13.10.2025

Bronislav Sobotka, MONETA Živnostník roku 2025 Jihomoravského kraje, má za sebou neuvěřitelný životní příběh, kterému by někdy v osmé třídě základní školy patrně nevěřil ani on sám. A ten příběh pokračuje…

Čemu se věnujete?
Já jsem nadšený učitel angličtiny z Brna, který pomáhá lidem zamilovat se do angličtiny. To jde dělat různými formami, takže vydávám knížky, karetní hry, videa, on-line kurzy, jsem na sociálních sítích. Tam, kde jsou lidi, tam se jim snažím s angličtinou vetřít do života.

Vaše pracovní trajektorie nebyla úplně obvyklá…
Já jsem takový ten typický třídní blbeček, mně to ve škole nikdy nešlo. Jsem dyslektik, pletou se mi písmena, takže ve druhé třídě mě chtěli poslat do zvláštní školy, ale rodiče nesouhlasili. Pak mně řekli jen, na maturitu se nehlas, ty jsi blbej, tak jsem se hlásil na autoklempíře. Nakonec jsem propadl lásce k angličtině a začal jsem učit. A dnes se snažím pomáhat přesně těm lidem, kteří si myslí to, co jsem si tenkrát myslel já, že na to nemám hlavu, že se to nikdy nenaučím.

Jak jste se posunul za posledních pět let v rámci své profese, které už se věnujete určitou dobu?
Došel jsem k tomu, že když mám tu velkou vizi, rozmluvit Česko, že to úplně nezvládnu sám. Takže mám kolem sebe tým lidí, kteří mi pomáhají. Když zapomenete heslo, tak vám ho už nepošlu já a tak podobně. Jsem stále živnostníkem, ale reálně mi pomáhá několik lidí, a to je velká pomoc. A věřím, že dosah je díky tomu větší.

Jak pracujete se sociálními sítěmi?
Já mám stále velkou vizi, rozmluvit Česko a pomoci lidem zamilovat se do angličtiny. Tak se ptám, kde jsou ti lidé? A oni sedí na těch sociálních sítích. A já si říkám, ať místo toho, aby koukali na někoho, kdo krájí cibuli, ať se dívají na angličtinu. Snažím se dostat na všechna místa, kde ti lidé jsou a říci jim, hej, pojď dělat něco užitečného. Snažím se prostě být vidět. Proto jsem i v této soutěži, aby si někdo řekl, tenhle trouba se naučil anglicky, tak to zvládnu také.

Takže skutečně nejsou žádné limity pro naučení se angličtině?
Občas lidé říkají, že na to nemají buňky. Ale ono to není tak, že bychom měli v hlavě sekci angličtina, francouzština, čeština. Kdokoli mluví česky a třeba si teď čte tenhle rozhovor a rozumí mu, tak má všechny buňky na angličtinu. A je jedno, kolik mu je. Jasné, že někomu to jde rychleji a někomu pomaleji, ale každý, kdo se dokázal naučit česky, tak se dokáže naučit i anglicky.

Kolik lidí učíte nebo jste naučil anglicky?
To je strašně těžká otázka. Jedno číslo vím jistě, na YouTube mě sleduje přes 190 tisíc lidí. Tito lidé existují a někdy si mě pustili do života. To mě těší. Také rád posílám newsletter, kde si lidé čtou věci v angličtině. Tam je to asi 35 tisíc lidí, na dalších sociálních sítích, jako je Facebook nebo Instagram je to 50 tisíc lidí. Zároveň vydávám knížky, teď vydávám novou. Té první se vydalo přes 10 tisíc. Takže si představuji, jak leží lidem v knihovně a těší mě to.

Co máte v hlavě do budoucna. Dá se to ještě rozvíjet?
Nepochybně. Jsou dvě vize, které bych rád naplnil. První je se dostat do škol. Myslím si, že výuka angličtiny by mohla být zábavnější a hravější. Oni to chtějí dělat, jen občas nevědí, jak na to. A druhý směr je, že bych chtěl dostat angličtinu do firem. Kdo měl někdy angličtinu ve firmě, tak občas za mnou lidé chodí, že je to takové smutné, neveselé. To jsou věci, kde je velký prostor pro zlepšení a větší radosti z angličtiny.

Jak si dokážete udržet nadšení pro vaši práci?
Já mám upřímně pocit, že čím více do toho člověk dá energie, tím více se mu to vrátí. Když je člověk nadšený a rozdává lásku, což je jedna z mých životních vizí, tak se vám to vrací jako zrcadlo. To není namáhavé, být nadšený. Podle mě je namáhavé nebýt nadšený a vrací se vám to nenadšení. Já to vnímám takhle. A druhá věc je, že mě ta práce stále baví a dává mi to smysl. Mám velký sen a baví mě za ním jít. Aby každý v Česku mluvil anglicky. To se mi nikdy nesplní, takže se nestane, že si člověk řekne, hotovo a co teď. Má mise je neuskutečnitelná, ale přesto stojí za to se o ni pokusit.