3.11.2023

Ruční práce a navazování na řemeslnou tradici. Tak by se dalo stručně charakterizovat, na čem staví Anna Benešová, MONETA Živnostník roku 2023 Hlavního města Prahy. Více už v rozhovoru.

Čemu se věnujete?
Já se zabývám technikou drátování. Z drátování vytvářím drátované šperky a zároveň techniku drátování učím na kreativních kurzech.

Jak daleko je od drátování hrnců k drátování šperků?
Drátování hrnců, to je původní užitná technika, kterou používali naši předkové již od 16. století. Dnes, když se Vám doma rozbije hrnec, tak nečekáte na potulného dráteníka, ale půjdete si koupit nový hrnec do obchodu. Aby se a drátování dochovala do dnešní doby, tak musí mít pro moderní lidi nějakou funkčnost. A ta funkčnost je ta estetická. To znamená, že já vytvářím drátované šperky a zároveň dělám kurzy, kde si odpočinete u manuální práce, vyčistíte si hlavu a krásně si potrénujete pravou mozkovou hemisféru.

Kdy jste se k drátování dostala?
Drátuji od dětství, od nějakých šesti sedmi let, kdy jsem vzala drátek do ruky a od té doby drátuji. 

Jak práce vypadá z hlediska techniky?
Drátované šperky se skládají většinou z nějakého silnějšího drátu, kde si uděláte kostru například ledňáčka, draka nebo dračího oka. Poté můžete s kostrou dále pracovat, můžete ji například vyklepat nebo tam vyrazit nějaký vzor. Vezmete si tenčí drátek, začínáte různě proplétat, přidáváte různé kameny, korálky a vytvoříte umělecký šperk nebo dekoraci.

Začínala jste se šperkem za asi 30 korun, dnes jste už i přes sto tisíc. Jaká byla ta cesta?
Mé první šperky stály 35 korun, byly to drátované kamínky na jarmarky a momentálně se zaměřuji na umělecké šperky. Tvořím je z drahých kovů, ze zlata, stříbra, diamantů. Jde o umělecký projev, o značku, o zkušenosti. Dnes už jsem na špičce pyramidy, sama už vyučuji.

Jak je to s tím vyučováním?
Vedu jak živé kurzy v Praze, tak online kurzy v češtině i angličtině. Mám facebookovou skupinu Magické drátování, kde předávám zkušenosti.

Žáků už máte na tisíce…
Jsou to už tisíce lidí, které prošly mými kurzy. Pokud se týká aktivních žáků, tak bych zmínila Český spolek dráteníků, kde je 70 aktivních lidí, kteří se tím opravdu zabývají.  Ale mám prodaných tisíce kurzů.

A to nejen po České republice…
Ale i po světě. Jsou to různé návody, minikurzy. Mám i Klub drátování, který funguje na principu živého tvoření. U sebe v ateliéru zapnu kameru a tvořím a lidé mě mají u sebe na televizi nebo na plátně v doma obýváku. A zároveň spolu v chatu komunikujeme. Je to živý, interaktivní kurz. Ty kurzy jsme začali v době covidu, kdy byly karantény a mně zrušili všechny živé kurzy. Říkala jsem si, co teď. Tak jsem zapnula kameru, a tak vznikl Klub drátování, který už funguje tři roky. Každý měsíc tvoříme jedno téma, v klubu je aktivních přes sto lidí.

Jak vzniká šperk, myslím ve Vaší hlavě, v představě…
Já to vidím. Je pro mě trošku těžké to někomu vysvětlit. Pro mě je samozřejmé, že když vidím drahý kámen, tak mě tam jdou varianty, kudy by šly dát dráty a korálky, jaké vrstvy, s čím to zkombinovat. A většinou jenom následuji ten obraz, co mám v hlavě a dotvořím to. Většinou si ani nedělám skici.

A může zákazník i v průběhu výsledek ovlivnit?
Pošlu fotku nebo zavolám, případně pošlu e-mail. Zjistím, jaký má požadavek, jaké chce materiály, jaké velikosti, pro koho to je a s jakým účelem. Začnu tvořit a v průběhu tvorby se dvakrát nebo třikrát ptám, jestli je to správným směrem. Šperky na přání jsou ty nejdražší, stojí třeba přes sto tisíc.

Jaké máte vize do budoucna?
Já mám vizi fitness center kreativity, které budou ve velkých městech po celém světě, v New Yorku, Stockholmu, začneme asi v Praze. Bude to kavárna s obchodem, kde uprostřed bude velký dubový stůl, smaragdové stěny. Vy přijdete a vyberete si některý z mých balíčků. Já už mám teď balíčky s materiály. Vy si ho vezmete, z druhé strany máte QR kód, načtete ho a máte textový návod nebo video. A můžete tvořit sám nebo s kamarády a krásně si u toho odpočinete. To si myslím, že je budoucnost ručních prací. Cesta je cíl. My nepůjdeme přímo za tím výsledným produktem, ale za procesem tvoření. Když dnes někdo řekne, že pracuje, tak většinou sedí osm hodin u počítače. A naši předci si práci představovali přesně naopak. Pro ně by naše práce byla odpočinek, a naopak pro nás je odpočinek, že jdete a zničíte se v posilovně, jako oni se ničili na polích. Myslím si, že aspekt práce s hmotou, co fyzicky máte v ruce, bude nabývat na významu. Cítíte se super, začne se Vám vyplavovat dopamin, protože dokončíte nějaký projekt, není to jako e-mailová schránka, kam Vám nekonečně prší e-maily. Něco dokončíte, máte radost, že to někomu dáte a užijete si proces. Ruční práce má terapeutické účinky, skvěle si trénujete jemnou motoriku. Mám mezi drátenicemi slečnu s roztroušenou sklerózou, která má díky drátování a trénování jemné motoriky skvělé výsledky. Jiná drátenice má syna s poruchou pozornosti a on zvládne hodinu sedět u drátovaného stromečku. To, že vytvoříte něco fyzického, v tom je velká budoucnost.