21.10.2024

Vlastní děti jsou mu při práci první inspirací i pomocníky. Václav Sovadina, MONETA Živnostník roku 2024 Olomouckého kraje, pracuje se dřevem při výrobě stavebnic, fyzioterapeutických pomůcek i funkčního dětského nábytku.

Čemu se věnujete?
Věnuji se výrobě balančních desek, hraček a didaktických pomůcek pro děti.

Vy jste začínal ale úplně jinde…
Já jsem vystudoval VÚT, komunikační technologie, následně jsem deset let programoval webové a mobilní aplikace. Poté mě manželka poskytla příležitost k tomu, abych vyrobil první hračku našim dětem, která se následně zalíbila i kamarádům a jejich dětem, až se sesypala lavina objednávek. Ta vyústila v to, že jsem opustil původní zaměstnání.

Lavina objednávek přišla o Vánocích. Je to tak jednoduché?
Já opravdu nevím o tom, že bych pro to udělal nějaký větší kus práce. Nedělali jsme žádnou reklamu, odstartovala to lavina dobrých recenzí už z léta. A pak už stačilo před Vánoci rozšířit nabídku. Nečekali jsme to a už vůbec jsme to neplánovali. 

Pokud přišlo hodně poptávek najednou, tak jste pak už do toho musel tvrdě jít…
Museli jsme si uvědomit, že to je ten zlom, kdy ukončím předchozí zaměstnání. Nebylo to jednoduché, chtěl jsem udělat zodpovědné řešení, nemohl jsem rodinu vystavit tomu, že přestanu jen tak pracovat tam, kde to máme celkem jisté. Houpací prkna byla v té době velice unikátní výrobek a byli jsme v České republice všeho všudy asi dva výrobci. To nám poskytlo na nějakou dobu poměrně solidní odbyt a obrat. Pak nám chvilku trvalo, než jsme pochopili, že musíme nabídnou rodinám ještě něco více. Je fakt, že si mě v té době našli i čínští výrobci. Ti mě zasypali nabídkami, že to budou vyrábět a dnes už houpací prkna do Evropy importují ve velkém za náklady, které my máme na materiál, takže se tomu dá už těžko konkurovat. Vyhodnotili jsme, že rodinám a dětem chceme nabídnout další věci. Takže následovala stavebnice Urbix, kterou jsem celou vymýšlel se svými tehdy osmiletým a desetiletým synem. Je to naše společné dílo. Dodneška mi pomáhají s výrobou. Dnes jsme na nějakých čtyřiceti různých výrobcích, které nabízíme. 

Vysvětleme, k čemu slouží houpací prkno…
Houpací prkno je ohnutá deska, která dětem umožní celkem variabilní a multifunkční způsob užívání. Je to i fyzioterapeutická pomůcka, oblíbili si to fyzioterapeuté, v lázních, kdy potřebují děti ale i dospělí zpevnit střed těla, kolena a podobně. Ve velkém to užívají děti už od jednoho roku, kdy se učí lézt, chodit, používají prkno jako skluzavku či sedačku. Děti ho sami dokáží přemísťovat. 

A další škála výrobků?
Určitě jsou to stavebnice. Ty jsou asi naší takovou druhou dominantou. Vymysleli jsme systém, který v Česku nebyl. Bylo to kvůli tomu, že naše děti byly dost kreativní a hravé a dovedly si hrát se stavebnicí klidně několik hodin. Potřebovaly něco modulárního, rychlého na stavění. Stavebnice Urbix i Woodyway, což jsou dřevěné silnice, unikátní pro rodiče, kteří preferují dřevěné hračky. My dnes máme stavebnice ve více než 150 školkách a máme recenze, že to vydrží i nápor školky. Za to jsem celkem rád. Nám šlo od začátku o to, aby to vydrželo. Další oblastí jsou didaktické pomůcky. Aktuálně připravujeme spolupráci s panem profesorem Hejným. Je tam logika, multigeoboardy, kde se už malé dítě učí základní matematické a geometrické úlohy. Pak je to ještě náš nábytek, funkční domečky. Nábytek se snažíme dělat jednoduchý a designový a z přírodního materiálu.

V jakých počtech vyrábíte?
Stavebnic to jsou stovky ročně. Prkna už jsou na úbytě kvůli masivnímu importu z Číny, těch jsou desítky. Didaktické pomůcky se teprve rozjíždějí, takže to jsou také nějaké stovky.

Jaká je vlastní práce se dřevem?
Dnes už v tomto odvětví nelze dělat jen rukama. Používám stroje, i když na počátku jsem začínal na koleně. Základní zpracování je na CNC, následně probíhá ruční broušení a dotvoření. Manželka výrobky dekoruje. Máme i personalizovanou dekoraci, zákazník si navolí, jak to chce.

Jaké jsou plány do budoucna?
Není naším plánem mít něco velikého. Chceme zůstat rodinní, nicméně rádi bychom rozšířili dílnu a výrobu.