24.10.2025

Petr Valla, MONETA Živnostník roku 2025 Zlínského kraje chce učit lidi hrát si a inspirovat se v historii. A daří se mu to!

Čemu se věnujete?
Vyrábím loutkovou hru, která je na platformě loutkového divadla, ale protože to je výjimečně interaktivní, tak se to ujalo jako bojová loutková hra a novináři ji přejmenovali na dřevěný play station. To je asi taková nejjednodušší definice.

Jak vás to napadlo?
Napadlo mě to, když jsem mrznul ve Švédsku v práci a připravoval jsem si program na vánoční svátky pro mého sedmiletého syna. Tak jsem prohledával internet a našel jsem inspiraci ve velmi staré asijské loutkové hře.

V čem je princip hry?
Principem hry, ta její neobvyklost a nevšednost, je v tom, že loutky jsou vedené zespoda. Ne tak, jako marionety, že by visely na provázcích, ale provázky vedou dolů. Nejvíce lidí to zná například z takové skládací žirafy, která je na gumičce a když zmáčknete čudlík, tak ona se položí. Ten princip je podobný. Tahem provázku napnete a zvednete loutku. A díky tomu, že do toho vkládáte sílu a bojujete proti gravitaci, tak získáte interaktivitu a sílu rukou přenesete do loutky. Loutky můžou mezi sebou interaktivně reagovat, což jsme přenesli do jakési bojové varianty, ve které jde o takový zábavný souboj, kdy říkáme, sejmi masku protivníka a najdi jeho úsměv. Loutkám jsme nasadili masky démonů, kočiček nebo normálně tváří, můžete si je nakreslit, jaké vy chcete a můžete začít souboj počítat. V tom tkví jádro té zábavy. To je ale jen jedna dimenze, hra vlastně nemá konec. To, co loutkám přivážete k rukám, nemusí být zbraně, může to být nářadí, květina, cokoli. Můžete se vrátit zpátky k tomu, že je to loutkové divadlo anebo můžete vymýšlet vlastní scénáře, vymýšlet si vlastní charaktery loutek. V tom je to výjimečné, podporuje to kreativitu.

Kolik her vyrobíte?
I když to podle mediálního úspěchu nevypadá, já jsem stále ještě v počátku projektu. Teprve před třemi lety jsem představil ten nápad. To, co já vyrábím, je malosériová výroba. Zatím jsem na čísle nějakých 70 kusů. Jde mi o to, aby se lidé učili hrát a inspirovali se v historii, protože tahle hra má kořeny 2000 let zpátky a byla to ta nejlevnější hračka, kterou si děti v Asii mohli vyrobit z bambusu tím, že rozřízli stéblo a provlékli jím provázek. To je to poselství, které chci předávat nové generaci. Chci předvést dětem, že všechno je možné. Za dva a půl roku se mi podařilo mít premiéru na světové výstavě Expo v Ósace. Projekt mi doslova explodoval pod rukama, předběhl veškeré mé sny a plány. Každý zákazník musí být trpělivý, protože prostě nestíhám.