29.10.2023

Libuše Strachotová, MONETA Živnostník roku 2023 Olomouckého kraje, se věnuje jako jedna z mála v zemi uměleckému ručnímu vyšívání. Více o jejím příběhu už v rozhovoru.

Pojďme na úvod představit Vaši živnost…
Já jsem vyučená umělecká ruční vyšívačka. V oboru jsem 40 let a v současné době mám zaučené své dvě dcery. Dílnu máme v Postřelmově. Máme tam vyšívačskou dílnu a galerii, kde je možné vidět prapory, stojany, žerdě, stuhy a znaky, a pak máme nově i vyšívačské muzeum, kde jsou staré vyšívací stroje.

Co všechno vyšíváte?
Umělecké vyšívání je práce ruční a částečně je pomocníkem vyšívací stroj, ale není to automat. Je to stroj, který řídíme nohama, kde posunujeme kolenem kolenní páku, rukama, kde posunujeme bubínek tam, kde chceme umístit stehy. Touto technikou vyšívání zrychlíme celý proces vyšívaného praporu. Dám příklad, kdybychom ho vyšívali ručně, tak jako naše babičky a prababičky, tak bychom takový prapor vyšívali třeba rok, ale na vyšívacím stroji jsme schopni prapor zvládnout za čtyři až šest týdnů.

Kdo jsou Vaši zákazníci?
Nejvíce se dělají hasičské prapory, potom sokolské, orelské, junácké, dále obecní prapory a znaky a sportovní prapory.

Obor to je u nás už dost vzácný…
Já jsem se vyučila v roce 1983 a ono to fungovalo trošičku jinak. Po vyučení učenky strávily tři roky ve konkrétním podniku. Dneska je to úplně jinak. Od roku 1989 jsou umělecká řemesla samozřejmě stále, ale obor ruční vyšívačka není obsazovaný, protože když by se děvčata oboru vyučila, tak málokdo se v dnešní době pustí do podnikání, protože podnikání, to je trošku takový běh na dlouhou trať. Hlavně udělat si jméno. V současné době, když má někdo zájem o toto řemeslo, tak já funguji i jako školitelka, jezdila jsem třeba do firem zaškolovat vyšívačky.

Na Vás už navazují Vaše dcery…
Já mám tři děti. Abych udělala nějakou práci ve své dílně se třemi dětmi, tak jim dala krabici s látkami, nůžky, špendlíky, nitě a panenky, a ony si začaly stříhat a šít. Takže jsem viděla, že všechny tři děti to baví, i když nejstarší byl kluk. Ale všechny to bavilo a já jsem měla prostor na svoje řemeslo. A svým způsobem, když děcka nevyhazujete a nezakazujete jim se rozvíjet, tak je velká šance, že do oboru nakouknou. A toto se mi daří i s vnoučaty. V současné době mám jedenáctiletého vnuka a ten už od devíti let nádherně vyšívá. Takže když děti nevyhazujete z důvodu, že vás třeba otravují a uděláte si na ně čas, tak je velká šance, že k tomu budou tíhnout.

Zdá se, že je v tomto ohledu zaděláno na lepší časy…
Ano, my zaučujeme další generace a myslím si, že je to úplně super. I zákazníci, když si vybírají zhotovitele praporu, tak nám říkají, že si o nás něco přečetli a že je nalákalo právě to, že jsem v oboru vyučená a že to dělám od srdce, že řemeslo děláme poctivě. Děláme to tak, jak já bych chtěla, kdybych si u někoho objednala.

Kam až se Vaše práce dostane?
Můžeme pracovat i pro zahraničí. Myslím si, že kvalita našich výrobků je na hodně vysoké úrovni. Ale máme to nastavené tak, že nám stačí ten český rybníček. Děláme řemeslo pro živobytí, ne pro nějaký velký byznys. Teď se začali ozývat i ze Slovenska, takže to tak bereme Česko a Slovensko, že nám to vyhovuje.