Držení letecké techniky bylo tehdy trestným činem
10.10.2024
Společnost, která ve svém oboru dosahuje světového úspěchu. Jak se s výrobou horkovzdušných balónů dostat třeba do Austrálie a jak se stát světovou jedničkou? O tom už Petr Kubíček, vedoucí strategického týmu společnosti Kubíček Factory, Volkswagen Firma roku 2024 Jihomoravského kraje.
Jak byste charakterizoval Vaši společnost?
Firma vyrábí parádní výrobky rozdávající radost. Nás to hrozně baví a pevně věřím, že z toho mají radost i všichni, kdo ve firmě pracují. Snažíme se hodně o týmovou strukturu. Firma je tvořena týmy, které různě vznikají a zanikají, některé jsou stálé, některé nestálé. Jedním ze základních firemních pravidel je, že se rozhoduje tam, kde je nejvíce informací, což většinou není v hlavách manažerů, ale lidí, kteří jsou u toho daného problému. Tímto možná ještě pořád neotřelým způsobem se nám daří posouvat se dopředu.
Jak Vás napadlo vyrábět horkovzdušné balóny?
To vzniklo hluboko v 80. letech, možná ještě v 70. letech, kdy si trojice brněnských trampů v čele s Janem Kunovským přečetla knížku Lehčí než vzduch, která pojednávala o úplně prvních aviaticích, bratrech Montgolfierových a dalších. Oni těmi příběhy byli tak fascinováni a řekli si, my budeme také létat v balónech. Ale tady byla normalizace, nesmysl. Držení letecké techniky bylo tehdy trestným činem. Oni si řekli, budeme létat balónem, žádný nemáme, není kde je koupit, žádné peníze nemáme, tak si ho postavíme a k tomu potřebujeme inženýra. Jediného inženýra, kterého znali, byl můj táta. Tak mu zavolali, jestli umí stavět horkovzdušné balóny. On řekl, že samozřejmě a dali to pod hlavičkou Svazarmu dohromady. Postavili první balón, pak zjistili, že jeden balón je na několik pilotů málo, tak postavili několik balónů. To si jich už všimla komunistická garnitura, tak se museli schovat v Aerotechniku Kunovice. A po revoluci táta založil svoji značku.
Ano, jak se to překlopilo do podnikání? Vytvořit balón pro sebe, nebo ho prodávat, to už je něco jiného…
Všechno šlo velmi postupně. Nejdříve byl jeden, pak dva, tři zaměstnanci. Pak se opravila jedna místnost na pavlačáku na Francouzské ulici, pak druhá místnost. Pak šla zakázka za zakázkou, trh za trhem. Nebylo nic, kde se to zlomilo. Je to kontinuální poctivá práce celého týmu.
Kolik balónů dneska vyrobíte?
Nerad to dělám, ale udělám výjimku. Nám se totiž podařilo postoupit na pozici největšího výrobce této techniky na světě, a to o dost. My jsme vloni vyrobili 185 balónů, náš konkurent 120, třetí pak 90. Z toho máme radost. Další naše obory, to jsou nafukovadla a ultralehká letadla, ty jsou menší. Jejich posílení se budeme věnovat v následujících letech.
Zajímal by mě materiál balónů?
To je další unikátnost naší organizace. Jsme jediný výrobce na zeměkouli, který si materiál vyrábí a vyvíjí. Máme tři pracovníky, kteří se každý den v práci baví tím, že materiál dělají lepším a lepším. Vyvíjí ho a testují. Pak si ho vyrobíme. Máme automatické katry, tam se materiál rozřeže na díly a švadleny ho sešívají. Jedna švadlenka balón vyrábí měsíc. Pak se před továrnou nafoukne a je na cestě k zákazníkovi.
Dodáváte i do jižní Ameriky nebo Austrálie…
Tak třeba Austrálie, to jsem si před lety koupil letenku a vůbec jsem nevěděl, co se bude dít. Přiletěl jsem tam a dostal se do komunity, dal se do řeči. Trvá to roky. Náš obor je o vztazích. Technicky musí být balón skvělý, špatné balóny na trhu nejsou. Máme špičkovou kvalitu, dobré užitné vlastnosti, neustále se zákazníky komunikujeme.
Jakou životnost má balón a kolik váží?
Náš materiál vydrží 800 až 1000 letových hodin. Koš, hořáky a láhve mají životnost zhruba trojnásobnou. Kolik balón váží, to je hrozně těžká otázka, protože balóny vyrábíme od pilota plus jeden pasažér až po pilot a 32 pasažérů. Takže prázdná hmotnost nejmenších balónů je 300 kilo, největších 2 a půl tuny.
Jaká jsou pravidla pro výrobu balónů?
Balóny z pohledu letecké legislativy jsou letadla. Letadla lehčí vzduchu a jako na letadla se na ně vztahuje úplně stejná legislativa jako na výrobce Airbusů. My jsme dozorováni Evropskou agenturou pro bezpečnost v civilním letectví ve spolupráci s Úřadem pro civilní letectví. Vydávají regule a my je musíme dodržovat. Máme každý rok několik auditů.
Jaké jsou plány do budoucna?
Lidé se mě ptají, co se na tom dá pořád vylepšovat? To vymysleli bratři Montgolfierové v roce 1783. Já na to říkám, že v momentě, kdy bychom si řekli, že není co vylepšovat, tak je to poslední den té továrny. Pořád máme nápady, co vylepšovat. Asi nejviditelnější, v zimě uvedeme na trh tkaninu, která umožňuje o 20 % snížit spotřebu paliva. Je to unikátní konstrukce naší textilie. Připravujeme také hořák s menší hlučností, vylehčujeme koše. Máme více nápadů, než jsme schopni realizovat.