shlukování tady viděl asi málokdo. Jak si to správně vyložit, nevěděl v tu chvíli zřejmě nikdo. Na sociálních sítích se začaly šířit fotky, že kavárny začaly dávat kelímek s nápojem třeba do sáčku na pečivo s tím, že obsah není k okamžité konzumaci. Nedostatek sice vláda opravila, ale odhalil způsob schvalování nařízení v časovém presu a bez zdůvodnění. Živnostník provozující občerstvení, aby pak bůhvíkde lovil, jak a podle čeho se má vlastě řídit.
Opatření vlády zakazující prodej všech nápojů s sebou do kelímků

Pomlázky neprodávat
„Velikonoční potřeby nespadají do výjimek uvedených v příslušném usnesení vlády, které omezuje maloobchodní prodej. Vymáhání přijatých protikrizových opatření má v kompetenci Policie ČR,“ uvedl resort průmyslu a obchodu, když se před Velikonoci rozproudila živá debata ohledně možnosti prodeje pomlázek. Ministr průmyslu a obchodu v televizi potvrdil, že vláda o žádných výjimkách v tomto směru neuvažuje. Obchodníci se nestačili divit a smysl zákazu unikal i Svazu obchodu a cestovního ruchu. Vláda podle vyjádření jeho zástupců dokázala překvapit i po roce pandemie. „Nejnověji na vás plánuje poslat policisty, pokud si koupíte velikonoční pomlázku. Zbláznili jste se už úplně?,“ reagoval na Havlíčkovo vyjádření prezident svazu Tomáš Prouza. A na ty, co pomlázky prodávali, asi jakbysmet.
Zákaz prodeje pomlázek na Velikonoce, protože nepodléhají výjimce z usnesení vlády o omezení maloobchodního prodeje

Chutná koronaviru více v malých nebo velkých obchodech?
Jaký protiepidemický smysl, jímž se během uplynulého roku mělo vše řídit, dávalo zavření stovek drobných železářství, obchodů s oblečením nebo třeba kancelářskými potřebami, kam přichází najednou několik málo osob a přesunutí prodeje všeho sortimentu do obřích internetových obchodů, kde se při vyzvedávání na jednom místě hromadily desítky a desítky lidí najednou a kde se třeba kolem Vánoc tvořily stohlavé fronty? Takovou otázku si kladl asi nejeden drobný živnostník, jehož zdroj příjmu musel zůstat uzavřen. Propady byly obří, některé obchody už neotevřou. A co na to koronavirus? Ten se asi zaradoval. Navíc pochopit, proč a které obchody měly výjimku, to už vyžadovalo skutečně vyšší dívčí. Otevřená zůstala květinářství v době, kdy byl zákaz svateb a veškerých akcí. Za grotesku nebo tragédii – jak kdo chce – pak bylo možné označit výjimku, která platila pro prodej zbraní a střeliva, když dětem nebylo možné vybrat oblečení a obuv. Reakci maminek na případné vysvětlení z řad například myslivců by chtěl slyšet asi málokdo.
Opatření vlády omezující maloobchodní prodej 

Nejistota kompenzací
Kdo a jak dostane peníze, které by alespoň částečně zmírnily dopady epidemie? V tom se těžko vyznat a o absurdní situace opravdu nebyla nouze. Pětadvacítku vraťte, vyzývaly například berňáky podnikatele. Některé skupiny podnikatelů byly totiž ze státní pomoci v koronavirové krizi vyloučeny. Šlo hlavně o OSVČ, které měly, byť i minimální zaměstnanecký úvazek. Například pokud si řemeslník kromě své živnosti vydělal třeba 3 tisíce korun za činnost v zastupitelstvu, přicházel o celý kompenzační bonus. Stejně tak majitelka obchodu s oblečením, která si na dohodu přivydělávala úklidem. Absurdní situace vedla spoustu lidí k úvahám dát narychlo výpověď. Báli se ale, že by to mohlo být považováno za účelové čerpání bonusu s hrozbou několikaletého vězení. Podobná situace byla u ošetřovného, na nějž neměli nárok ti, kteří mají samostatně výdělečnou činnost jako vedlejší. To ale podle zákona neznamená, že se jedná o vedlejší činnost z hlediska výdělků. Pokud měl někdo například kadeřnictví a vydělal si 35 000 Kč a na vedlejší úvazek třeba 15 000 Kč jako zaměstnanec, je jeho podnikání vedlejší činností a nárok neměl. Chyběla i podpora osobám pracujícím pouze na dohody o provedení práce nebo o pracovní činnosti. V první vlně rozdělování pomoci se zapomnělo také na malá jednočlenná s. r. o., která nedosáhla ani na Antivirus, ani na Pětadvacítku.
Kompenzační bonusy a Covid programy

Závodní stravování? Dneska říkáme ano, zítra ne, pozítří ano
Zákaz stravování v závodních jídelnách nevydržel sice ani jeden den, ale tím spíše je ukázkou absurdnosti některých vládních postupů. Otevřít, zavřít, otevřít. Spíše to připomínalo vojenské cvičení než promyšlená protiepidemická opatření. Navíc jídelny už měly v té době nastavená pravidla ve spolupráci s hygienickými stanicemi, zahrnující plexiskla u výdejové části, ale i u stolů, případně omezený počet míst k sezení. Naopak zaznívalo, že zákazem se lidé přesunou do svačináren nebo šaten, tedy do ještě menších prostorů. Takže jako na vojně, ale střelba mimo terč.
Zákaz stravování v závodních jídelnách, nominováno Svazem průmyslu a dopravy ČR

Nikdo nikam nechoďte, ale nechte si to úředně ověřit
U žádosti COVID – Nájemné II, týkající se kompenzace poloviny nájemného za měsíce červenec, srpen a září 2020, u kterého končilo podávání žádostí na konci ledna (respektive následně bylo kvůli výpadku serverů Ministerstva průmyslu a obchodu prodlouženo do začátku února 2021, bylo jednou z podmínek doložit úředně ověřené čestné prohlášení pronajímatele. Taková podmínka byla zvláště absurdní, v době kulminující pandemie, kdy bylo hlavní snahou maximálně omezit setkávání a pohyb osob. V systému navíc bylo vše dohledatelné a doložené, včetně výpisů z bank. V takovéto situaci nebyl požadavek úředně ověřeného podpisu nutný a představoval další ukázku nesmyslného byrokratického přístupu.
Program COVID – Nájemné II, nominováno Hospodářskou komorou ČR 

Tři sazby daně na pivo? Proč ne. Hospodský, vyznej se! 

Ne, to není nová společenská hra z dílny ministerstva financí, ale  novela zákona se stanovenými sankcemi za jeho nedodržování. Skutečně  nedomyšlená povinnost je letošním unikátem. Na internetu pobavila, vzedmula vlnu emocí, ale hlavně zase bez pardonu dopadá na ty, kteří  nabízejí své služby v oblasti pohostinství a gastronomie. Zdanění piva u  stánku jednadvaceti procenty, v restauracích deseti procenty, když si  ho odnesete ve džbánku domů, tak bude platit zase jiná sazba,  patnáctiprocentní daň pak pro nealkoholické pivo. Jak mnozí upozorňují,  rozrůznění pravidel zvýší pravděpodobnost, že se je bude někdo snažit obcházet. Jisté každopádně je, že to žádným způsobem nepřispěje ke  zjednodušení prostředí pro podnikání. Asi jen slabou útěchou zůstává, že  se ministerstvo financí rozhodlo k odkladu závěrečné fáze EET do konce  letošního roku, s níž je změna sazeb DPH spojována.

Zákon č. 256/2019 Sb., kterým se mění zákon o evidenci tržeb a zákon o dani z přidané hodnoty, čl. III.

Už se mám podle toho zákona řídit?

Nápad stanovit, že v každém roce budou vždy jen dva termíny, ke  kterým nabydou účinnosti všechny nové zákony, novely a další právní  předpisy, které se dotýkají nejen podnikatelů, zní docela dobře. Ale… V praxi firmy nevědí, od kdy se mají novými zákony řídit. Týká se to  například těch, kdo se budou při svém podnikání řídit zákonem o  realitním zprostředkování, s jehož účinností stát počítá od 3. března.  Nové ustanovení o dvou termínech by mělo být účinné od 1. ledna  letošního roku, což ale vzhledem k jeho uveřejnění ve Sbírce zákonů v  polovině února není možné. Účinnost zákona totiž nemůže předcházet jeho platnosti. Takové případy se řeší závazností 15. dnem od uveřejnění, což  v tomto případě připadá právě na 3. března. Nejasná formulace, že u  předpisů „předložených“ přede dnem účinnosti novely se postupuje podle  starého zákona, navíc rozšiřuje časový okruh takto problematických  zákonů o měsíce nebo i roky. Ať už je správný výklad jakýkoliv, pro  podnikatele je samotná debata o různých variantách více než nepříjemná.  Výsledkem nejasností by mohly být mnohaleté soudní spory až o milionové  částky. A protože se to netýká jen jednoho zákona, může být podobných  případů celá řada.

Zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, § 3, odst. 3

Které předpisy platí? Nikdo netuší

Odpověď na otázku, kolik zákonů u nás platí, je za jeden milion  dolarů. Některé zákony pamatují Rakousko-Uhersko nebo dobu první  republiky. Kolik předpisů v České republice aktuálně platí, nikdo v  podstatě neví. Mezi Metuzalémy českého práva patří třeba nařízení č.  125/1919 Sb., podle kterého se veškeré obilí, z něho vyrobené mlýnské  výrobky, rýže, jakož i luštěniny cizozemského původu zabavují, jakmile  se přivezou na území československého státu, ve prospěch tohoto (možná  potěší, že rýže byla později vypuštěna). Pročistit právní řád o zákony a  další předpisy, které už nemají smysl, by určitě stálo za to, mají-li se v nich ti, kteří se jimi mají řídit, vůbec vyznat. Nejen, že se do  toho ale nikomu moc nechce, kritici navíc upozorňují, že některé více  než sto let staré předpisy lze stále aplikovat. Záměr odstranit zmatky  tak zatím nevychází a k zemím, kde se každoročně zveřejňují kompletní  znění všech předpisů, se asi jen tak nepřiblížíme.

Zákony a nařízení, jejichž platnost nebyla zrušena

Vláda chce jednodušší systém daní. Chtít ale nestačí

Jednoduššího systému daní se podnikatelé asi jen tak nedočkají. I  když vláda stále tvrdí, že chce předvídatelný a jednoduchý daňový  systém, jeho současná podoba je toho opakem. Na to, že se vládě nedaří plnit svá předsevzetí, upozorňují i experti na daňové právo. Se  současným daňovým zákonem, který vznikl na počátku 90. let minulého  století a má za sebou už 180 novel, se lepších zítřků podnikatelé asi nedočkají. Zákon už přestává být srozumitelný i pro daňové poradce.  Nakonec není to tak dlouho, co na složitost zákona upozorňovalo i samo  ministerstvo financí, stejně jako na to, že vznikne daňový zákon zcela  nový. Vloni na podzim ale současná ministryně financí oznámila, že nový  zákon kabinet pravděpodobně vůbec nepředloží. A je to! Chtělo by to už  nabrat opačný směr, aby podnikatelé nemuseli oprávněně v zákoně vidět  jen svého zarputilého nepřítele.

Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků a jeho 180 novel

Klíčové je, do jaké kategorie prací spadáš!

Bezpečnost práce a ochrana zdraví na prvním místě. Ale jaké absurdní   situace s naplňováním této zásady zažívají podnikatelé? Například   takzvaný proces kategorizace prací, konkrétně zařazení pracovníků nových  pracovních pozic do příslušné kategorie práce. Zařazení do  příslušné  kategorie je nutné udělat nejméně 30 dnů před uzavřením  pracovní smlouvy  s pracovníkem dané pracovní pozice (například zedník u  nově vznikající  malé stavební firmy). Zákoník práce uvádí, že zařazení  do kategorie  prací provádí zaměstnavatel, a že zařazení do 2.  kategorie podléhá jen  ohlášení, nikoli tedy schválení příslušné hygienické stanice. Ovšem ze  zákona o ochraně veřejného zdraví vyplývá,  že faktory, které mohou  ovlivňovat pracovní podmínky, jako například  hluk, prach nebo chemické  látky musí být změřeny akreditovanou nebo autorizovanou osobou a  protokoly o měření musí být přílohou formuláře  pro kategorizaci prací.  Vyhláška sice uvádí hodnoty, které musí být u  jednotlivých rizikových  faktorů překročeny, ale běžný zaměstnavatel nemá šanci skutečné hodnoty  nutné pro kategorizaci bez akreditovaných  laboratoří zjistit.

Zákon  č. 262/2006 Sb., zákoník práce a  zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně  veřejného zdraví, § 37, 38,  nominováno Hospodářskou komorou ČR

Za hranice nesmíš, i když pak půjdeš do karantény

Zákaz opustit hranice České republiky vydala vláda společně s  vyhlášením nouzového stavu v souvislosti s koronavirovou epidemií 16.  března letošního roku. A co živnostník nebo podnikatel, který potřeboval vyzvednout zboží nebo jiné podnikatelské aktivity spojené s cestováním  do zahraničí? Nesmíš, tak nesmíš! Ale proč? Když je podnikatel nebo  živnostník jako kdokoli jiný připraven být následně ve dvoutýdenní karanténě, nehledě na to, že se může rozhodnout v cizině zůstat, tak  opatření moc logiku nedává. Úplný zákaz vycestovat byl navíc extrémním  opatřením i v celosvětovém kontextu. Vyhlášený nouzový stav totiž umožňuje omezit pobyt i pohyb na vymezeném území, ale jak upozorňují  někteří odborníci na ústavní právo, za vymezenou oblast nelze považovat  celý svět, nehledě na právo vycestovat stanovené Listinou základních  práv a svobod. Po určitém rozvolnění o měsíc později mohli následně  hranice České republiky opustit lidé cestující za rodinnými příslušníky,  na služební cestu nebo pohřeb. Pokud v zahraničí setrvali déle jak 24  hodin, museli po návratu do dvoutýdenní karantény. Proč tomu nemohlo být  za stejných podmínek u podnikatelů?

Opatření vlády zakazující opustit v souvislosti s koronavirovou epidemií hranice České republiky 

Umíš testovat? Počkej si na razítka!

Byli první soukromou laboratoří, která potvrdila koronavirus v České  republice. Obrátila se na ně žena, která u sebe začala pozorovat  příznaky nákazy a zkoušela nejprve neúspěšně Státní zdravotní ústav. Nepobývala však v rizikové oblasti, a tak nebyla doporučena k testování.  Soukromé laboratoři, která u ní následně koronavirus potvrdila, ale  stát další testování zakázal. Chyběl certifikát ISO 15189! Laboratoř by získat takové povolení trvalo až rok a ke svému běžnému provozu ho  nepotřebuje. Pomocná ruka ze strany soukromé sféry ano, pomocná ruka ze  strany státu ne – dalo by se shrnout… Postup, který v laboratoři vyvinuli, navíc sliboval, že bude praktičtější, dostupnější a  diagnostické laboratoře pro něj nebudou potřebovat žádné zvláštní  vybavení. Laboratoř byla také ochotna veškeré detaily provedení a  informace zdarma poskytnou dalším kolegům. Nakonec ledy povolily, bez  tahanic s ministerstvem už však mohly být otestovány tisíce lidí.

Postup ministerstva zdravotnictví v souvislosti s koronavirovou epidemií

Stát všechny školy uzavřel, ale potvrzení o jejich uzavření požadoval

Rodiče z řad živnostníků nad některými podmínkami ze strany státu  nestačili kroutit hlavou. Řada z nich se totiž setkala s vrácenou  žádostí o ošetřovné, kterou ministerstvo průmyslu, které je příslušné  pro posouzení žádosti u živnostníků, vrátilo zpět k doplnění. Jako  problém byla uvedena věta, že žadatel nedoložil potvrzení o uzavření  školy – i když každé malé dítě po celé republice ví, že školy jsou  uzavřené. Žadatelé tak byli i po třech týdnech od podání žádosti vyzváni  k provedení opravy. Potvrzení ze školy se podle vysvětlení ministerstva  požadovalo kvůli kontrole, bez níž by nebyl k dispozici žádný doklad o  tom, že dítě, v kontextu, s kterým se má ošetřovné pobírat, za běžného  stavu do školy chodí.

Opatření vlády o uzavření škol v souvislosti s koronavirovou epidemií

Zavřené obchody ano, ale květinářství ne

Vedle životně nezbytných potravin, lékáren nebo třeba drogerií či  benzinek získala jen pár dní po zavedení nouzového stavu výjimku od  vlády a mohla znovu otevřít také květinářství. Mnozí zákazníci, ale i samotní květináři se divili proč. Někteří to považovali spíše za trest.  Na své zákazníky čekali marně, v rámci protiepidemických opatření byly  zrušeny svatby, divadla a další velké akce. Řezané kytky se někde neprodávaly vůbec, jinde jen sporadicky na pohřby. I pro případy pohřbů  však bylo podle některých hlasů možné jako u celé řady jiného sortimentu  využít online prodej. Mezi samotnými květináři výjimka vyvolala navíc  obavy, že nebudou mít šanci získat kompenzace od státu, na rozdíl od  těch provozoven, které měly nařízeno zavřít.

Opatření vlády o uzavření části obchodů a provozoven v souvislosti s koronavirovou epidemií

Hotel zavři, ale rozhlasové a televizní poplatky zaplať!

Zákony se musí dodržovat, to je jasné. Poněkud absurdní situace však  nastává, když v době nouzových opatření nařizují podnikatelům platit  poplatky za služby, které z důvodu právě přijatých nouzových opatření nemohou vůbec využívat. Hotely a ubytovací zařízení tak měly povinnost  platit rozhlasové a televizní poplatky za přijímače, které mají umístěné  v pokojích, a to i za období, kdy na základě epidemiologických opatření  musela být veškerá zařízení tohoto typu uzavřena, a logicky tam  televizi ani rádio nemohl nikdo poslouchat. Na jedné straně se tak  diskutovaly nejrůznější programy na podporu podnikatelů, ti však mezitím  museli platit poplatky za služby dál, bez ohledu na jejich čerpání.

Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nominováno Hospodářskou komorou ČR

Exekuce na mzdy – když si stát neumí poradit sám, vezme si jako rukojmí zaměstnavatele Představte si, že jako podnikatel zaměstnáváte člověka, který má exekuci. To při jeho výběru ani nemusíte vědět, ani se podle toho rozhodovat. Hned po jeho přijetí vám začne do datové schránky chodit lavina zpráv a povinností. Exekutoři jsou totiž napojeni na registr zdravotních pojišťoven a jejich automatické počítačové systémy začnou chrlit datové zprávy s rozkazy, co všechno jste povinni udělat a dodržet. Zaměstnavatel musí ze zákona poskytnout součinnost a v případě,  že tak neudělá, hrozí mu pokuta až do výše 50000 Kč. Zákon přitom  nedefinuje jasně, co všechno takové poskytnutí součinnosti zahrnuje a  nejednoznačnost hraje do karet různým výkladům. Asi se někomu zdá, že má  zaměstnavatel povinností ještě málo. Ale má být pokutován za něco, co  by si měl stát s konkrétním člověkem vyřídit sám?

Zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, § 33
Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 128 

Nešlo by zákonem včelám stanovit, kam mají létat?
To by s trochou nadsázky mohlo vyřešit problémy, které mezi  zemědělce a včelaře vnáší novelizovaná podoba zákona o rostlinolékařské  péči. Zemědělci mají podle něj povinnost včelařům oznámit aplikaci  přípravků nebezpečných pro včely minimálně 48 hodin předem, a to pod  sankcí až 4 miliony korun. K tomu mají využívat veřejně zpřístupněnu  databázi stanovišť veškerých včelstev, přičemž řada stanovišť je  prázdných nebo dočasných, navíc stanoviště jsou plošným zveřejněním  snadným terčem vandalů, takže se včelaři spíše snaží z obav o své včely  informace stáhnout. Oznamovací povinnost některá včelařská sdružení  odmítají, některé zemědělské společnosti zase včelařům posílají dopisy,  že přípravky budou používat od dubna do října. Alibismus? Možná ano, ale  ne všichni chovatelé včel zveřejňují telefonní a e-mailový kontakt, a  jak tedy mají zemědělci povinnost v krátkém čase splnit? Navíc, když  dojde ke změně počasí a hlášený postřik se neprovede, musí se jeho  přesun na jiný termín opět hlásit. Zase jedna ukázka skutečně  proveditelného nařízení!

Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, § 51 odst. 2

Když hospodský nalije pivo, měl by hosta radši hned vyhodit
Podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových  látek se zakazuje prodávat alkoholický nápoj osobě zjevně ovlivněné  alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Jak a kdy zjišťovat, zda je osoba  zjevně ovlivněná alkoholem, natož co to vůbec znamená, s tím už  číšníkovi nebo hospodskému zákon neporadí. Zákaz činnosti nebo peněžitá  pokuta mu od státu nicméně hrozí. Někteří poslanci ani netušili, že  pozměňovací návrh, který by problematické ustanovení upřesňoval,  neschválili. Restauratéři si tak stěžují na to, jak mají poznat,  případně monitorovat, komu už dále nenalévat. Komických scének s tím,  jak o svém zákazníkovi v tomto ohledu cokoliv zjišťují, by se dalo  natočit asi bezpočet. Nejjistější radou je zřejmě poslat zákazníka do  konzumu pro lahváče a pak rovnou domů, a vlastní živnost raději zavřít.

Zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, § 11 odst. 7

Nekonečný příběh… Film? Nikoli, stavební zákon!
Délkou stavebního řízení už začíná být Česká republika pověstná.  Podle žebříčku sestavovaného světovou bankou se ČR umístila na 156.  místě ze 190 posuzovaných zemí, a to s „modelovou“ délkou 246 dnů. Je  třeba ale doplnit, že třeba příprava infrastrukturních staveb reálně  trvá až několik desetiletí, běžné stavby pak investoři povolují deset i  více let. A jsou známé konkrétní případy, kdy po desetiletém souboji s  českým právním systémem dojde k definitivnímu zamítnutí žádosti o  povolení stavby, například větrné elektrárny. Jestli je něco skutečnou  „antipobídkou“ pro potenciální investory, tak je to skutečně náš  nesčetněkrát novelizovaný stavební zákon. Nezbývá než volat po  koncepčním a jednotném řešení s jasně nastavenými lhůtami, které nás v  tomto ohledu dostane na lepší úroveň než například některých  středoafrických zemí, jak je tomu v současnosti.

Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon
Nominovala Hospodářská komora ČR

Povinností mají podnikatelé asi málo, tak proč jim nezdražit i založení společnosti
Pro založení společnosti s ručením omezeným je v Evropě trendem  snížit s tím spojené poplatky na maximálně 100 eur. Opačnou cestou jde  nový soudní poplatek za zápis skutečného majitele ve výši 1000 korun,  který v České republice ještě více oddálí již tak nedodržovaný cíl.  Navíc se o poplatku příliš neví a nehovoří. Někteří podnikatelé dokonce  mylně považovali těžko srozumitelný dopis s výzvou k zaplacení poplatku  za další útok podvodných „šmejdů“. Podnikatelé by si tak mezi hromadou  dopisů s výzvami k úhradě nejrůznějších registračních poplatků na  povinnou platbu „zápisu skutečného vlastníka“, měli dát pozor. Jestli si  někdo myslí, že rozvoji podnikání pomůže zaváděním dalších a dalších  poplatků už při jeho zakládání, tak se jistojistě mýlí.

Zákon č. 204/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, § 118b – 118j

Novelu zákona máme, billboardy podél silnic také…
Bezpečnost na silnicích je bezpochyby důležitá věc. Když už se ale  stát rozhodne, že se mají billboardy odstranit, bylo by rovněž dobré,  aby existovaly nástroje, jak toho dosáhnout. Od září 2017 totiž platí  novela zákona o pozemních komunikacích, nařizující majitelům billboardů a  reklam odstranit reklamu, pokud je blíž než 250 metrů od dálnic a 50  metrů od silnic první třídy. Krátce po nabytí účinnosti se hovořilo o  vydávání a doručování výzev majitelům na odstranění poutačů v pětidenní  lhůtě, po jejímž případném marném uplynutí mohly úřady samy začít se  zakrýváním a následně i odstraňováním těchto poutačů. Výsledek v podobě  nezapomenutelné vlajkové výzdoby podél dálnic zaregistroval asi každý. A  kolem řady silnic první třídy je možné vidět billboardy i dnes. Bez  ohledu na věcné opodstatnění jde o nedomyšlený příklad uplatňování  regulace v praxi – bez organizačního, technického a personálního  zajištění se totiž zákonné povinnosti dají vynucovat opravdu jen  obtížně.

Zákon č. 361/2000 Sb., o pozemních komunikacích
Nominovala Hospodářská komora ČR

Přestane stát už konečně podnikatelům určovat, kdy mají podnikat?
O tom, jestli budou obchody o Velikonocích, na 28. září nebo 28  října otevřené či zavřené, se baví doma asi každý. Lidé by nakupovali,  obchodníci prodávali, řada zaměstnanců ráda pracovala, ale to by tu  nesměl být stát a především někteří politici, kteří přišli také se svou  troškou do mlýna a takovou činnost hezky pěkně zákonem zakázali. Proč se  má stát míchat do svobodné volby obchodníků, kdy budou mít otevřeno  nebo zavřeno? Je na nich, kdy se jim to vyplácí. A pokud nedokážou  motivovat zaměstnance, aby se to vyplácelo i jim, je to opět jejich  riziko. Stejně tak je na lidech a ne na státu, kde chtějí trávit čas a  kdy nakupovat. Zase jedna ukázka nemístného státního zasahování, které  navíc v reálu znamená odhadovanou ztrátu pro obchodníky ve výši několika  miliard korun.

Zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, § 1 až § 3 

Norma o šatních skříňkách existuje, ale jejich výšku si určete sami
Je celkem běžné a logické, že se velikost trojrozměrných předmětů  popisují třemi rozměry – šířka, výška a hloubka. Ne tak ovšem v  některých normách, kterými se musí podnikatelé řídit. To se ukázalo u  novelizované normy týkající se hygienických zařízení a šaten z roku  2013. Přestože starší verze normy přikazovala, že šatní skříňka musí mít  výšku nejméně 190 cm, v té novelizované zůstal údaj o minimální šířce  30 cm, hloubce 50 cm, ale údaj o výšce úplně zmizel. Když se na to  někteří dotazovali Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní  zkušebnictví, který normy vydává, dostalo se jim zajímavé odpovědi.  Úřad prý sice normy vydává, ale neprovádí jejich výklad. To přísluší  tomu, kdo normu vypracoval. V tomto případě se jedná o soukromou osobu,  se kterou však úřad přestal komunikovat. Takže normu na skříňky máme,  ale jak budou vysoké, je úplně jedno.

Norma ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny z února 2013

A jak zajistit bezpečnost práce na home office?
Jak má zaměstnavatel zajistit, aby zaměstnanec dodržoval  bezpečnostní pravidla, když je na home office, to je skutečně výzva!  Ustanovení § 317 zákoníku práce vymezuje případy, kdy se na  pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti  zaměstnavatele, zákoník práce nevztahuje. V oblasti bezpečnosti a  ochrany zdraví při práci se ale žádná výjimka z povinností  zaměstnavatele nepřipouští. Zaměstnavatel má povinnost aktivně  vyhledávat a řídit rizika, která jsou spojena s výkonem dané práce. To  se týká i místa výkonu práce, tedy domácí kanceláře, kterou by si měl  zaměstnavatel ideálně zkontrolovat a například navrhnout zlepšení či  upozornit na příslušná rizika, a to včetně rizik elektrické či požární  bezpečnosti. Kontrola pracovních podmínek zaměstnavatelem v případě  práce z domova však pochopitelně naráží na ochranu nedotknutelnosti  obydlí podle Listiny základních práv a svobod. Jak postupovat? Nikoli  zákone, ale babo raď! Nezbývá než dodat, co je jisté, a to že náklady  spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí  zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na  zaměstnance.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 317

Absurdita roku 2018: Zadržování odpočtů DPH

Daňové kontroly jsou běžným nástrojem daňového řízení. V průběhu takové kontroly dodržování povinností podnikatele na dani z přidané hodnoty však není podnikateli vrácena DPH. Vzhledem k tomu, že v praxi bývají kontroly protahovány na měsíce až roky, ovlivňuje takový postup negativně finanční stabilitu firmy a může ohrozit samu její existenci. Třeba kvůli případným pochybnostem ohledně jedné transakce váznou podnikateli prostředky na účtu finančního úřadu v souvislosti s celou řadou dalších nesporných obchodních případů. Účinná a rychlá obrana proti tomu neexistuje. Případů, kdy blokování nadměrných odpočtů DPH tíživě doléhá na firmy, je celá řada. Podnikatelé o nich neradi mluví, aby proti sobě ještě víc nepopudili finanční úřad. Ačkoli se finanční správa hájí tím, že celková částka zadržovaných odpočtů DPH dlouhodobě klesá, praxe stále znepříjemňuje firmám život.

Úřední postup Finanční správy ČR

Zákaz prodeje alkoholu, tabáku a co všechno ještě…

Prodejci pozor! Tabulka s nápisem „Zákaz prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků osobám mladším 18 let“ nemusí stačit. Prodejci, kteří prodávají kromě tabákových výrobků také kuřácké pomůcky, bylinné výrobky určené ke kouření nebo elektronické cigarety, mají povinnost zmínit v textu informujícím o zákazu prodeje předmětného zboží osobám mladším 18 let výslovně všechny druhy tohoto zboží, které jsou na daném místě prodávány. Možná nebude dlouho trvat a budeme mít hospody, prodejny nebo třeba sedadla řidičů autobusů polepená spoustou vyhlášek, co se smí a co zase naopak nemůže. Vzhledem k tomu, že u alkoholu a tabáku může být výčet zboží poměrně dlouhý, zákon nově stanovuje minimální požadovanou velikost písma textu zákazu prodeje na 2 cm (oproti původním 5 cm). Takže čitelné to nebude, číst to také nikdo nebude, ale být to musí – jinak šup!, pokuta.

Zákon č. 66/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, § 5 odst. 2

Řídit autobus ano, traktor ne

Řidičské oprávnění skupiny T (traktor) je na rozdíl od ostatních řidičských skupin platné pouze v zemi jeho vydání. Česká republika tak neuznává řidičské oprávnění skupiny T získané například na Ukrajině. Zahraniční pracovník tak nemůže v ČR jezdit s traktorem, zatímco řídit například autobus může bez problémů. Paradoxně tak ukrajinskému řidiči, který zodpovídá za cestující v autobuse, je v ČR řidičské oprávnění uznáno, ale traktoristovi, který zpravidla při své práci zodpovídá pouze za svůj život, to umožněno není. V době, kdy se zemědělské podniky potýkají s nedostatkem pracovních sil a kdy je i z vládní úrovně nejrůznějšími opatřeními a projekty podporováno zaměstnávání pracovníků z Ukrajiny, se tato věc stává mírně řečeno nepochopitelnou. Pokud u nás chceš jezdit s autobusem, prosím, pokud projíždíš jako řidič kamionu, není problém, chceš jezdit s traktorem po poli – tak si svůj řidičák strč za klobouk! Doplnit písmenko „T“ by možná stálo za to.

Úmluva o silničním provozu (Vídeň 1968, Ženeva 1949)

Asociace soukromých zemědělců

Nominovala Hospodářská komora ČR

A nezapomínat na preventivní zdravotní prohlídky!

Každý zaměstnavatel má povinnost uzavřít smlouvu s lékařem, kam budou povinně chodit zaměstnanci na preventivní lékařské prohlídky a které zaměstnavatel platí samozřejmě ze své kapsy. V nejméně rizikovém pracovním prostředí je povinnost zaměstnavatele zajistit preventivní prohlídku jednou za šest let, pro zaměstnance starší padesáti let jednou za čtyři roky. Každý pojištěnec má ale ze zákona možnost využít preventivní zdravotní prohlídky jednou za dva roky. Také zaměstnavatel má možnost v případě pochybností poslat zaměstnance na mimořádnou prohlídku. Takže nařizovat všem bez výjimky preventivní zdravotní prohlídky postrádá smysl, dubluje už existující možnost – ale zato finančně a organizačně zase pěkně a bez pardonu dopadá na zaměstnavatele.

Vyhláška č. 79/2013 Sb., o pracovně lékařských službách a některých druzích posudkové péče, § 11 odst. 2

Školení řidičů služebních vozů, aneb proč řidičák nestačí?

Těžko říct. Člověk může mít řidičák desítky let, najezdit ročně desetitisíce kilometrů, ale přesto si musí v práci na školení řidičů zase a dokola vyposlechnout pár obecných pouček – hlavně se podepsat na prezenční listinu a je to. Povinnost zúčastnit se školení řidičů vyplývá ze zákoníku práce a týká se všech zaměstnanců, kteří fyzicky řídí služební vozidlo. Zaměstnavatel tak musí myslet na to, aby i „řidič referent“, který do služebního vozu sedne sotva dvakrát do roka – i když jezdí svým autem do práce třeba každý den – byl řádně proškolen. Z hlediska obsahu, rozsahu a ověření znalostí se zákoník práce neodvolává na nic, podle čeho by mělo být školení prováděno, a tak to v praxi také leckdy vypadá. Záleží pouze na zaměstnavateli, jak znalosti, dovednosti a zkušenosti ověří. Jen zase další náklad za proškolení a povinnost, která v podstatě nerozšiřuje to, co člověk s platným řidičským oprávněním dávno zná.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, §103 odst. 2

Potravinářský průkaz. Zdraví nadosmrti

Potravinářský průkaz vydává zpravidla praktický lékař na základě prohlídky. Prohlídka by měla prokázat, že jste zdrávi a že netrpíte žádnou infekční chorobou. Vydává se i na dobu neomezenou a jeho funkce pak spočívá už jen v jeho předkládání kontrolním orgánům. Držitel průkazu s neomezenou platností totiž celé roky nemusí na žádné kontrolní vyšetření. K čemu je ale takový doklad, kterým se může vesele prokazovat osoba bez ohledu na svůj aktuální zdravotní stav? Přinejmenším administrativní zbytečnost – už také vzhledem k tomu, že takový průkaz nenahrazuje vstupní lékařskou zdravotní prohlídku. Alespoň spotřebitelům se teď asi trochu ulevilo…

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, § 19 odst. 2

Absurdita roku 2017: Nedostaneš proplacenou fakturu? Nezájem, DPH státu zaplať!

Neproplacená faktura za poskytnuté zboží či služby je černou můrou  snad všech dodavatelů. V takovém případě totiž přicházejí nejen o své  zisky a náklady vynaložené na výrobu zboží nebo zajištění služby, ale  zároveň musí odvést do státního rozpočtu DPH. Daň mohou sice žádat zpět,  ale jen za určitých okolností. Podnikatelé musí daň z nezaplacených  faktur platit hned. Žádný pardon kvůli tomu, že čekají na peníze od  svých dlužníků, neexistuje. To nepotěší hlavně provozovatele služeb,  stejně jako firmy a živnostníky v oboru stavebnictví nebo dopravy, kteří  čekají na své peníze ze všech nejdéle.

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty

Informační cedulky k EET do každé hospody a nejen tam

O povinnosti dát kupujícímu účtenku už asi každý v České republice ví  a nikoho nepřekvapí. Co v restauraci nebo hotelu ale udiví, je – ano,  dle litery zákona viditelně a čitelně umístěná – cedule, většinou cár  papíru, s hezkým českým a do každé provozovny se hodícím textem: „Podle  zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu  účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně  online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.“ Proč  je tím živnostník nucen obtěžovat své zákazníky? Protože je to v zákoně!  Místa pro jídelní lístek nebo denní nabídku je přeci jinde dost. Ale  pozor – nezapomenout informovat (ne o nabídce, ale o EET). Úřednické  kontroly chodí, pokuty hrozí.

Zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, § 25 odst. 1) a 2)

Papírové kolky v digitálním věku. Přežijí 21. století?

Název „kolek“ pochází od primitivních dřevěných razítek, jejichž  otiskem na podání se kdysi potvrzovalo zaplacení poplatku. První  papírové kolky se u nás vydávaly už v dobách habsburského mocnářství. K  nelibosti živnostníků jsou hitem i v dnešní době elektronického  bankovnictví, datových schránek a eGovernmentu. V případě, že je třeba  kvůli podání dokumentu na úřadu zaplatit správní poplatek, část úřadů  stále při některých úkonech neumožňuje zaplatit jej elektronicky.  Dochází tak k bizarní situaci, kdy podnikatel nejprve pošle dokument  elektronicky datovou schránkou, a poté musí hotově koupit kolkovou  známku a tu doručit ve fyzické podobě úřadu. Je to na dobré vůli úřadů,  na podnikatele zase zůstala pozice rukojmího. Změny se jen tak  nedočkáme. S úplným nahrazením kolků se počítá při přechodu na euro!

Vyhláška č. 383/2010 Sb., o kolkových známkách, dle § 163 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

Nerovný přístup při prokazování finanční způsobilosti dopravců

Pouze u jedné z bezpočtu živností existuje povinnost každoročně dodat  na příslušný odbor krajského úřadu dokument prokazující finanční  způsobilost. Dopravce je povinen prokázat kapitál a rezervy ve výši  nejméně 243 189 Kč pro jedno vozidlo a 135 105 Kč pro každé další  vozidlo. V případě, kdy podnikatel trvání finanční způsobilosti  neprokáže, podává dopravní úřad návrh živnostenskému úřadu na zrušení  nebo změnu rozsahu živnostenského podnikání. Paradoxem je, že finanční  způsobilost nelze prokázat z daňové evidence (kterou by si mohli  úředníci ověřit sami), protože příslušné evropské nařízení tuto možnost  neuvádí. Zase práce a náklady navíc.

Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 8

Exekuce na mzdy – když si stát neumí poradit sám, vezme si jako rukojmí zaměstnavatele

Představte si, že jako podnikatel zaměstnáváte člověka, který má  exekuci. To při jeho výběru ani nemusíte vědět, ani se podle toho  rozhodovat. Hned po jeho přijetí vám začne do datové schránky chodit  lavina zpráv a povinností. Exekutoři jsou totiž napojeni na registr  zdravotních pojišťoven a jejich automatické počítačové systémy začnou  chrlit datové zprávy s rozkazy, co všechno jste povinni udělat a  dodržet. Zaměstnavatel musí ze zákona poskytnout součinnost a v případě,  že tak neudělá, hrozí mu pokuta až do výše 50000 Kč. Zákon přitom  nedefinuje jasně, co všechno takové poskytnutí součinnosti zahrnuje a  nejednoznačnost hraje do karet různým výkladům. Asi se někomu zdá, že má  zaměstnavatel povinností ještě málo. Ale má být pokutován za něco, co  by si měl stát s konkrétním člověkem vyřídit sám?

Zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, § 33
Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 128

Novou občanku si můžete vyřídit kdekoli, u řidičáků to ze záhadných důvodů stále nejde

Člověk by si řekl, že když o vydání občanského průkazu lze požádat u  kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností, stejně jako o  živnostenské oprávnění u kteréhokoliv živnostenského úřadu, bude to  možné i s řidičákem. Opak je pravdou. Výměnu řidičského oprávnění lze  provést pouze na příslušném úřadě obce s rozšířenou působností podle  místa trvalého bydliště řidiče. Absurdní situace se netýká pouze  podnikatelů, řidičů z povolání, ale také všech občanů. Jde o exemplární  příklad nepružnosti státní správy, jejímž hlavním posláním má být služba  občanům. Mimochodem, že statisíce lidí ročně musí na řidičák přinést  papírovou fotku, i když veřejná správa ji má v elektronické podobě na  občanský průkaz, nad tím už rozum zůstává stát.

Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, § 92

Zákruty stavebního zákona. Běh na dlouhou trať

Chtělo by se říci méně razítek a méně běhání po úřadech. Získání  stavebního povolení totiž předchází 21 různých kroků, které trvají v  průměru 247 dní. Podle průzkumů horší než v Rusku, Číně, Tádžikistánu  nebo Papui-Nové Guinei. To jsou věci, které nepotěší domácí, ani  zahraniční investory. Firmy musí navštívit řadu různých institucí od  městského úřadu přes místního dodavatele elektřiny, dopravní úřad a  požárníky až po katastr nemovitostí a další státní úřady. V reálu to  znamená třeba i téměř 10 měsíců pro povolení výrobní haly nebo přes pět  let čekání a vyřizování pro bytový dům. Chce to změnu zákona.  Stostránkové průvodce stavebním řízením, které jsou různě k dohledání,  to asi nevyřeší. Možná se ve sněmovně schválenou novelou zablýsklo na  lepší časy.

zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon

Absurdita roku 2016: Kontrolní hlášení DPH aneb nový pomocník byrokracie

Od 1. ledna 2016 musí všichni plátci DPH podávat každý měsíc (fyzické osoby - kvartální plátci kvartálně) tzv. kontrolní hlášení, což je speciální „daňové tvrzení“, které ale nenahrazuje řádné daňové přiznání k DPH, ani souhrnné hlášení. Podává se pouze elektronickou cestou (přes datovou schránku) a kdo jej nepošle, dostane pokutu. Jaký je skutečný význam kontrolního hlášení, když spolu s daňovým přiznáním k DPH, obě řeší stejnou věc a jedno druhým nelze nahradit? Vláda se zavázala bojovat proti velkým daňovým únikům, místo toho ale míří na menší daňové poplatníky. Tato zbytečná byrokratická zátěž komplikuje život především živnostníkům a malým firmám, tedy rozhodně ne pachatelům tzv. karuselových podvodů, na které má novela údajně mířit.

Zákonem č. 360/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a další související zákony. § 101c až § 101i zákona o DPH 

Dobrovolné přihlášení k DPH jako administrativní past

Zatímco pro některé podnikatele je registrace k dani z přidané hodnoty (DPH) povinná, jiní se mohou registrovat dobrovolně. Začátkem roku 2015 se ale z této formality stala napínavá kovbojka. V duchu ochrany státního rozpočtu před daňovými podvody vyžadují úředníci informace, které narušují osobní práva žadatelů, například smlouvu s bankou nebo podrobný podnikatelský plán žadatele. Požadavky navíc nejsou nikterak standardizované, což v praxi znamená, že každý finanční úřad může požadovat něco jiného. Podnikatelé ovšem nemají příliš možností, jak se bránit. Zákon totiž neuvádí, jaké materiály smí finanční úřady od subjektu dobrovolné registrace požadovat.

Zákon o DPH235/2004 Sb. (znění od 01. 01. 2016)

Potravinářský zdravotní průkaz - nutnost nebo fraška?

Úprava zákona č. 258/2000 Sb. zahrnuje povinnost získání "Potravinářského zdravotního průkazu", který občan obdrží po vyšetření obvodním lékařem. Vyšetření spočívá v uhrazení poplatku a v lepším případě alespoň v banální prohlídce. Vydává se i na dobu neomezenou a jeho funkce pak spočívá už jen v jeho předkládání kontrolním orgánům. Je ke zvážení, jestli tato povinnost plní očekávání záměru tohoto opatření. Držitel průkazu s neomezenou platností totiž celé roky nemusí na žádné kontrolní vyšetření.

Zákon č. 258/200 Sb. §19 čl.2

Vratné zálohované obaly jako zásah státu do tržních vztahů

Typickým příkladem nepřiměřeného zasahování státu do tržních vztahů a přenášení svých ekologických zájmů na obchodníky je zákon o vratných zálohovaných obalech (dále jen VZO). Prodejci, kteří provozují prodejny nad 200m2 a prodávají nápoje v jiných, než VZO mají za povinnost nabízet stejné nápoje rovněž ve vratných obalech, pokud jsou v nich tyto nápoje na trhu dostupné. Současný trend je však opačný, takže pokud che prodejce zákonu vyhovět bude tak dělat za cenu ekonomických ztrát. Stát chce tímto nařízením ekologicky vychovávat, ale cílí na špatnou skupinu. Prodejci láhve nevyrábí, a tedy nic nezmění. A hlavně nemohou za to, že stát nemá jasně nastavenou politiku a nařízeními se snaží přenášet odpovědnost na ostatní.

Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech, § 9 (10)

Chcete řídit auto během služební cesty? Běžný řidičský průkaz nestačí

Zaplacení autoškoly, absolvování zkoušky a obdržení řidičského průkazu. Myslíte si, že máte navždy vyhráno? Opak je pravdou. Pokud začnete vykonávat závislou činnost, musíte být za poplatek nově proškoleni. Povinnost zúčastnit se školení řidičů a ověření jejich znalostí vyplývající ze zákona č.262/2006 Sb. (Zákoník práce), se týká všech zaměstnanců, kteří fyzicky řídí vozidlo. Proč je toto nařízení absurdní? Například proto, že v případě tohoto školení se zákoník práce z hlediska obsahu, rozsahu a ověření znalostí neodvolává na žádný jiný předpis, podle něhož by mělo být školení prováděno. Záleží tedy pouze na zaměstnavateli, jak znalosti, dovednosti a zkušenosti ověří. Nikdo si jistě nemaluje představu zaměstnavatele, který každý rok platí svým zaměstnancům řádné přeškolení a dokáže si představit, jak toto ověřování funguje. Proč toto nařízení tedy existuje, když není nijak ověřitelné a není kontrolována ani správnost jeho provádění?

Zákon č. 262/2006 Sb, §103, odst. 2, nominovalo Ministerství průmyslu a obchodu

Cizinec za volantem? Musí doložit osobní vazby k České republice

Dle zákona č. 361/2000 Sb. musí cizinci žádající v České republice o řidičské oprávnění prokázat, že mají v České republice obvyklé bydliště (tj. že mají k České Republice osobní vztahy). Osobními vztahy se rozumí zejména soužití ve společné domácnosti či rodinné vazby. Zákon toto ustanovení však blíže nespecifikuje. Záleží na diskreci českých úředníků, zda tuto podmínku budou považovat za dostatečně prokázanou či nikoli.V souvislosti s tímto byla již zamítnuta například žádost slovenské státní příslušnice trvale žijící a pracující v České republice, protože dostatečně neprokázala, že skutečně žije se svým manželem. Úředníka neobměkčilo ani dodání potvrzení zaměstnavatele o tom, že je dotyčná u něj zaměstnána, evidenční listy důchodového pojištění a ani oddací list.

Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, § 2 písm. h) a § 82 odst. 1) písm. d)

Nemožnost dlužníka zjistit informace o svých pohledávkách

Účinky vůči dlužníkovi ze zastavené pohledávky nastávají, až je mu zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže. Toto ovšem podle § 1335 odst. 2 zákona č. 89/2012 neplatí v případě, že si strany sjednaly mezi sebou zápis zástavního práva do rejstříku zástav. Rejstřík zástav ale není veřejný seznam a tak se může stát, že zastavená pohledávka bude mít vůči dlužníkovi účinky, ačkoliv ten se to ani nedozví.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1335 odst. 2

Absurdita roku 2015: Úřad práce chce po zaměstnavatelích údaje, které sám vlastní

Zaměstnavatelé nadpolovičního podílu osob se zdravotním postižením mají právo čerpat podporu od Úřadu práce. S ÚP musí uzavřít Dohodu o vymezení chráněných pracovních míst. Absurdní na tomto procesu jsou přílohy, které musí zaměstnavatelé k žádosti o dohodu přiložit. Jednou z nich je seznam dosud uzavřených dohod ze všech pracovišť. Tento seznam však ÚP již vlastní, protože jsou uzavřeny přímo s ním. Další nesmyslnou přílohou je přehled tržeb získaných prodejem výrobků a služeb, které souvisí se zaměstnáváním OZP. Tito zaměstnavatelé mají v průměru 60-70 % zaměstnanců se zdravotným postižením, kteří se zákonitě podílejí na vzniku všech tržeb společnosti. Do třetice je k žádosti potřeba přiložit přehled celkové výše příspěvků získaných od ÚP ČR, tedy příspěvků, které firmě poukazuje adresát žádosti Úřad práce České republiky.

Zákon o zaměstnanosti 435/2014 Sb. § 78 – problém ve formuláři na stránkách MPSV – ŽÁDOST CHPM VYMEZENÉ 2015, bod g

Nominovala Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených

Účtujete zaměstnanci náklady na PHM? Stáváte se tím distributorem a musíte složit vysokou kauci

Podle zákona o pohonných hmotách se společnost, která umožňuje svému zaměstnanci užívat vozidlo pro osobní potřebu a následně mu přeúčtovává náklady na nákup PHM, stává distributorem s povinností složit kauci 20 milionů Kč. Pokud kauci nesloží, hrozí jí pokuta za porušení zákona, ve výši až 20 milionu korun.

Novela Zákona č. 311/2006 (Zákon o pohonných hmotách) z roku 2013

Vytisknout, vyplnit a zanést na poštu nebo úřad, tak vypadá eGoverment v praxi

Podnikatel čerpající státní dotace musí vyplnit tabulku Finanční vypořádání dotací a návratných finančních výpomocí poskytnutých podnikatelským subjektům a několik dalších. Tabulka se vyplní a odevzdá na příslušný úřad. Je pochopitelné, že stát potřebuje evidovat, kolik peněz komu poslal. Je ale zvláštní, že ještě pořád neexistuje optimalizace do elektronické podoby. Kde se tolik papírů hromadí? A sčítá se to pak kalkulačkou? Podnikatelé mají povinnost tabulku vyplnit a vytištěnou odevzdat v časovém termínu pod hrozbou vratky poskytnuté dotace.

Vyhláška Ministerstva financí 52/2008 Sb. § 7

Nominovala firma Lupofyt

Všechny internetové stránky považuje zákon za obchodní listinu, proto chce do nich doplnit informace

Akciové společnosti mají dle novely Zákona o obchodních korporacích internetové stránky povinné a musí na nich uvádět předepsané informace. Pro společnosti s ručením omezeným zůstávají internetové stránky dobrovolné, pokud však svůj web mají, ukládá jim zákon rozšířené informační povinnosti oproti předchozí právní úpravě. Internetové stránky totiž zákon nyní pokládá za obchodní listinu a uplatňuje tak stejný přístup jako na smlouvách nebo fakturách.

Zákon o obchodních korporacích - č. 90/2012 Sb., § 7 a §72

Stát začíná vydělávat už i na legislativě, kterou sám vydává

Novela zákona o metrologii přináší nepříjemné změny pro firmy, které mají za povinnost dodržovat technické normy. Od 1. 1. 2015 došlo ke změnám podmínek online přístupu a cen technických norem. Zkrácení přístupu ke čtení technických norem z 1 roku na 6 měsíců a také zrušení neomezeného tisku technických norem, znamená pro firmy zdražení o více, než 100 procent Důvodem pro změnu cenové vyhlášky byl zejména požadavek na zvýšení příjmů státního rozpočtu z prodeje technických norem, který při přípravě rozpočtu pro rok 2015, vzneslo Ministerstvo financí.

Vyhláška MPO č. 348/2014 Sb., platná od 1. 1. 2015

Nominovala Asociace podnikatelů a manažerů

Není živnostník jako živnostník. Zvýhodnění na manželku a děti může využít jen živnostník s vyššími náklady, který neuplatňuje paušál.

Pokud OSVČ využije při danění výdajový paušál, nemůže pak uplatnit daňové zvýhodnění na děti anebo manželku. Je to zbytečná cesta, jak nutit živnostníky vést si účetnictví a tím pádem zvyšovat jejich byrokratickou zátěž. Pokud je OSVČ zároveň zaměstnancem, podmínkou uplatnění tohoto daňového zvýhodnění je, aby součet jeho dílčích základů, u kterých neuplatňuje výdaje paušálním způsobem (tj. i u dílčích základů daně podle § 7 nebo § 9, pokud u nich neuplatňuje výdaje paušálním způsobem), přesahoval 50 % jeho celkového základu.

Změna Zákona o daních z příjmů 500/2012 Sb., konktrétně nový §35 ca platný od 1. 1. 2013

Nominoval Michal Kaderka

Měníte název vlastní firmy? Potřebujete k tomu notářsky zápis v hodnotě několika tisíců

Pokud se firma rozhodne změnit svůj název, potřebuje k tomu přítomnost notáře a také nemalý finanční obnos. I přesto, že jde pouze o nepatrnou změnu ve společenské smlouvě, je potřebná přítomnost notáře na valné hromadě a následný notářský zápis. Firmu tato povinnost stojí tisíce korun. Přitom jde o svobodné podnikatelské rozhodnutí firmy, které je schváleno všemi společníky. Zákon o obchodních korporacích ale považuje tuto změnu za tak zásadní, že podnikatele zatěžuje zmíněnými povinnostmi.

Zákon č. 90/2012 Sb. O obchodních korporacích, § 147 odst. 1 a 2

Nominovala firma TEMR – HOŘÁK s.r.o.

Absurdita roku 2014: Zákon nepřipouští u živé hudby písničku na přání

Hudebník, který cestuje o víkendech z hospod do klubů a hraje nejznámější a nejpopulárnější písně, musí minimálně dvacet dní před vystoupením poslat provozovateli klubu seznam písní. Zde to ale nekončí, pořadatel musí do deseti dnů před představením přeposlat seznam hraných písní i s interprety společnostem chránící autorská práva (kolektivnímu správci). Prostor pro změny se systematicky zužuje, takže milí posluchači, pokud chcete písničku na přání, tak se domluvte s pořadatelem, ať si připraví i dvojnásobek autorské odměny, než by určila licence. Útěchou pro hudebníky může být ale skutečnost, že kolektivní správci slibují až 30 % slevu, pokud pošlete řádně vyplněný seznam.

Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákonů), § 100, odstavec 5.

Vyhláška nepředpokládá otevření restauračních zahrádek už v březnu

Města a někde i městské části si samy určují sezónu pro otevření restauračních zahrádek. Někde radnice povolují celoroční provoz, nicméně považují restaurační zahrádky za letní záležitost. Pokud však dojde k náhlému oteplení i mimo předpokládanou zahrádkářskou sezónu, začíná pro úředníky problém. Podle mluvčího jedné brněnské radnice není zahájení sezóny v březnu jednoduché, protože by se muselo zahájit širší jednání s městskými komunikacemi, dopravním inspektorátem a památkáři. Podle brněnských úředníků asi hrozí, že majitelé restaurací budou v březnu umisťovat své zahrádky jinam než v dubnu.

Nařízení města Brna č. 1/2002, kterým se vydává "Tržní řád".

Chcete si k farmě přistavět penzion? Zapomeňte na svépomoc, najměte si firmu

Jste farmář, který si z prodeje produktů chce postavit vedle farmy penzion? Zapomeňte ale na možnost, že si z vydělaných peněz postupně a svépomocí dům postavíte. Pokud má být zastavěná plocha více jak 150 m2, tak nestačí mít jen stavební dozor, ale musíte si dodavatele najmout. S firmou se jednak velmi těžko domluvíte, aby pokračovala na stavbě ve chvíli, kdy se vám finančně daří, ale zároveň se vám i vše prodraží. Řešení samozřejmě existuje, na nejednom stavebním úřadě vám jej dokonce i doporučí: domluvte se s nějakou stavební firmou, která vám potvrdí, že zrovna ona vám penzion postavila.

Stavební zákon č. 183/2006 Sb., § 160 odst. 3.

Kvůli nejednoznačnému výkladu zákona hrozí, že zahraničního majitele nelze zastoupit

Mezi právníky nepanuje jednoznačný výklad některých paragrafů v novém občanském zákoníku. Podle některých právníků, resp. téměř všech notářů na základě stanoviska notářské komory, se musí např. vlastník či statutární zástupce zahraniční firmy osobně dostavit k notáři do ČR za účelem vystavení plné moci k založení dceřiné firmy. To už je ale nadbytečný úkon, protože když se sem osobně dostaví, dceřinou společnost rovnou založí a zastoupení již nepotřebuje. Na jedné straně se stát snaží zahraniční investory přilákat, tímto nejednoznačným výkladem je však odrazuje.

Občanský zákoník (nový) č. 89/2012 Sb., § 441.

Zbytečné náklady na preventivní zdravotní prohlídky zaměstnanců

Každý zaměstnavatel musí uzavřít smlouvu o poskytování pracovně lékařských služeb – tedy uzavřít smlouvu s lékařem, kam budou povinně chodit zaměstnanci na preventivní lékařské prohlídky a které zaměstnavatel hradí. V nejméně rizikovém pracovním prostředí je povinnost zaměstnavatele zajistit preventivní prohlídku jednou za šest let, pro zaměstnance starších padesáti let jednou za čtyři roky. Každý zaměstnanec - pojištěnec má ale ze zákona možnost využít preventivní zdravotní prohlídky jednou za dva roky. Také zaměstnavatel má možnost v případě pochybností poslat zaměstnance na mimořádnou prohlídku. Nařizovat všem preventivní zdravotní prohlídku postrádá smysl, protože zákon chrání jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele a dokonce jim umožňuje i dohodu.

Předpis č. 79/2013 Sb. § 11 (2). Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovně lékařských službách a některých druzích posudkové péče).

Stát požaduje po podnikatelích zbytečné sledování kamerami

Stát vydal pro lihovary podrobný popis, jak kamerově sledovat a zaznamenávat vše, kde se s přípravou a samotným lihem manipuluje. Jenže výroba lihu probíhá na destilační koloně, kterou při uvedení do provozu celní úřad zaplombuje. Navíc při destilaci teče vyrobený líh přes zaplombované počítadlo, takže není možné vyrobit kapku lihu, aniž by to nebylo zaevidováno. Ti, co líh odebírají, např. likérky, jsou pod kontrolou celního úřadu, který nemá povinnost ohlásit kontrolu a může přijít i o půlnoci. Proto „pančovaný“ alkohol vznikal v objektech, o kterých nemá celní úřad tušení a kde kamerové systémy nikdy nebudou. Není proto jisté, že povinné kamery ochrání občany před lihovým jedem. To státu ale nevadí, potřebuje totiž ukázat, že metanolovou aféru vyřešil.

Zákon o povinném značení lihu, č. 307/2013 Sb., § 22. Návrh nominoval Martin Žufánek.

Protože si stát nevěděl rady s podvodníky, preventivně zlikvidoval všechny menší firmy v oboru

Stát ročně přichází o miliardy korun nepoctivým prodejem pohonných hmot. Jenže místo toho, aby důsledněji využíval stávající zákony nebo přijal k omezení podvodů cílená opatření, rozhodl se po všech velkoobchodnících s pohonnými hmotami požadovat kauci 20 milionů korun. Místo spravedlivého rozdělení na poctivé a nepoctivé tak byli obchodníci rozděleni na bohaté a chudé, přičemž ti posledně jmenovaní měli prostě smůlu a byli zlikvidováni. Z 500 poctivě obchodujících subjektů jich na trhu zbylo 150, tedy méně, než třetina. Pikantní je, že “distribucí” se stala i pouhá sousedská výpomoc. Ačkoli zřejmě nebude celním úřadem vymáhána, platí, že každý, kdo prodá sousedovi byť jen několik litrů pohonné hmoty určené pro osobní vůz, může být pokutován až do výše 20 milionů korun.

Zákon o pohonných hmotách č.311/2006 Sb. ve znění novely 234/2013 Sb., §6i. Návrh nominovalo Společenství čerpacích stanic ČR.

Absurdita 2013: Stát svou neschopnost vybírat daně převedl na poctivé podnikatele

Aby stát předešel daňovým únikům na DPH, přenesl odpovědnost za nespolehlivého plátce (dále jen NESPP) na podnikatele, který s ním obchoduje. Podnikatelé tak musí vedle spolehlivosti v obchodním styku prověřovat i daňovou disciplínu u obchodního partnera. Toto samozřejmě vyvolává nepřiměřenou administrativní zátěž. Navíc při některých obchodních vztazích, např. při nákupu pohonných hmot, nákupů ve stavebnictví za hotové apod., kdy plátce není on-line připojen k internetu, nelze ověřit spolehlivost či nespolehlivost obchodního partnera. Institut NESPP tedy zasahuje všechny plátce daně a nikoliv jen cílovou skupinu, která se dopouští daňových úniků.

Zákonem č. 502/2012 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, § 106 (a) a §109 (3)

Absurdita 2013: Úřady znemožňují elektronické podání v dostupných formátech

Generální finanční ředitelství a Česká správa sociálního zabezpečení svým postupem neumožňují podávání přiznání a některých vybraných hlášení prostřednictvím datové schránky či elektronické podatelny ve formátu PDF. Přitom zcela bez problémů akceptují písemná podání, zaslaná poštou či podaná přímo do podatelny. Pokud podnikatel nemá k dispozici software, který umí vygenerovat xml soubor v požadovaném formátu, nemůže si formulář jednoduše vytisknout, vyplnit kolonky a naskenované poslat v PDF formátu. Jedinou možností tak je jít na poštu či na úřad osobně.

Zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb., § 162 (2a), Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení č. 582/1991 Sb., § 123 (e2a), Daňový řád Zákon č. 280/2009 Sb., § 72 (3)

Na exekuci zaměstnanců doplácí i zaměstnavatel

Pokud se zaměstnanec dostane do exekuce, soud přikáže rozsáhlou administrativní práci a realizaci srážek. V praxi se jedná o určení způsobu srážek (přednostní, nepřednostní) a jejich zaslání na účet soudního exekutora, resp. více exekutorů, kteří zastupují věřitele. Vedle toho je zaměstnavatel povinen informovat soudního exekutora o všech změnách o zaměstnanci, jako je nástup do zaměstnání, ukončení pracovního poměru, přehled sražených částek apod. To vše organizaci administrativně a finančně zatěžuje, proto by bylo vhodné přesunout přiměřenou část agendy na toho, kdo za exekuci pobírá odměnu, což je v daném případě exekutor. Z hlediska nákladů by bylo i správné, aby náklady na přeposílání částky nesl i zaměstnanec, aby byla tato nerovnováha nákladů vyrovnána.

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 282 (1)

Podnikatelé jsou z neznámého důvodu zpoplatňováni více než ostatní

Nic nepoukazuje lépe na nerovnost v postoji státu vůči podnikatelům a domácnostem než výběr koncesionářských poplatků. Zatímco domácnosti platí koncesionářské poplatky vždy jen za jedno rádio či televizor bez ohledu na počet těchto přístrojů, podnikatelé jsou zpoplatňování za každý přístroj zvlášť, z čehož vyplývá i více administrativních povinností. Podnikatelé musí platit dokonce koncesionářské poplatky za každé rádio v automobilu. Zákonodárci se však mohli při tvorbě zákonů poohlédnout v zahraničí, v Německu se tyto poplatky platí např. podle počtu zaměstnanců firmy.

Zákon o rozhlasových a tel. poplatcích a o změně některých dalších zákonů č. 348/2005 Sb., § 5 odst. 3 a 4. Návrh podnikatelské veřejnosti.

Stát zjišťuje od podnikatelů informace, které jsou mu k ničemu, a navíc si je může najít

V Dotazníku pro nově vzniklé podnikatele se Český statistický úřad (ČSÚ) pídí po zajímavých informacích. ČSÚ chce například vědět, zda zahraniční vlastník stanovuje obecnou politiku společnosti a zda má právo jmenovat či odvolat většinu ředitelů. Není zřejmé, co tím stát sleduje, zda z rozhodnutí zahraničních spoluvlastníků pramení ohrožení pro ekonomiku, či bezpečnost země. Avšak i kdyby ve všech nově vzniklých společnostech měl zahraniční management možnost odvolat vedení firmy, stát by s tím – pokud by se neuchýlil k totalitním praktikám – nemohl nic dělat. Zajímavý je i dotaz, zda je ve firmě zahraniční kapitál. To je však dohledatelné v obchodním rejstříku.

Dotazník pro nově vzniklé podniky a podnikatele

Touha státu zdanit videoslužby povede k přeregistraci webu do zahraničí

Zákon přijatý k lednu 2013 už teď zavádí s účinností od roku 2016 poplatky z poskytování videoslužeb na internetu. Každý podnikatel tak bude odvádět 0,5 % z příjmů, která sám za poskytování videoslužeb na internetu vybere od uživatelů. Přestože na to odborníci měsíce upozorňovali, ustanovení je naprosto absurdní. Vyhnout se poplatku můžete tak, že videoslužbu budete formálně provozovat z jakékoli jiné země světa mimo Českou republiku. V tu chvíli na vás tento zákon nemůže. Přitom český konzument videoslužby žádný rozdíl mezi českým a zahraničním provozovatelem na internetu nepozná.

Zákon o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů, č. 496/2012 Sb., §27. (4) Návrh nominoval internetový portál www.seznam.cz.

Úředník úředníkovi nevěří, podnikatel tak musí znovu prokazovat titul

Oblíbenou zábavou obchodních rejstříků je požadavek na doložení akademických titulů, které by si například pan inženýr v představenstvu přál mít zapsané i v obchodním rejstříku. Jenže rejstříkový úředník nedůvěřuje jinému úředníkovi, který vysokoškolský diplom zkontroloval a zapsal akademický titul do občanského průkazu. Přitom by mělo ohledně takové maličkosti stačit prohlášení zapisované osoby, případně údaj v občanském průkazu. Rejstříkový úředník jde ke kořenu věci a v boji za další zlepšení českého právního prostředí si vyžádá rovnou předložení všech diplomů. Ať se podnikatel pocvičí; kvůli nákladům na těch pár zbytečných ověřených kopií ho přece neubude.

​Absurdita roku 2012: Dva milióny za jednodenního brigádníka

Od letošního dubna vyvstala nová povinnost přijmout zaměstnance na dohodu o provedení práce jen se vstupní prohlídkou. Dohody o provedení práce se však uzavírají i na krátkodobé činnosti, třeba jen na jednodenní práci.Tato povinnost výrazně narušuje podnikatelovu flexibilitu, často se totiž stává, že brigádníka je nutné najmout okamžitě a on/ona nemusí mít čas se nechat u lékaře prohlédnout. Navíc zaměstnavatel musí vstupní prohlídku uhradit, což je zbytečně zvyšující finanční náklad vzhledem ke skutečnosti, že pracovník musí jít na vstupní prohlídku znovu, pokud jej firma bude za měsíc potřebovat k něčemu jinému. Pokud se však brigádník se zaměstnavatelem dohodnou, že vstupní prohlídka nebude potřeba, hrozí od inspektorátu práce zaměstnavateli pokuta až 2 mil Kč.

Zákon o specifických zdravotních službách, č. 373/2011 Sb., § 59, pokuta dle zákona o inspekci práce, č. 251/2005 Sb., § 30 odst. 1 písm. f) 

Povinnost je nyní zmírněna. Pokud se jedná o práci prováděnou na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, je zaměstnavatel povinen zajistit vstupní lékařskou prohlídku pouze v případě, pokud je osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je podle zákona o ochraně veřejného zdraví prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy. Zaměstnavatel taktéž může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat, pokud má pochybnosti o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci.

Soukromý časopis pro klienty musí být registrovaný a odevzdaný do sedmi knihoven

Vydávat časopis zdarma pro klienty a zaměstnance není jen tak. Pokud se firma rozhodne vydávat vlastní noviny či zpravodaj, musí svůj úmysl oznámit na ministerstvu kultury, které pak periodiku přidělí číslo a zavede do své evidence. Firma pak musí v periodiku uvádět sedm definovaných údajů a každý výtisk poslat do sedmi zákonem uvedených knihoven. V praxi to znamená, že firma musí hlásit změnu názvu časopisu i periodicity. Nenahlášení změny či ukončení vydávání periodika může firmu stát i 100 tis Kč. A to i za nezaslání časopisu, ve kterém jsou často soukromé informace o zaměstnancích či fotografie interiérů a vnitřního vybavení firmy.

Zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů č. 46/2000 Sb., § 7

Stát bere řidičům archivní záznamy, ti pak riskují pokuty

Autobusy a vozidla nad 3,5 t mají čipovou kartu, na kterou se zaznamenává doba řízení včetně přestávek. Po pěti letech skončí kartě funkčnost a záznamové zařízení ji již nepřijme. Aby řidič dostal novou funkční kartu, musí tu starou odevzdat i přesto, že prostřednictvím této staré karty při kontrole prokazuje, že neřídil déle, než mohl. V takovém případě může řidič v zahraničí očekávat pokutu i v řádech několika tisíc euro. Data na kartě jsou však stále čitelná, i když je karta nefunkční. Např. v Německu je řidič povinen dalších 28 dní od vydání nové čipové karty předkládat ke kontrole i starou kartu. Ponechání karty řidičovi je totiž jednoduché, nezatěžuje stát žádnými náklady ani administrativou. Ministerstvo dopravy však nenabízí řidičům alternativu, jak takřka měsíční řidičskou historii prokázat.

Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, o záznamovém zařízení v silniční dopravě, článek 15, odstavec 7 písm. b) a c). Návrh nominovalo sdružení dopravců ČESMAD BOHEMIA.

Úřad vyžaduje a zpoplatňuje potvrzení, že mu podnikatel nic nedluží

U obchodů s lihem je riziko daňového zneužití, proto musí podnikatelé žádat o zvláštní povolení celní úřad. Zajímavé ale je, že celní úřad požaduje potvrzení ne starší než 30 dnů o tom, že podnikatel nemá v evidenci daní u orgánů finanční a celní správy žádný nedoplatek. Tenhle požadavek k sobě váže hned několik absurdit: úředník se nepodívá do systému, zda podnikatel úřadu něco dluží, ale pošle jej do vedlejší kanceláře pro doklad, za který musí zaplatit stokorunový poplatek. Dále je celní správa sestrou finančního úřadu (jak finanční, tak celní správa je řízena ministerstvem financí), takže by si obě organizace mohly údaje předávat samy mezi sebou a nemusely by nutit podnikatele či občany k běhu ode dveří ke dveřím.

Zákon o spotřebních daních 353/2003 Sb., § 13, odst. 2, písm. I

S partou zaměstnanců putuje další šanon

V rámci boje proti nelegálnímu zaměstnávání musí podnikatelé zajistit, aby v místě v místě pracoviště byly k disposici kopie dokladů prokazujících pracovněprávní vztah. V praxi to znamená, že vedoucí pracovního kolektivu, který není celoročně vázán na jedno pracovní místo, musí mít s sebou i okopírované pracovní smlouvy. Nesmí na to zapomenout ani v situacích, kdy se blíží termíny odevzdání zakázky. To se často neobejde bez dočasného posílení lidí na pracovišti, tedy přesuny pracovních kolektivů z místa na místo. Stát má však nástroje, jak si ověřit, zda je pracovník zaměstnaný legálně či nelegálně, a to prostřednictvím registrace zaměstnanců na České správě sociálního zabezpečení. Ostatně kopie smlouvy u zaměstnance může být klidně falešná a jediná cesta ověření legálností pracovněprávního vztahu je pouze ověření u dalších úřadů.
Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., § 136

Diktaturám věříme, západním obchodním partnerům nikoliv

Pokud se rozhodne severokorejská, syrská, kubánská, kyrgyzská, uzbecká či běloruská společnost podnikat v Česku, nemusí při registraci přikládat k zahraničním úředním listinám tzv. Apostilu – potvrzení, že dokument je pravý. Apostilu však musí mít německá firmy, společnosti z USA, Jižní Koreje, Japonska, Velké Británie, ze všech skandinávských zemí či ze zemí Beneluxu; vzájemné uznávání veřejných listin není sjednoceno ani v rámci EU. Tedy ze zemí významných obchodních partnerů a investorů v ČR. Stejně tak i naši podnikatelé, kteří se musí v cizině prokazovat českými dokumenty, vynakládají čas i peníze na zajištění Apostily. Aby firmy ušetřily za Apostilu, by se musel stát s dalšími státy dohodnout na vládní úrovni, což je nakonec levnější nežli vedení všech agend na podporu investic a exportu.

Zákon o přístupu České republiky k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin 45/1999 Sb. Stát, s nímž je uzavřena oboustranná dohoda o uznání veřejných dokumentů bez potřeby Apostily, je uveden ve sbírce zákona, pod nímž je smlouva s dotyčným státem vedena. Návrh nominovala AK KŠB.

Podnikatelé jsou z neznámého důvodu zpoplatňováni více než ostatní

Nic nepoukazuje lépe na nerovnost v postoji státu vůči podnikatelům a domácnostem než výběr koncesionářských poplatků. Zatímco domácnosti platí koncesionářské poplatky vždy jen za jedno rádio či televizor bez ohledu na počet těchto přístrojů, podnikatelé jsou zpoplatňování za každý přístroj zvlášť, z čehož vyplývá i více administrativních povinností. Podnikatelé musí platit dokonce koncesionářské poplatky za každé rádio v automobilu. Zákonodárci se však mohli při tvorbě zákonů poohlédnout v zahraničí, v Německu se tyto poplatky platí např. podle počtu zaměstnanců firmy.

Zákon o rozhlasových a tel. poplatcích a o změně některých dalších zákonů č. 348/2005 Sb., § 5 odst. 3 a 4. Návrh podnikatelské veřejnosti.

​Absurdita roku 2011: S výpisem z trestního rejstříku na soud

Při zakládání společnosti musíte donést rejstříkovému soudu výpis z Rejstříku trestů. Ten je ale pro soud dostupný online. Podnikatel tak již při vstupu do podnikání dostává touto povinností od státu na srozuměnou, že musí mezi jednotlivými kancelářemi běhat on a nikoli lejstra.

Zákon 250/2005 Sb. Vyhláška o závazných formulářích na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku, Přehled příloh k formuláři č. 9 společnost s ručením omezeným, IV. Návrh na zápis, Statutární orgán, c) 

Podle Ministerstva spravedlnosti ČR tato povinnost podnikatele zbytečně zatěžovala, proto ministerstvo připravilo novou vyhlášku o náležitostech formulářů na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku (vyhláška č. 414/2011 Sb.), která s účinností od 1. 1. 2012 přenesla povinnost opatřování výpisů z rejstříku trestů na soudy. Podle ustanovení v § 22 zní jasně: „Prokazuje-li se bezúhonnost českého občana, nebo je-li státem posledního pobytu podle odstavce 1 Česká republika, vyžádá si výpis z evidence Rejstříku trestů soud.“​

Řidič nesmí přebrat hotovost

U příležitostné osobní přepravy musí dopravce zajistit, aby řidič nepřebíral přímo od zákazníka finanční hotovost. Jak to ale udělat v praxi? Třeba v situaci, kdy si fotbalový klub objedná pro své fanoušky na poslední chvíli autobus a s dopravcem se domluví na hotovostní platbě? Řidič se musí domluvit s některým z fanoušků, aby peníze od ostatních vybral. Pak musí zastavit a vystoupit, čímž se stane dopravcem. Teprve poté může peníze převzít.

Zákon o silniční dopravě 111/94 Sb. §21/b

Zbytečné identifikační číslo provozovny

Povinnost označit každou živnostenskou provozovnu desetimístným identifikačním číslem platí od loňského července, kdy nabyla účinnosti novela živnostenského zákona. Všechny provozovny měly být takto označeny původně od 1. srpna 2011, pod hrozbou až stotisícové pokuty. Absurdní je nejen to, že je další identifikační číslo zbytečné, ale i příběh této povinnosti - termín označení provozovny byl posunut o rok, ale zároveň se už uvažuje o tom, že se tato povinnost zruší.

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání §17 (7). Návrh této absurdity nominovalo www.aktualne.cz

Tato povinnost platí od roku 2010 a označení provozoven bylo povinné od 1. srpna 2012. Povinnost však byla odstraněna novela Živnostenského zákona schválenou 21. března 2012 s účinností na konci června. Podle MPO ČR by tato změna měla ušetřit podnikatelům 47 milionů Kč.​

Při ztrátě řidičského průkazu výměna dalších dvou dokumentů

Řidič z povolání má kromě řidičského průkazu i průkaz profesní způsobilosti řidiče (tzv. profesák) a kartu řidiče do digitálního tachografu. V obou průkazech je uvedeno i číslo řidičského průkazu, přitom pro to není závažný důvod. Pokud řidič ztratí řidičský průkaz, musí si nechat vyměnit i oba uvedené průkazy. Místo 50 tak zaplatí 950 Kč.

Zákon 124/2007 Sb. o vzoru paměťové karty řidiče § 2 (4) 5 a Zákon 374/2007 Sb.

Porno časopisy zdarma pro poslance

Podle tiskového zákona musí každý vydavatel poslat 8 výtisků do sedmi definovaných knihoven. Podle této bizarní povinnosti přichází například všechny hobby, sci-fi či porno časopisy také do knihovny ministerstva kultury a knihovny Poslanecké sněmovny. Jaké mají tyto dvě knihovny privilegium, že si tyto výtisky nárokují zdarma zákonem? Méně administrativně i finančně nákladné pro knihovny i vydavatele by bylo zaslat do knihoven rovnou elektronickou verzi.

Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů, § 9 e)

Zbytečný seznam školených řidičů

Provozovatel školicího střediska pro řidiče musí zaslat nejpozději 5 pracovních dnů před zahájením výuky nebo výcviku v rámci vstupního a pravidelného školení seznam přihlášených účastníků, místo, datum a čas zahájení výuky nebo výcviku obecnímu úřadu v sídle svého podnikání. A to pod pokutou 100 tisíc korun. Jenže z přihlášení žádná práva ani povinnosti pro nikoho nevyplývají, takový seznam je proto naprosto zbytečný. V připravované nové verzi zákona přibyla školitelům rozumná povinnost zaslat na obecní úřad do 10 dnů po skončení školení seznam absolventů, aby mohla být jejich účast zanesena do karty řidiče. Povinnost poslat seznam v pětidenním předstihu ale odstraněna nebyla.

Novela Zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, §51 odst. 1 písm. h), výše pokuty uvedená v §56 odst. 4 písm. b)

Povinné minimum vozidel a rakví pro pohřební službu

Provozovatel pohřební služby musí mít alespoň o 1 pohřební vozidlo a o 2 transportní rakve nebo transportní vaky více, než činí jeho průměrná denní potřeba, minimálně však 2 vozidla a 4 transportní rakve nebo transportní vaky. Stát má zřejmě stejné nároky na spolehlivost vozidel pohřební služby jako na vozidla záchranky. Svými požadavky znemožňuje provozovat přepravu nebožtíků malým podnikatelům.

Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, § 7 odst. 1 a) 1.

Absurdita roku 2010: Na státní úřad s dokumenty, které jsou úřadem online aktualizované

Když si vás ze správy sociálního zabezpečení pozvou k provedení kontroly pojistného na sociální zabezpečení, musíte přinést s sebou výpis z obchodního rejstříku a to i přesto, že jsou tyto údaje online aktualizované ministerstvem financí. Mělo by být samozřejmostí, pokud by tyto informace nebyly veřejnosti přístupné, že si úřad dokumenty a osvědčení jiným úřadem obstará sám.

Tato povinnost vychází ze zákona 552/1991 Sb., o státní kontrole, § 14. Uvedený zákon konkrétně nedefinuje povinnost dokládat výpis z obchodního rejstříku, ale Česká státní správa sociálního zabezpečení se na zákon jako celek odvolává.

Tato povinnost byla prostřednictvím tiskového odboru České státní správy sociálního zabezpečení v den vyhlášení Absurdity roku 2010.

Zbytečné prokazování finanční způsobilosti

Dopravci musí pravidelně prokazovat finanční způsobilost, která se prokazuje obchodním majetkem, objemem dostupných finančních prostředků, provozním kapitálem a rezervami na 12 měsíců provozu, a to ve výši 330 000 Kč pro jedno vozidlo a 180 000 Kč pro každé další vozidlo. Tato způsobilost však nemá prakticky žádný význam, peníze nejsou nijak vázané, neslouží pro případné vyrovnání závazků nebo za účelem placení pohledávek státu. Prokázání finanční způsobilosti je dopadem aplikace evropského práva, proto lze považovat tuto nominaci za podnět nápravy pro naši reprezentaci u evropských orgánů.

Zákon č. 111/1994 Sb, o silniční dopravě, § 4a

Vozy na údržbu silnice musí platit mýtné

Na dálnicích a rychlostních silnicích musí nákladní vozy platit mýtné a z této povinnosti jsou osvobozeny například vozy, které silnici spravují. Problém ale nastává v okamžiku, kdy „správu“ té samé komunikace dělá jiná právnická osoba než „údržbu“. S tím zákon totiž vůbec nepočítá. V praxi to vypadá tak, že správcovská firma provádí pro stát např. zimní údržbu a ještě za to státu platí mýtné. Ředitelství silnic a dálnic sice úhradu mýtného firmě provádějící údržbu dálnice vrací zpět, je to však typická ukázka zbytečného přelévání peněz a tím i administrativy.

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, § 20a, odstavec 1. písmena j

Plátcem DPH už od obratu 1 Kč

Plátcem DPH se stává podnikatel ve chvíli, kdy je jeho obrat vyšší než 1 milion Kč. Málokdo však ví, že se automaticky stává plátcem DPH podnikatel, který poskytne služby plátci daně v EU. V praxi tak například prodejci klimatizace, který po skončení záruky přijede svému příhraničnímu zákazníkovi opravit klimatizační jednotku, přibývá rozsáhlá administrativa spojená s placením DPH.

Zákon č. 235/2004 Sb. o DPH, § 94, odst. 11

Formalita, kterou nikdo nesleduje

Každý podnikatel je nucen na svých internetových stránkách uvádět jméno nebo název společnosti, místo podnikání a identifikační číslo – to jsou ale praktické náležitosti. Formalitou je však pro firmy uvedení zapsání do obchodního rejstříku včetně spisové značky a pro živnostníky uvedení zápisu do Živnostenského rejstříku. Navíc tyto povinnosti mají kontrolovat obecní živnostenské či přestupkové odbory, které jsou zahlceny zcela důležitější agendou. Otázkou taktéž je, zda například spisová značka je natolik důležitá, aby byla uvedena na internetových stránkách a mělo se kontrolovat, jestli ji podnikatelé skutečně uvádějí.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník § 13a

S dokumentem z datové schránky na úřad pro ověření

Dokumenty, které posílají úřady podnikatelům do datových schránek, nejsou jinými úřady považovány za originál. Podnikatel si tak musí vygenerovat čárkový kód a jít i s dokumentem do kanceláře Czech POINTu, kde za každou ověřovanou stránku zaplatí 30 Kč. Kdyby si podnikatel nechal poslat od úřadu dokumenty poštou, je to zdarma. Je to praktická ukázka toho, jak nedokážeme nové technologie využít k úlevě administrativy.

Zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, § 22

V současnosti již není u dokumentů, které získají podnikatelé i občané prostřednictvím datových stránek, nutné ověřovat jejich pravost.​

Vláda určuje firmám, kdy si mají vymalovat

Podle přijatého návrhu ministerstva zdravotnictví se musí každý den uklízet pracoviště, sanitární a pomocná zařízení. Nařízení však určuje i lhůty pro malování s přihlédnutím ke zdrojům znečištění. Pro podnikatele s dvaceti zaměstnanci, který má dvě kanceláře, dvě kovodílny a dvoje toalety, to znamená každé dva roky malovat. O vymalování provozovny by však měl rozhodovat sám podnikatel a nikoli zákon.

Nařízení vlády č. 68/2010, § 55b

Tato povinnost byla odstraněna novelou nařízení vlády č. 93/2012 Sb., kde je uvedeno: "Obnova maleb a nátěrů povrchů vymezujících osvětlovaný prostor na pracovišti včetně spojovacích cest se provede podle plánu údržby, zpracovaného s přihlédnutím k udržovacímu činiteli, který byl pro uvedené prostory navržen při uvádění těchto prostor do trvalého užívání."

​Absurdita roku 2009: Velké zrcadlo, lednička a dvě nášlapné váhy do fyzioterapeutické ordinace

Zákon ukládá provozovateli fyzioterapeutické ordinace mít mimo jiné v ordinaci velké zrcadlo, ledničku a 2 nášlapné váhy. Zrcadlo v ordinaci je určitě příjemná věc, ale proč je to nařízené zákonem? Stejně tak proč by nemohli provozovatelé ordinací sdílet společnou ledničku a musí mít každý vlastní? Velmi těžko se i vysvětluje, proč by měli mít fyzioterapeuti v ordinaci dvě váhy.

Tato povinnost vychází z Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 49/1993 Sb., část T.

Podle Vyhláška č. 221/2010 Sb. o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení již není povinnost mít ve fyzioterapeutické ordinaci zrcadlo.​

Zřízení čističky vod na dlouhý loket

Vyhláška nerozlišuje mezi jednotlivými typy čističek odpadních vod, proto když si majitelé malých firem nebo vlastníci rodinných domů zařizují vlastní likvidaci odpadních vod, absolvují stejný byrokratický proces jako velcí investoři z oblasti nakládání s vodami. I na nejmenší plastové tělo čistícího zařízení si musíte obstarat náročnou dokumentaci se složitými výpočty a vyčkat kolem 10 týdnů na vydání územního rozhodnutí. Dalších 90 dnů si počkáte na povolení nakládat s vodami a stavební povolení k vodním dílům. Takže na toaletu, kterou budou využívat například jen 3 lidé, si zajdete nejdříve za 7 měsíců.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Konkrétně jde o § 5 odst. 3.

Zákon v současné době umožňuje zjednodušené řízení pro toho, kdo zneškodňuje odpadní vody prostřednictvím vodního díla určeného pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel (DČOV). Majitel tak po dostavbě DČOV stavbu ohlásí aje povinen si jednou za dva roky nechat provést revizi své DČOV osobou oprávněnou Ministerstvem životního prostředí. ​

Každý prodejce ojetých vozidel musí jet každý vůz na registr osobně odhlásit

Nemožnost korespondenčně přehlásit technický průkaz na nové majitele vozu způsobuje, že pracovníci bazarů musí objíždět registry v obcích, kde je původní majitel prodávaného vozu přihlášený. Autobazary však zprostředkovávají prodej vozů napříč celým krajem a někdy i mezi jednotlivými kraji, proto musí vyčlenit zaměstnance na objíždění obecních registrů, oželet výdaje na pohonné hmoty a čas, který by cestující zaměstnanec lépe využil přímo v provozovně. Vzhledem k tomu, že samotné přehlášení technického průkazu je jednoduchou záležitostí, ke které je potřeba jen prokázání se občanským průkazem, určitě by korespondenční komunikace s obecními registry výrazně snížila náklady, které se promítají do provize autobazarů a předchozímu majiteli vozu by zůstala vyšší částka na koupi nového vozu. Řešením celého nesmyslného cestování by bylo propojení registrů vozidel v ČR, tak jak je tomu v téměř celé Evropě.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 243/2001 Sb. Konkrétně jde o § 3 odst. 2 písm. b.

Na státní úřad s dokumenty, které jsou úřadem online aktualizované

Když si vás ze správy sociálního zabezpečení pozvou k provedení kontroly pojistného na sociální zabezpečení, musíte přinést s sebou výpis z obchodního rejstříku a to i přesto, že jsou tyto údaje online aktualizované ministerstvem financí. Mělo by být samozřejmostí, pokud by tyto informace nebyly veřejnosti přístupné, že si úřad dokumenty a osvědčení jiným úřadem obstará sám.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Konkrétně jde o § 93 odst. 3.

Zbytečně přísnější než směrnice EU

Podle nové směrnice 59/2003 EU musí řidiči z povolání s řidičským oprávněním C nebo D být držiteli profesního průkazu. Na české profesionální řidiče však platí pravidla přísnější. Čeští řidiči si do 1. října 2008 museli zřídit tzv. profesák, evropská směrnice však umožňuje vydat první profesní průkaz všem držitelům řidičského oprávnění pro vozidla C nebo D do 10. září 2013, resp. 2014. Dále ne zcela pochopitelné je, že i řidič s 30letou praxí, který si z jakéhokoliv důvodu nestihl o nový profesní průkaz zažádat do 30. října, musel absolvovat školení v délce 140 hodin. A jaký je důsledek? Dnes jsou čeští řidiči překvapení, že prakticky nikde v zahraničí zatím řidiči žádné profesní průkazy nemají a často o nich ani nic nevědí. Jejich vlády prostě jen využily text směrnice a nebyly přehnaně aktivní.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 374/2007 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel.

Kvalifikovaný řidič ve funkci skladníka

Když v době konjunktury trápil české dopravce nedostatek řidičů, mohli využít možnosti volného pohybu pracovních sil v rámci EU a najmout řidiče například ze Slovenska. Řidiči z řad cizinců si musí zažádat o český řidičský průkaz, protože se na český řidičský průkaz váže např. výdej karty k digitálnímu tachografu, který sleduje doby řízení a odpočinku řidiče. Absurdní je, že žadatel o český řidičský průkaz musí prokázat minimálně 185 dní pobytu na území ČR. Takže dopravci musí umístit nového řidiče do kanceláře či skladu, aniž by ho na tyto pozice potřeboval, vyplácet mu mzdu řidiče a teskně počítat, než uplyne šest měsíců legálního pobytu.

Tato povinnost vychází ze Zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Konkrétně jde o § 46, odstavec 2, písm. b.109.

Povinnost hlásit nakládání s odpady pro dva úřady v intervalu 14 dnů

Podnikatelé musí do 15. února podat na radnici, pod kterou provozovna podnikatelů organizačně spadá, Hlášení o produkci a nakládání s odpady za předchozí rok. Zároveň musí ty samé údaje vyplnit do 3. března do Ročního výkazu o odpadech pro Český statistický úřad vyplnit. Odstranění povinnosti vyplňovat formulář pro obecní úřady se sice připravuje, otázkou však je, zda dojde ke skutečné změně.

Povinnost podávat hlášení pro provozovny, které produkují nebo nakládají s více než 50 kg nebo s více než 50 tunami ostatních odpadů vychází ze zákona č 185/2001 Sb., o odpadech. Konkrétně jde o § 39, část 2. Povinnost nahlašovat vše, co si vyžádá ČSÚ, vychází ze zákona č. 89/1995.

Absurdita roku 2008: Ekologicky čistou zeminou na skládku

Zákon o odpadech se nevztahuje na vytěžené zeminy, které vyhovují limitům znečištění. V důsledku neexistence vyhlášky musí podnikatelé nakládat s vytěženou zeminou, která může být jakkoliv ekologicky čistá, jako s odpadem. Nejen že nevyužijete vytěženou zeminu, ale musíte ji znehodnotit a navíc zaplatit skládkovné. Navíc si kvůli transportu zeminy musíte vyřídit povolení pro zacházení s odpady, nebo si najmout specializovanou firmu.

Tato povinnost vychází z absence zařazení vytěžené zeminy do výjimek v zákonu o odpadech č. 185/2001 Sb. Konkrétně se jedná o seznam výjimek v § 2 odst. 1

Povinnost nakládat se zeminou jako s odpadem byla vyjmuta ze zákona v roce 2010 v souvislosti s transpozicí nové rámcové směrnice 98/2008 o odpadech, která má užší vymezení zemin. Zeminy a jiné přírodní materiály vytěžené během stavební činnosti jsou vyjmuty z její působnosti a tedy také z působnosti zákonů, které ji na národní úrovni provádějí.

Zbytečné potvrzení o bezbariérovosti prostoru

Podle zákona musí mít nové stavby určené alespoň částečně pro veřejnost bezbariérový vstup a WC. Pro takové potvrzení vás ze stavebního úřadu pošlou do Národního institutu pro integraci osob (NIPI), i když k ničemu takovému není NIPI dle zákona oprávněno. Nejen že bezbariérovost prostoru může posoudit pracovník stavebního odboru přímo při kolaudaci, ale rozpočet NIPI byl k 30. června vyčerpán a tudíž záleží jen na ochotě a možnostech pracovníka konzultačního centra NIPI, zda vám potvrzení vydá. V opačném případě byla vaše snaha zcela zbytečná.

Povinnost zajistit bezbariérový přístup ve veřejných budovách vychází z vyhlášky Ministerstva pro m místní rozvoj ČR č. 369/2001 Sb. Konkrétně se jedná o část druhou, § 4

V současnosti obecní stavební odbory již na NIPI neodkazují.​

Majitelé pracovních agentur musí každé tři roky pro nové povolení

Když si chcete otevřít agenturu na zprostředkování práce – tedy pracovní agenturu – musíte opakovaně každé tři roky žádat MPSV o speciální povolení v této oblasti podnikat. V praxi to znamená každé 3 roky absolvovat výlet na úřad s kopií dokladu o bezúhonnosti, získaném vzdělání, odborné praxi a zaplatit nemalý poplatek. Proto se pánů zákonodárců ptáme, co považují na provozování pracovní agentury tak společensky nebezpečného, že nutí jejich majitele pravidelně běhat se všemi doklady na úřad.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Konkrétně jde o § 14, odst. 3. Dále povolení upravují § 60 až 63

Za neprokázanou způsobilost 5 let zákaz podnikání

Kdo hodlá na základě koncese provozovat vnitrostátní nebo mezinárodní silniční dopravu o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 tuny, musí každý rok prokázat dopravnímu úřadu finanční způsobilost rezervami ve výši 330 000 Kč pro jedno vozidlo a 180 000 Kč pro každé další. Finanční způsobilost se však dokazuje rozdílem mezi aktivy a pasivy, což v žádném případě nezaručuje dopravcovu solventnost. Další perlou je důsledek neprokázání se finanční způsobilostí – dopravce dostane distanc na své podnikání na neuvěřitelně dlouhou dobu 5 let.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Konkrétně jde o § 35a, odst. 4a a 5

S jednou změnou na tři úřady

Podnikatelé mají povinnost při změně předmětu podnikání, sídla nebo např. statutárního zástupce zanést tyto údaje do živnostenského registru, obchodního rejstříku a registru daní. Mohlo by se zdát, že je lhostejné, který úřad navštíví nejdříve. Opak je však pravdou. Např. finanční úřad vaše aktualizované údaje nepředá nikam. Pokud si ale zajdete vyřídit nejdříve změnu v obchodním rejstříku, trefil jste se do černého. Jen tato instituce nahlásí příslušnou změnu také na živnostenském a finančním úřadě.

Tato povinnost vychází z obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. konkrétně § 35 a § 36, z živnostenského zákona č. 455/1991 Sb, konkrétně § 45 odst. 1 a zákona o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb., konkrétně § 33 odst. 7

Podle výsledků mystery mailingu na všechny obecní živnostenské odbory (OŽO) je zřejmé, že pracovníci OŽO zvou začínající podnikatele nejdříve na živnostenský odbor.​

Kniha jízd

Knihu jízd vymýšlel pravděpodobně někdo, kdo nejezdí služebním vozem. Vyplňování knihy jízd včetně účelu cesty, cíli a ujeté vzdálenosti je složité a časově náročné, a proto i v praxi čistě formální. Nejen že vyplňování knih zdržuje, ale ke skutečnému prokazování, zda byl automobil skutečně využit pro pracovní účely, neslouží.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Konkrétně jde o §24, odst. 2. Povinnost je doplněna pokynem Ministerstva financí ČR D-300.

Povinnost vést knihu jízd byla zrušena Zákonem č. 304/2009 Sb. Podnikatelé tak mohou pro tři vozy využít daňově uznatelný výdaj za každý vůz 5 000 Kč.​

Převod nemovitostí

Poplatník předkládá správci daně z převodu nemovitosti: daňové přiznání, ověřenou kopii listiny, která je titulem pro změnu vlastnického práva a také znalecký posudek o ceně nemovitosti. Podnikatel tak neplatí pouze daň z převodu nemovitosti, která je již sama poněkud zvláštní daní, ale aby úřadům dokázal, že zaplatí správnou výši daně, musí si nechat vyhotovit na vlastní náklady znalecký posudek.

Tato povinnost vychází ze zákona č.357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Konkrétně jde o §21

​Absurdita roku 2007: Stánek na výstavě

Chce-li podnikatel vyjet na výstavu, prodejní prezentaci nebo pouť, musí nahlásit 3 dny dopředu svůj záměr živnostenskému úřadu v místě, kde je umístěna jeho trvalá provozovna. Vlastně by měl oznámit rovněž ukončení cesty a tím i dočasné provozovny. Vzhledem k absurdnosti této povinnosti není až tak překvapivé, že se tato povinnost příliš nedodržuje a živnostenské úřady nejsou ve výkladu a shromažďování těchto informací jednotné.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 455/1991 Sb. Zákon o živnostenském podnikání, konkrétně jde o § 17 odst. 1 a odst. 2 

Tato povinnost byla odstraněna Zákonem č. 130/2008Sb o živnostenském podnikání.

Cizinci na služební cestě

V případě, že podnikatel zaměstnává pracovníka, který není občanem České republiky, musí oznámit úřadu práce, že tento zaměstnanec odjel na pracovní cestu, pokud tato cesta trvá v rozsahu 7 až 30 kalendářních dnů. Dobrá rada pro podnikatele proto zní. Ušetříte si jeden papír, pokud cizince vyšlete na pracovní cestu na méně než týden nebo rovnou na více než měsíc.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Konkrétně jde o § 93 odst. 2

Evidence kontrol

Zákon ukládá povinnost každému podnikateli vést evidenci o kontrolách, které proběhly v jeho provozovně na zdravotní nezávadnost a jakost. Absurdní je na tom zejména duplicita činnosti podnikatele a kontrolních úřadů. Ještě, že nemusí podnikatelé vést evidenci úplně o všech kontrolách, které u nich proběhnou.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích Konkrétně jde o § 3 odst. 2 písm. d

V novém zákoně 281/2009 Sb. tato povinnost již není.​

Doklady na provozovně

Povinnost zajistit, aby na provozovně, ve které je prodáváno zboží nebo poskytována služba, byly kontrolnímu orgánu k dispozici doklady prokazující způsob nabytí prodávaného zboží nebo materiálu používaného k poskytování služeb. Pokud máte jako podnikatel kancelář a účetní sedí hned vedle provozovny, pak budiž. Ale kopírujte a převážejte všechny doklady, když prodáváte zboží na různých místech.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, konkrétně jde o § 31 odst. 3

Uvedená úprava již v živnostenském zákoně není. S účinností od 1. 8. 2010 (novelizace živnostenského zákona zákonem č. 155/2010 Sb.) platí následující úprava  „Podnikatel je povinen prokázat kontrolnímu orgánu na jeho žádost a v jím stanovené lhůtě způsob nabytí prodávaného zboží nebo materiálu používaného k poskytování služeb.“ ​

Převod nemovitostí

Poplatník předkládá správci daně z převodu nemovitosti: daňové přiznání, ověřenou kopii listiny, která je titulem pro změnu vlastnického práva a také znalecký posudek o ceně nemovitosti. Podnikatel tak neplatí pouze daň z převodu nemovitosti, která je již sama poněkud zvláštní daní, ale aby úřadům dokázal, že zaplatí správnou výši daně, musí si nechat vyhotovit na vlastní náklady znalecký posudek.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, konkrétně jde o §21

Odměny za notářské služby

Založení, zrušení nebo změna právní formy obchodní společnosti nebo družstva, ale i osvědčení o těchto právních skutečnostech musí být provedeno prostřednictvím notáře. Když pomineme, že už tento způsob povinnosti nemá při existenci vlastních právníků opodstatnění, absurdní je zejména způsob výpočtu odměny pro notáře. Podle vyhlášky je zde rozhodující základní kapitál, nikoliv tedy například počet stran a s tím spojený skutečný výkon nebo čas strávený touto prací. Společnost s vyšším kapitálem tedy zaplatí více, i když je ostatní text smlouvy naprosto shodný.

Tato povinnost vychází z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 73/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví. Konkrétně jde o § 5 odst. 3

Volné pracovní místo

V případě, že se vytvořilo či uvolnilo pracovní místo, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost oznámit do deseti dnů úřadu práce a to včetně charakteristiky volného místa. A možná nikoho nepřekvapí, že neprodleně pak musí podnikatel oznámit také obsazení tohoto místa. Ještěže výběr pracovníka zůstává na něm.

Tato povinnost vychází ze zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Konkrétně jde o § 35 odst. 1