14.10.2023

Věnuje se kalimbám, harfám a dalším hudebním nástrojům. Oživuje tradici lidových harf, které byly kdysi populární. Svým příběhem Tomáš Jarošek zaujal na krajském kole podnikatelských soutěží v Brně, a získal tak titul MONETA Živnostník roku 2023 Jihomoravského kraje.

Čemu se věnujete?
Věnuji se umělecké výrobě hudebních nástrojů a muzikoterapii.

Zajímavý je příběh harfy…
Zabývám se výrobou tradiční české lidové harfy, která byla tradiční kdysi, to je zhruba polovina 18. století až začátek 20. století. Pak se staly určité změny, které přivodily to, že naše lidová harfa, kterou jsme velmi pravděpodobně my Češi vynalezli, tak upadla na sto let v podstatě v zapomnění. Zůstala tu pouze pedálová orchestrální, velká harfa, která je vnímána jako nedostupný nástroj. Také na ni hrálo za poslední století v podstatě pár lidí. Lidé si tedy myslí, že harfa je specifický nástroj pro pár vyvolených.

Co bylo tím momentem, který vedl k zapomnění na lidové harfy u nás?
Na to jsou dva názory. Je to taková smutná historie. Čeští kočovní harfeníci, někteří byli tak úspěšní, že kromě toho, že procestovali doslova celý svět a rozšířili naši harfu po světě, takže možná i v jiných koncích světa vznikaly nové harfy skrze naše potulné harfeníky a oni se vraceli domů velice úspěšní, stavěli si nové domy i ulice. Byl to specifický fenomén dvou takových míst, Přísečnic a Nechranic. Já osobně to vnímám tak, že to bylo z nějakých nízkých, možná závistných důvodů. Zkrátka rozšířil se oficiálně na začátku 20. století určitý spis, který pojednával o tom, že harfeníci na nástroj ani neumějí pořádně hrát a že je to spíše nějaká zástěrka pro prostituci a alkoholismus. Lidé harfu, pro mě něco tak vznešeného a ušlechtilého, začali vnímat až jako něco nízkého. Ze strany úřadů byla rušena živnostenská oprávnění na veřejná hraní. Pak se to spojilo se dvěma světovými válkami, přerušila se možnost kočování. A harfa, dá se říci, na sto let také v podstatě zanikla a teď zažívá, nebo ještě zažije, snad i trochu mým přičiněním, takovou renesanci v rámci toho, že ji vyrábím, hraji na ni a chci šířit do světa jako nádherný nástroj, který je dostupný všem.

Jak harfy vyrábíte?
Já jsem nadšenec v tom smyslu, že jdu ve věcech vždy do hloubky. Harfy a další hudební nástroje vyrábím od kmene. Někdo řekl, že dělám harfy s rodokmenem, protože vím, kde přesně kmen rostl. Kmen se pokácí nebo ho koupím z inzerátu, skupuji kmeny z okolí, pak je nařežu. Následně musí roky schnout, potom dřevo pro harfu potřebuji ještě uměle dosušit, pak to zase nějaký čas odpočívá, a pak z toho vyrábím. Následuje uměleckořemeslný proces v rámci používání elektrického i neelektrického nářadí, jako jsou pilky a hoblíky. Je na tom krásné i těžké to, že harfa je naprosto nestandardizovaný nástroj. U nás, ani v podstatě ve světě, neměla tak kontinuální tradici jako třeba housle, které se tři sta let vyrábějí relativně stejně, takže já si můžu dovolit cokoliv. Nic mně neříká, jak by to mohlo být. Může se stát, že se celý ten nástroj roztrhne, protože malý nástroj, malá harfa má nátah 250 kilo. Pro představu housle mají okolo 20, kytara okolo 50 kilo. Velká harfy až 1 tunu. Zároveň je to i krásné, protože harfy, které vyrábím, tak vytvářím nejen od počátku od kmene, ale i od první čárky na papíře, je to můj vlastní návrh, který jsem si vytvořil.

Co to znamená že táhne?
Můžete si to představit, jako bych dal harfu mezi dva stoly, aby byla opřená jen na začátku a na konci a na resonanční desku, kdybychom pověsili 250 kilo, tak to je to, co se v harfě děje 24 hodin denně. To je síla, kterou táhnou ty struny tu desku neustále.

Kolik harf vyrobíte?
Pokud jde o harfy, jsem relativně na začátku, zabývám se harfami intenzivně zhruba čtyři roky. Za tu dobu jsem vyrobil kusy harf, ne desítky. I když už je lidé chtěli kupovat, tak jsem to potřeboval dotáhnout do určitého stádia, abych byl spokojený. A to se stalo v letošním roce, takže několik měsíců zpátky jsem měl křest harf, což bylo takové slavnostní uvedení mezi lidi. A zatím to dopadlo tak, že se prodaly všechny harfy, které byly k dispozici. Teď mám další zakázky, takže pracuji na výrobě.  A tím, že je to ruční výroba, tak u malé harfy se jedná o řád několika měsíců.

Bavili jsme se o harfách, ale vyrábíte i kalimby a další hudební nástroje…
Kalimba, to je nástroj, který mám velmi rád, i přesto, že vedle harfy může působit velmi prostě až primitivně. Vyrobil jsem několik stovek až tisíc těchto nástrojů. A to důležité, proč si ho chci stále i do budoucna alespoň v omezené míře nechat, tak je to nástroj, který má takové možnosti dát i zarputilému nehudebníkovi prožitek, že může hrát na hudební nástroj. Na to potřebujete dvě věci. Jednoduchou techniku hry, což na kalimbu jen brnknete nehtem a už to hraje. A potřebujete ladění, které vždycky ladí i člověku, který o tom nic neví. My tomu říkáme lidově samohrající ladění. Třeba na festivalu já nikoho nepřesvědčuji, aby si ji koupil, ale přesvědčuju, aby si zahrál. A on zjistí, ono to hraje a já můžu hrát. To je jedno z mých hlavních poselství, že lidem dávám prožít, že mohou. A má to spoustu variant, že mohou tančit, zpívat, podnikat. A to nejcennější moje za poslední roky je, že mohou hrát na harfu.