Kdy naposledy vás někdo pochválil, když jste sama svým šéfem?

27.4.2023

Podnikatelské soutěže jsou na prahu dospělosti. Právě otevíráme 18. ročník, a tak jsme se těch úspěšných z řad firem i živnostníků z předchozích let zeptali, co oni plánovali ve svých 18ti letech, co z toho se jim splnilo, jak se jim daří dnes a co jim přinesla účast v soutěži Firma roku a Živnostník roku. Inspirujte se a čtěte rozhovory s vítězi v rubrice Příběhy úspěšných.   

Jde si svou cestou. Vždy pozitivně naladěná. A má velké plány. Tak lze stručně vystihnout Michaelu Entrichovou, která vloni zvítězila v Královéhradeckém kraji se svým Doučováním Doma v kategorii Firma roku.

Letošní ročník se nese v duchu plnoletosti. Jaké životní plány jste měla v 18 letech vy?
Být zcela samostatná a nezávislá a jednoho dne se neohlížet „po koruně“. Pocházím z poměrně chudých poměrů a ze třech sourozenců a celé své dětství a dospívání jsem viděla své rodiče počítat, komu z nás koupí letos zimní boty a komu bundu. Nikdy jsme nebyli s rodinou u moře ani na společné dovolené. Často se kvůli penězům hádali. Proto jsem si vždycky říkala, že já takhle žít nechci. Počítat na konci měsíce peníze, jestli si mohu koupit chleba nebo prací prášek. A že nedopustím, aby si tím stejným museli procházet mé děti, „kdybych někdy nějaké měla“. Dlouho jsem dokonce byla přesvědčená, že děti mít nechci. Měla jsem v hlavě – a jsem si jistá, že to vycházelo právě z výše zmíněného – že kariéra vždy bude na prvním místě.

Splnilo se vám něco z toho?
Ano, mohu říct, že jsem finančně nezávislá na svých rodičích (což je v mém věku 35 let samozřejmostí), ale i na svém manželovi. Našemu synovi mohu dopřát to, co jsem sama neměla. Je ještě malý – 3 roky – ale díky Bohu se nemusím ohlížet zatím, zdali mu mohu nebo nemohu koupit nové boty. Zároveň jsem spokojená i se svou kariérou. Jsem sama svým pánem, což má samozřejmě výhody i nevýhody, ale neměnila bych.

Jaké byly začátky vašeho podnikání?
Krušné. Dodnes vzpomínám, když jsem skončila vysokou školu a stala se ihned OSVČ, počítala jsem každou korunu. Často jsem neměla na účtu dost peněz, takže mi neodešla platba na zálohy v bytě. Musela jsem si tedy odříct ještě více – nejít na nákup, na kafe – dala jsem dohromady všechny drobné a šla na poštu zaplatit SIPO se zpožděním.😊 Na svůj pracovní stůl jsem šetřila měsíce. Vybavení mé první kanceláře bylo stůl a židle a na každý další kousek jsem musela nejdříve našetřit. Krušné, ale poučné. Dodnes mám respekt k sociálně nižším vrstvám a vím, že se tam každý z nás může velmi rychle ocitnout. Zároveň podporuji každého našeho studenta k tvrdé práci, protože když jsem to dokázala já, může to zvládnout každý.

Jakého úspěchu v podnikání si nejvíce ceníte?
Toho, že tu stále ještě jsem. Že jsme ustáli covid. Že stále po tom všem ještě podnikám a že svou práci pořád miluji. Možná že ještě dříve než jindy.😊

Kdo vám v životě/podnikání nejvíce pomohl?
Já. Nechci, aby to znělo „vychloubačně“ nebo „nadneseně“, ale já jsem se musela všechno naučit sama. Moji rodiče mě nikdy s ničím v podnikání nepomohli. Moje štěstí bylo, že jsem se obklopila lidmi, kteří rozuměli a rozumějí své práci (ajťák, který udělal první web, účetní, který mě zasvětil do odvodů, daní, grafička, která nakreslila logo…). Zároveň však vzpomínám na svou bývalou studentku, která byla podnikatelkou a se kterou jsme se hodně sblížily. Pozorovala jsem jí. Učila se od ní na základě toho, že jsme si povídaly. Dodnes nosím některé její rady v hlavě a aplikuji je na své podnikání.

Co je vaše motto?
Každý svého štěstí strůjce. Každý má právo volby.

Jaké byly vaše nejtěžší chvíle v podnikání?
Za ty roky (10 let) jsem se setkala s množstvím nepříjemných situací, ale nejtěžší byl bezesporu covid. Ze dne na den se zrušilo 90 % našich lekcí. Náklady zůstaly. Nikdo nevěděl, jak dlouho to bude trvat. Dodnes nevím, jak jsem to ustála. Ano, měla jsem alespoň nějaké úspory, ale byla jsem zrovna před porodem a množství plateb v následujících měsících jsem prostě platila ze svého rodičovského příspěvku.

V čem si myslíte, že mají soutěže jako je naše Firma/Živnostník roku výhodu a přidanou hodnotu?
Zvýší povědomí o malých firmách v regionu, celostátně. Ocení práci drobných podnikatelů. Zvednou Vaše sebevědomí a díky tomu si uvědomíte, že tu svou práci snad asi děláte dobře. Neee, že byste nad tím pochybovali, protože svou práci milujete, ale kdy naposledy vás vlastně někdo pochválil, když jste sama svým šéfem a nepotřebujete „chlácholit“ své zaměstnance, aby vám neutekli jinam? 😊

Jaké máte teď největší plány ve svém podnikání?
Mým největším plánem a snem zároveň je rozjet franchisovou síť Doučování Doma. Otevřít pobočku Doučování Doma ve všech univerzitních městech v ČR a poté i na Slovensku. Vše je připraveno, jen hledání zájemců o podnikání tohoto typu není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Největší překážku vidím v tom, že v mém podnikání nevyděláváte statisíce od prvního měsíce. Chce to čas, práci, úsilí. Pak se budou moji franchisanti mít stejně dobře jako já. Je to ale pro ně dostačujícím motivem?

Co bude vaším největším cílem pro letošní rok?
Otevření první franchisové pobočky. A pak druhé. Třetí.. a tak 😊