13.9.2023

Miroslav Kůs z Kašperských Hor je nestorem truhlářského řemesla. V příštím roce se chystá do důchodu, takže čerstvě získaný titul MONETA Živnostník roku 2023 Plzeňského kraje má punc ocenění za celoživotní práci.

Čemu se věnujete?
Jsem ze starého šumavského rodu. Jsem ve třetí generaci truhlářů. Mám syna, který je také truhlář. Chodili jsme do stejné volyňské školy. Oba máme vystudovaný obor nábytek a já to dělám od roku 1988, ještě za KSČ, do dnešní doby. Příští rok jdu do důchodu.

Co je konkrétně hlavním předmětem Vaší práce?
Konkrétně restaurování historického nábytku nebo výroba historických kopií nábytku přesně podle památkářů. Zvládáme výrobu od gotiky až po secesi. Tam se nesmí udělat žádná chybička.

Co Vás na práci nejvíce baví?
Co mě nejvíce baví? Já jsem v tom vyrůstal už od malička. Já bydlím vedle dílny, syn bydlí nad dílnou, takže to máme přímo doma. Neplatíme nikomu nájem, děláme všechno ve svém. Část dílny byla už zařízená, když jsem začínal. Dělal jsem ještě s dědou, který pracoval do osmdesáti. Já jsem potom pokračoval a asi po dvaceti letech nastoupil syn. Při práci mě ranila mrtvice, ale do tří měsíců mě dali v nemocnici v Plzni dohromady.

Co Vás a třeba i Vašeho syna u řemesla drží?
To už je taková tradice. Šlo se automaticky na truhláře. Moji předkové nebyli přizpůsobiví pro tehdejší režim, takže jsem musel nastoupit do učení. Když mi bylo osmnáct, tak jsem šel na průmyslovku, obor nábytek, do Volyně. Celý život dělám jenom truhlařinu, nic jiného.

Kde se s Vašimi výrobky můžou lidé setkat?
Na zámcích, hradech, po celé Evropě. Posledně jsme jednu práci posílali do Belgie. Můžou vidět naši práci na zámku Hluboká. Tam máme hotový kompletní hodovní sál. Všude možně. Kdo si co vymyslí, tak mu tu myšlenku převedeme do dřeva.

Jak se o Vás dozví zákazník z Belgie?
To už je na referenci. My neděláme žádnou reklamu, děláme na doporučení. Všichni památkáři už nás znají.

Jaká pracovní očekávání máte od svého syna?
Toho jsem to už naučil. A teď, jak půjdu do důchodu, tak si změníme pozice. Já budu pomocný truhlář a on bude hlavní ředitel.

Vidíte nějaký rozdíl ve Vaší práci a práci Vašeho syna?
Ne. Třeba když zlatíme rám a musíme se sejít na druhém konci, když jedeme proti sobě, tak tam nemůžou být znát dvoje ruce. Jako by to dělaly jedny. Musí to být dokonalé.

Máte obrovské zkušenosti. Jak to vidíte s truhlařinou v České republice do budoucna?
Řemesla chybí strašně. My se třeba potýkáme s nedostatkem kovářů a čalouníků, které potřebujeme ke svému oboru. A neseženete nikoho. Chtělo by to povzbudit lidi, aby šli do učení. Že vydělají plno peněz. A nepotřebují se potom spoléhat na státní důchod a ten brát jenom jako přilepšení.